Únor jako by nebyl

Alespoň podle tohoto blogu jako by nebyl. Přitom únor byl pro mě jako obvykle nejdelším měsícem v roce; s tím nemá nic společného to, že tentokrát trval dvacet devět dnů. A letos to bylo ještě horší o to, že už v lednu a zkraje února bylo neobyčejné teplo. Skoro časné jaro.  Nebo alespoň předjaří. Lákalo mě to chodit často na zahradu a okukovat, co kde je, jestli to nechce ostříhat, jestli to roste a jestli je to na správném místě.

Zahrada

Protože jsem na zahradě začala postrádat něco bláznivě barevného na podzim a něco stále zeleného v zimě, začala jsem už od ledna přemýšlet, jak dotáhnu tu pasáž, kde mám krmítko. Protože ta je stále tak trochu ve stylu každý pes jiná ves. Prapůvodně tam měl být dominantou muchovník, ale protože jsem si dřív než začaly práce na budování zahrady pořídila dvaceticentimetrového mrňouska, kterého jsem navíc 2x přesouvala, tak začaly prostor zaplňovat různé přebytky a ne zcela plánovaně nakoupené rostliny.

malokvěté macešky se mi vysemenily už předloni a kvetou stále a všude

Miluju japonské javory, nebo spíš javůrky, ale tady u nás je na ně moc velký úpal, horko a sucho. A také musím stále počítat s tím, že je tu málo místo. Že kdybych zasadila nějaký stromek do jižní části nudle, zbytek zahrady si časem zastíním. A když stromek zasadím na severní konec, zastíním si pohled na zahradu z okna. Oproti panelákové zahrádce si sice už můžu trochu vyskakovat, ale jen tak do dvou metrů. Maximálně do tří za třicet let.

jasmín nahokvětý je sice stále ještě malý, ale kvete celou zimu

Lámala jsem si marně hlavu, až jsem narazila na obrázek podzimního brslenu křídlatého (Eunonymus Alatus Compactus). Vybavila jsem si, jak u nás v Modřanech na podzim tyto keře úchvatně "hořely" kolem silnice. Kdybych si brslen pořídila na kmínku dejme tomu metr dvacet, mohl by tak trochu vzbuzovat dojem stromku a na podzim zdobit. Pak bych tam mohla dát třeba blýskavku (Photinia Fraseri ´Little Red Robin´) a v zimě budu mít na zahradě nejen zelenou, ale i červenou. Jo!

čemeřice cudně sklánějí květy a tam fotím naslepo zespodu

V tom případě musí jít muchovník jinam. Hmmmm... asi k plotu naproti. Tam kde je zatím rebarbora. A celý ten prostor bude jiný. Tedy část toho prostoru, protože okrasný sloupovitý bez a tavola kalinolistá tam zůstanou. Chtělo by to ještě nějaký jehličnan, miniaturní. No jasně, čarověník. Miluju je možná ještě víc než javory. Takže radši dva. Nebo tři. Strávila jsem spoustu večerů brouzdáním po internetu a náčrtky. Protože když už to bude taková pasáž s dřevinami, tak třeba by se tam mohl vejít i Troll. Tedy miniaturní odrůda ginko biloby. To je taky strom, který jsem vždycky chtěla a vždycky si myslela, že ho mít nemůžu. A doplnit bych to mohla miniaturními japonskými azalkami z osvědčeného zahradnictví Najmanových v Černošicích.

Nechala jsem se trochu unést a objednávala a domlouvala a nejraději bych, aby mi to všichni hned hned poslali. Naštěstí mi zatím přišel jen brslen a blýskavka, všechny ty miniaturní specialitky teprve čekám, protože zahradníci mají pochopitelně víc rozumu než já.

v dočasném záhonu čeká i s květináčem blýskavka i brslen na kmínku

Pak jsem začala trochu měřit a přemýšlet, načež jsem hodně znejistila, jak se všechno vejde. A taky mě silně trápily pivoňky. Takové ty obyčejné, babičkovské. Jednu jsem si přivezla z Prahy a jednu jsem našla tady na zahradě. Já VÍM, že pivoňky nemají rády stěhování a že pak dlouho trucují a nekvetou, ale tím, jak se zahrada celá překopávala a teprve vytvářela, pivoňky byly nuceny se několikrát přestěhovat. A stejně jsem nebyla s jejich umístěním spokojená. Protože pivoňka, to je přece solitera. je to královna a potřebuje sluníčko a prostor. Který vlastně nemám ani na jednu a já mám pivoňky dvě. U jedné ani nevím, jak kvete, a podle všeho to ještě pár let vědět nebudu.

Domácí pivoňka je napravo od chodníčku a je tam špatně. Ta pražská je tam, kde chci mít všechny ty keříky a malé stromečky. Takže taky špatně. Jediné řešení je dát ji z jednoho špatně na druhé špatně, tedy vedle té domácí. A do toho se mi táááák nechce. Mimo to řeším tu rebarboru a ten muchovník a tak dále.

karásci toho přes zimu moc nenaspali a teď se vyhřívají na mělčině

Hlava si to omílá a odmítá pořád dokola a zatím míjí únor. Až konečně, KONEČNĚ! při jedné z pravidelných bosonohých procházek zahradou se mi najednou vyjasnilo. Tady vnikne nový záhon, bude tam místo pro obě pivoňky a všechny trvalkové přebytky a ještě se tam vejde mangold, a vedle rajčata a papriky. Najednou vidím průzračně jednoduché řešení oné zapeklité tetris skládačky. Znamená to pár přesunů rostlin a stěhování hlíny a malou modelaci terénu, ale to všechno je práce, kterou mám ráda a která mě těší. Za pochodu budu řešit detaily a ladit přesné umístění, ale princip už je daný.

Píšu o tom všem tak podrobně proto, že si to chci pevně ukotvit. Až zas někdy budu urputně něco řešit a točit se v bludném kruhu, abych si mohla připomenout, že je potřeba trochu poodstoupit a pozorně se dívat, nechat řešení, aby se samo vynořilo z prostoru. Že někdy je třeba, aby vzniklo či proběhlo něco, s čím jsme vůbec nepočítali, aby mohlo přijít to, po čem toužíme a co si přejeme. Některé kroky nelze vynechat, bez nich cesta končí krkolomně nebo ve slepých uličkách. Zdá se, jako bychom se někdy pokoušeli volit bezvýchodné zkratky a ani o tom nevěděli.

pivoňka dřevitá naštěstí už své místo dávno má

Přesvědčila jsem se o tom už tolikrát a pokaždé mě znovu naplní úžasem a pokorou, když se náhle přede mnou objeví dveře, které tam dříve zdánlivě nebyly.

Šití

Onen neviditelný únor byl i o jiných věcech, především o šití. Ale o tom až příště.