Rovnováha (nejen) pro rok 2020

31.12.2018 u Sánského kanálu

Měla bych si na to dát pozor, nebo mi to už zůstane navěky. Totiž tahle fotka je zase tak trochu šméčko. Sice jsem ji udělala na Silvestra, ale bylo to už před rokem. Jenže ona se mi tak hezky hodí k názvu článku. A dnes jsem žádnou fotku neudělala, protože mě dostihl jakýsi moriburdus, takže se celý den zdržuju doma, poblíž čaje a krabice kapesníků.

Slunovratově-narozeninové zamyšlení, tentokrát bez šití

cesta do Chleb 21.12.2018

Musím se přiznat, že hned na začátku se dopouštím dvou mystifikací. Fotografie zimního slunce je rok a den stará a slovo zamyšlení jsem v názvu použila jen proto, že mě nenapadlo jiné.

Tu fotku jsem musela vyhledat v archivu, protože dnes byl spíš dušičkový den, od rána vlhko a mlžno, po slunci ani zdání.

A zamyšlení? Spíš je to jen poskakování od jedné myšlenky k té druhé.

Námořnická sada a jedna želva navrch

pirátský pyžamozřiut

Zadání znělo: jeden pyžamožrout a tři polštářky v pirátském či námořnickém ladění a jeden pyžamožrout bude třeba... třeba želva.

Co je to pyžamožrout, to jsem musela nejdřív nastudovat. Naštěstí na internetu bylo dost obrázků i pár volně dostupných návodů. Jako obvykle jsem si z každého vzala něco, doplnila to něčím podle sebe a pirátský pyžamožrout byl na světě,

Polštářky jsem ušila jednoduché, moderní, bez složitého prošívání. Na jeden jsem našila kapsu s klopou, protože každý pirát potřebuje mít nějakou tu truhlu na své poklady. Celá pirátská sada je zhotovena z pruhovaných a puntíkatých látek.

Deka a drobnosti pro "Vendelínka"

V prosinci očekáváme příchod nového vnoučka, který dostal pracovní jméno Vendelín. A protože jeho rodiče jsou velcí milovníci koček, bylo mi jasné, že deka pro Vendelínka bude muset být modrá a kočičí. Inspiraci k dece jsem našla na Pinterestu, kde je k vidění několik modifikací tohoto vzoru.

Vendelínkovi jsem ušila také hnízdečko a muchláčka. Návod na hnízdečko jsem našla na internetu, stejně jako inspiraci k výrobě muchláčka, kdy jsem zkombinovala prvky z volně dostupných návodů.

Scrapové přehozy do Miličína

Když jsme s Vaškem loni přespávali u mé sestřenice v podkrovním pokoji pro hosty, napadlo mě, že by se tam mohly hodit scrapové deky. A hned jsem jejich ušití víceméně slíbila, protože přece mám doma spoustu zbytků látek a vymyslet nějaký scrap není vůbec těžké.

Pak se ukázalo, že zbytků je tu sice opravdu dost, ale vymyslet úplně jednoduchý scrap a dobře ho spočítat bylo mnohem obtížnější, než jsem čekala.

Nejen o dlouhé cestě k Letnímu slunovratu

konvergence Letní slunovrat

Nikdy jsem se netajila s tím, že jsou konvergence mou velkou láskou. Také mě lákalo, bylo pro mě výzvou prostřednictvím konvergence vyjádřit  určité téma. Konvergence se mi stala konceptem.

Proto jsem konvergenci opakovaně použila v soutěži vypisované na PPM. V roce 2015 to bylo téma architektura, na které jsem vytvořila konvergenci Město. 

V následujícím roce jsem na téma Čas vytvořila kolekci tří quiltů.  Čas moře, Čas žít a Čas ticha. Všechny tři quilty pro mě tvořily celek a nechtělo se mi je roztrhnout, vybrat jen jeden, tak jsem je do soutěže poslala všechny. Nebylo to správné rozhodnutí. Nedošlo mi, že do soutěže kolekce nepatří, a musela jsem na to být upozorněna. Bylo mi naznačeno, že když chce autor vystavovat víc quiltů, má si zajistit galerii.

