Drobné dárky a šití pro charitu

vánoční sada pro sestřenici Ester

Každý podzim šiju drobné věci pro různé dobročinné akce i jako dárky, proto je nemohu ukazovat dříve, než jsou věci na místě určení, nebo je příjemce pozná alespoň virtuálně.

Tradičně jsem ušila dvě tašky pro Kašparovo taškaření. Vzhledem ke koronavirovým omezením jsem je ještě neodeslala, protože jsem dlouho nevěděla, jak to s taškařením bude. Teď už vím, že proběhne na jaře, tak tašky pošlu až po Vánocích, nemá smysl teď jimi zatěžovat poštu.

Další taška směřovala na dobročinnou akci a ta poslední mi zbyla pro strýčka Příhodu. Nebo pro mně?

105 PLUS: Moje zahrada v roce 2020

 

Únor na zahradě

26.11.2020

Je skoro neuvěřitelné, že se blíží konec listopadu, že pomalu bude končit celý ten zvláštní rok 2020, do kterého jsem nejen já vkládala mnoho naděje. Protože jaký jiný než významně dobrý by měl být rok s tak hladkými, symetricky uspořádanými číslicemi v názvu? Ovšem jako mnohdy jindy se ukazuje, že zdání klame. Rok 2020 určitě bude na hodnocení těžkým oříškem, protože je tak nejednoznačný. Pandemie koronaviru se po celém světě pohybuje ve vlnách, přibývá mrtvých a ekonomické ztráty rostou, na druhou stranu snížení výroby a dopravy na celém světě dokázalo snížit emise, vzduch se alespoň dočasně vyčistil. Mnoho lidí mělo možnost poznat a ocenit hodnotu volného času i rodiny, přibylo domácích mazlíčků i obdělávaných záhonů, protože lidé se víc začali věnovat svým zahradám, začali objevovat jejich význam a jejich cenu. Někteří na ně možná zapomenou v okamžiku, kdy opět bude možné volně a bezpečně cestovat po světě, ale určitě nebude málo těch, které k sobě zahrada připoutala navždy. Touhu dotýkat se voňavé půdy máme prostě v genech, ačkoli to i dlouhá desetiletí nemusí být znát.

105PLUS: Uklizeno!

Ráda bych takto radostně vykřikla, leč nemohu. Okna jsem myla naposledy někdy v létě a velký úklid, zahrnující probrání všech zásuvek, skříní s oblečením, zásob potravin i drogerie, mám stále před sebou. Samozřejmě, v přiměřených intervalech běžně vytírám a Vašek vysává, omývám linku i koupelnu a tak dále, ovšem ono kýžené „Uklizeno!“ to tedy není.

105 PLUS: Svatomartinská husa

(Za téma této stopětky je třeba poděkovat Blaňuli Jezevčíkové, které nejrychleji zareagovala na mou podvečerní prosbu o téma, již jsem vyslala na facebooku.)

na svatého Martina červená se malina

Mé zkušenosti s husami sahají do doby, kdy jsem byla ještě malé dítě. Pozemek kolem domu babičky mečové byl z jedné delší strany ohraničen polem, náležícím státnímu statku, druhou delší stranu tvořil potok. Na kratší straně dále od domu bylo babiččino políčko a dále divoká louka s nálety. Pozemek blízko domu pak ohraničovala šotolinová cesta, která byla málo frekventovaná, protože babiččin dům byl téměř na samotě. Žádný plot ani pes u domu nebyl třeba, protože pokud po cestě někdo přece jenom šel, provázely ho po celé délce pozemku syčící a kejhající husy.

Deka pro Báju (DL xxx)

Původně jsem se hlásila na ušití ještě jedné deky z lásky pro Domov Lila, ale všechny deky už byly zamluvené. Tak mi Dáša Hulmáková, zakladatelka zapsaného spolku Deky z lásky a jeho dobrá duše, nabídla ještě nevypsanou deku pro malou Báju. 

Napsala mi: Chtěla jsem se Tě zeptat, jestli bys místo deky pro Lila byla ochotná ušít deku pro dvouletou holčičku Barušku. Od narození má praktickou slepotu, reaguje pouze na ostrá světla. Sice tu mám obrázky od Haniny ze Svobody nad Úpou, která dělá krásné háčkované motivy naaplikované na podkladovou látku, ale myslím si, že by bylo lepší, kdyby celou deku ušila jedna švadlenka (nebo kamarádky spolu…) V žádosti není vůbec žádné omezení, maminka si napsala jen o růžovou barvu, píše, že Baruška má ráda hudbu, ale jinak nic vyloženě oblíbeného. Na dece by bylo jméno Bája. Má staršího brášku Radimka (6 let), který má rád lego a avengers.

105 PLUS: Tak trochu divní

Už je to nějaký ten pátek, kdy jsem psala o jedné ze svých úchylek. Nemám teď na mysli svou hlubokou fóbii z nedostatku toaletního papíru, která má kořeny hluboko v čase, kdy u nás panoval socialismus, a která mě nutí mít doma alespoň deset, lépe však dvacet roliček oblíbeného toaletního papíru. To je úchylka celkem běžná, jak jsem zjistila z následné diskuse pod stopětkou. Má ji spousta mých vrstevnic a vrstevníků, protože vzpomínka na tvrdé řezané toaletní papíry, pokud tedy toaletní papír zrovna k dostání byl, či na nařezanou tiskovinu, pokud zrovna k dostání nebyl; je v nás nesmazatelně vryta. Úchylka, kterou jsem před pár lety zmiňovala, je mnohem vzácnější. Zdá se, mohu-li soudit podle ohlasů v diskusi, že jí trpím jen já sama.

Kostky a pexeso pro Toníčka

 

Toníček je můj nejmladší vnouček a má ode mě nejvíc ušitých věcí a hraček ze všech vnoučat, protože se narodil v době, kdy už jsem doma a mám čas a chuť si hrát. Ještě v době, kdy nebyl na světě a měl pracovní jméno Vendelín, jsem mu ušila deku, hnízdečko a muchláčka.