čtvrtek 28. ledna 2021

105 PLUS: Vesmírný obchoďák

 

Právě před rokem se čím dál častěji začaly objevovat zprávy o novém koronaviru, který se rozšířil v Číně. Tehdy jsem říkala Vaškovi, že je to něco, co změní celý svět, že nikdy nic už nebude stejné. Přičemž jsem určitě neměla na mysli, že to bude horší. Taky jsem říkala, že potrvá tři roky, než se toho úplně zbavíme. Kde se ono přesvědčení vzalo, to nevím. Zatím se na něm nic moc nezměnilo. Stále si myslím, že je to běh na dlouhou trať, že máme jako lidstvo velkou šanci na lepší příští a že se teď právě začíná otáčet mlýnek času, který semele ty, již se domnívají, že dělat politiku znamená nejkratší cestu k vlastnímu obohacení. A doufám, ne, věřím tomu, že se tím vším otevírá cesta pro politiky s občanskou odpovědností, které budeme v nejbližších letech hodně potřebovat.

neděle 24. ledna 2021

Do prdele! Nebo radši ne?

 

"Do prdele!" vykřikl znenadání Vašek. Účastně se ptám, co že se mu to stalo. Prý je venku hnusně a on chtěl jít ven, potřebuje chodit ven, potřebuje své vycházky.

Pravda, venku zrovna začal padat sníh, ale tak hrozné to zase nebylo. Šlo spíš o něco, co se nám občas (často?) stává. Uděláme si o svém dnu, o svém životě nějakou představu, a pak se vztekáme či trápíme, když to tak nejde, když je všechno jinak. A tak si ulevíme emotivním výkřikem.

sobota 23. ledna 2021

Kos na brance

Dnes ráno mi zahradu zamkl kos. Usadil se na nízké dřevěné brance, která je kousek od kočičího krmítka, a je sem tam otočil hlavou. Obvykle do zahrady chodívám ještě před snídaní. Tvářím se, že vynáším do popelnice "kočičiny", ve skutečnosti ale běžím zahradu pozdravit. V lepších letech doplnit ptačí krmítka a letošní zimu do nich alespoň s nadějí nakouknout. Zkontrolovat stav kočičích krmítek, obnovit na jezírku díru v ledu, když tedy mrzne, nebo zkusit zahlédnout rybičky či žábu Bedřicha. Okukuju záhony, keře, stromky, chodím po cestičkách sem a tam, velice často bosa; v mrazu a sněhu je to rozhodně příjemnější, než ve vlhku.

pátek 22. ledna 2021

Mucinka

 

Včera jsem dávala ke svému článku fotku kočky, pijící z jezírka, na kterém začal roztávat led. Kouzelně "zamračené" kočenky, která do naší zahrady občas docházela na jídlo a které jsem říkala Mucinka. I když si fotku zvětším, není na ní vidět, že už v té chvíli musela mít pokousanou nohu a roztržený krk blízko průdušnice. Ani není vidět zvětšené bříško, které signalizovalo další potíže.

čtvrtek 21. ledna 2021

21. den 21. roku 21. století

Před pár dny mi poslala přítelkyně přes Messenger hezkou fotku svého růžového hyacintu. Měla z něj radost a tak se o ni chtěla podělit. Samozřejmě mě to potěšilo, poděkovala jsem i pochválila obrázek, ale taky mě to donutilo k zamyšlení.

105 PLUS: Předpředjarní

 

Samozřejmě vím, že je leden a do skutečného jara je ještě hodně daleko. Ale když pomineme, že astronomická zima začala teprve před měsícem, a vezmeme v potaz zimu meteorologickou, jsme na tom rázem mnohem lépe. Podle meteorologů už jsme za polovinou zimy a tudíž se už k tomu opravdovému předjaří skutečně blížíme. Sice pomalu, ale o to jistěji. Když se pak vyskytne den, jako byl dnes, kdy svítilo slunce a sníh i led začal tát, můžeme mít na chvíli pocit, že jaro už je za dveřmi. A to je přesně ta chvíle, kdy všechny zahrádkáře začínají svrbět prsty a nohy je nesou ven.


