tag:blogger.com,1999:blog-74201778989113563992024-03-09T10:42:45.956+01:00Atelier Vave Alena Vave Zemanová nejen o hraní si s látkami, barvami a jehlouAlena Vave Zemanováhttp://www.blogger.com/profile/15259249385409841746noreply@blogger.comBlogger367125tag:blogger.com,1999:blog-7420177898911356399.post-41039830404420537112024-03-08T22:31:00.002+01:002024-03-08T22:31:52.427+01:00Oživení kostlivce - díky Jamale<p> </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGTKsQucoaQZEbLNVzjGR_UGE1YmolYvBpdvQPUQQTT3r0MalMavnCd69WM1XcOF5n6lm8dVxX6k6xQT0hybVz1lZVQHIP2o5chdPgm1qVLmE9GYh5p08cmAJn9BRvHBPImWRK7tm-2ijrp3ennnO20gPxpDk1FQpVRei0Wrk_WFM0gHezzDkDfxtFzI0/s720/sta%C5%BEen%C3%BD%20soubor%20(3).jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="538" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGTKsQucoaQZEbLNVzjGR_UGE1YmolYvBpdvQPUQQTT3r0MalMavnCd69WM1XcOF5n6lm8dVxX6k6xQT0hybVz1lZVQHIP2o5chdPgm1qVLmE9GYh5p08cmAJn9BRvHBPImWRK7tm-2ijrp3ennnO20gPxpDk1FQpVRei0Wrk_WFM0gHezzDkDfxtFzI0/s320/sta%C5%BEen%C3%BD%20soubor%20(3).jpg" width="239" /></a></div><span style="font-family: arial;">Někdy v loňském roce zveřejnila Jamala <a href="https://jamala-jamala.blogspot.com/" target="_blank">na svém blogu</a> výzvu k zaslání topů, ze kterých připraví a proquiltuje deky na charitativní účely. Zajásala jsem, protože v krabici pod postelí jsem už několik let skladovala pár topů, ať už vlastních nebo vzniklých z "pešků", se kterými jsem si tak úplně nevěděla rady a neměla jsem čas je proquiltovat. Vybrala jsem tři nebo čtyři a poslala je Jamalce, která všechny obdržené topy postupně přetváří v krásné přikrývky.</span><p></p><p><span style="font-family: arial;">Před pár dny mi poslala fotku, ze které jsem byla nadšená, a tak jsem poprosila o další fotky i o souhlas s jejich zveřejněním. Ten jsem dostala a tak vám dnes můžu představit kostlivce, který se proměnil v krásku.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Top jsem šila možná tak před dvanácti lety, kdy jsem zkoušela, jaké možnosti mi dávají kaleidoskopy. Byl původně zamýšlený jako přehoz na válendu v pokoji, který jsem získala jako svůj poté, co syn odešel bydlet se svou budoucí ženou.<span></span></span></p><a name='more'></a><p></p><p><span style="font-family: arial;">Protože top byl zamýšlený jako přehoz přes válendu, byl atypicky široký, ale bohužel jen tak tak dlouhý, aby válendu zakryl. Než jsem přehoz stačila dokončit, vyměnila jsem válendu za postel širokou 120 cm, a na tu už byl top nejen krátký, ale i úzký. A tak skončil v krabici pod postelí.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Občas jsem ho vytáhla a přemýšlela nad tím, že ho nastavím, protože se mi i po letech docela líbil a protože jsem spolu s ním uchovávala zbytky látek. Ale pak jsem to celé zase schovala, neboť zvětšení by bylo dost složité. Nejen proto, že šestiúhelníky z drobných kytiček jsou klasickými kaleidoskopy, i když to na první pohled není moc vidět.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Když Jamalka vydala onu výzvu, váhala jsem jen malou chvíli. Přiznala jsem si, že už nikdy ten top nezvětším a že bych mu měla dát příležitost posloužit dobrým účelům. A taky jsem si řekla, že Jamala je ta pravá, kdo ho může posunout dál a rozzářit.</span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgF0xmyKbjqSoiYaFEoEI_5Hl6OxuU7LgHOWGDs7bmoRyXUVTKVtiw8JB7BfhcPG7n2S8jsIV0nM4sj7wynlp9ZQDUBD4_xFxyWLBou-boFAmACCpCF-G5cse0OtMnlS_7uVLnAXULm1S7VcqWkE1xI42YHbVReRga7UKiqBOAfaTyd2hx3SZG9hYP2AnA/s4000/1709739200264.