Textilní koláže, malé obrázky

 

Tento malý obrázek (cca 18 x 14 cm) je mou poslední prací v roce 2024. Šila jsem ho na Silvestra, fotila ho dnes na Nový rok dopoledne a doufám, že jich budu letos fotit ještě spoustu. Protože jestli mám něco prohlásit za objev roku, tak to jsou právě tyto malé koláže, které mě nesmírně baví vytvářet. 

Evidentně jsem k něčemu takovému směřovala už delší čas. Vlastně už spoustu let se mi líbily malé různě prošívané kousky látek, na které jsem narážela na Instagramu i jinde a toužila jsem po "slow sticht", po pomalém šití, po meditačním či zen šití, po šití s duší, ale...  Ale jako už mnohokrát v životě jsem narazila na svůj vnitřní blok, který mi nedovolí se přiblížit k tomu, po čem toužím. A pak, všechno co jsem viděla, nebylo přesně to, jsem chtěla dělat já.

Šest vnoučat, šest džínových penálů a taštiček

 

Zásadní chybou, kterou stále opakuju, je to, že když šiju víc stejných věcí, tak se nedokážu přinutit vyrobit nejdřív jeden prototyp. A pak mi nezbývá než 6x klnout nad tím, že barevné pruhy měly být blíže zipu, že ten džínový proužek měl být užší.  Ale také je možné, že bych klnula stejně, protože prostě dělat víc věcí stejných je pro mě poněkud problematické.

Ale penálky i malé taštičky na poklady udělaly radost, a to je hlavní.

Na druhé fotce jsou penálky a taštičky z rubu, ještě před dokončením.

Čtyři dcery, čtyři džínové tašky

 

Dvě dcery Vaškovy + jedna dcera vlastní + jedna snacha = čtyři dcery. Na fotce jsou ovšem jen tašky tři, protože tu první ušitou jsem hned balila a posílala až k rakouským hranicím, protože jedna z dcer bohužel letos o Vánocích nemohla přijet.

Všechny tašky jsou podle jednoho střihu, na který jsem narazila na Instagramu. Návod je ZDE, střih je z dílny SisterQuilt. 

Džínová taška Dva světy babiček

 

Džínovou tašku přes rameno jsem šila pro jednu dobročinnou akci. Taška se bohužel za požadovanou tisícovku neprodala, a tak jsem ji chtěla věnovat Kašparovu taškaření. Ale pak jsem si uvědomila, jakou jsem sama z té tašky měla radost a jak se mi líbila, takže jsem si řekla, že když mi zůstala, že to tak asi má být, a nechala jsem si ji.

Taška má tři vnější a jednu vnitřní kapsu, zapínání na poutko, je s podšívkou. Jde o upcyklaci starých džín a dečky po babičce.

Velikost š. 36 cm, v. 41 cm,

Džínové i jiné polštáře

 

Každý rok na podzim šiju polštářky do dobročinné akce pořádané Zvířetníkem a k tomu obvykle jeden polštář věnuju jako jako cenu pro vítěze tipovací soutěže, kdy účastníci hádají autorky sad polštářů.

Toto je letošní cena pro vítěze, kterou jsem ušila ze starých džín. Polštář jsem nazvala Jak jsem potkala ryby. Schválně, kolik ryb tam najdete vy?

Polštářky letos opět putovaly do Ústí nad Labem a jsou určeny pro onkologické pacienty, kteří odcházejí z nemocnice. Na fotkách uvidíte mou sadu a hromadné foto všech 21 polštářků. 

 

Rozsvícení vánočního stromu u nás v obci tradičně doprovází besídka dětí z místní mateřské školy, které při této příležitosti dostávají od obce malý balíček. Před pár lety mě napadlo, že pro děti ušiju malou textilní hračku, poprvé to byli andělíčci, a od té doby se už od pozdně letní doby přes podzim věnuju výrobě drobných hraček. Dělám jich většinou o dost víc, protože je dostávají i má vnoučata a také je rozdávám jako malé dárky lidem, kteří se celý rok starají o mé tělo, o mé nohy nebo mi dovážejí balíčky.

Letos jsem vyráběla sněhuláčky. Šila jsem je z bílého úpletu, vycpávala a pak pro ně háčkovala šály a čepice či spíš hrnce s uchem na hlavu.

Leporelo Cesta rokem 2024

Toto leporelo je součástí jednoho projektu, vyhlášeného klubem SQ, proto se o něm zatím nebudu šířeji rozepisovat. Mám ho ušité a připravené už od léta a pracovala jsem na něm někdy od února či března letošního roku. Doma, ale nejčastěji na zahradě.                Byla to práce, která mě nesmírně naplňovala, bavila a uklidňovala. Obšívat velkým stehem čtverečky látky o velikosti 15 x 15 cm, potom na ně rovněž velkými stehy našívat kousky látky a potom vyšívat či prošívat tak, jak mě právě napadne, to je něco, co je mi nesmírně blízké. Je to moje cesta. Cesta, kterou jsem už tak či onak používala a ke které směřuju několik let.