Deka pro děti z Ukrajiny

 

Začátkem května mě oslovila Jana Harmachová, zda bych se nepřipojila ke skupině patchworkářek, které šijí deky pro děti z Ukrajiny, které se svými matkami musely utéct ze své vlasti před válkou. Už v březnu jsem pro malé uprchlíky ušila několik polštářků, ale měla jsem stále pocit, že jim dlužím alespoň jednu deku. Nebo spíš sama sobě. Finanční pomoc jsme mohli poskytnout jen v omezené míře, ale solidarita a podaná ruka se dá vyjádřit i jinými způsoby. Poskytnutým ubytováním, radou i pomocí při komunikaci s našimi úřady, nabídkou práce a třeba právě ušitou dekou.

Zadání od Jany znělo: rozměr minimálně 110 x 140 cm a alespoň trochu žlutých a modrých látek. Obojí jsme snad cca splnila.

Chvíli jsem si nad zadáním lámala hlavu, ale pak jsem si řekla, že mám spoustu zbytků a zbytečků a že mě scrapy baví šit, tak bylo rozhodnuto. Nařezala jsem si na čtverce staré a nepoužité volební lístky a postupovala stejným způsobem, jako když jsem šila scrapová podkafíčka; u nich jsem ale drobné proužky našívala na látku.

Šití scrapu znamená velkou zábavu a ještě větší bordel v bytě. Jedna krabice zbytků nestačí, musím vytáhnout druhou, a pak ještě další. Pokládání hotových bloků na zem je velkou atrakcí pro kočky. Rady se v nich povalují, rozhrabují je a občas i roznášejí po bytě.

Když jsou hotové bloky, je třeba vymyslet, jak deku zvětšit do požadované velikosti. Lépe ovšem zní, když napíšu, že je třeba zamyslet se nad bordurou.

Konečně na zemi leží hotový sendvič. Ne kus jídla, jak by možná někoho mohlo napadnout, ale tři vrstvy materiálu, které jsou k sobě přišpendlené, přistehované, nebo také mohou být slepené speciálním lepidlem. Svého času jsem ho používala také, ale spray stojí peníze, postříká se jím všechno okolo, stejně pak quilt musím sešpendlit, protože u hlazeného vatelínu po sobě jeho vrstvy klouzají, a navíc se lepidlo nabaluje na jehlu. Když je sendvič hotový, je třeba vymyslet, jak ho prošít, nebo-li proquiltovat. 

Někdy si o způsob prošití polotovar deky sám řekne, dokáže dokonce předem zamýšlené prošívání změnit. Prošívat se může v ruce nebo stroji. Na obyčejném, s dlouhým ramenem, na stroji připevněném na rámu nebo na automatu na rámu, který dokáže sám prošít cokoli. Prošívat se může rovně, nebo také volně, se zapuštěnými zoubky, kdy se pomoví jehly na látku kreslí vzory z ruky. Nebo se při tom dají používat různá pravítka či křivítka. Prostě prošívání je dnes už tak široký obor, že se z quiltingu stala samostatná disciplína. 

Mnohé švadlenky své topy (svrchní část deky) posílají na prošití specialistkám - quilterkám. V zahraničí se na výstavách běžně uvádí jméno autorky quiltu, jméno quilterky a také údaj o tom, zda byl quilt prošit na rámu, na stroji, na automatu...

Já jsem zvolila rovné prošití, které zručné švadlenky a quilterky dělají volnoým prošitím za pomoci pravítek. Pro mě je to příliš náročný způsob, a tak prošívám klasicky, za pomoci kráčející patky, i když to znamená dekou stále otáčet a bolí z toho ramena.

Na zádička z jemného zeleného flanelu jsem na aplikované balónky vyšila v azbuce ukrajinsky Sláva Ukrajině! a věnování Deku s láskou ušila Vave a datum. Doufám, že deka udělá někomu radost a že ho zahřeje nejen na těle.