105 Plus: Poznámka

 

Ačkoli je v posledních dnech tlak spíš vysoký, je stále zataženo, vzduch teče, nebo dokonce mrholí, a já mám nepřetržidě pocit tlaku nízkého. Tedy takového, kdy se dokážu placatit od ničeho k ničemu a kdy mi dny tečou stejně jako vzduch venku. Nejsem schopná dokončit deku, přestože už vlastně chybí jen ořez a lem. Zato dokážu sedět u počítače a přemýšlet, čím zaplním tři, nebo spíš jen dva čtvereční metry zahrady u domečku. Mám už vybraných tolik bohyšek, čemeřic, srdcovek a dalších rostlin, že by dokázaly zaplnit celý prostor pergoly, kdyby tam ovšem pergola nebyla. V takových dnech si mi špatně vymýšlí přijatelné téma, které by mě zaujalo. A tak přišel ke slovu můj malý pruhovaný notýsek, ve kterém se v nepřehledné změti střídají poznámky všeho druhu od doby, kdy jsme začali upravovat tento byt a zahradu. Zkoušela jsem si v něm návrhy quiltů či quiltování, kreslila zentangle, jsou v něm poznámky z obecních zastupitelstev a zapsaná témata, které jsem vyžebrala na facebooku i jinde. Vše na přeskáčku, odpředu i odzadu, prostě v chaosu.

105 Plus: Čarování s časem

 

Občas mívám ulpívavé myšlení a tak se předem omlouvám, že dnešní pluska bude zase o čase, o kterém ostatně píšu poměrně často. Nejspíš je to tím, že mám setrvalý pocit, že se mi ho nedostává. Zatímco jako dítě jsem měla večer problém dohlédnout rána, tak bylo vzdálené, nyní mám často pocit, že to bylo před chvilkou, kdy jsem vytahovala žaluzie vzhůru s obvyklými slovy Tááák, kočičky, pustíme si sem den. Než se po snídani rozkoukám, tak abych už připravovala oběd, ke všemu se chystám jako chudej král do boje a čím dál snadněji ztrácím nejen koncentraci, ale i odhodlání do něčeho se pustit. No, s tím nic asi už nenadělám, tohle se může už jen horšit. Ne, že bych si to přála, ale namlouvat si něco jiného nemůžu a nebudu.

105 Plus: Nejvyšší čas

Když jsme dnes jeli s Vaškem autem, povídám: Už je to nadějné, vstoupili jsme do druhé dekády ledna a za dva měsíce a kousek začne astronomické jaro. A to meteorologické už bude za chvilku, dodala jsem optimisticky a pak ve mně hrklo. Ono je to vážně tak a tedy je nejvyšší čas začít se zabývat myšlénkami agrárními. Loni touto dobou, coby čerstvá uživatelka nové zeleninové zahrádky, jsem zaníceně studovala knihu Zelenina z ekozahrady a měla jsem sepsáno několik desítek různých semínek a sazenic, které budu na jaře či hned teď nutně potřebovat. Na sazeničky bylo pochopitelně brzy, ale semínka jsem objednala a některá postupně ještě dokoupila. Ne všechna kýžená, předcházelo tomu škrtání, při kterém mi krvácelo srdce, ale i tak jsem v průběhu sezóny zjistila, že má zahrada je ještě menší, než jsem si původně myslela.

105 Plus: První

 

Se soumrakem chodívám krmit venkovní kočenky. Černé podzimní kotě, kterému jsem nejdřív říkala Čertík, pak Mimi a nakonec Sazík. To od té doby, co kotě povyrostlo a pod ocáskem jsem, zdá se, zahlédla něco, co tam kočičky-holčičky nemívají. Dále pak Malou, pruhovanou a puntíkatou jarní kočičku s oranžovým bříškem. A huňatou nízkou Mášenku, mámu Sazíka. Čekávají na mě a netrpělivě posedávají opodál, než naplním misky. Dnes jsem jim jídelnu přestěhovala do pergoly, dosud dostávaly najíst na terásce u mého křesílka. Sice máme na zahradě zastřešené a chráněné kočičí krmítko, jenže to bylo plánované na jednu, maximálně dvě současně se krmící kočky, a na granulky pro noční i denní tuláky. S takovou bandou strávníků jsem prostě nepočítala.