Už je to pár let, kdy se mi na fb ozvala má bývalá spolužačka, žijící dlouhá desetiletí v Německu. Tehdy jsem psala své malé postřehy "105 x 148", nazvané podle trestů, které nám na gymnáziu ukládal náš profesor češtiny, a podle toho mě M. identifikovala.. Od té doby jsme se na fb sledovaly, občas si napsaly a něco probraly.
Letos na jaře se M. ozvala s prosbou, zda bych neušila deku pro její tehdy ještě nenarozenou vnučku. Došívala jsem tehdy deku pro sestřenici Alici, pak jela pryč, pak tu měla vnoučata, takže jsem mohla šít jen sem tam po chvílích.
S M. jsme se domluvily, že ušiju deku cca 100 x 130 cm. Deka měla být barevná, ale ne příliš sladká a nemuselo na ni být jméno vnučky. Kara (Cara) znamená v různých jazycích milovaná, drahá, čistá, tmavá, temná - v přeneseném smyslu tajemná. Já jsem pak v tom jménu viděla staroegyptské KA i RA (Re) a samozřejmě první, co mě napadlo, bylo ušít deku se jménem. Nutkání bylo takové, že jsem se rozhodla mu podlehnou a malou dečku (cca 85 x 85 cm) ušít Kaře jaksi navíc, jako dárek.
Deka je jednoduchá, jako by sestavená z dětských jednobarevných kostek, doplněných pár čtverci ze vzorovaných látek. Kdo chce, může v nich hledat další symboliku spojenou se jménem Kary. Na zádíčka jsem použila dlouhé roky uchovávanou látku s obrázky pejska; Kara sdílí od narození domácnost se starší fenkou Shivou. Protože mě v té době ještě dost zlobila pravá ruka (problém od posunutých krčních obratlů), rozhodla jsem se deku prošít ozdobným stehem kráčející patkou.
Deka není nikterak silná, má sloužit jako deka, která se dá všude nosit s sebou a nezabere příliš místa, ale poslouží v případě potřeby jako přikrývka i jako podložka.
Poslední fotka je vlastně nepovedená, do mobilu mi zasvítilo nízké sluníčko. Ale deka na ní vypadá velice zajímavě a inspirativně. Většinou se držím spíš jemnějších barev, které tak neunavují oko ani mysl, ale taková "temná" deka by se mi vlastně moc líbila. Tak snad někdy příště.
Lezarts
OdpovědětVymazat👍
Děkuju.
Vymazat