Drobné dárky a šití pro charitu

vánoční sada pro sestřenici Ester

Každý podzim šiju drobné věci pro různé dobročinné akce i jako dárky, proto je nemohu ukazovat dříve, než jsou věci na místě určení, nebo je příjemce pozná alespoň virtuálně.

Tradičně jsem ušila dvě tašky pro Kašparovo taškaření. Vzhledem ke koronavirovým omezením jsem je ještě neodeslala, protože jsem dlouho nevěděla, jak to s taškařením bude. Teď už vím, že proběhne na jaře, tak tašky pošlu až po Vánocích, nemá smysl teď jimi zatěžovat poštu.

Další taška směřovala na dobročinnou akci a ta poslední mi zbyla pro strýčka Příhodu. Nebo pro mně?

105 PLUS: Moje zahrada v roce 2020

 

Únor na zahradě

26.11.2020

Je skoro neuvěřitelné, že se blíží konec listopadu, že pomalu bude končit celý ten zvláštní rok 2020, do kterého jsem nejen já vkládala mnoho naděje. Protože jaký jiný než významně dobrý by měl být rok s tak hladkými, symetricky uspořádanými číslicemi v názvu? Ovšem jako mnohdy jindy se ukazuje, že zdání klame. Rok 2020 určitě bude na hodnocení těžkým oříškem, protože je tak nejednoznačný. Pandemie koronaviru se po celém světě pohybuje ve vlnách, přibývá mrtvých a ekonomické ztráty rostou, na druhou stranu snížení výroby a dopravy na celém světě dokázalo snížit emise, vzduch se alespoň dočasně vyčistil. Mnoho lidí mělo možnost poznat a ocenit hodnotu volného času i rodiny, přibylo domácích mazlíčků i obdělávaných záhonů, protože lidé se víc začali věnovat svým zahradám, začali objevovat jejich význam a jejich cenu. Někteří na ně možná zapomenou v okamžiku, kdy opět bude možné volně a bezpečně cestovat po světě, ale určitě nebude málo těch, které k sobě zahrada připoutala navždy. Touhu dotýkat se voňavé půdy máme prostě v genech, ačkoli to i dlouhá desetiletí nemusí být znát.