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgF0xmyKbjqSoiYaFEoEI_5Hl6OxuU7LgHOWGDs7bmoRyXUVTKVtiw8JB7BfhcPG7n2S8jsIV0nM4sj7wynlp9ZQDUBD4_xFxyWLBou-boFAmACCpCF-G5cse0OtMnlS_7uVLnAXULm1S7VcqWkE1xI42YHbVReRga7UKiqBOAfaTyd2hx3SZG9hYP2AnA/s320/1709739200264.jpg" width="320" /></a></div><p><span style="font-family: arial;">A tak se i stalo. Jamala prošila quilt rovnými čárami, ale některé ze šestiúhelníků zvýraznila pokaždé jiným quiltováním. Jsem z toho prošití nadšená a okouzlená, mám rovné quiltování ráda už dlouhé roky. A tak vím, že tohle quiltování není vůbec jednoduché, naopak je dost pracné a někdy i nekonečné. Zvláště, když se dělá velká deka pod malým strojem.</span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgExEZ6nsl92Twx80sM9fEFVC4BwWwRkc5a6ocfxh2WZCzUe1XXX-zkJBx2Sjk2K4haXuzlX9zVrwZ1z7sqPRNV7kC855WIIALkFh78n9h6ioA-O3YWOkyh-41F9uZN61Uxog4RAZXm8hgGUt_CkL21pCWQ0dOgSmAuapAWjzKmqEj7HEcAdLQ1VfEvghI/s4000/1709739200167.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgExEZ6nsl92Twx80sM9fEFVC4BwWwRkc5a6ocfxh2WZCzUe1XXX-zkJBx2Sjk2K4haXuzlX9zVrwZ1z7sqPRNV7kC855WIIALkFh78n9h6ioA-O3YWOkyh-41F9uZN61Uxog4RAZXm8hgGUt_CkL21pCWQ0dOgSmAuapAWjzKmqEj7HEcAdLQ1VfEvghI/s320/1709739200167.jpg" width="320" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-family: arial;"><br /></span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><span style="font-family: arial;">Tento quilt mi připomněl mé začátky a mé hledání. Někdy v té době jsem pak potkala deky z lásky a začala jsem se věnovat hlavně jim. Držely mě nad vodou, naplňovaly mě a pomáhaly mi přežít to, že moje zaměstnání, resp. někteří lidé v něm mě naopak čím dál víc vysávalo, až k úplnému vyhoření.</span></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhTnIQ9DkiWMH4EvAp1dMDgz0vL9CthWHPtpo_a2V-bUX9oFjlDKym01n2SUZesWeIbxE5feKK5lM8XfBFI8WV3BLPER5B94IjnlyWSheq9h2_qjIzM_Z23UxPhppuUjLDL0gKh79xuXb2J-aZycD886AmDyGno1pwMhwz36Qk7d6HqXmouJzV4uvV6YbA/s4000/1709739200181.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhTnIQ9DkiWMH4EvAp1dMDgz0vL9CthWHPtpo_a2V-bUX9oFjlDKym01n2SUZesWeIbxE5feKK5lM8XfBFI8WV3BLPER5B94IjnlyWSheq9h2_qjIzM_Z23UxPhppuUjLDL0gKh79xuXb2J-aZycD886AmDyGno1pwMhwz36Qk7d6HqXmouJzV4uvV6YbA/s320/1709739200181.jpg" width="320" /></a></div><p><span style="font-family: arial;">Teprve teď, po mnoha letech se vracím k improv nebo lépe k pocitovému šití, </span><span style="font-family: arial;">k volné tvorbě. Nedávno jsem si vyzkoušela konvergenci v rámci šití pro výstavu pořádanou BPK a musím přiznat, že jsem s ní měla velký problém. Jak jsem konvergence vždycky milovala a bavilo mě používat je jako plátno, na kterém můžu v tvorbě pokračovat, tak tentokrát jsem cítila, že už je to za mnou, že se jen opakuju a nic nového nedokážu v rámci konvergence vymyslet, vypovědět.</span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgr4TzIhWPTJbOIRxtegKDgZDAt4n3RnuIgO-1J4dyJ9-SUSxIEvi8Rl45AkIGzXZKalDbkSUVh0HQ8ipZQk10t1bTNdIhlQr9_hJmNwBen2UFMJtGnfXTC7PGz_0k8ix2J5RTuOg8HjuJZr2Fo8p-j9TFT-jRnZBYN26kcPX3PKEeLTRqr2MHKEDdbMj4/s4000/1709739200196.