Polštářky, polštářky a ještě jednou polštářky

moje polštářky pro domov seniorů v Mitrově

Polštářky pro vybraný domov seniorů šijeme se ve skupině šesti patchworkářek  už mnoho let. Letošní zadání znělo tradiční vzor, hvězda a krásné letní ráno.

Tentokrát jsem si topy na polštářky připravila na šicím táboře u kamarádky Markétky už začátkem července.

Zboží ze zámoří

Zboží ze zámoří

Vznik quiltu Zboží ze zámoří jste tu mohli sledovat od podzimu loňského roku. Po chvílích jsem na něm pracovala až do do března letošního roku, kdy jsem už ho musela odevzdat.

Quilt byl součástí kolekce Art Quilt kubu CZ, povinným materiálem byla juta, které mělo být nejméně 30 %. Kombinovala jsem ji s hedvábím, většinou to byly zbytky z kimon z Japonska. Čtverce z hedvábí jsem sešívala v ruce do pruhů a ty proplétala s pruhy juty. Sice jsem docílila efektu, který jsem chtěla, ale prošívalo to docela obtížně.

Polštářek pro onkologii

V rámci PPM se už tradičně organizuje charitativní šití, tentokrát to bylo pro onkologii při Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem. Doufám, že mé duhové srdce někomu udělalo radost.

Dodělávky, aneb dluhům neutečeš

V letošním roce jsem se většinou pohybovala v jakémsi vzduchoprázdnu. Hodně to souviselo s velmi vážnou nemocí mé kamarádky Bedy, která se mi starala o můj web a ukládala na něj články vycházející na Zvířetníku (Neviditelný pes). Najednou jsem byla v situaci, kdy jsem musela zapojit autocenzuru, protože psát o tom, na co jsem často myslela, se zkrátka nedalo. Bedě také často nebylo dobře a dělala si starosti, že je s uveřejňováním článků pozadu. Do toho jsem začala přemýšlet nad tím, kam posunout své psaní a nakolik vlastně můžu jít s kůží na trh, abych to ustála. Nakonec jsem tu složitou situaci vyřešila tím, že jsem si naordinovala psací pauzu na dobu neurčitou.

Na okraji, Kořeny a Pražské Jezulátko

Babiččin dům, 59x69 cm

S mou kamarádkou Markétkou jsme před pár lety vytvořily volné umělecké uskupení Na okraji. Ve svém manifestu jsme napsaly:

Na okraji žánrů, technik a stylů, protože rády hledáme a prolínáme všechno dohromady.

Na okraji hlavního dění, protože ani jedna nebydlíme v Praze.

Na okraji toho, co je trendy, protože odjakživa rády plaveme proti proudu.

V roce 2017 mělo naše uskupení premiéru na 12. Prague Patchwork Meeting (PPM), kde jsme ve vlastní galerii představily svou kolekci art quiltů na téma Ve vzduchu.

Od babího léta k mlžnému listopadu

Dobrý úmysl je něco, od čeho se realita začasté velice liší. Třeba jako když si myslíte, že budete psát na blog alespoň dvakrát do měsíce, a nakonec to je sotva jednou za dva měsíce.

K psaní se v tomto roce zkrátka nějak nemůžu dostat. Možná za to trochu mohou smutné úvahy, kterými jsem se v uplynulých měsících zaobírala. Na začátku roku mi totiž vážně onemocněla kamarádka Beda. Ta, která mě kdysi přesvědčila, že bych měla mít svůj web a která mi ho také postavila a spravovala. Svůj web jsem od začátku vnímala spíš jako archiv různých textů, protože jsem dlouhé roky psala něco jako fejetony pro Zvířetník a ty texty jsem na svůj web dávala až následně. Přesněji řečeno, dávala je tam Beda. Ale čím dál víc mě svazoval pocit, že se začínám opakovat, že mi nestačí formát, který jsem si sama kdysi zvolila, a že musím psát na určený den.

