Trocha letního šití, barvení a čalounění

Už dlouho jsem nepsala o šití, protože léto, a vlastně i jaro, patřilo hlavně zahradě i vnoučatům. A také vedru. Ale srpnem přišlo zklidnění a tak jsem se včera konečně pustila do dokončení pěti polštářků, jejichž topy jsem ušila na "šicím táboře" u kamarádky Markétky. Polštářky jsou jednak určeny jako dárky, jednak na dobročinnou akci, jejíž součástí je tipování autorů, tak je zatím ukázat nemohu.

Když jsem je dokončila, začala jsem hledat sešité pruhy látek, které chci použít do jedné z dek pro vnoučata, plánovaných jako vánoční dárek. Vnoučat je zatím pět a bude jich šest - no a těch dek pochopitelně také tolik.

Moje zahrada

 Je ráno a já otevírám branku, abych pozdravila svou zahradu. Když říkám ráno, není  třeba si představovat nějakou hystericky časnou dobu. Jen několikrát se mi povedlo vyjít ven kolem půl osmé, většinou to bývá až po deváté. Záleží na tom, jak dlouho jsem si natáhla včerejší den do dnešního.

Někdy jdu jen tak nalehko, zkontrolovat, zda solární vodotrysk provzdušňuje rybičkám vodu, a popřát světu dobrý den. Někdy bryndám cestou kafe s mlékem z velkého hrnku a když je to úplně nejlepší, nesu si do pergoly i tácek se snídaní.