105 PLUS: Téma? Téma!

 

Jak z minulé stopětky vyplynulo, ocitla jsem se před týdnem v tísni a opět požádala přátele na facebooku o zadání tématu. I když jsem své S.O.S. doplnila dovětkem „Zn.: Spěchá!“, času bylo tak málo, že jsem musela zaimprovizovat a napsat článek Na poslední chvíli. Doslova. Nicméně mí drazí přátelé nezklamali a přes den mi nabídli mnoho zajímavých témat. Děkuju za ně a postupně z nich budu ráda čerpat. Současně jsem v komentářích dostala otázku, dokonce opakovaně, proč vlastně píšu, když mi došly nápady, a zda jsem si snad uložila nějakého bobříka, kterého chci či musím vždycky splnit.

105 PLUS: Na poslední chvíli

 

Zase se mi to nějak vymklo z rukou. Ačkoli jsem včera kvůli zdravotním potížím musela změnit program a tudíž jsem nejela na přátelské kafíčko do Prahy, stejně se mi nepodařilo napsat plusku, kterou jsem s předstihem napsat měla. Protože dnes dopoledne odjíždíme na návštěvu manželovy maminky v domově seniorů a pak pokračujeme dále na západ ke švagrovi, a tak nebudu mít možnost psát jako vždy na poslední chvíli ve středu v podvečer. Ta poslední chvíle mi nastala právě teď. A je to svízelná chvíle. Tentokrát se mi ani nepodařilo vyžebrat téma na facebooku, všichni asi ještě spí, nebo se zaobírají prací či čtením aktuálních zpráv, které často ani nejde zařadit. Je to komedie, horror, tragédie, či snad absurdní drama? Každopádně je to něco, o čem teď psát nechci.

105 PLUS: Svět neviditelných věcí

Často se mi nestává, že bych náhle měla víc témat, o nichž se mi chce psát. Vlastně skoro nikdy. Dnes jsem ale chtěla reagovat na komentář na Zvířetníku a vzápětí mě napadlo, že by to mohlo vydat i na plusku. Když jsem ji chtěla začít psát, našla jsem uložený tento název s několika poznámkami. A do třetice mám pocit, že jeden z mých nových školních poznatků mi pomohl osvětlit mnohé z toho, co se teď kolem nás děje. Nu dobře, dnes to psaní tedy bude tak trochu patchworkové.

105 PLUS: Volba volby

 

Pocházím z generace, pro kterou nebylo snadné naučit se přirozeně umění volby. Heslem doby bylo nevyčnívat a proto se ve většině rodin vůbec nevedly diskuze o tom, zda má jít dítě do pionýra, nebo ne. A pokud ano, bývalo bez přítomnosti dětí, kterých se to týkalo. Někteří rodiče pionýra brali jako nezbytnou úlitbu bohům, zvláště pokud chtěli, aby jejich dítě šlo studovat, většina pak jako odpolední kroužek zdarma.