O zdech

Lennonova zeď 22.2.2019

Jsem opravdu ostuda. Poslední příspěvek má lednové datum, je neuvěřitelné, jak to uteklo. Co jsem vlastně celou tu dobu dělala?

Žehlila jsem a žehlila látky, ale nedožehlila je, zádům se tato činnost hrubě nelíbila.. Před odjezdem na týdenní pobyt ve tmě jsem si alespoň stihla prošít lněnou halenu, jak jsem chtěla, a začala jsem řezat malé obdélníky na dva srapové přehozy pro mou sestřenici. Několikrát jsem počítala, kolik vlastně těch dílků potřebuju, ale ať jsem napočítala cokoli, stále je to málo. Průběžně pokračuju na dokončení jutového quiltu Zboží ze zámoří.

Ve tmě jsem byla od 8. do 15. února a vzápětí mi přijeli na týdenní pobyt mrňousci. Když jsme je vraceli rodičům, zašli jsme v Praze na Kampu, k Lennonově zdi. Chtěla jsem si ji znovu prohlédnout a vyfotit už před odchodem do tmy, ale pořád mi to nevycházelo. Nebyl čas, nebylo počasí, nebyla možnost.

Ani toho 22. února počasí nebylo valně, ale už jsem to nechtěla odkládat, protože Lennova zeď je téma mého soutěžního quiltu na 13. PPM a termín odevzdání se neúprosně blíží.

Po pravdě jsem byla stavem zdi zklamána. Už jsem u ní dávno nebyla, ale v paměti ji mám mnohem hezčí. A hezčí vypadá i na fotografiích, které jsou k nalezení na internetu. Ale i tak jsem moc ráda, že jsme tam s Vaškem zašli. Bylo to jen letem světem, takže jsem si předsevzala, že se na Kampu a na Malou stranu musím co nejdříve vrátit, až bude tepleji.

páteční dopoledne Na Kampě

před sezónou

Představu quiltu Lennonova zeď jsem měla ucelenou, ještě než jsem se dostala do Prahy, a neměla jsem důvod na ní něco měnit. Ale stejně jsem nebyla schopná začít na quiltu pracovat. Sešívala jsem kousky látek na scrapové přehozy a přiřezávala další a další obdélníčky. A před spaním si četla v kníze Čtyři směry o kruzích, které máme v sobě i kolem sebe, ve kterých žijeme. Stále ještě  vnitřně zpracovávám prožitky a uvědomění si z pobytu ve tmě a fascinuje mě, jak se s tím kniha propojuje, doplňuje a osvětluje je. Jak mě postrkuje dopředu. Abych stále jen nezůstávala na východě u plánů a našla konečně odvahu pustit se na jih, k realizaci.

z tmavých a světlých proužků řežu obdélníky

Tak jsem konečně včera zastrčila do šuplíku komerční duhovou batiku, kterou jsem si stále nechávala na očích coby poslední záchranu, uřízla si kus bílého evolonu, vytáhla v posledních dvou letech nakoupené akrylové barvy a začala je nanášet. Už tehdy, před dvěma lety, jsem cosi namalovala, ale i když mi barvy dělaly radost, vlastně jsem se jich bála. A tak jsem je odložila a používala jsem je jen občas na nějakou drobnost, na pozadí šitých obrázků, na práci se šablonami.

detail z rozpracovaného quiltu

Tentokrát to ale bylo jiné. Udělala jsem pár tahů štětcem a začaly mi téct slzy. Bylo to víc než štěstí, bylo to osvobození. Zbořila jsem, snad už jsem konečně definitivně zbořila tu zeď, kterou jsem v sobě měla odedávna, za kterou jsem byla. 

Neumíš, nemáš talent, nedostaneš se, neuděláš přijímačky, nemá to smysl, neuživíš se, půjdeš na gympl, zlobíš, nposloucháš, já se pro tebe obětuju, musíš, nesmíš, tvoje vina, nedokážeš, nejsi taková, jaká máš být, jsi jiná, nevyhovuješ, nevypadáš, nedokážeš, zavinila jsi, zklamala jsi mě.

No a?

Dvě slova, kratičká dvě slova, ale trvalo mi desítky let, než je dokážu vyslovit, než je dokážu cítit.

Malovala jsem, tekly mi slzy a byla jsem ve světě, kde je všechno možné. Jsem a žiju v takovém světě. Nevím, jestli budu malovat dál, ono to na kolenou na zemi není až tak pohodlné, nevím, jestli se mi tento quilt povede domalovat tak, jak si představuju, a jak ho pak zvládnu proquiltovat a dokončit, ale práce na něm mě nesmírně těší a baví. 

detail z rozpracovaného quiltu

Mám teď rozpracované dva quilty a dva přehozy. Další dvě deky, už dávno slíbené přátelům, mám vymyšlené. Mám představu, co letos připravím pro festival Polabský Montmartre. Pomalu se mi v hlavě rovná článek o pobytu ve tmě. Jarní pohádka o víle Netřebce už taky čeká na napsání. A ještě musím ušít čtyři kostýmy na dětský karneval v polovině března. Zahradní práce už taky brzo začnou. Měla bych konečně dožehlit ty látky, už zbývá poslední skříňka a půl.

Stále je co dělat, je tolik tolik možností. A to je moc dobře. Na světě je krásně.

strom u Lennonovy zdi

foceno od boku cestou přes Karlův most

foceno od boku cestou přes Karlův most