105 PLUS: Rozhovory s Marií

 

14.1.2021

Interview s Jolantou Kovářovou, prezentovanou jako „česká Marie Kondo“, na který jsem narazila začátkem tohoto roku na internetu, bylo zřejmě tím konečným impulsem. Ale nebyl to impuls jediný. Před koncem roku jsem nestihla obvyklé přerovnání úložných prostor ve skříních a skříňkách a bylo to znát. Alespoň já jsem to tak vnímala a měla jsem se začátkem nového roku čím dál větší potřebu uvolnit prostor, provzdušnit ho. A pak, provizorium po stěhování před třemi lety v některých úložných místech trvalo už docela dlouho.

105 PLUS: Až k ceduli

 

7.1.2021

Kdykoli chci nakoupit nebo si něco vyřídit, musím projet dvěma táhlými obcemi. Na konci jedné z nich už celé roky často vídávám starou paní, jak jde či odpočívá na chodítku s kolečky. Je jedno, jaké je počasí, může být horko, mrznout či drobně mžít, ona jde po chodníku, který vede vedle silnice ještě kus za domy, až k ceduli se jménem obce. Tam se otočí a jde zase zpátky. Neznám ji, netuším, z jakého domu vychází a jak daleko chodí, ale vlastně na tom nezáleží. Obdivuji její nezdolnost a vytrvalost, a kdybych ji delší dobu nezahlédla, něco důležitého by mi v mém světě chybělo.

105 PLUS: Vyprávěj, dědečku!

 

24.12.2020.

Venku zabečelo jehně a vzápětí se ozvalo celé stádo. Starý pastýř otevřel oči. Nejspíš to nic nebude, ale pro jistotu vstal a se zapálenou loučí obešel ohradu, aby dal najevo všem případným čtyřnohým i dvounohým zlodějům, že si své stádo střeží, přestože je noc. Za chvíli vyjde měsíc v úplňku a bude světlo jako ve dne, nemusím se ničeho bát, uklidňoval sám sebe, když se vracel do stanu. Těšil se, jak se znovu zachumlá pod vlněný plášť a bude pokračovat ve spánku, protože do rána bylo ještě daleko. Než ale stačil dojít k lůžku, ozval se ze tmy dětský hlásek: „Co se děje, dědečku?“

105 PLUS: Radostně

 

Letos je adventní čas obzvláště vypečený. PES štěká a skáče víc nahoru než dolů. Umřela mi teta a Vašek musel na operaci. Za tchyní se do konce roku už nedostaneme. Stále ještě nemám doma všechny dárky, byť jsem je objednávala už před měsícem. Venku to už kolikátým rokem vypadá spíš podzimně a vánoční atmosféru aby člověk pohledal. A přesto je tento zvláštní čas blížícího se konce roku pro mě letos radostný a plný potěšení i těšení se.

105 PLUS: Vinnetou a ti druzí, aneb slíbené zamyšlení pro Wendulku


10.12.2020

Před měsícem jsem ve středu odpoledne požádala na facebooku o téma na čtvrteční stopětku. Jako první zareagovala Blaňule, od které jsem dostala husu, a to přímo Svatomartinskou. Hned vzápětí se ozvala Wendulka, která napsala: „Já bych ráda recenzi a zamyšlení nad Karl Friedrich May, Vinnetou a Old Shatterhand.“ Ufff! Musím říct, jsem v tu chvíli byla ráda, že Blaňule byla rychlejší. Nicméně důvěra zavazuje a tak jsem Wendulce slíbila, že se nad tématem zamyslím. A protože se blíží konec roku a do toho nového není radno vstupovat s dluhy, zkusím se s tímto nelehkým Wendulčiným zadáním dnes vypořádat.

105 PLUS: Adventní poselství

3.12.2020

V minulých letech jsem zkraje adventu psala o úklidu v bytě a v duši i o době laskavění. Loni jsem nepsala vůbec, zásek po smrti kamarádky Bedy byl dlouhý. Letos mám plnou hlavu starých žen, protože jejich příběhy se začaly prolínat v mé přítomnosti a já na ně musím stále myslet. Snažím se pochopit poselství, které s sebou nesou, a mám čím dál silnější pocit, že o nich musím mluvit právě teď, začátkem adventu.