Světlo uvnitř

Zatím si stále ještě spousta lidí myslí, že je to mnoho povyku pro nic. Že některá opatření jsou zbytečná či alespoň předčasná a že to celé je omezování našich svobod. A jsou jiní, kteří se domnívají, že je to celé účelovka. 

Když se podívám na Itálii, která je nám civilizačně blíže než Čína, když se podívám na videa, která na facebooku sdílí zejména Češky žijící dlouhodobě v Itálii, když se podívám na šíření koronaviru po celém světě, myslím si, že opatření naší vlády jsou rozumná. Teď jde jen o to, abychom si všichni uvědomili, že děti a studenti nemají prázdniny proto, aby se navštěvovali a společně někam vyráželi, a že když zavřou hospody, není rozumné si udělat privátní mejdan. Určitá omezení bychom měli přijmout v pudu sebezáchovy a z lásky k našim bližním. Přijdou mnohem horší věci, které budeme muset překonat, než jen nemoct jít do kina nebo na fotbal, protože celkové dopady pandemie pocítíme všichni.

To ale všechno ukáže čas. Věřím, že se jako lidstvo i jako jednotlivci se vším  srovnáme. Že to doopravdy zvládneme. A mám pocit, že s tím můžeme začít už teď, ve chvíli, kdy už jsme sice v tom, ale ještě to příliš nevidíme, kdy to u nás teprve začíná.

Pro spoustu lidí se narušil zaběhlý rytmus, museli přehodnotit své plány. Mnohé si musí odpustit, bez náhrady. Pro mě je to především představení moje kolekce quiltů na téma Kořeny, kterou jsem v rámci uměleckého uskupení Na okraji spolu s kamarádkou Markétou Svobodovou chtěla představit na 14. mezinárodní výstavě PPM začátkem dubna. Kolekce je pro mě shrnutím, je to obraz cesty, kterou jsem prošla. Ne, ještě není zcela hotová, zbývá dokončit dva quilty, ale jak je tu mám všechny rozvěšené, je zjevné, že budou tvořit celek a že to je něco, za co se nemusím stydět. Letos jsem o výstavu hodně stála - za rok budu jinde, budu mít nové práce.

Ale možná bych se mohla pokusit svou kolekci ukázat jinde a jinak. I kdyby "jen" u nás na vsi v lipovém parku. Nebo se zkusit domluvit s nějakou kavárnou či s nějakým komunitním místem. I když se to možná moc nezdá, jsem v mnoha věcech dost pasivní člověk. Ale nastalá situace mě nejspíš donutí změnit své zvyklosti a hledat jiné příležitosti.

Změnit své zvyklosti teď musíme všichni a všichni musíme hledat jiné možnosti. Jak se zabavit. Jak získat, jak udělat a vytvořit potřebné věci bez možnosti nákupu. Možná začneme víc recyklovat. Možná zjistíme, že se bez spousty věcí obejdeme. Možná se víc než na to venku zaměříme na to vevnitř.

Možná se víc zaměříme na to světlo uvnitř, které máme v sobě my všichni a které má v sobě každá situace. I ta nejošklivější a nejbolestnější. I ta situace, které nastala a která nás teprve čeká.

Možná si teď také uvědomíme cenu všech prostých věcí, které jsme považovali za samozřejmost. Možná si také uvědomíme svobody, kterou dočasně ztrácíme, a ke které se v lepších časech zase musíme vrátit.