I nesněné sny se občas plní

zahrada

Možná se vám to už taky stalo. Na něco se díváte, někde jste a napadne vás, že by bylo hezké, kdybyste mohli něco udělat či zažít, že by se vám líbilo to či ono. Je to spíš jen záblesk a vlastně v tom ani není žádost či touha, protože je to něco, co se nemůže stát. Co se vám, co se právě vám  nikdy stát nemůže. 

Ale ono se to stane, přesto, nebo snad právě proto, že se to podobá zázraku.

Trocha letního šití, barvení a čalounění

Už dlouho jsem nepsala o šití, protože léto, a vlastně i jaro, patřilo hlavně zahradě i vnoučatům. A také vedru. Ale srpnem přišlo zklidnění a tak jsem se včera konečně pustila do dokončení pěti polštářků, jejichž topy jsem ušila na "šicím táboře" u kamarádky Markétky. Polštářky jsou jednak určeny jako dárky, jednak na dobročinnou akci, jejíž součástí je tipování autorů, tak je zatím ukázat nemohu.

Když jsem je dokončila, začala jsem hledat sešité pruhy látek, které chci použít do jedné z dek pro vnoučata, plánovaných jako vánoční dárek. Vnoučat je zatím pět a bude jich šest - no a těch dek pochopitelně také tolik.

Moje zahrada

 Je ráno a já otevírám branku, abych pozdravila svou zahradu. Když říkám ráno, není  třeba si představovat nějakou hystericky časnou dobu. Jen několikrát se mi povedlo vyjít ven kolem půl osmé, většinou to bývá až po deváté. Záleží na tom, jak dlouho jsem si natáhla včerejší den do dnešního.

Někdy jdu jen tak nalehko, zkontrolovat, zda solární vodotrysk provzdušňuje rybičkám vodu, a popřát světu dobrý den. Někdy bryndám cestou kafe s mlékem z velkého hrnku a když je to úplně nejlepší, nesu si do pergoly i tácek se snídaní.

Letní střípky

Letošní léto mám zatím dost rušné. Začátek prázdnin jsem už tradičně strávila u kamarádky Markétky na šicím táboře, jak našemu společnému týdnu říkáme. Letos jsme byly hodně pilné a já jsem si domů dovezla deset topů na polštářky. Pět pro vnoučata, tři na dobročinnou aukci a dva k přehozům, které šiju pro sestřenici a její partnerku. Polštářky pro děti jsou předané, ostatní čekají na dokončení.

Quilt Lennonova zeď

soutěžní quilt Lennonova zeď

Zadání pro kreativní soutěž ve 13. ročníku Prague Patchwork Meeting znělo Písmo v quiltu. Postupně jsem rozpracovala několik nápadů, ale stále jsem neměla pocit, že je to ono. Až mě jednoho dne napadla Lennonova zeď. Ta je přece celá popsaná a pomalovaná.

Vygúglila jsem si pár snímků Lennonovy zdi a zajela jsem se na ni podívat, nafotit si ji. Udělala jsem si náčrtek a pak i rozkres ve skutečné velikosti. Použila jsem několik tradičních motivů a nápisů, které se na zdi objevují opakovaně, dalšími nápisy přispěli přátelé z facebooku, kterým za to děkuju. Taé jsem přenesla na quilt obrázek srdce s křídly, který mi nakreslila vnučka. Další obrázky a nápisy jsem doplnila sama.

Původně jsem zamýšlela některé z nápisů naaplikovat, další vyquiltovat, některé namalovat a jiné vyšít ručně. Ale když jsem začala malovat podklad akrylovými barvami, vznikl mi z toho ucelený obraz, který jsem už nechtěla narušovat dalšími technikami, takže jsem všechny nápisy udělala akrylovými barvami nebo fixy na textil.

Oběma nohama v jaru

jedna víla a tři piráti - kostýmová zkouška

Najednou je konec března a já vůbec nevím, jak jsem ho vlastně strávila. Za kamny to ale určitě nebylo. 

