Co lidé dělají v neděli

hedvábí a výšivka, kousek budoucího quiltu

Když jsem byla malá, a ještě dlouho potom, vrtala mi v hlavě otázka, co lidé dělají v neděli. Já jsem bývala docela často s mámou v práci, dělala v dětském domově. Pokud jsme byly doma, v neděli se uklízelo a potom máma pletla, já jsem jí buď pomáhala, nebo jsem si četla. Občas jsem byla u táty a babičky. Občas jsme s mámou jely k tetě.

Ale něco jako by nebylo v pořádku. Jako by mi stále něco chybělo. Možná, že jsme, že jsem něco nedělala správně. Možná, že kdybych věděla, co se v neděli má dělat, byla bych spokojená a šťastná.

Malé velké radosti

Čtverečky na fotce mají velikost cca 10 x 10 cm, ale radost z nich mám nezměrnou. Přišly mi dnes v obálce až z Ameriky, objednala jsem si je u Jude Hill. 

Protože jsem chtěla mít něco od ní, protože se mi velice líbily a taky protože jsem doufala, že z nich alespoň částečně vykoukám to kouzlo, jakým vznikají.

Nejspíš nevykoukám, ale nakonec to až tak nevadí. Mám doma tajemství a krásu.

Zboží ze zámoří

Dnes ráno jsem si sedla do křesílka ke stolku, na kterém mám monitor a klávesnici. Pustila jsem si rádio a v ruce přišívala kus hedvábí na quilt z juty. Quilt je určený pro expozici AQ klubu CZ na patchworkové výstavě 13. PPM, která se bude konat v dubnu 2019.

Quilt bude velký metr krát metr a bude se jmenovat Zboží ze zámoří. Ale tohle všechno vlastně není důležité. Nebo alespoň nejdůležitější.

Jde o tu chvíli, kdy jsem si hned ráno po snídani sedla k šití. 

Den, kdy jsem viděla umírat včelu

Když jsme se po poledni vrátili z dnešní pochůzky po institucích, šla jsem dosypat venkovním kočkám granule. Vtom do misky spadla včela. Možná z broskvoně nad námi, možná ji došly síly ve vzduchu. Fičel ledový vítr a včela křídly pohybovala bolestně pomalu. Nikdy dřív jsem nepřemýšlela nad tím, kdy a kde končí svůj život včely. Kdyby to byla kočka nebo pták, vzala bych je do dlaní a zkusila na ně dýchat, vzala bych je do tepla a dala jim jídlo, ale nevěděla jsem, jak se léčí včela. Tak jsem ji tam nechala a šla domů, do tepla.

Na okraji jako hosté ve Vlašimi

Když už jsem se jednou rozhodla, že budu psát blog, tak bych neměla mít snahu vynechat hned vzápětí, zvláště když mám za sebou tak důležitou událost jako vernisáž výstavy. Lépe řečeno máme, protože již podruhé spolu s kamarádkou Markétou Svobodovou vystavujeme jako umělecké sdružení Na okraji.

Tentokrát vystavujeme jako hosté v rámci výstavy Podblanického patchworku Vlašim, která potrvá až do 23. listopadu 2018.

Půlnoční přemítání

Snění o vodě

Na tomhle malém quiltu, je-li to vůbec quilt, pracuju už dlouho. Vždycky jen pár stehů, prošiju nějakou malou oblast a zase ho pověsím na skříň. Ale teď ho začínám brát do ruky s nutkavou touhou ho dokončit a jít dál.

Už dlouho jsem nic nešila a dlouho na svůj šicí blog nic nedala. Pracovala jsem na zahradě, vytvářela jsem ji, měla jsem v hlavě jen ji. A teď je pro letošek téměř hotovo, den se zkrátil, rána jsou studená a mlhavá a západy slunce hoří stejně jako listí na stromech. Je čas na jiné věci.

Mini quilt Léto/Summer

Tento mini quilt jsem začala šít na Polabském Montmartre, abych si ten krásný den ještě víc užila. K pokračování jsem se přes léto kvůlipráci na zahradě  dostávala pouze sporadicky, ale přece jen když se po chvilkách přidá steh ke stehu, nakonec je hotovo.

Obrázek se jmenuje Léto/Summer a má rozměry 28x40 cm. Aplikace z hedvábí jsem přišívala ručne na podklad, který jsem vloni obarvila pomocí rostlin.

Quilt je prošitý technikou boro.