Silvestrovská

další kousek quiltu Zboží ze zámoří

Pomalu končí rok 2018 a já mám nutkání ještě honem něco napsat na svůj blog. Když jsem skončila s psaním týdenních stopětek, myslela jsem, že by je mohly nahradit příspěvky na tomto blogu. A protože je to blog šicí, měla jsem představu, že vždycky vyfotím nějakou svou práci a od toho odvinu nějaké vyprávění či úvahu. 

Jenže jsem šila samé věci, které se nemohly ukázat, a také jsem nějakou dobu nevěděla, co dřív. A nevím to pořád, hoří mi akutně dva články a nějaké dárky na leden musím ušít, a už mě svrbí prsty, jak moc ráda bych šila a vytvářela to, co opravdu dělat chci. A k čemu se nějak stále nemohu dostat.

Deka pro Denisku (DL 363)

deka pro Denisku

K ušití deky pro Denisku jsem se zavázala na samém konci listopadu. Hodně jsem stála o to, abych v letošním roce ušila celou deku. 

Deka pro Denisku, které ještě ani nejsou tři roky, měla být ve stimulačních barvách (červená, bílá, černá, žlutá). A maminka si pro Denisku přála housenku a hvězdy, protože se Denisce líbí.

Tohle zadání mi docela dalo zabrat, pak se mi ale jednou v noci objevil před očima obraz deky.  Jo, to bylo ono! Pak jsem se trochu musela poprat s technickými problémy, protože 3D trojúhelníčky byly až moc 3D a visely dolů jako kokršpanělí uši. Ale nakonec se mi to všechno podařilo vyřešit a hotovou deku poslat tak, aby ji maminka mohla Denice položiz pod stromeček. Ještě nemám zpětnou vazbu a tak jen mohu doufat, že se deka Denisce i její mamince líbila a že jim udělala radost.

Deka pro Mílu - desátá deka s Verou z Brna (DL 346)

deka pro Mílu

Deka pro Mílu byla desátá deka, kterou jsem šila s Verunkou z Brna. Vlastně na mě tentokrát zbylo opravdu jen quiltování, Verunka poslala moc pěkný, kompletně hotový top deky - a u mně se šití zaseklo. Zatímco naše první společná deka pro Adélku byla hotová za pouhých 16 dnů od podání žádosti, tato se u mě zdržela několik měsíců, od konce května až do půlky srpna.

Měla jsem problém s rukama i se zády, protože jsem hodně pracovala na vytváření nové zahrady. Přetížené ruce odmítaly večer poslušnost. To byl fyzický problém. Další kámen úrazu byl v tom, že nejsem quilterka a že můj šicí autorský vklad do téhle deky byl nulový. Takže se mi kousla i psychika. Uvědomovala jsem si ovšem, že Verunka o tu naši desátou společnou deku stojí už hodně dlouho, tak jsem se ty své fyzické i psychické bloky snažila překonat. Nakonec se mi to podařilo až v srpnu. 

Drobné šití pro charitu

pouzdro na brýle Domácí mazlíček

Každý rok zkraje podzimu šiju tři polštářky i další drobnosti pro charitativní akci. Aby to bylo zábavnější, tak nesmím předměty do poslední chvíle ukázat, a pak na to většinou zapomenu.

Letos jsem šila polštářků do domova seniorů celkem šest, protože kamarádka šít nemohla, a k tomu ještě polštářek jako cenu do tipovací soutěže a ještě jeden polštářek na objednávku. Sice občas tvrdím, že šiju ráda jen placaté věci, tedy quilty, ale polštářky mě baví taky.