neděle 31. března 2019

Oběma nohama v jaru

jedna víla a tři piráti - kostýmová zkouška
Najednou je konec března a já vůbec nevím, jak jsem ho vlastně strávila. Za kamny to ale určitě nebylo. 

Nemnohé fotky mi napovídají, že jsem  připravovala pro děti kostýmy na maškarní bál na téma vodní říše. Nejvíc práce mi dal pirátský klobouk a taky přemýšlení jak to zaonačit, aby víle nebyla dlouhá sukénka vytvořená z batikovaného šátku. Nakonec se mi to všechno podařilo a děti byly spokojené. Fotka je z kostýmové zkoušky, na druhý den přibylo i příslušné nalíčení, bohužel se hromadná fotka nepovedla.

Výrobu kostýmů jsem prokládala s dalším šitím. Stále průběžně pracuji na dvou scrapech pro sestřenici. Vzor je jednoduchý, střídání tmavých a světlých cikcaků. Jenže jsem se trochu nechala unést. Každý cikacak  je ušitý ze dvou proužků a neměla jsem úplně domyšlené kraje. Těmi scrapy se docela trápím a moje kočky to zjevně registrují a mají na to svůj názor. Počuraly mi totiž polotovary naskládané v krabici, a tak jsem musela honem sešít top bez dořešených krajů, z vlkých a smradlavých dílků a pak ho honem vyprat. Teď mě čeká doplnění zubatých okrajů, protože bloky jsou kladené šikmo, to znamená další řezání a sešívání proužků. Bude to ještě dlouhý běh komplikovaný vědomím, že šiju něco, co se bude přesně hodit do pokoje pro hosty, ale současně je to něco, co je víc pracné než zábavné.

sobota 2. března 2019

O zdech

Lennonova zeď 22.2.2019
Jsem opravdu ostuda. Poslední příspěvek má lednové datum, je neuvěřitelné, jak to uteklo. Co jsem vlastně celou tu dobu dělala?

Žehlila jsem a žehlila látky, ale nedožehlila je, zádům se tato činnost hrubě nelíbila.. Před odjezdem na týdenní pobyt ve tmě jsem si alespoň stihla prošít lněnou halenu, jak jsem chtěla, a začala jsem řezat malé obdélníky na dva srapové přehozy pro mou sestřenici. Několikrát jsem počítala, kolik vlastně těch dílků potřebuju, ale ať jsem napočítala cokoli, stále je to málo. Průběžně pokračuju na dokončení jutového quiltu Zboží ze zámoří.

Ve tmě jsem byla od 8. do 15. února a vzápětí mi přijeli na týdenní pobyt mrňousci. Když jsme je vraceli rodičům, zašli jsme v Praze na Kampu, k Lennonově zdi. Chtěla jsem si ji znovu prohlédnout a vyfotit už před odchodem do tmy, ale pořád mi to nevycházelo. Nebyl čas, nebylo počasí, nebyla možnost.