Improv? Bingo!

Co je to improv (improv styl v patchworku), to jsem se dozvěděla nedávno od Jamaly na jejím blogu, kdy připomněla jeden svůj starší článek - KLIK. Je to vlastně legrační, když píšu, že jsem se to dozvěděla nedávno, protože jsem ten článek četla už před dvěma lety. Jenže, názvy si obvykle nepamatuju a tehdy jsem improv vyhodnotila spíš jako scrap, a to přes všechno, co o něm Jamala napsala. Protože já jsem vlastně něco podobného intuitivného šila už dávno a vždycky to pro mě scrap byl. Třeba deka pro Markétku (Dalmi), KLIK, nebo přehoz pro dceru Lucii, KLIK. Ty jsou sestaveny z menších bloků v improv stylu. Zkrátka jsem to, co Jamala ukazovala, brala hlavně díky použitým jednobarevným látkám spíš jako "moderní (tvůrčí, intuitivní) scrap". A říkala jsem si, že bych se k němu ráda někdy vrátila, až někdy... až budu mít čas. 

Letos frčí skřítkové

 

Poprvé jsem šila hračky pro děti z mateřské školky v covidovém roce 2021. Děti mívají pravidelně svou besídku při rozsvěcení obecního vánočního stromu na počátku adventu a od obce při té příležitosti dostávají malý balíček sladkostí. A mě tehdy napadlo, že by bylo hezké, kdyby dostaly také malou textilní hračku, Takovou akorát do ruky a aby se jim vešla do kapsy nebo do batůžku nebo pod polštář. A tak jsem začátkem podzimu začala šít autorské andělíčky. Většina byla šitá na stroji, ale vycpaní křídla jsem prošívala ručně, stejně jako jsem v ruce přišívala hlavičky. Když jsem teď andělíčky chtěla připomenout odkazem, nenašla jsem je. Prostě jsem je tehdy nedala na blog. A tak sem dám alespoň vzpomínkovou fotku. 

Nedokončený přehoz

Pokouším se na plotě vyfotit možná víc než deset let starý top, který budu posílat Jamale na prošití s tím, že ona ho pošle dál na dobročinné účely. Tenkrát to měl být přehoz přes válendu, ale než jsem ho došila, válendu nahradila postel a přehoz nebyl potřeba. Vlastně ani nevím, proč jsem ho tenkrát nedokončila, když jsem si s ním tak vyhrála. Ty šestiúhelníky z malých kytiček jsou ve skutečnosti malé kaleidoskopy a je obdivuhodné, že se mi to vůbec podařilo nějak poskládat, protože prostor na podlaze byl rozhodně menší než top, který měří cca 200 x 160 cm.

Deka pro Karu II. - Hvězdná

(Nejen o Hvězdné dece, ale o mém šití trochu šířeji.)

O zadání deky pro Karu jsem psala v minulém příspěvku (klik ZDE). Měla být barevná a holčičí, ale ne sladká. Od počátku jsem měla pocit, že pro Karu musím ušít hvězdy, a tak jsem strávila dlouhé hodiny hledáním na Pinterestu i jinde. Až mi náhoda přihrála do cesty obrázek deky, kterou ušila a na fb dala Monika Malinová, které bych touto cestou ráda poděkovala. Ona měla ve středu hvězd vyšívané obrázky, což nenaplňovalo mou představu, ale vzor hvězd, to bylo přesně to, co jsem hledala. Přidala jsem barevné čtverce na okraje, barvy přizpůsobila puntíkům na látce, kterou jsem koupila na zádíčka a chtěla použít i na top, a návrh deky byl na světě. A protože M. prý říká své vnučce "hvězdičko", byla s hvězdami spokojená.

Deka pro Karu I. - LOVE

 

Už je to pár let, kdy se mi na fb ozvala má bývalá spolužačka, žijící dlouhá desetiletí v Německu. Tehdy jsem psala své malé postřehy "105 x 148", nazvané podle trestů, které nám na gymnáziu ukládal náš profesor češtiny, a podle toho mě M. identifikovala.. Od té doby jsme se na fb sledovaly, občas si napsaly a něco probraly. 

Letos na jaře se M. ozvala s prosbou, zda bych neušila deku pro její tehdy ještě nenarozenou vnučku. Došívala jsem tehdy deku pro sestřenici Alici, pak jela pryč, pak tu měla vnoučata, takže jsem mohla šít jen sem tam po chvílích.

