pondělí 16. března 2020

Poprvé v masce (Z doby koronavirové)

Protože jsem trochu zaspala dobu, chtěla jsem se zeptat v lékárně, jestli nemají jednorázové rukavice, desinfekční gel na ruce a Paralen. Protože to první nám dochází a to další nemáme vůbec. Taky jsme snědli všechen chleba, česnek, cibuli a jablka. Prostě nákup byl nutný. A bez mučení přiznám, že mě i zajímalo, jak to vypadá venku. Tím !venku" je míněno v jednom z nejbližších měst, protože venku u nás na malé vesničce to vypadá pořád stejně krásně. A stále ještě jsme tu bez obchodu,tedy zásadního kontaktního místa, i když už tu máme obecní hospodu, kadeřnictví a manikúru. Volba padla na Poděbrady, na jejichž okraji se nachází Tesco, kde je i lékárna, a také tam je několik dalších obchodů, mezi nimi drogerie DM.

Večer jsem se na to vyzbrojila. Našila jsem z husté sypkoviny pár roušek, ráno připravila jednorázové rukavice a mikroténový pytlík, do kterého pak masku odložím, a vyrazila.
Cestou se mi zdálo, že je méně aut, a u Tesca v nákupní oblasti to už bylo zřetelné. Ony taky všechny ostatní obchody jsou zavřené, mimo drogerie. V obchodě bylo nezvykle málo lidí. Bohužel mimo mě nikdo neměl na obličeji masku, když nepočítám magistru v lékárně, kde jsem z nákupního seznamu podle očekávání sehnala jen Panadol. V Tesco ani DM nebyly k dostání kuchyňské ubrousky, jablka ani mýdlo. Zato jsem sehnala oblíbenou barvu na vlasy, cibuli i česnek.
Když jsem s růžovou maskou na obličeji a s rukama v rukavicích míjela lidi s vozíky, někteří přede mnou až uskakovali, zato jim nic nebránilo olizovat si prsty, když si chtěli utrhnout igelitovou tašku (v Tesco došly malé sáčky už před několika dny), nebo zblízka si prohlížet chleby a pšíkat u toho a pak ty chleby brát holou rukou. 
Je pravda, že jsem nenarazila na tolik diskusních kroužků, jako tomu bývá obvykle, ale byly tam. Sousedé i známí z různých vesnic si vzrušeně a pěkně zblízka sdělovali novinky, takže jsem se mohla doslechnout o tom, jak kde kdo porušil karanténu a jak je to nezodpovědné.
Neumíme to, stále to neumíme, a jak se zdá, nedokážeme se poučit ani z hrůzného průběhu nemoci v Itálii.
Ne, moji milí spoluobčané, nedokáže to ani vláda, ani policie, ani někdo jiný, to my sami musíme chránit sebe, své blízké, své bližní. I když je maska nepohodlná, hůře se v ní dýchá a pro brejlaté její použití znamená zadýchané brýle, je nutné ji co nejvíce používat. A naprosto omezit vzájemný kontakt, i když je to nepohodlné a nepříjemné. Jde o nás všechny, jde o zdraví i o život nás všech.

1 komentář:

  1. Jo, ja dnes v příměstském autobuse sama s rouškou mezi asi 35 lidmi. Jsem zvědavá, co bude zítra. Našila jsem asi 20 roušek, tak snad se kolegyně dostanou bez problémů do práce. J.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za vaši návštěvu na mém blogu i za vaše komentáře, jsou pro mě důležité. Vave