Nemnohé fotky mi napovídají, že jsem  připravovala pro děti kostýmy na maškarní bál na téma vodní říše. Nejvíc práce mi dal pirátský klobouk a taky přemýšlení jak to zaonačit, aby víle nebyla dlouhá sukénka vytvořená z batikovaného šátku. Nakonec se mi to všechno podařilo a děti byly spokojené. Fotka je z kostýmové zkoušky, na druhý den přibylo i příslušné nalíčení, bohužel se hromadná fotka nepovedla.

Výrobu kostýmů jsem prokládala s dalším šitím. Stále průběžně pracuji na dvou scrapech pro sestřenici. Vzor je jednoduchý, střídání tmavých a světlých cikcaků. Jenže jsem se trochu nechala unést. Každý cikacak  je ušitý ze dvou proužků a neměla jsem úplně domyšlené kraje. Těmi scrapy se docela trápím a moje kočky to zjevně registrují a mají na to svůj názor. Počuraly mi totiž polotovary naskládané v krabici, a tak jsem musela honem sešít top bez dořešených krajů, z vlkých a smradlavých dílků a pak ho honem vyprat. Teď mě čeká doplnění zubatých okrajů, protože bloky jsou kladené šikmo, to znamená další řezání a sešívání proužků. Bude to ještě dlouhý běh komplikovaný vědomím, že šiju něco, co se bude přesně hodit do pokoje pro hosty, ale současně je to něco, co je víc pracné než zábavné.

O zdech

Lennonova zeď 22.2.2019

Jsem opravdu ostuda. Poslední příspěvek má lednové datum, je neuvěřitelné, jak to uteklo. Co jsem vlastně celou tu dobu dělala?

Žehlila jsem a žehlila látky, ale nedožehlila je, zádům se tato činnost hrubě nelíbila.. Před odjezdem na týdenní pobyt ve tmě jsem si alespoň stihla prošít lněnou halenu, jak jsem chtěla, a začala jsem řezat malé obdélníky na dva srapové přehozy pro mou sestřenici. Několikrát jsem počítala, kolik vlastně těch dílků potřebuju, ale ať jsem napočítala cokoli, stále je to málo. Průběžně pokračuju na dokončení jutového quiltu Zboží ze zámoří.

Ve tmě jsem byla od 8. do 15. února a vzápětí mi přijeli na týdenní pobyt mrňousci. Když jsme je vraceli rodičům, zašli jsme v Praze na Kampu, k Lennonově zdi. Chtěla jsem si ji znovu prohlédnout a vyfotit už před odchodem do tmy, ale pořád mi to nevycházelo. Nebyl čas, nebylo počasí, nebyla možnost.

Rozhodnout se

to není uklizené, jen to tak vypadá

Třetím rokem odebírám Pravý domácí časopis. V posledním čísle loňského roku byla přibalena malá kartička s krásnou kresbou Lucie Ernestovou. Je na ní plachetnice u pobřeží, jsou tam i ostrůvky a  na zadní straně text: 

Rozhodnout se

Pokus se zhodnotit všechny klady a zápory svého rozhodnutí. Věř, že ať uděláš cokoliv, bude to mít svůj smysl. I zdánlivě špatné rozhodnutí může přinést něco dobrého. Z dobré volby se raduj a ze špatné se pouč. Ničeho nelituj.

Cestovní sponkovník (+ stručný návod)

Moje vnučka a její sestřenice se narodily rok po sobě. Takže když mě napadlo ušít Emičce sponkovník, udělala jsem ho rovnou ještě jednou.

Hledala jsem inspiraci na Fleru i na Pinterestu, ale žádný ze sponkovníků nebyl přesně takový, jaký jsem si ho představovala. Chtěla jsem, aby byl cestovní i dost prostorný a aby byl hezký na zdi v pokojíčku. Tak jsem si vymyslela svůj vlastní model a doufám, že holčičkám bude dobře sloužit.