105 PLUS: Nanicovatě

Je poslední únorový týden, tedy poslední zimní týden, podle meteorologů. Jaro už zlehka našlapuje za dveřmi, ale když je otevřeme dokořán, jaro nikde. Už kolikátý den je inverze, alespoň tedy u nás v nížině, a sluníčko se zjeví až někdy na večer, cudně zahaleno sto padesáti mlžnými závoji. Dopoledne je teplota na jednom stupni nad nulou, odpoledne se vyšplhá někam k sedmi stupňům. Čas mezi zimou a jarem bývá občas stejně dlouhý, tíživý a nanicovatý, jako bývá v noci hodina mezi psem a vlkem, když člověk nemůže spát.

105 PLUS: Obleva

Po dlouhých letech bylo po část zimního období počasí takové, jak si ho pamatuju z dětství. I když nejsem milovník zimy, byla mi letos sněhová nadílka milá. Hezky to venku vypadalo a pak, my zahrádkáři máme sníh rádi, protože to znamená vodu v půdě a také je to účinná peřinka pro všechny trvalky i malé keře. A že těch peřinek bylo letos zapotřebí! Ledový vzduch ze severu přinesl velmi nízké teploty. U nás naštěstí nebyly až kolem mínus dvaceti, jak byli meteorologové věštili, a k mé velké radosti mrazy ani netrvaly až do konce měsíce, jak nás titíž strašili.

105 PLUS: Ve tmě

V pondělí to byly dva roky, co jsem zahájila svůj první týdenní pobyt ve tmě. Nikdy jsem o něm pořádně nepsala. Důvodů bylo víc. Byl to hodně osobní léčivý zážitek, a pokud šlo o další prožitky, kterým prostě musím říkat chvíle jasnozření, na jejich popis jsem marně hledala slova. Přesto jsem se o to pokusila, i když se mi v prvních dnech na světle hodně motala hlava a trpěla jsem kinetózou. Luštila jsem zápisky ze tmy, ve kterých se často překrývaly řádky, a přepisovala jsem je spolu s dalšími vzpomínkami do počítače. A když jsem měla popsaných asi pět stránek, dala jsem pokyn zavřít dokument a na otázku uložit změny jsem odpověděla ne. Takže jsem neměla nic. Asi to tak mělo být. Možná mi tehdy všechny souvislosti ani nedocházely, možná bych to všechno popsala špatně.

UFO na plotě

 

V rámci ponovoročního úklidu úložných prostor jsem otevřela malý kufřík, ve kterém přechovávám část polotovarů z šicích kurzů, zbytků svých projektů a dalších podivných věcí, jimž se v šicím světě říká kostlivci nebo UFO.

Topy dvou pestrých polštářků, které jsem ušila nevím proč a nevím kdy, byly dokonce proquiltované, ale už tehdy jsem s jejich prošitím nebyla spokojená, tak jsem je odložila na neurčito. Teď jsem quiltování vypárala, polštářky prošila znovu a dokončila.

105 PLUS: Život s obavistou

Tato kočka není obavista

Jestli nevíte, kdo je obavista, možná vám to objasní příhoda, na kterou občas pobaveně vzpomíná naše neteř, dnes lékařka, se kterou jsme kdysi sjížděli Berounku. Je krásné teplé a slunné ráno, obloha modře modrá, bez mráčku. Ze stanu vyleze Vašek, postaví se, zachmuřeně pohlédne na nebe a s hlubokou obavou v hlase řekne: „Jen aby nepřišla bouřka!“

Obavista je člověk, jehož věty začínají slovy „jen aby“, „co když“ nebo „jestli“, za nimiž následuje barvitě popsaný ten nejčernější scénář, jaký by mohl nastat, kdyby všechny planety byly ve při, všichni bohové se rozzlobili na nás i naše všechna budoucí pokolení a současně nám přes cestu přeběhl černý slon.

Zahrada bez ptáků

 

Před pár dny jsem se pustila do denního psaní blogu, ale dlouho mi to nevydrželo. Ne že bych snad nevěděla, o čem psát, ale ráno obvykle na psaní prostě není klid, přes den také ne, a to už se přes ty ranní myšlenky převalí další, a pak večer často došívám nějaký kus díla, o němž jsem přesvědčena, že ho musím došít. A už je k půlnoci a někdy se mi pak už psát ani nechce. V posledním týdnu toho navíc bylo dost, taky jsem tu měla od čtvrtka čtyři vnoučata. Téma si sice občas poznamenám, ale ten počáteční emoční náboj se někdy během pár hodin vytratí a pak už mám pocit, že psát o tom či onom nemá smysl.

Ale jsou témata, ke kterým se opakovaně vracím. Přísně vzato, píšu vlastně stále o tom jednom. O sobě, o tom jak se mi v posledních pár letech začal měnit pohled na svět i na mé možnosti. Jak jsem se začala probouzet ze zamrznutí a začala se vymaňovat z role oběti. Jak jsem se pokoušela vyrovnat se vztahem mámy ke mně a mým vztahem k ní. Se vztahem k tátovi a sama k sobě. K dětem i k manželovi.