105 Plus: Andělská II

 

Na ulici stála dlouhá fronta lidí. Že by přivezli banány? pomyslela jsem si a vydala se kolem ní cestou až za roh. Vchod, do kterého fronta zatáčela, ale na obchod nevypadal a uvnitř to působilo spíš, jako bychom byli na staré poště, kde se zástup lidí rozděloval do jednotlivých proudů k několika proskleným okénkům. Všechny konce náhle rozděleného hada se pomalu sunuly kupředu, lidé u okének předkládali papíry, které se jim objevovaly v ruce, chvíli diskutovali a pak od okének někdy zamyšleně, jindy svižně či trochu rozčileně odcházeli a ty papíry cestou trhali či zmuchlané pouštěli na zem. Ta jimi byla ve chvíli zcela poseta, ale během okamžiku všechen nepořádek vždy zmizel a vše začalo nanovo.

105 Plus: Andělská

 

Malé šité andělíčky jsem si vymyslela v září, když jsem byla pozvaná k sestřenici na dvojité křtiny a několikanásobnou oslavu narozenin. Nejdřív jsem chtěla vyrobit jen dva pro křtěňátka, pak jsem si uvědomila, že tam bude spousta dalších malých dětí, tak jsem jich ušila deset. Dva andílky jsem si nechala doma, protože vzápětí měla přijet kamarádka se svými malými dětmi. U sestřenice jsem zjistila, že i docela malých dětí tam je víc než andílků, tak jsem se omluvila a slíbila, že to příště napravím. Protože kamarádka nakonec nepřijela, věnovala jsem ty dva zbylé andílky do jedné dobročinné akce.

105 Plus: Úplněk

 

Téma úplněk je další z těch, které mám poznamenané ve svém notýsku z doby, kdy jsem na facebooku požádala o tipy, o čem psát. Toto téma se objevilo hned v několika variantách – úplněk, lovecký úplněk či ráno po úplňku, takže z toho dovozuji, že to bylo téma pro mnohé lidí aktuální. A protože nyní opět stojíme těsně před úplňkem, muselo to být přesně před měsícem. Přesněji řečeno před 28 dny, jak to zřejmě mívali na mysli naši předkové, když mluvili o uplynulém měsíci.

105 Plus: Svatomartinská

Teď, ve středu odpoledne, je venku ve stínu téměř jedenáct stupňů a na sluníčku bezmála dvacet. Kdybych nebyla nachlazená, neměla rýmou ucpanou hlavu a oči jako škvírky, určitě bych seděla venku a užívala si krásný den, čili provozovala zen. Jistě, bydlíme v nížině nížinované, pouhých 188 metrů nad mořem, ale stejně mám pocit hraničící s jistotou, že touto dobou kdysi bývalo chladněji. Zvláště tam u nás, v nejsevernějších Sudetech, zima začínala brzo a trvala dlouho, ačkoli moje rodné město vlastně leží nad mořem jen dvakrát výš než Netřebice.

105 PLUS: Magické místo

 

Dnes jsem se vzbudila do krásného rána. Po snídani jsem honem dala prát prádlo a „myčkovat“ nádobí, uvařila si kafe a šla si s ním sednout ven. Bylo krátce po osmé hodině, a ačkoli ve stínu bylo sotva tak pět šest stupňů, na sluníčku to bylo o hodně lepší. Křeslo bylo po nočním dešti vlhké, tak jsem na ně rozložila polstry, aby se po noci v zahradním domečku vyhřály, a šla nakrmit Kryšpína a Malou Puntíkatou, kteří mě zdravili hlasitým mňoukáním, abych je náhodou nepřehlédla a nezapomněla, že je čas snídání. Kryšpín před jídlem vyžaduje dlouhé hlazení a vychvalování, že je krásný, šikovný a úžasný kocourek, Malá je ale ještě dost plachá, i když už se zvládá najíst malý kousek ode mě. Dvakrát jsem se jí téměř dotkla prsty, ruku jsem ale vždy zastavila těsně nad jejími chloupky, abych ji nepoplašila. Však ten čas dotyku brzo přijde.

105 Plus: Téma? Téma!

 

Jak z minulé stopětky vyplynulo, ocitla jsem se před týdnem v tísni a opět požádala přátele na facebooku o zadání tématu. I když jsem své S.O.S. doplnila dovětkem „Zn.: Spěchá!“, času bylo tak málo, že jsem musela zaimprovizovat a napsat článek Na poslední chvíli. Doslova. Nicméně mí drazí přátelé nezklamali a přes den mi nabídli mnoho zajímavých témat. Děkuju za ně a postupně z nich budu ráda čerpat. Současně jsem v komentářích dostala otázku, dokonce opakovaně, proč vlastně píšu, když mi došly nápady, a zda jsem si snad uložila nějakého bobříka, kterého chci či musím vždycky splnit.

105 Plus: Na poslední chvíli

 

Zase se mi to nějak vymklo z rukou. Ačkoli jsem včera kvůli zdravotním potížím musela změnit program a tudíž jsem nejela na přátelské kafíčko do Prahy, stejně se mi nepodařilo napsat plusku, kterou jsem s předstihem napsat měla. Protože dnes dopoledne odjíždíme na návštěvu manželovy maminky v domově seniorů a pak pokračujeme dále na západ ke švagrovi, a tak nebudu mít možnost psát jako vždy na poslední chvíli ve středu v podvečer. Ta poslední chvíle mi nastala právě teď. A je to svízelná chvíle. Tentokrát se mi ani nepodařilo vyžebrat téma na facebooku, všichni asi ještě spí, nebo se zaobírají prací či čtením aktuálních zpráv, které často ani nejde zařadit. Je to komedie, horror, tragédie, či snad absurdní drama? Každopádně je to něco, o čem teď psát nechci.