sobota 7. září 2019

I nesněné sny se občas plní

zahrada
Možná se vám to už taky stalo. Na něco se díváte, někde jste a napadne vás, že by bylo hezké, kdybyste mohli něco udělat či zažít, že by se vám líbilo to či ono. Je to spíš jen záblesk a vlastně v tom ani není žádost či touha, protože je to něco, co se nemůže stát. Co se vám, co se právě vám  nikdy stát nemůže. 

Ale ono se to stane, přesto, nebo snad právě proto, že se to podobá zázraku.

pondělí 19. srpna 2019

Trocha letního šití, barvení a čalounění

konvergence Letní slunovrat
Už dlouho jsem nepsala o šití, protože léto, a vlastně i jaro, patřilo hlavně zahradě i vnoučatům. A také vedru. Ale srpnem přišlo zklidnění a tak jsem se včera konečně pustila do dokončení pěti polštářků, jejichž topy jsem ušila na "šicím táboře" u kamarádky Markétky. Polštářky jsou jednak určeny jako dárky, jednak na dobročinnou akci, jejíž součástí je tipování autorů, tak je zatím ukázat nemohu.

Když jsem je dokončila, začala jsem hledat sešité pruhy látek, které chci použít do jedné z dek pro vnoučata, plánovaných jako vánoční dárek. Vnoučat je zatím pět a bude jich šest - no a těch dek pochopitelně také tolik.

Moje zahrada

 Je ráno a já otevírám branku, abych pozdravila svou zahradu. Když říkám ráno, není  třeba si představovat nějakou hystericky časnou dobu. Jen několikrát se mi povedlo vyjít ven kolem půl osmé, většinou to bývá až po deváté. Záleží na tom, jak dlouho jsem si natáhla včerejší den do dnešního.

Někdy jdu jen tak nalehko, zkontrolovat, zda solární vodotrysk provzdušňuje rybičkám vodu, a popřát světu dobrý den. Někdy bryndám cestou kafe s mlékem z velkého hrnku a když je to úplně nejlepší, nesu si do pergoly i tácek se snídaní.

pátek 26. července 2019

Letní střípky

Letošní léto mám zatím dost rušné. Začátek prázdnin jsem už tradičně strávila u kamarádky Markétky na šicím táboře, jak našemu společnému týdnu říkáme. Letos jsme byly hodně pilné a já jsem si domů dovezla deset topů na polštářky. Pět pro vnoučata, tři na dobročinnou aukci a dva k přehozům, které šiju pro sestřenici a její partnerku. Polštářky pro děti jsou předané, ostatní čekají na dokončení.

pátek 5. dubna 2019

Quilt Lennonova zeď

soutěžní quilt Lennonova zeď
Zadání pro kreativní soutěž ve 13. ročníku Prague Patchwork Meeting znělo Písmo v quiltu. Postupně jsem rozpracovala několik nápadů, ale stále jsem neměla pocit, že je to ono. Až mě jednoho dne napadla Lennonova zeď. Ta je přece celá popsaná a pomalovaná.

Vygúglila jsem si pár snímků Lennonovy zdi a zajela jsem se na ni podívat, nafotit si ji. Udělala jsem si náčrtek a pak i rozkres ve skutečné velikosti. Použila jsem několik tradičních motivů a nápisů, které se na zdi objevují opakovaně, dalšími nápisy přispěli přátelé z facebooku, kterým za to děkuju. Taé jsem přenesla na quilt obrázek srdce s křídly, který mi nakreslila vnučka. Další obrázky a nápisy jsem doplnila sama.

Původně jsem zamýšlela některé z nápisů naaplikovat, další vyquiltovat, některé namalovat a jiné vyšít ručně. Ale když jsem začala malovat podklad akrylovými barvami, vznikl mi z toho ucelený obraz, který jsem už nechtěla narušovat dalšími technikami, takže jsem všechny nápisy udělala akrylovými barvami nebo fixy na textil.

neděle 31. března 2019

Oběma nohama v jaru

jedna víla a tři piráti - kostýmová zkouška
Najednou je konec března a já vůbec nevím, jak jsem ho vlastně strávila. Za kamny to ale určitě nebylo. 

Nemnohé fotky mi napovídají, že jsem  připravovala pro děti kostýmy na maškarní bál na téma vodní říše. Nejvíc práce mi dal pirátský klobouk a taky přemýšlení jak to zaonačit, aby víle nebyla dlouhá sukénka vytvořená z batikovaného šátku. Nakonec se mi to všechno podařilo a děti byly spokojené. Fotka je z kostýmové zkoušky, na druhý den přibylo i příslušné nalíčení, bohužel se hromadná fotka nepovedla.

Výrobu kostýmů jsem prokládala s dalším šitím. Stále průběžně pracuji na dvou scrapech pro sestřenici. Vzor je jednoduchý, střídání tmavých a světlých cikcaků. Jenže jsem se trochu nechala unést. Každý cikacak  je ušitý ze dvou proužků a neměla jsem úplně domyšlené kraje. Těmi scrapy se docela trápím a moje kočky to zjevně registrují a mají na to svůj názor. Počuraly mi totiž polotovary naskládané v krabici, a tak jsem musela honem sešít top bez dořešených krajů, z vlkých a smradlavých dílků a pak ho honem vyprat. Teď mě čeká doplnění zubatých okrajů, protože bloky jsou kladené šikmo, to znamená další řezání a sešívání proužků. Bude to ještě dlouhý běh komplikovaný vědomím, že šiju něco, co se bude přesně hodit do pokoje pro hosty, ale současně je to něco, co je víc pracné než zábavné.

sobota 2. března 2019

O zdech

Lennonova zeď 22.2.2019
Jsem opravdu ostuda. Poslední příspěvek má lednové datum, je neuvěřitelné, jak to uteklo. Co jsem vlastně celou tu dobu dělala?

Žehlila jsem a žehlila látky, ale nedožehlila je, zádům se tato činnost hrubě nelíbila.. Před odjezdem na týdenní pobyt ve tmě jsem si alespoň stihla prošít lněnou halenu, jak jsem chtěla, a začala jsem řezat malé obdélníky na dva srapové přehozy pro mou sestřenici. Několikrát jsem počítala, kolik vlastně těch dílků potřebuju, ale ať jsem napočítala cokoli, stále je to málo. Průběžně pokračuju na dokončení jutového quiltu Zboží ze zámoří.

Ve tmě jsem byla od 8. do 15. února a vzápětí mi přijeli na týdenní pobyt mrňousci. Když jsme je vraceli rodičům, zašli jsme v Praze na Kampu, k Lennonově zdi. Chtěla jsem si ji znovu prohlédnout a vyfotit už před odchodem do tmy, ale pořád mi to nevycházelo. Nebyl čas, nebylo počasí, nebyla možnost.