Šest vnoučat, šest džínových penálů a taštiček

 

Zásadní chybou, kterou stále opakuju, je to, že když šiju víc stejných věcí, tak se nedokážu přinutit vyrobit nejdřív jeden prototyp. A pak mi nezbývá než 6x klnout nad tím, že barevné pruhy měly být blíže zipu, že ten džínový proužek měl být užší.  Ale také je možné, že bych klnula stejně, protože prostě dělat víc věcí stejných je pro mě poněkud problematické.

Ale penálky i malé taštičky na poklady udělaly radost, a to je hlavní.

Na druhé fotce jsou penálky a taštičky z rubu, ještě před dokončením.

Čtyři dcery, čtyři džínové tašky

 

Dvě dcery Vaškovy + jedna dcera vlastní + jedna snacha = čtyři dcery. Na fotce jsou ovšem jen tašky tři, protože tu první ušitou jsem hned balila a posílala až k rakouským hranicím, protože jedna z dcer bohužel letos o Vánocích nemohla přijet.

Všechny tašky jsou podle jednoho střihu, na který jsem narazila na Instagramu. Návod je ZDE, střih je z dílny SisterQuilt. 

Džínová taška Dva světy babiček

 

Džínovou tašku přes rameno jsem šila pro jednu dobročinnou akci. Taška se bohužel za požadovanou tisícovku neprodala, a tak jsem ji chtěla věnovat Kašparovu taškaření. Ale pak jsem si uvědomila, jakou jsem sama z té tašky měla radost a jak se mi líbila, takže jsem si řekla, že když mi zůstala, že to tak asi má být, a nechala jsem si ji.

Taška má tři vnější a jednu vnitřní kapsu, zapínání na poutko, je s podšívkou. Jde o upcyklaci starých džín a dečky po babičce.

Velikost š. 36 cm, v. 41 cm,

Džínové i jiné polštáře

 

Každý rok na podzim šiju polštářky do dobročinné akce pořádané Zvířetníkem a k tomu obvykle jeden polštář věnuju jako jako cenu pro vítěze tipovací soutěže, kdy účastníci hádají autorky sad polštářů.

Toto je letošní cena pro vítěze, kterou jsem ušila ze starých džín. Polštář jsem nazvala Jak jsem potkala ryby. Schválně, kolik ryb tam najdete vy?

Polštářky letos opět putovaly do Ústí nad Labem a jsou určeny pro onkologické pacienty, kteří odcházejí z nemocnice. Na fotkách uvidíte mou sadu a hromadné foto všech 21 polštářků. 

Kawandi / džínové prostírání

Tento článek jsem začala psát 4. září. Chtěla jsem vytvořit jen krátký doprovodný text ke třem fotkám, ale pak jsem se zapletla do vysvětlování, co to vlastně kawandi je, a nějak se mi do toho zamotala i kantha a boro. 

Když už byl článek hodně dlouhý a plný fotek a odkazů, napadlo mě, že ho pošlu k publikaci na Zvířetník (a posléze ho dám i sem), a pro svůj blog se vrátím k původně zamýšlenému textu. Ale protože se z jsoucnosti jedné konkrétní věci vylíhly články dva, v textu se bohužel musím párkrát téměř nebo zcela opakovat. 

A teď konečně k věci. 

Jehelníček

 

Jednodušší jehelníček snad ani být nemůže a ušít se dá za hodinu, možná za dvě, když se u toho lelkuje. Že ho potřebuju, to už mě napadlo až včera nebo předevčírem, ačkoli snad celou dobu, co si nosím ven šití v plechové krabičce od bývalé kolegyně z práce, hledám pracně jehly a špendlíky zamotané ve smotcích bavlnek ať už jednotlivě, nebo zapíchané do kousků látek. Obvykle jsem je našla tak, že jsem si je zapíchla do prstu, což není zrovna dvakrát sofistikovaný způsob hledání.

Když mě napadl jehelníček., vybavila jsem si, že jsem si loni o malých jehelníčcích psala s Jamalkou. Dávala je k sobě na blog a protože to je roztomilý nápad, tak sem odkaz na její článek dávám.