Pětitřídka, deka pro Alici

 

Před pár lety jsme se začátkem prázdnin začaly scházet v domě, ve kterém kdysi bydlela babička mých sestřenic a kam jsem jako dospívající holka ráda jezdila, protože babička byla laskavá a úžasná. Scházíme se my, sestřenice a sestry, některé s některými vlastně ani nejsme pokrevně spřízněné, ale to babičce nikdy nevadilo, všechny nás u sebe ráda uvítala.

Loni jsem si uvědomila, že všechny ode mě mají nějakou deku, až na Alici, která teď dům vlastní a která nás vždycky zve na pár báječných dnů do domu vzpomínek. A tak jsem jí slíbila ušít deku.

Polštářky pro Ivanku a Karla

 

Když švadlenka dostane milé pozvání na oslavu dvojích narozenin a neví, co by přinesla jako prezent, tak sedne a ušije dva scrapové polštářky. 

Velikost 40 x 40 cm.

Deka pro Libušku

 

Bylo nebylo, dávno tomu, kdy jsem ušila dvanáct jednoduchých čtverců. Už ani přesně nevím, kdy to bylo, ani co jsem z nich chtěla vytvořit. Občas na mě odněkud vykoukly, a tak jsem se na jaře rozhodla došít ještě čtyři a ušít televizní či piknikovou deku pro Libušku, maminku mého zetě.

Deka má rozměry cca přibližně asi tak 130 x 130 cm. Nebo možná taky 140 cm. Jako dokumentaristka jsem opravdu nemožná.

Quilt Schody do nebe, kolekce BPK na téma Baroko

 

Bohemia patchwork klub vytvořil pro barokní areál Skalka kolekci quiltů na téma baroko, s přihlédnutém k tvorbě Jana B. Santiniho-Aichla. Vernisáž výstavy se konala v neděli 4. června 2023, výstava samotná byla k vidění na Skalce od 2. do 29. června a od té doby ji měli možnost vidět návštěvníci v několika dalších městech.

Zadání kolekce bylo vyhlášeno již v létě 2022, kdy jsem se zavázala k účasti. Ačkoli v té době se o Santinim ještě nemluvilo, chtěla jsem od začátku zobrazit jeho úžasné schody. Viděla jsem před očima spirálu do nekonečna, ale jak ji přenést do quiltu, to jsem velice dlouho nevěděla. 

Projekt Guldusi, výšivky z Afgánistánu, PPM 2023

V září 2022 jsem navštívila úžasnou patchworkovou výstavu European Patchwork Meeting, St Marie aux Mines ve Francii. Tam jsem si také zakoupila dvě výšivky, které vyrobily afgánské ženy v rámci projektu Guldusi. Jednu z těchto výšivek jsem v rámci daného projektu zapracovala do quiltu.

Šířka quiltu byla určena na 15 cm, délka pak 45, 60 nebo 75 cm. Původně jsem chtěla použít ruční šití, ale v zimě jsem měla takové problémy s rukou, že jsem mohla šít jen stroji. Ten dlouhý úzký rozměr mi dal zabrat, ale nakonec jsem byla s výsledkem docela spokojena. Výšivka zapracovaná do quiltu se projevila v celé své kráse a já jsem spokojená s tím, že jsem mohla alespoň maličko přispět k emncipaci afgánských žen.

Quilt Cesta po Nilu, kolekce Afrika / Veba, pro PPM 2023

 

PPM 2023 jsem se zúčastnila pouze v rámci několika kolekcí. Jednou z nich byla kolekce quiltů, které byly vytvořeny z exportních látek pro Afriku, které poskytla firma Veba.

Každý z autorů obdržel čtyři kousky látek, které jsem si bohužel nevyfotila, a měl vytvořit quilt o rozměrech 40 x 70 cm s tématem Afriky.

Protože jedna z látek měla na sobě motiv pyramidy, zkombinovala jsem aplikaci většího kusu látky s úzkými proužky. Černý kontinent symbolizuje černé pozadí, barevné proužky rozmanitost i určitou roztříštěnost tohoto kontinentu.

Quilt jsem prošívala metalickými nitěmi. Více obrázků  uvidíte po rozkliknutí.

Hračky pro děti z mateřské školy, podzim 2022

 

Už druhým rokem jsem vyráběla malé hračky pro děti ze zdejší mateřské školy. Dostávají je spolu se sladkostmi věnovanými obcí za jejich vystoupení při příležitosti rozsvícení obecního vánočního stromu před začátkem adventu. V roce 2021 jsem šila andělíčky, pro rok 2022 jsem zvolila pletené hračky.

