Quilt Len len

 

Opět se jedná o projekt Bohemia patchwok klubu, neboť naše vedení je velice aktivní a pravidelně nás zásobuje novými a novými zadáními. Toto bylo inspirováno konáním LenFestu v Lemberku, který některé naše členky navštívily v létě loňského roku. A tam vznikl nápad, že bychom se tohoto festivalu mohly zúčastnit svou lněnou kolekcí, která by se ještě předtím představila v Brně na BPM.

Protože nás je hodně a prostoru na festivalu zas tolik není, mělo se jednat o menší quilty o rozměru 35 x 70 cm, s libovolnou orientací. No, a protože náš klub slaví letos 20. výročí svého založení, objevil se i nápad, spojit "příjemné s užitečným" a bylo vyhlášeno, že kdo chce, může do lněného quiltu zakomponovat nějakou dvacítku jako připomínku našeho výročí. Zadání bylo dobrovolné, což je skvělé, protože musím přiznat, že při šití jsem na něj zapomněla. A přitom jsem to měla vymyšlené! Chtěla jsem někam zakomponovat dvě písmena X, Prostě XX. No řekněte, nebylo by to by to vtipné, nezapadlo by to tam? Kdybych tedy udržela myšlénku, že ano.

Quilt Život po životě

 

Letošní zadání pro kreativní soutěž bylo zdánlivě tak prosté, tak jednoduché! "50 odstínů...", čili monochromatický quilt. Pro všechny případy jsem se ujistila, že je dovolen i jiný barevný akcent, a doufám, že ta trocha červené bude v přípustné toleranci. Zda tento quilt uspěje v soutěži, to se dozvím až zítra. Ale i když by mi jakékoli ocenění udělalo radost a cítila bych se poctěna, tak jsem vlastně spokojená už teď. Protože konečně jsem se přestala bát a zkoumat, co a jestli a jak má být a tak dále, a jela jsem si svůj patchworkový punk tak, jak jsem to vždycky chtěla dělat.

Quilt nemá žádnou výplň, zádíčka jsou z modrošedého flanelu. Jednak mi to k tomu sedlo, jednak flanel... no, však víte! 

Quilt První jarní

 

Před časem jsem s Bohemia patchwork klubem šila quilt do kolekce na téma Podzim (můj quilt s názvem Tváře podzimu si můžete připomenout zde), teď došlo na Jaro. Nejdřív jsem přemýšlela nad tím, že budu šít opět improv, ale nějak se mi nedařilo se na ústřižkové jaro naladit.

Pak jsem si vzpomněla, že mám v krabičce už spoustu let hromádku "babiččiných zahrádek". Dostala jsem kdysi asi k pětapadesátiletým narozeninám (nebo k padesátým?) od děvčat z pražského patchworkového klubu pod vedením Markétky Zenklové, kam jsem tehdy chodila. Zrovna v době, kdy jsem se stěhovala na vesnici, přijala děvčata jméno Patchfanynky, a klub zdárně funguje stále. Tímto všechny dávné šicí přítelkyně zdravím a moc mě mrzí, že se s nimi z důvodu své nemoci neuvidím v Brně na BPM.