Rozhodnout se

to není uklizené, jen to tak vypadá

Třetím rokem odebírám Pravý domácí časopis. V posledním čísle loňského roku byla přibalena malá kartička s krásnou kresbou Lucie Ernestovou. Je na ní plachetnice u pobřeží, jsou tam i ostrůvky a  na zadní straně text: 

Rozhodnout se

Pokus se zhodnotit všechny klady a zápory svého rozhodnutí. Věř, že ať uděláš cokoliv, bude to mít svůj smysl. I zdánlivě špatné rozhodnutí může přinést něco dobrého. Z dobré volby se raduj a ze špatné se pouč. Ničeho nelituj.

Cestovní sponkovník (+ stručný návod)

Moje vnučka a její sestřenice se narodily rok po sobě. Takže když mě napadlo ušít Emičce sponkovník, udělala jsem ho rovnou ještě jednou.

Hledala jsem inspiraci na Fleru i na Pinterestu, ale žádný ze sponkovníků nebyl přesně takový, jaký jsem si ho představovala. Chtěla jsem, aby byl cestovní i dost prostorný a aby byl hezký na zdi v pokojíčku. Tak jsem si vymyslela svůj vlastní model a doufám, že holčičkám bude dobře sloužit.

Silvestrovská

další kousek quiltu Zboží ze zámoří

Pomalu končí rok 2018 a já mám nutkání ještě honem něco napsat na svůj blog. Když jsem skončila s psaním týdenních stopětek, myslela jsem, že by je mohly nahradit příspěvky na tomto blogu. A protože je to blog šicí, měla jsem představu, že vždycky vyfotím nějakou svou práci a od toho odvinu nějaké vyprávění či úvahu. 

Jenže jsem šila samé věci, které se nemohly ukázat, a také jsem nějakou dobu nevěděla, co dřív. A nevím to pořád, hoří mi akutně dva články a nějaké dárky na leden musím ušít, a už mě svrbí prsty, jak moc ráda bych šila a vytvářela to, co opravdu dělat chci. A k čemu se nějak stále nemohu dostat.

Deka pro Denisku (DL 363)

deka pro Denisku

K ušití deky pro Denisku jsem se zavázala na samém konci listopadu. Hodně jsem stála o to, abych v letošním roce ušila celou deku. 

Deka pro Denisku, které ještě ani nejsou tři roky, měla být ve stimulačních barvách (červená, bílá, černá, žlutá). A maminka si pro Denisku přála housenku a hvězdy, protože se Denisce líbí.

Tohle zadání mi docela dalo zabrat, pak se mi ale jednou v noci objevil před očima obraz deky.  Jo, to bylo ono! Pak jsem se trochu musela poprat s technickými problémy, protože 3D trojúhelníčky byly až moc 3D a visely dolů jako kokršpanělí uši. Ale nakonec se mi to všechno podařilo vyřešit a hotovou deku poslat tak, aby ji maminka mohla Denice položiz pod stromeček. Ještě nemám zpětnou vazbu a tak jen mohu doufat, že se deka Denisce i její mamince líbila a že jim udělala radost.

Deka pro Mílu - desátá deka s Verou z Brna (DL 346)

deka pro Mílu

Deka pro Mílu byla desátá deka, kterou jsem šila s Verunkou z Brna. Vlastně na mě tentokrát zbylo opravdu jen quiltování, Verunka poslala moc pěkný, kompletně hotový top deky - a u mně se šití zaseklo. Zatímco naše první společná deka pro Adélku byla hotová za pouhých 16 dnů od podání žádosti, tato se u mě zdržela několik měsíců, od konce května až do půlky srpna.

Měla jsem problém s rukama i se zády, protože jsem hodně pracovala na vytváření nové zahrady. Přetížené ruce odmítaly večer poslušnost. To byl fyzický problém. Další kámen úrazu byl v tom, že nejsem quilterka a že můj šicí autorský vklad do téhle deky byl nulový. Takže se mi kousla i psychika. Uvědomovala jsem si ovšem, že Verunka o tu naši desátou společnou deku stojí už hodně dlouho, tak jsem se ty své fyzické i psychické bloky snažila překonat. Nakonec se mi to podařilo až v srpnu. 

Drobné šití pro charitu

pouzdro na brýle Domácí mazlíček

Každý rok zkraje podzimu šiju tři polštářky i další drobnosti pro charitativní akci. Aby to bylo zábavnější, tak nesmím předměty do poslední chvíle ukázat, a pak na to většinou zapomenu.

Letos jsem šila polštářků do domova seniorů celkem šest, protože kamarádka šít nemohla, a k tomu ještě polštářek jako cenu do tipovací soutěže a ještě jeden polštářek na objednávku. Sice občas tvrdím, že šiju ráda jen placaté věci, tedy quilty, ale polštářky mě baví taky.

Zboží ze zámoří v listopadu

No jo, já vím, že už jsem ten titulek použila. Ale jednak mě nic jiného nenapadá, jednak to o tom zboží ze zámoří taky je.

Předně je tu ten quilt Zboží ze zámoří, na kterém budu pracovat ještě hodně dlouho. Původně to měla být pravidelná šachovnice, ale už na samém začátku mi vyšly jinak široké pruhy, ze kterých jsem šachovnici proplétala. Čím déle na quiltu pracuji, tím více se jednotlivé čtverce deformují, takže mi nezbývá než doufat, že se to deformování nakonec nějak zprůměruje a že výsledný tvar quiltu bude požadovaný čtverec. Alespoň přibližně. 

Bývá to tak i v životě. Něco si přesně naplánujeme, a ono se to začne vyvíjet po svém. A čím přesněji to máme narýsované dopředu, tím rychleji se naše plány rozejdou s realitou. Lepší je nechat věci plynout a reagovat na to, co můžeme bezprostředně ovlivnit.