Během let jsem pro našich šest vnoučat ušila už několik dek, protože jak rostou, postupně u nich vyrůstají. Nejstarší vnuk Táda dostal svou velkou deku před dvěma roky a teď přišla řada na Máťu. Obě deky využívají zbytků látek, ale na první pohled je mezi nimi rozdíl. Deka pro Tádu (milujícího zelenou barvu) je sice scrapová, nicméně uhlazená a pravidelná. Deka pro Máťu (milujícího barvu modrou) je ve stylu improv, o kterém jsem psala na podzim minulého roku a který jsem si zamilovala vlastně už mnohem dříve, než jsem věděla, jak se jmenuje a že vůbec existuje.
