Džínová jízda pokračuje

 

polštářek pro vozíčkáře z Kutné Hory

K práci s džínovinou jsem se dostala letos v zimě, kdy jsem začala vytvářet leporelo na téma Cesty, více zde. To mě přivedlo k použití džínoviny spolu s kawandi, více zde. A pak se to rozjelo.

Jako první jsem ušila polštář pro vozíčkáře z Kutné Hory a práce s kousky džínoviny a různými starými zbytky mě nesmírně bavila. Ale jak už to bývá, nemohla jsem si hrát dlouho, protože jsem musela ušít věci, které jsem slíbila, nebo které se týkaly tradiční podzimní dobročinné akce, pořádané Zvířetníkem.

Jako každý rok skupina švadlenek šila každá tři polštářky (velikost 40x40 cm) pro lidi, kteří potřebují povzbuzení. Letos to byli opět klienti onkologie v nemocnici v Ústí nad Labem.

Bohužel jako obvykle jsem nepořídila pořádné fotografie a polštářky poslala pryč. Tak sem musím dát pracovní fotky z polostínu. Jsou na nich polštářky čtyři, protože jsem chtěla zpracovat všechny letité bloky "majestátní hory", a tak jsem ušila jeden polštářek navíc. A protože  zadání polštářků mám na svědomí já, jeden z nich musel osahovat džínovinu. Dalším zadáním byla už tradičně hvězda a pak to byly "kulatý vobdélníky", aneb zpracuj na polštářek to, co ti pod ruku přijde.

Tradičně přidávám foto svých 3 polštářků i hromadnou fotku všech 21 polštářků. Obě fotky udělala moje nejnejka Markéta Svobodová, která předání polštářků na onkologii organizuje.

Součástí dobročinné akce je i tipovací soutěž, ve které se snaží účastníci uhodnout autorky polštářků. Letos jsem do ní ušila džínový polštář, který jsem nazvala Jak jsem potkala ryby.

Zatím poslední džínová věc, která shodou okolností také souvisí s letošní dobročinnou akcí, je džínová taška, kterou jsem nazvala Dva světy babiček. Taška je přes rameno a má 3 vnější a jedna vnitřní kapsu. Zapínání je na poutko, taška má podšívkou. Upcyklace starých džín a dečky po babičce. Velikost š. 36 cm, v. 41 cm,