První panáčky jsem upletla už konce července, ale protože jich bylo tolik a já jsem začala mít problémy s pravou rukou, doplétala jsem je až na poslední chvíli. Celkem jich bylo 24 a bylo to časově mnohem náročnější, než jsem předpokládala. Ale pohled na ně byl pěkný a dětem udělaly radost, a to je hlavní.

Polštářky pro dobročinnou akci, podzim 2022

 

moje sada polštářků

Jako každý rok na podzim jsem šila polštářky pro dobročinnou akci, kterou pořádáme v rámci neformálního uskupení kolem Zvířetníku. Letošní témata byla: Pruhy a hvězdy, Podzimní potěšení a Bylo, nebylo, aneb polštářek pro pohádkovou bytost. 

Šilo nás osm švadlenek a tak k příjemcům v domově seniorů Hamrovák putovalo celkem 24 polštářků

Jak často? Jednou za rok! A jsem ráda, že alespoň tak.

 Nechápu, jak je možné, že ten čas tak letí. Když jsem naposledy psala, začínaly prázdniny. Ty loňské. Na jejich začátku jsem jela na setkání se sestřenicemi do domu, do kterého jsme jezdili za babičkou. Co na tom, že to nebyla vlastní babička nás všech. Pro nás to babička byla. Milovaly jsme ji a ona nás vždycky opečovávala s babičkovskou láskou a trpělivostí. Už několik let se tam scházíme, bez dětí, vnoučat a psů, a užíváme si pospolitost, výlety, vzpomínky i plány do budoucnosti. Jsem za ta setkání moc ráda a už se těším na to letošní.

Poté u nás byla na letním "táboře" vnoučata a pak bylo stále co dělat na zahradě. Něco jsem šila a něco pletla, ale protože se to většinou nemohlo hned ukazovat, tak jsem to nakonec neukázala vůbec. Vlastně jsem úplně odvykla dokumentování a sdílení svých prací.

Koncem loňského roku jsem pletla a pletla. Dárky pro dcery a snachu i hračky pro děti z místní mateřské školy. Pletla jsem, až mi začala stávkovat pravá ruka, takže syn a zeťové dostali pod stromeček místo luxusních pletených ponožek luxusní klubíčka ponožkové vlny. Mimochodem, stále ještě ponožky nemají, protože ta ruka se ukázala být dlouhodobější záležitostí a asi ty problémy s ní nebudou jen z přetížení, ale pravděpodobně se jedná o uskříplý nerv. Uvidíme, CT páteře a EMG vyšetření ruky mě teprve čeká.

Velice špatně funkční ruka mě trápí už přes půl roku. Po rehabilitaci došlo ke zlepšení natolik, že jsem se mohla vrátit k šití; na pletení si ještě netroufám. Ve skutečnosti totiž pravá ruka zůstává o dost slabší než ta levá a bolesti přetrvávají. Stále ještě pravou rukou neumíchám kaši, nevyčistím okno, ani nedokážu oloupat víc brambor než jen pro dva. 

Zlepšení přišlo právě včas, abych dokázala ušít quilt do kolekce BPK na téma baroko. Vernisáž výstavy k krásném barokním areálu Skalka v Mníšku pod Brdy je zítra a už se na ni těším.

Také jsem dokončila malý "televizní" či piknikový quilt / přikrývku o velikosti 120 x 120 cm. Většinu čtverců jsem ušila už kdysi a ani nevím, proč jsem tehdy quilt nedošila. Teď jsem tedy přidala další čtyři čtverce, sešila top a hned ho také proquiltovala. Tréninkově a zkušebně, protože potřebuju dokončit velký quilt / přikrývku a musela jsem zjistit, zda to má pravá ruka zvládne. Protože nacpat velkou deku do malého stroje a utáhnout ji rukama při prošívání, to je docela solidní fyzický výkon. Nikdy dřív jsem si to tak silně neuvědomovala.

Přikrývku mám rozpracovanou (jak se říká "de to, ale dře to") a už se mi v hlavě rojí další projekty. Slíbila jsem jednu dětskou deku a mám (už roky) rozpracovaný quilt z volného cyklu Moje sestra Magdalena a taky máme další klubové zadání na podzimní výstavu a v hlavě mám další projekty. Prostě se mi vrátila chuť šít a s tím je spojený pocit, že bych měla prohlédnout fotky a zaznamenat alespoň zpětně, co jsem loni vlastně dělala. Moc toho nejspíš nebude. Ale pro pořádek se do toho pustím. Už jen pro to, že když to neudělám teď, tak to neudělám nikdy.