"Do prdele!" vykřikl znenadání Vašek. Účastně se ptám, co že se mu to stalo. Prý je venku hnusně a on chtěl jít ven, potřebuje chodit ven, potřebuje své vycházky.
Pravda, venku zrovna začal padat sníh, ale tak hrozné to zase nebylo. Šlo spíš o něco, co se nám občas (často?) stává. Uděláme si o svém dnu, o svém životě nějakou představu, a pak se vztekáme či trápíme, když to tak nejde, když je všechno jinak. A tak si ulevíme emotivním výkřikem.