Letos frčí skřítkové

 

Poprvé jsem šila hračky pro děti z mateřské školky v covidovém roce 2021. Děti mívají pravidelně svou besídku při rozsvěcení obecního vánočního stromu na počátku adventu a od obce při té příležitosti dostávají malý balíček sladkostí. A mě tehdy napadlo, že by bylo hezké, kdyby dostaly také malou textilní hračku, Takovou akorát do ruky a aby se jim vešla do kapsy nebo do batůžku nebo pod polštář. A tak jsem začátkem podzimu začala šít autorské andělíčky. Většina byla šitá na stroji, ale vycpaní křídla jsem prošívala ručně, stejně jako jsem v ruce přišívala hlavičky. Když jsem teď andělíčky chtěla připomenout odkazem, nenašla jsem je. Prostě jsem je tehdy nedala na blog. A tak sem dám alespoň vzpomínkovou fotku. 

Polštářky pro Ivanku a Karla

 

Když švadlenka dostane milé pozvání na oslavu dvojích narozenin a neví, co by přinesla jako prezent, tak sedne a ušije dva scrapové polštářky. 

Velikost 40 x 40 cm.

Hračky pro děti z mateřské školy, podzim 2022

 

Už druhým rokem jsem vyráběla malé hračky pro děti ze zdejší mateřské školy. Dostávají je spolu se sladkostmi věnovanými obcí za jejich vystoupení při příležitosti rozsvícení obecního vánočního stromu před začátkem adventu. V roce 2021 jsem šila andělíčky, pro rok 2022 jsem zvolila pletené hračky.

První panáčky jsem upletla už konce července, ale protože jich bylo tolik a já jsem začala mít problémy s pravou rukou, doplétala jsem je až na poslední chvíli. Celkem jich bylo 24 a bylo to časově mnohem náročnější, než jsem předpokládala. Ale pohled na ně byl pěkný a dětem udělaly radost, a to je hlavní.

Polštářky pro děti z Ukrajiny

 

Na Matěje, ve čtvrtek 24. únoru napadlo Rusko vojenskou silou svého souseda, samostatný stát Ukrajina. Ruští útočníci začali ničit města i vesničky a zabíjet nejen bránící se ukrajinské vojáky, ale i civilisty. Z Ukrajiny proto začali do bezpečí utíkat lidé, především matky s dětmi. Do Polska, do Německa, ale v nemalé míře i do naší republiky, kde se jim dostalo ve valné většině případů přátelského, ba i vřelého přijetí a všestranné pomoci.

Kabelka/kabela na přání

Když jsme se domlouvali se švagrem, v jakém stylu by měla být kabelka pro jeho přítelkyni, došli jsme k pojmu dámský punk. Jeho požadavkem byla kombinace černé a červené a křivky, já jsem chtěla opět recyklovat staré džíny. 

Kabelka je šitá podle mého oblíbeného střihu bez zipu, který z ní dokáže v případě potřeby udělat nákupní tašku. Neboť i dámy občas potřebují cestou domů koupit chleba a kilo jablek. 

Kabely a tašky

Kolečková nákupní taška 

Tak dlouho jsem dávala na svůj blog jen 105 Plus, že jsem úplně zapomněla na to, že původně byl určen pro prezentaci patchworkových a dalších šitých výrobků.

Toto jsou kabely tašky šité pro aukci, kterou ve prospěch samoživitelek a samoživitelů uspořádala skvělá Simona Vlková. Aukce se konala začátkem září 2021 v Mníšku pod Brdy a bohužel jsem se ze zdravotních důvodů nemohla zúčastnit a seznámit s dalšími skvělými ženami. Ale těší mě, že se všechny tašky prodaly.

Bohužel, jak už je u mě zvykem, dokumentace hotových výrobků není příliš dobrá. Všechny tašky jsou šité ze zbytků, nevyužitých polotovarů a/nebo recyklovaných látek.
 

UFO na plotě

 

V rámci ponovoročního úklidu úložných prostor jsem otevřela malý kufřík, ve kterém přechovávám část polotovarů z šicích kurzů, zbytků svých projektů a dalších podivných věcí, jimž se v šicím světě říká kostlivci nebo UFO.

