sobota 12. března 2022

105 Plus: Že by už?

 

Rozhodně nechci naštvat nikoho ze ctěných čtenářů a už vůbec ne jaro. Jsem si vědoma, že bydlím v nížině nejnížinovatější, v teplém Polabí, a že naše krásná země oplývá i pahorkatinami, horami i mrazovými údolími. Jak teď asi musí být tam, když i u nás každé ráno rozbíjím led na jezírku a na pítku pro ptáky; alespoň krustička se přes noc vytvoří pokaždé. Ale! Námraza a jinovatka rychle začíná mizet v místech, kam se dostanou už první ranní šikmé paprsky slunce. Možná mi jde ještě pára od úst, ale sluníčko už hřeje. A co teprve odpoledne! Konečně se dá zase pít kafe venku a u toho (předtím, potom) provozovat zen.

Quilt Žena Božena

 

Koncem loňského listopadu jsem byla poctěna pozváním několika našich předních autorek art quiltů, abych vytvořila quilt na téma Božena Němcová a připojila ho k jejich již dříve vytvořené kolekci.

Dlouho jsem zvažovala, jak téma uchopit. Zda se vztáhnout k Babičce, k nelehkému údělu matky čtyř dětí či čerpat inspiraci z básní nebo jiných uměleckých děl, které Boženu Němcovou oslavovaly.

čtvrtek 3. března 2022

105 Plus: Jeden krásný den

 

Ráno (pro mě po půl osmé) bylo jasné, leč mrazivé, víc než čtyři stupně pod nulou. Obstarala jsem domácí i venkovní kočky, rozbila led na jezírku a do kamenného pítka, které jsem večer vyprázdnila, aby nezamrzlo, jsem nalila teplou vodu. Než jsem to všechno udělala, měla jsem ledové ruce, přesto se mi nechtělo hned domů, protože bylo tak krásně. Nicméně na mé křesílko ještě nesvítolo sluníčko, tak jsem si první nezbytné kafe dala ještě doma. U počítače, na kterém jsem pročítala zprávy a projížděla sociální sítě i jiné diskuze. V této době se den snad ani jinak začít nedá. Potřebuju vědět, zda je ukrajinský prezident ještě naživu a zda se něco nezměnilo v té zoufale patové situaci. Potřebuju vědět, co na to všechno říkají ostatní lidé.

středa 2. března 2022

105 PLUS: Laskavost

 

Před pár dny jsem četla zajímavý článek, týkající se osobního rozvoje. Píše se v něm mimo jiné (zjednodušeně), že základem osobního rozvoje je poznávání sebe sama a přínosné je používání a prožívání laskavosti, trpělivosti a odpouštění. Což o to, laskavost je prima věc a je to nedocenitelný, velice hebký nástroj k manipulaci, který s oblibou používám na úřadech nebo při vyřizování nepříjemných věcí, jako jsou třeba reklamace nebo popletené objednávky. Jen opravdu zřídka laskavost, resp. její vyžadování slušným a milým způsobem na protějšek nezabere. A i když se někdy nedomůžu kýženého, protože to nejde, tak se alespoň rozcházíme přátelsky a s dobrým pocitem, že jsme oba či obě udělali/y, co jen bylo v našich silách.

S cizími je to zkrátka snadné. Oproti tomu doma si někdy s laskavostí nevystačím. Vašek mě má za ty roky prokouknutou, takže jakmile začnu svou řeč od lesa s milým úsměvem a laskavou intonací, je to pro něj signál, aby se postavil do střehu. Zejména když svou řeč pronáším nad jeho oblíbeným jídlem, vidím na něm, jak se ho začíná zmocňovat panika. Což je celkem pochopitelné v případech, kdy po něm chci, aby vyrobil něco do bytu či do zahrady a přitom vím přesněji, jak nechci, aby to vypadalo, než jak to vypadat má.

Ale jsou věci, které jsou naopak stresující pro mě. Třeba jak znovu požádat o to, aby do otevřené lednice nezíral jako na televizi, ale aby si vytáhl ven organizér, ve kterém jsou sýry, a vybral si z nich kýžený mimo lednici. Jak ho nově či znovu požádat, aby třeba nezaléval rostliny na list, zkrátka aby nedělal to či ono, protože to, co dělá, něco věcně komplikuje, aniž by to vypadalo jako stálá šikana. A tak často rezignuju a neříkám tak, ani tak, neboť na konci žbrblání i laskavosti zůstávám (obrazně) s politými listy a ohřátou lednicí, protože laskavý i nelaskavý požadavek vyjde nakonec stejně. Ne snad z neochoty, ale prostě se neuchytí.

