Podivné prázdno

Sundala jsem quilty, dosud pověšené na skříních, abych je mohla odevzdat k vystavení na 11. Prague Patchwork Meeting.

Ty poslední dva, Dáma na D5 (AQ klub cz, téma Samet) a Žena v cyklech (soutěžní kategorie Struktury) byly mými společníky po celé dlouhé týdny. Šila jsem je souběžně, od jednoho přeskakovala k druhému vždycky, když jsem cítila, že potřebuju chvíli času na odstup. 

Teď byly quilty sbalené ve velkém igelitovém pytli a pokoj se zdál najednou o něco větší a prázdný. Cítila jsem se trochu opuštěně, jako vždycky, když dokončím práci, do které jsem vložila kousek sebe.

Quilty už jsou pryč a já na nich nemohu změnit ani steh. Jsou pryč, ale pochybnosti zůstaly ... možná jsem měla to či ono udělat jinak ... 

Možná ... nebo taky ne. Je to můj otisk tady a teď.

A to prázdno? Určitě tu nebude dlouho. Brzo se mnou začne žít další quilt. Zase si budu lámat hlavu i prsty.

Těším se na to. 

Hledat a tvořit, nacházet i ztrácet. Nic hezčího není.