Improv? Bingo!

Co je to improv (improv styl v patchworku), to jsem se dozvěděla nedávno od Jamaly na jejím blogu, kdy připomněla jeden svůj starší článek - KLIK. Je to vlastně legrační, když píšu, že jsem se to dozvěděla nedávno, protože jsem ten článek četla už před dvěma lety. Jenže, názvy si obvykle nepamatuju a tehdy jsem improv vyhodnotila spíš jako scrap, a to přes všechno, co o něm Jamala napsala. Protože já jsem vlastně něco podobného intuitivného šila už dávno a vždycky to pro mě scrap byl. Třeba deka pro Markétku (Dalmi), KLIK, nebo přehoz pro dceru Lucii, KLIK. Ty jsou sestaveny z menších bloků v improv stylu. Zkrátka jsem to, co Jamala ukazovala, brala hlavně díky použitým jednobarevným látkám spíš jako "moderní (tvůrčí, intuitivní) scrap". A říkala jsem si, že bych se k němu ráda někdy vrátila, až někdy... až budu mít čas. 

Letos frčí skřítkové

 

Poprvé jsem šila hračky pro děti z mateřské školky v covidovém roce 2021. Děti mívají pravidelně svou besídku při rozsvěcení obecního vánočního stromu na počátku adventu a od obce při té příležitosti dostávají malý balíček sladkostí. A mě tehdy napadlo, že by bylo hezké, kdyby dostaly také malou textilní hračku, Takovou akorát do ruky a aby se jim vešla do kapsy nebo do batůžku nebo pod polštář. A tak jsem začátkem podzimu začala šít autorské andělíčky. Většina byla šitá na stroji, ale vycpaní křídla jsem prošívala ručně, stejně jako jsem v ruce přišívala hlavičky. Když jsem teď andělíčky chtěla připomenout odkazem, nenašla jsem je. Prostě jsem je tehdy nedala na blog. A tak sem dám alespoň vzpomínkovou fotku. 

Nedokončený přehoz

Pokouším se na plotě vyfotit možná víc než deset let starý top, který budu posílat Jamale na prošití s tím, že ona ho pošle dál na dobročinné účely. Tenkrát to měl být přehoz přes válendu, ale než jsem ho došila, válendu nahradila postel a přehoz nebyl potřeba. Vlastně ani nevím, proč jsem ho tenkrát nedokončila, když jsem si s ním tak vyhrála. Ty šestiúhelníky z malých kytiček jsou ve skutečnosti malé kaleidoskopy a je obdivuhodné, že se mi to vůbec podařilo nějak poskládat, protože prostor na podlaze byl rozhodně menší než top, který měří cca 200 x 160 cm.

Deka pro Karu II. - Hvězdná

(Nejen o Hvězdné dece, ale o mém šití trochu šířeji.)

O zadání deky pro Karu jsem psala v minulém příspěvku (klik ZDE). Měla být barevná a holčičí, ale ne sladká. Od počátku jsem měla pocit, že pro Karu musím ušít hvězdy, a tak jsem strávila dlouhé hodiny hledáním na Pinterestu i jinde. Až mi náhoda přihrála do cesty obrázek deky, kterou ušila a na fb dala Monika Malinová, které bych touto cestou ráda poděkovala. Ona měla ve středu hvězd vyšívané obrázky, což nenaplňovalo mou představu, ale vzor hvězd, to bylo přesně to, co jsem hledala. Přidala jsem barevné čtverce na okraje, barvy přizpůsobila puntíkům na látce, kterou jsem koupila na zádíčka a chtěla použít i na top, a návrh deky byl na světě. A protože M. prý říká své vnučce "hvězdičko", byla s hvězdami spokojená.

Deka pro Karu I. - LOVE

 

Už je to pár let, kdy se mi na fb ozvala má bývalá spolužačka, žijící dlouhá desetiletí v Německu. Tehdy jsem psala své malé postřehy "105 x 148", nazvané podle trestů, které nám na gymnáziu ukládal náš profesor češtiny, a podle toho mě M. identifikovala.. Od té doby jsme se na fb sledovaly, občas si napsaly a něco probraly. 

Letos na jaře se M. ozvala s prosbou, zda bych neušila deku pro její tehdy ještě nenarozenou vnučku. Došívala jsem tehdy deku pro sestřenici Alici, pak jela pryč, pak tu měla vnoučata, takže jsem mohla šít jen sem tam po chvílích.

Pětitřídka, deka pro Alici

 

Před pár lety jsme se začátkem prázdnin začaly scházet v domě, ve kterém kdysi bydlela babička mých sestřenic a kam jsem jako dospívající holka ráda jezdila, protože babička byla laskavá a úžasná. Scházíme se my, sestřenice a sestry, některé s některými vlastně ani nejsme pokrevně spřízněné, ale to babičce nikdy nevadilo, všechny nás u sebe ráda uvítala.

Loni jsem si uvědomila, že všechny ode mě mají nějakou deku, až na Alici, která teď dům vlastní a která nás vždycky zve na pár báječných dnů do domu vzpomínek. A tak jsem jí slíbila ušít deku.

Polštářky pro Ivanku a Karla

 

Když švadlenka dostane milé pozvání na oslavu dvojích narozenin a neví, co by přinesla jako prezent, tak sedne a ušije dva scrapové polštářky. 

Velikost 40 x 40 cm.