Zdá se na první pohled, že řešením by mělo být důsledné používání asertivity. Než jsem se nad ní stačila pořádně zamyslet, ukázalo se, že to je téma první přednášky v letním semestru, která proběhla v pondělí. Jako na zavolanou! Jenže s asertivitou to není vůbec tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Wikipedie říká, že pojem asertivita označuje schopnost prosazovat jiný názor, stanovisko nebo zájem. Obecně panuje povědomí, že asertivitu máme používat k tomu, abychom uhájili a prosadili svá práva. To ovšem skýtá úskalí, neboť již v samotné definici se mluví o jiném názoru, stanovisku, zájmu a právech. A když dva hájí svůj, podle svého mínění oprávněný zájem, může to nakonec skončit velice neasertivně. Přesně jako v příběhu ze života, který nám vyprávěla přednášející.

Žil byl pán, který se cítil odstrkovaný a který měl pocit, že se nemůže nikdy v ničem prosadit. I zaplatil si kurz asertivity a následně začal využívat všech dovedností, které se v kurzu naučil. Byl tak asertivně důsledný, že postupně přišel o všechny kamarády, v zaměstnání si nadělal nepřátele a jeho manželství je před rozvodem. Teď chodí do psychologické poradny a snaží se přijít na to, co se pokazilo, vždyť on nedělá vůbec nic špatného, jen přece za všech okolností jedná přísně asertivně.

Chyba bude možná v tom, že do krajnosti dovedená asertivita hraničí s nadřazeností a pohrdáním názorem toho druhého, s naprostým nerespektováním jeho osobnosti a jeho oprávněných práv, stanovisek a zájmů. Řešením by třeba mohla být laskavá asertivita, za nezbytného předpokladu, že i ten druhý je naladěn laskavě asertivně. Ale to jsme vlastně u prosté lidské slušnosti, vstřícnosti a vzájemného respektu. A hlavně u vědomí, že každé právo s sebou nese určitou odpovědnost a že končí vždy tam, kde začíná právo druhého.

Laskavost je krásná. Je stejně příjemná a hladivá, jako je příjemné a hladivé samo to slovo. Dáváme jím tomu druhému na zřetel, že jsme si vědomi, že vyžadujeme od toho druhého něco navíc, nějakou službu. A že to považujeme za něco mimořádného, protože prokazování laskavostí rozhodně není něco nárokového.

Prosím vás, mohl byste mi prokázat laskavost?

Prosím tě, můžeš mi prokázat laskavost?

Touto větou sdělujeme, že jsme si prokázané laskavosti vědomi a že je u nás schovaná na oplátku. Tomu dotyčnému, nebo i někomu jinému. Protože všichni potřebujeme občas nějakou tu laskavost. Někdy potřebujeme, aby nám laskavost někdo prokázal, a stejně tak někdy potřebujeme, abychom laskavost někomu mohli prokázat my. Protože laskavost je skutečně povznášející, jak se psalo v tom na začátku zmíněném článku. A nejlepší je, že je povznášející na obě strany.

Alespoň většinou. Alespoň pokud nenarazí na ortodoxního asertivistu.

Publikováno na Zvířetníku dne 24.2.2022


čtvrtek 17. února 2022

105 Plus: Hodně předjarní

Jako obvykle usedám k psaní ve středu v podvečer. Uvědomila jsem si, že právě před pár minutami minul druhý ze tří letošních zimních úplňků a ten další nastane jen několik málo dnů před prvním jarním dnem. Ale když jsem tak seděla včera pozdě večer venku a sledovala Měsíc, který jasně svítil i přes mraky, připadalo mi, že nejen jako by už úplněk byl, ale dokonce jako by to byl už ten jarní.

čtvrtek 10. února 2022

105 Plus: Fialky

Fialky ještě nejsou, fotím talovíny
Když jsem zjara roku 2018 začala pozemek za domem přetvářet ve svou vytouženou zahradu, objevila jsem mezi trávou a plevelem i několik rostlin. Neduživý výhon bylinné pivoňky, který bohužel nepřežil, pozdní vyšší a vonící narcisky, které se naopak zdárně rozrůstají stejně jako zachráněné sněženky. A taky fialky. Ty rostly leckde a nejvíc poblíž staré broskvoně. Stejně jako ostatní místní rostliny jsem je postupně provizorně zasadila do již vyčištěné a nakypřené půdy s tím, že se na ně později najde vhodné místo.

pátek 4. února 2022

Deka pro Tádu


Na podzim roku 2019 jsem ušila všem vnoučatům deky. Nejstarší vnuk Tadeáš z ní ale už stačil vyrůst, tak jsem mu slíbila novou scrapovku. Původně jsem ji chtěla stihnout do Vánoc, ale covid mi koncem listopadu kapánek přistřihl křídla.

Konečně jsem ji ale došila. Táda má rád zelenou barvu a tak doufám, že se mu deka bude líbit a že mu chvilku vydrží. Měla by, je mu patnáct a deka má rozměry 145 x 210 cm. Deka je jednoduše prošitá ve svislých pruzích.