úterý 29. září 2020

Magdalena u hrobu, kolekce Kořeny, cyklus Moje sestra Magdalena


Naše soudobá euroatlantská civilizace má své kořeny v antice, židovství i v křesťanství. Jednoduše se to řekne, ale jak to ztvárnit v quiltu, to už je oříšek. Naštěstí mnohem lépe než nějaké logické uvažování mi zafungovaly volné asociace a téma i zpracování quiltu se na jejich konci objevilo zcela jasně. Pokusím se teď ten bleskový sled úvah zrekonstruovat.

Před pár lety na PPM tuším firma Brother předváděla digitální tisk fotografie na látku. Mohli jste si přinést vlastní fotografii, najít si nějakou z jejich počítače, nebo jste si mohli vybrat některý z již hotových tisků ve formátu A3. Zvolila jsem všechny tři možnosti a z hotových tisků jsme si mimo jiné vybrala obrázek kůry červené borovice. Protože, jak jsem říkala Markétce, když se otočí vzhůru nohama, vidím tam plačící Magdalenu.

Quilt Propojeni, kolekce Kořeny

 

Při doplňování blogu narážím opakovaně na pár nedostatků. Jednak není úplně snadné vyvolat si všechny pocity, které provázely tvorbo toho či onoho quiltu. A hlavně mi chybí pořádné fotky. Jak už jsem zmiňovala jinde, oznámení, že PPM je zrušeno, přišlo ve chvíli, kdy jsem se chystala na quilty našít tunely na zavěšení a jmenovky. Následně jsem chtěla všechny quilty vyfotit a připravit si sem na blog povídání tak, abych mohla po PPM quilty odtajnit. 
K ničemu z toho ovšem ještě nedošlo. Včetně tunelů a jmenovek, které se chystám našít... no co nejdříve.
Proto se teď musím spokojit s fotkou, kterou jsem tehdy dělala narychlo za šera pro Janu Štěrbovou do katalogu vystavovatelů. Pokoušela jsem se pak upravit barvy fotky, ale moc se mi to nepovedlo. Ve skutečnosti má quilt barvy tlumenější.

Quilt Ve stínu lva, kolekce Kořeny

 

Quilt ve Ve stínu lva vlastně vznikl sám od sebe. Měla jsem už od roku 2017 kousek nabarveného plátna. Vznikl, když jsme v rámci pravidelného letního "šicího tábora" u mé kamarádky Markétky experimentovaly s barvením přírodním i s malbou a tisky akrylovými barvami. Na tento kousek látky jsem používala hodně stříbrný a zlatý akryl a několik šablon. Vzniklo něco, o čem jsem si myslela, že nikdy na nic nepoužiju. Když jsem ale objevila kresbu jehlou na akrylovém podkladu, začala jsem se zaobírat myšlenkou, že na pozadí vykreslím čtyři obrázky, protože použité šablony podklad rozdělovaly do čtyř sektorů.

Tři zahrady a Eden, kolekce Kořeny


Textilní obraz Tři zahrady a Eden z kolekce Kořeny, vytvářené pro 14. PPM 2020, začal vznikat v zimě 2019/2020. Na začátku bylo jen pár kousků přírodně barvených kusů látky a pár především hedvábných ústřižků. A vzpomínka na tři zahrady, ve kterých jsem trávila část svého dětství a o kterých jsem před časem psala v rámci vzpomínkového cyklu Blues ukřižovaného města.

Jedná o textilní dílo, které je z mé prozatímní tvorby asi nejvíce vzdáleno klasickému art quiltu, jak bývá definován v zadání pro soutěže v rámci PPM. I když při troše dobré vůle by se snad dalo uznat, že se alespoň místy jedná o tři vrstvy spojené prošíváním, tedy o quilt.

pondělí 28. září 2020

Koncert Maoka, aneb mimořádný zážitek z Brna doma v křesle

Minulý čtvrtek jsem měla mimořádnou příležitost zúčastnit se na dálku koncertu Maoka (vlastním jménem Martin Tesák), který dne 24. září pořádala Cesta inspirace v krásném prostředí Červeného kostela v Brně.

S Maokovou hudbou jsem se před pár lety seznámila právě prostřednictvím Cesty inspirace, lépe řečeno prostřednictvím Irenky Vejmelkové a Klárky Jelínkové, které  jsou duší i tělem Cesty inspirace a jako takové jsou neúnavnými organizátorkami zajímavých a povznášejících hudebních a tanečních akcí.

