Tak nám zavřeli výstavu

Tak nám zavřeli výstavu, povídám Vaškovi v autě poté, co jsem se podívala na zprávy v telefonu. Kerou, paní Müllerová, neodolal milovník Švejka, já znám dvě. PPM, o které doma pořád mluvíš, a výstavu hraček v Benátkách. Nezavirovanou nad Jizerou.

Zasmáli jsme oba, trochu stísněně. Protože zas taková legrace to není. Jak se zdá, koronavirus posiluje nejen co do kvantity, ale i co do kvality, a kdo ví, jaké překvapení nám ještě může uchystat. Může se náhle ztratit. A může být hůř.

Co se týče konání výstavy (14. PPM, mezinárodní výstava patchworku Prague Patchwork Meeting, která se měla konat ve dnech 3.-5. dubna), na kterou jsem se v posledních týdnech a měsících chystala a na kterou jsem se tak těšila, byla jsem od 1. března, kdy se koronavirus poprvé objevil u nás, den ode dne skeptičtější. Scénář, soudě podle průběhu z již zasažených zemí, je daný. Od prvního výskytu k masivní epidemii to trvá asi tři týdny. V průměru ze 100 nakažených jich 80 projde nemocí lehce, ale 20 jich skončí na přístrojích. Z nich dva zemřou. To je ale průměr a týká se té starší a lehčí formy. Takže žádná legrace, když se ve výpočtech posuneme o řád nebo dokonce dva výše. 

Ještě než se koronavirus etabloval v Evropě, přemýšlela jsem, zda a nakolik bude mít jeho epidemie v Číně vliv na svět, na náš život. Když se omezila výroba zboží v Číně, zlepšilo se ovzduší. Méně se létá a je menší pohyb zboží. Jestlipak by se svět dokázal bez většiny věcí vyráběných v Číně obejít buď zcela, nebo zda by si ho dokázal to potřebné vyrábět lokálně? A je takový velký pohyb lidí a zboží po světě rozumný, nebo nám to začíná přinášet čím dál víc problémů? 

S postupem koronaviru se svět (dočasně?) změnil a ještě se měnit bude. Nepodáváme si ruce a nelíbáme se na tvář. Nenavštěvujeme se. Nakoupili jsme si zásoby a teď raději do obchodů nechodíme vůbec. Zmizela celá zábavní, kulturní a sportovní nadstavba. Necestuje se. Ve firmách se omezuje provoz, karanténu mají celá města. Ekonomické ztráty budou velké. Jsme najednou ještě víc odkázáni na sociální sítě, na virtuální svět, na donášku do domu. Nebo sami na sebe, na rámec rodiny.

Žijeme teď v době koronavirové. Zajímalo by mě, jaký bude svět po ní.