Námořnická sada a jedna želva navrch

pirátský pyžamozřiut

Zadání znělo: jeden pyžamožrout a tři polštářky v pirátském či námořnickém ladění a jeden pyžamožrout bude třeba... třeba želva.

Co je to pyžamožrout, to jsem musela nejdřív nastudovat. Naštěstí na internetu bylo dost obrázků i pár volně dostupných návodů. Jako obvykle jsem si z každého vzala něco, doplnila to něčím podle sebe a pirátský pyžamožrout byl na světě,

Polštářky jsem ušila jednoduché, moderní, bez složitého prošívání. Na jeden jsem našila kapsu s klopou, protože každý pirát potřebuje mít nějakou tu truhlu na své poklady. Celá pirátská sada je zhotovena z pruhovaných a puntíkatých látek.

Deka a drobnosti pro "Vendelínka"

V prosinci očekáváme příchod nového vnoučka, který dostal pracovní jméno Vendelín. A protože jeho rodiče jsou velcí milovníci koček, bylo mi jasné, že deka pro Vendelínka bude muset být modrá a kočičí. Inspiraci k dece jsem našla na Pinterestu, kde je k vidění několik modifikací tohoto vzoru.

Vendelínkovi jsem ušila také hnízdečko a muchláčka. Návod na hnízdečko jsem našla na internetu, stejně jako inspiraci k výrobě muchláčka, kdy jsem zkombinovala prvky z volně dostupných návodů.

Scrapové přehozy do Miličína

Když jsme s Vaškem loni přespávali u mé sestřenice v podkrovním pokoji pro hosty, napadlo mě, že by se tam mohly hodit scrapové deky. A hned jsem jejich ušití víceméně slíbila, protože přece mám doma spoustu zbytků látek a vymyslet nějaký scrap není vůbec těžké.

Pak se ukázalo, že zbytků je tu sice opravdu dost, ale vymyslet úplně jednoduchý scrap a dobře ho spočítat bylo mnohem obtížnější, než jsem čekala.

Nejen o dlouhé cestě k Letnímu slunovratu

konvergence Letní slunovrat

Nikdy jsem se netajila s tím, že jsou konvergence mou velkou láskou. Také mě lákalo, bylo pro mě výzvou prostřednictvím konvergence vyjádřit  určité téma. Konvergence se mi stala konceptem.

Proto jsem konvergenci opakovaně použila v soutěži vypisované na PPM. V roce 2015 to bylo téma architektura, na které jsem vytvořila konvergenci Město. 

V následujícím roce jsem na téma Čas vytvořila kolekci tří quiltů.  Čas moře, Čas žít a Čas ticha. Všechny tři quilty pro mě tvořily celek a nechtělo se mi je roztrhnout, vybrat jen jeden, tak jsem je do soutěže poslala všechny. Nebylo to správné rozhodnutí. Nedošlo mi, že do soutěže kolekce nepatří, a musela jsem na to být upozorněna. Bylo mi naznačeno, že když chce autor vystavovat víc quiltů, má si zajistit galerii.

Polštářky, polštářky a ještě jednou polštářky

moje polštářky pro domov seniorů v Mitrově

Polštářky pro vybraný domov seniorů šijeme se ve skupině šesti patchworkářek  už mnoho let. Letošní zadání znělo tradiční vzor, hvězda a krásné letní ráno.

Tentokrát jsem si topy na polštářky připravila na šicím táboře u kamarádky Markétky už začátkem července.

Zboží ze zámoří

Zboží ze zámoří

Vznik quiltu Zboží ze zámoří jste tu mohli sledovat od podzimu loňského roku. Po chvílích jsem na něm pracovala až do do března letošního roku, kdy jsem už ho musela odevzdat.

Quilt byl součástí kolekce Art Quilt kubu CZ, povinným materiálem byla juta, které mělo být nejméně 30 %. Kombinovala jsem ji s hedvábím, většinou to byly zbytky z kimon z Japonska. Čtverce z hedvábí jsem sešívala v ruce do pruhů a ty proplétala s pruhy juty. Sice jsem docílila efektu, který jsem chtěla, ale prošívalo to docela obtížně.

Polštářek pro onkologii

V rámci PPM se už tradičně organizuje charitativní šití, tentokrát to bylo pro onkologii při Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem. Doufám, že mé duhové srdce někomu udělalo radost.

Dodělávky, aneb dluhům neutečeš

V letošním roce jsem se většinou pohybovala v jakémsi vzduchoprázdnu. Hodně to souviselo s velmi vážnou nemocí mé kamarádky Bedy, která se mi starala o můj web a ukládala na něj články vycházející na Zvířetníku (Neviditelný pes). Najednou jsem byla v situaci, kdy jsem musela zapojit autocenzuru, protože psát o tom, na co jsem často myslela, se zkrátka nedalo. Bedě také často nebylo dobře a dělala si starosti, že je s uveřejňováním článků pozadu. Do toho jsem začala přemýšlet nad tím, kam posunout své psaní a nakolik vlastně můžu jít s kůží na trh, abych to ustála. Nakonec jsem tu složitou situaci vyřešila tím, že jsem si naordinovala psací pauzu na dobu neurčitou.

Na okraji, Kořeny a Pražské Jezulátko

Babiččin dům, 59x69 cm

S mou kamarádkou Markétkou jsme před pár lety vytvořily volné umělecké uskupení Na okraji. Ve svém manifestu jsme napsaly:

Na okraji žánrů, technik a stylů, protože rády hledáme a prolínáme všechno dohromady.

Na okraji hlavního dění, protože ani jedna nebydlíme v Praze.

Na okraji toho, co je trendy, protože odjakživa rády plaveme proti proudu.

V roce 2017 mělo naše uskupení premiéru na 12. Prague Patchwork Meeting (PPM), kde jsme ve vlastní galerii představily svou kolekci art quiltů na téma Ve vzduchu.

Od babího léta k mlžnému listopadu

Dobrý úmysl je něco, od čeho se realita začasté velice liší. Třeba jako když si myslíte, že budete psát na blog alespoň dvakrát do měsíce, a nakonec to je sotva jednou za dva měsíce.

K psaní se v tomto roce zkrátka nějak nemůžu dostat. Možná za to trochu mohou smutné úvahy, kterými jsem se v uplynulých měsících zaobírala. Na začátku roku mi totiž vážně onemocněla kamarádka Beda. Ta, která mě kdysi přesvědčila, že bych měla mít svůj web a která mi ho také postavila a spravovala. Svůj web jsem od začátku vnímala spíš jako archiv různých textů, protože jsem dlouhé roky psala něco jako fejetony pro Zvířetník a ty texty jsem na svůj web dávala až následně. Přesněji řečeno, dávala je tam Beda. Ale čím dál víc mě svazoval pocit, že se začínám opakovat, že mi nestačí formát, který jsem si sama kdysi zvolila, a že musím psát na určený den.