105 Plus: Hodně předjarní

Jako obvykle usedám k psaní ve středu v podvečer. Uvědomila jsem si, že právě před pár minutami minul druhý ze tří letošních zimních úplňků a ten další nastane jen několik málo dnů před prvním jarním dnem. Ale když jsem tak seděla včera pozdě večer venku a sledovala Měsíc, který jasně svítil i přes mraky, připadalo mi, že nejen jako by už úplněk byl, ale dokonce jako by to byl už ten jarní.

105 Plus: Fialky

Fialky ještě nejsou, fotím talovíny

Když jsem zjara roku 2018 začala pozemek za domem přetvářet ve svou vytouženou zahradu, objevila jsem mezi trávou a plevelem i několik rostlin. Neduživý výhon bylinné pivoňky, který bohužel nepřežil, pozdní vyšší a vonící narcisky, které se naopak zdárně rozrůstají stejně jako zachráněné sněženky. A taky fialky. Ty rostly leckde a nejvíc poblíž staré broskvoně. Stejně jako ostatní místní rostliny jsem je postupně provizorně zasadila do již vyčištěné a nakypřené půdy s tím, že se na ně později najde vhodné místo.

Deka pro Tádu

Na podzim roku 2019 jsem ušila všem vnoučatům deky. Nejstarší vnuk Tadeáš z ní ale už stačil vyrůst, tak jsem mu slíbila novou scrapovku. Původně jsem ji chtěla stihnout do Vánoc, ale covid mi koncem listopadu kapánek přistřihl křídla.

Konečně jsem ji ale došila. Táda má rád zelenou barvu a tak doufám, že se mu deka bude líbit a že mu chvilku vydrží. Měla by, je mu patnáct a deka má rozměry 145 x 210 cm. Deka je jednoduše prošitá ve svislých pruzích.

Pět dětí, pět dek a rok 2019

 

Dokončila jsem teď deku pro nejstaršího vnuka, protože z té předchozí už vyrostl. A při té příležitosti jsem zjistila, že jsem na blog nedala ani jednu z pěti dek, které jsem šila pro svou "velkou pětku" na podzim roku 2019. Tak se chlubím alespoň dodatečně. Dřív, než z těch dek vyrostou další děti.

Jednotlivé deky uvidíte po rozkliknutí článku.

105 Plus: Brýle

Dnes opět se opět vracím ke svým restům. Jestli se nepletu, mám ještě tři, a když už jsem to nestihla do konce kalendářního roku, ráda bych alespoň do jara vstoupila s čistým štítem. Že je jaro ještě daleko? I toto! Druhého února jsou Hromnice a to už je takové malé jaro. Za sebou už přece máme polovinu času mezi zimním slunovratem a jarní rovnodenností. Dočetla jsem se, že na Hromnice naši předci museli vyorat první brázdu, aby zima věděla, že už je poražena. Možná i z toho důvodu si musí na Hromnice skřivánek vrznout, i kdyby měl zmrznout.