Topy dvou pestrých polštářků, které jsem ušila nevím proč a nevím kdy, byly dokonce proquiltované, ale už tehdy jsem s jejich prošitím nebyla spokojená, tak jsem je odložila na neurčito. Teď jsem quiltování vypárala, polštářky prošila znovu a dokončila.

Drobné dárky a šití pro charitu

vánoční sada pro sestřenici Ester

Každý podzim šiju drobné věci pro různé dobročinné akce i jako dárky, proto je nemohu ukazovat dříve, než jsou věci na místě určení, nebo je příjemce pozná alespoň virtuálně.

Tradičně jsem ušila dvě tašky pro Kašparovo taškaření. Vzhledem ke koronavirovým omezením jsem je ještě neodeslala, protože jsem dlouho nevěděla, jak to s taškařením bude. Teď už vím, že proběhne na jaře, tak tašky pošlu až po Vánocích, nemá smysl teď jimi zatěžovat poštu.

Další taška směřovala na dobročinnou akci a ta poslední mi zbyla pro strýčka Příhodu. Nebo pro mně?

Kostky a pexeso pro Toníčka

 

Toníček je můj nejmladší vnouček a má ode mě nejvíc ušitých věcí a hraček ze všech vnoučat, protože se narodil v době, kdy už jsem doma a mám čas a chuť si hrát. Ještě v době, kdy nebyl na světě a měl pracovní jméno Vendelín, jsem mu ušila deku, hnízdečko a muchláčka.

Námořnická sada a jedna želva navrch

pirátský pyžamozřiut

Zadání znělo: jeden pyžamožrout a tři polštářky v pirátském či námořnickém ladění a jeden pyžamožrout bude třeba... třeba želva.

Co je to pyžamožrout, to jsem musela nejdřív nastudovat. Naštěstí na internetu bylo dost obrázků i pár volně dostupných návodů. Jako obvykle jsem si z každého vzala něco, doplnila to něčím podle sebe a pirátský pyžamožrout byl na světě,

Polštářky jsem ušila jednoduché, moderní, bez složitého prošívání. Na jeden jsem našila kapsu s klopou, protože každý pirát potřebuje mít nějakou tu truhlu na své poklady. Celá pirátská sada je zhotovena z pruhovaných a puntíkatých látek.

Deka a drobnosti pro "Vendelínka"

V prosinci očekáváme příchod nového vnoučka, který dostal pracovní jméno Vendelín. A protože jeho rodiče jsou velcí milovníci koček, bylo mi jasné, že deka pro Vendelínka bude muset být modrá a kočičí. Inspiraci k dece jsem našla na Pinterestu, kde je k vidění několik modifikací tohoto vzoru.

Vendelínkovi jsem ušila také hnízdečko a muchláčka. Návod na hnízdečko jsem našla na internetu, stejně jako inspiraci k výrobě muchláčka, kdy jsem zkombinovala prvky z volně dostupných návodů.

Polštářky, polštářky a ještě jednou polštářky

moje polštářky pro domov seniorů v Mitrově

Polštářky pro vybraný domov seniorů šijeme se ve skupině šesti patchworkářek  už mnoho let. Letošní zadání znělo tradiční vzor, hvězda a krásné letní ráno.

Tentokrát jsem si topy na polštářky připravila na šicím táboře u kamarádky Markétky už začátkem července.

Polštářek pro onkologii

V rámci PPM se už tradičně organizuje charitativní šití, tentokrát to bylo pro onkologii při Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem. Doufám, že mé duhové srdce někomu udělalo radost.

Cestovní sponkovník (+ stručný návod)

Moje vnučka a její sestřenice se narodily rok po sobě. Takže když mě napadlo ušít Emičce sponkovník, udělala jsem ho rovnou ještě jednou.

Hledala jsem inspiraci na Fleru i na Pinterestu, ale žádný ze sponkovníků nebyl přesně takový, jaký jsem si ho představovala. Chtěla jsem, aby byl cestovní i dost prostorný a aby byl hezký na zdi v pokojíčku. Tak jsem si vymyslela svůj vlastní model a doufám, že holčičkám bude dobře sloužit.