středa 14. října 2020

Deka z lásky pro Domov Lila

Tohle první deka, kterou jsem prostřednictvím dobročinného spolku Deky z lásky nešila pro konkrétní dítě, ale pro domov Lila, který se stará o děti s DMO. 

Přesto pro mě nakonec nezůstalo ono dítě anonymní, protože od domova mi přišel děkovný dopis s informací, že mou deku dostala Hedvička a že z ní má radost.

Ona vůbec tato deka je moc zajímavá, protože je to deka s příběhem.

Před pár lety, to jsem ještě byla v Praze a jezdila občas do patchworkového klubu, vedeného Markétou Zenklovou a Hanou Martínkovou. A právě ta druhá jmenovaná mi věnovala pro Deky z lásky sadu krásných mořských bloků. Sada byla tak úžasná, že Dáša Hulmáková, která Deky z lásky vede, neměla to srdce ji rozdělit. A za několik let se nevyskytl požadavek na deku s mořskými motivy právě tak velkou, aby se na ni bloky vešly všechny.

Quilt Snění o vodě, kolekce Kořeny, cyklus Moje sestra Magdalena


Jsou to skoro přesně dva roky, co jsem se o tomto quiltu poprvé zmínila, a už tehdy jsem psala, že na něm pracuju dlouho. Dokonce jsem ho v roce 2018 vystavila ve Vlašimi, přesto jsem měla stále pocit, že je nedokončený. Našila jsem ho na jiné pozadí a to jsem pak letos v létě celé ručně prošila. Nevím jistě, zda ho už považuji za dokončený. Možná. Snad.

Původně jsem ho nazvala Snění o vodě, protože rok 2018 byl hodně horký a suchý. Časem jsem ho překřtila na Čekání na déšť, abych se nakonec vrátila k původnímu názvu. Je mnohoznačnější a lépe vyjadřuje mé pocity, se kterými jsem ho vytvářela.

105 PLUS: Jedničky a nuly

Musím přiznat, že tentokrát mě nadpis dost potrápil. „Těžké volby“ se mi v této době zdály příliš zavádějící a „Ano či ne“ rovněž. Pak mě napadlo, že „ano či ne“ je vlastně člověčím binárním kódem, stejně jako jsou jedničky a nuly binárním kódem počítačovým. Ačkoli programování ani za mák nerozumím, drze jsem si jedničky a nuly do názvu propůjčila, i když kolem a kolem vzato, je to opět název mnohoznačný.

Proč ale vůbec mám potřebu zamýšlet se nad našimi volbami, nad rozhodováním, zda ano, či ne? Je to proto, že jsem během minulého týdne shodou okolností mluvila se třemi různými lidmi o jejich problémech a navrch jsem si připomněla své rozhodování před více než (teprve?) třemi roky a mám toho plnou hlavu.

čtvrtek 1. října 2020

105 PLUS: Zahrada sdílená

Ač k tomu možná titulek navádí, řeč nebude o zahradách komunitních, byť je považuji za chvályhodný počin i za zajímavý sociologický experiment, nýbrž o zahradách, které jsem v posledních letech považovala za své.

U té panelákové, která začala vznikat tuším v roce 2001, to ovšem bylo od začátku sporné, protože zahrada se z původního jednoho záhonu pod balkónem během let plíživě rozšířila po celé ploše před vchodem do panelového domu. Což byl u neprivatizovaného domu zcela nepochybně veřejný prostor. Ale ostatní nájemníci ochotně respektovali fakt, že jsem si vzala údržbu venkovních ploch na svá bedra, a obyvatelé sídliště i kolemjdoucí většinou ctili mé vydržené právo a zahradu nechávali na pokoji, případně mi ji dokonce pochvalovali.

úterý 29. září 2020

Magdalena u hrobu, kolekce Kořeny, cyklus Moje sestra Magdalena


Naše soudobá euroatlantská civilizace má své kořeny v antice, židovství i v křesťanství. Jednoduše se to řekne, ale jak to ztvárnit v quiltu, to už je oříšek. Naštěstí mnohem lépe než nějaké logické uvažování mi zafungovaly volné asociace a téma i zpracování quiltu se na jejich konci objevilo zcela jasně. Pokusím se teď ten bleskový sled úvah zrekonstruovat.

Před pár lety na PPM tuším firma Brother předváděla digitální tisk fotografie na látku. Mohli jste si přinést vlastní fotografii, najít si nějakou z jejich počítače, nebo jste si mohli vybrat některý z již hotových tisků ve formátu A3. Zvolila jsem všechny tři možnosti a z hotových tisků jsme si mimo jiné vybrala obrázek kůry červené borovice. Protože, jak jsem říkala Markétce, když se otočí vzhůru nohama, vidím tam plačící Magdalenu.

Quilt Propojeni, kolekce Kořeny

 

Při doplňování blogu narážím opakovaně na pár nedostatků. Jednak není úplně snadné vyvolat si všechny pocity, které provázely tvorbo toho či onoho quiltu. A hlavně mi chybí pořádné fotky. Jak už jsem zmiňovala jinde, oznámení, že PPM je zrušeno, přišlo ve chvíli, kdy jsem se chystala na quilty našít tunely na zavěšení a jmenovky. Následně jsem chtěla všechny quilty vyfotit a připravit si sem na blog povídání tak, abych mohla po PPM quilty odtajnit. 
K ničemu z toho ovšem ještě nedošlo. Včetně tunelů a jmenovek, které se chystám našít... no co nejdříve.
Proto se teď musím spokojit s fotkou, kterou jsem tehdy dělala narychlo za šera pro Janu Štěrbovou do katalogu vystavovatelů. Pokoušela jsem se pak upravit barvy fotky, ale moc se mi to nepovedlo. Ve skutečnosti má quilt barvy tlumenější.

Quilt Ve stínu lva, kolekce Kořeny

 

Quilt ve Ve stínu lva vlastně vznikl sám od sebe. Měla jsem už od roku 2017 kousek nabarveného plátna. Vznikl, když jsme v rámci pravidelného letního "šicího tábora" u mé kamarádky Markétky experimentovaly s barvením přírodním i s malbou a tisky akrylovými barvami. Na tento kousek látky jsem používala hodně stříbrný a zlatý akryl a několik šablon. Vzniklo něco, o čem jsem si myslela, že nikdy na nic nepoužiju. Když jsem ale objevila kresbu jehlou na akrylovém podkladu, začala jsem se zaobírat myšlenkou, že na pozadí vykreslím čtyři obrázky, protože použité šablony podklad rozdělovaly do čtyř sektorů.