Píšu, že jsem se seznámila, ale jednalo se spíš o letmou známost na dálku, především prostřednictvím nahrávek na You Tube. Několikrát jsem se na Mokův koncert chystala, dokonce jsem i měla lístky, ale pokaždé mi do toho bohužel něco přišlo.

105 PLUS: Co za to?

 

Po rezignaci ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha jsem napsala na svůj facebook (zkráceno): „Přes všechny dílčí výhrady, které jsem kdy měla, musím napsat, že Adam byl dobrý ministr zdravotnictví, asi nejlepší, jakého jsme kdy měli. Jeho vize byla dobrá, bohužel přeměna zdravotnictví v lépe fungující systém narazila na dvě překážky. Koronavirus a Babiše, který Adama podporoval pouze do té doby, než Adamovy záměry začaly demaskovat Babišovy lži a začaly být v rozporu s jeho manipulacemi námi, občany. Adama k rezignaci nedonutil koronavirus, ale to, že mu Babiš opakovaně znemožnil dělat kroky, které Adam považoval za správné v zájmu našeho zdraví.“

105 PLUS: Až po uši. Nebo snad Za uši!?


„Tak nám začala druhá vlna koronavirové epidemie,“ řekla posluhovačka panu Švejkovi. „Nebo možná je to tak, že ta první nikdy neskončila,“ dodala poctivě na rozdíl od naší vlády, která se snaží neříkat nic a jen doufá, že když zavře oči, zastaví tím čas až do podzimních voleb. Vládní postoj a její ne/činnost na všech možných platformách už ovšem probírá tolik erudovaných lidí, že se mi k tomu ani nechce nic dalšího psát.

čtvrtek 10. září 2020

105 PLUS: Čemeřice

čemeřice
Letos na jaře jsem se rozhodla, že se přestaneme tvářit, že přecházíme přes vodu, když ve skutečnosti chodíme mezi malým jezírkem a větším maltovníkem po mostku položeném na zemi, a že našim třem karáskům pořídíme pořádné jezírko. Nejdřív jsem chtěla vybudovat malý, maličký fóliový rybníček, s pěknou pobřežní zónou, vlídnou k žabkám i žíznivým ptákům a ostatním živočichům, ale kamarádka mi připomněla, že má zahrada oplývá krtky i hraboši, kteří stávající rybníček i mostek už několikrát podkutali. Představa pracně instalované fólie, protržené pracovitými podzemníky, mě nasměrovala opět k plastovému jezírku.

neděle 6. září 2020

Projekt Pražské Jezulátko

projekt Pražské Jezulátko
Před dvěma roky vyhlásila má šicí přítelkyně a textilní výtvarnice Lada Charvátová zajímavý mezinárodní projekt, který měl mít svou premiéru na 14. PPM v roce 2020. Svůj projekt nazvala Pražské Jezulátko a uvedla:

"V době, kdy přibývá nevraživost a nesnášenlivost, hrubost a drancování přírody, je nutné posilovat úctu a pokoru jako obecné principy života. Nezáleží na našem vyznání, na místě, kde žijeme, nezáleží ani na jazyku, kterým mluvíme. Vzájemné rozdíly nás mohou obohacovat.

Pražské Jezulátko  vnímám jako zvláštnost – raritu, kterou má naše země a která je známa i za našimi hranicemi. V každém z nás je malé dítě, které je třeba opatrovat, sdílená ženská energie má velkou sílu. Jezulátko může být vnímáno jako symbol, jeho abstraktní vizualizace třeba i jako archetypální symbol (- pohled na korunku shora – kruh…).

čtvrtek 3. září 2020

105 PLUS: Krutonky. A tečka.

Donesla jsem vnoučatům hráškovou polévku a krutonky. Vzápětí se dvě ze tří dětí předškolního věku (ano, sourozenci) začaly hlasitě přít o to, kdo z nich si krutonky nandá jako první. Když už to začalo vypadat, že se o ně porvou, poučila jsem je, že gentleman galantně nabídne dámě krutonky jako první, neboť dáma má vždycky přednost. Mladý gentleman se na mě sice po lvím způsobu zaškaredil, ale přenechal misku své vítězoslavně se tvářící kozoroží sestře.