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgr4TzIhWPTJbOIRxtegKDgZDAt4n3RnuIgO-1J4dyJ9-SUSxIEvi8Rl45AkIGzXZKalDbkSUVh0HQ8ipZQk10t1bTNdIhlQr9_hJmNwBen2UFMJtGnfXTC7PGz_0k8ix2J5RTuOg8HjuJZr2Fo8p-j9TFT-jRnZBYN26kcPX3PKEeLTRqr2MHKEDdbMj4/s320/1709739200196.jpg" width="320" /></a></div><br /><span style="font-family: arial;">Asi už ani nebudu znovu zkoušet kaleidoskopy, nebudu se k nim vracet, ale každopádně jsem moc ráda, že tento starý top díky Jamale ožil a quit vypadá moderně a originálně.. </span><p></p><p><br /></p>Alena Vave Zemanováhttp://www.blogger.com/profile/15259249385409841746noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-7420177898911356399.post-84142705012344879812024-01-18T20:11:00.004+01:002024-01-18T21:07:17.130+01:00Quilt Tváře podzimu<p> </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhC7MjgjS0dGHj7j0zwTYULXudg2X2JBKr-UoGmkAq8AQweguTw_Fh5V3NlIwz7PD5yyily9HvYJXGyV5scA5RU1zln_j5_lzpS5b6Q3EcKn_QSZGJDJnZ694pOZOrMmfIjtSsB9HupWUa1-z4UScV4hTaYGVn3A3RYFTlWv0GAY3mK22wF4enyyQf3LUI/s3163/IMG_20231130_114735a.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3163" data-original-width="2632" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhC7MjgjS0dGHj7j0zwTYULXudg2X2JBKr-UoGmkAq8AQweguTw_Fh5V3NlIwz7PD5yyily9HvYJXGyV5scA5RU1zln_j5_lzpS5b6Q3EcKn_QSZGJDJnZ694pOZOrMmfIjtSsB9HupWUa1-z4UScV4hTaYGVn3A3RYFTlWv0GAY3mK22wF4enyyQf3LUI/w266-h320/IMG_20231130_114735a.jpg" width="266" /></a></div><span style="font-family: arial;">Tak jsem se zase jednou probudila a zjistila jsem, že mi na blogu chybí quilt, který jsem ušila ve stylu improv. </span><p></p><p><span style="font-family: arial;">Qiult jsem ušila jako součást kolekce BPK na téma Podzim, která měla svou premiéru na zámku Chvaly (<a href="https://bohemiapatchwork.cz/aktuality/podzim-ve-chvalech/" target="_blank">více zde</a>). Tehdy jsem po dohodě s vedením klubu vystavovala jiný quilt (<a href="https://vaverika.blogspot.com/2020/09/tri-zahrady-eden-kolekce-koreny.html" target="_blank">Tři zahrady a Eden</a>) s tím, že ten pravý quilt dodám do konce roku 2023, aby se kolekce Podzim pro vystavování v roce 2024 zkompletovala. </span></p><p><span style="font-family: arial;">První možnost vidět tuto krásnou kolekci bude</span><span style="font-family: arial;"> v penzionu v Janovského ulici na Praze 7, kde bude vystavena od 6. února do 15. dubna 2024. S ohledem na provoz penzionu bude výstava pro veřejnost přístupná pouze v neděli, vždy v době od 10 do 17 hodin. </span></p><p><span style="font-family: arial;">Poté bude kolekce představena v rámci <a href="https://www.bvv.cz/bpm" target="_blank">BPM 2024 v Brně</a>.<span></span></span></p><a name='more'></a><p></p><p><span style="font-family: arial;">A teď ke quiltu samotnému. Téma Podzim jsem v sobě zpracovávala hodně dlouho, přes celé léto až do konce září. Pomalu jsem se dostávala k podobě výrazových prostředků, jaké chci použít, ale stále mi chyběl ten poslední dílek. Možná to spíš byla odvaha pustit se pro mě dosud neznámou cestou. Pak ale přišel ten správný impuls ve chvíli, kdy Jana Malaníková (Jamal) napsala další článek o improv. Zmiňuju se o tom ve svém minulém příspěvku na tomto blogu (<a href="https://vaverika.blogspot.com/2023/10/improv-bingo.html" target="_blank">zde</a>).</span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj63YL1Wvf9x0aBFKJOK-NzJGU8vOXThVaMmCZVgXgDna7l6VQxGP7Uvjv919JmBjosQO2h6zeUAB_6u6XIzKMlt26Ul0UnKUXis6K2zU9m48n2fv2kQruqKreQ_KVEi6gNYeyk_CI11MP1k4lr6ngN4-cvWDYlL9sSoBRzHyxJxX8R4V-SSvg4EqI5Q24/s4000/IMG_20231023_234907%20(1).jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj63YL1Wvf9x0aBFKJOK-NzJGU8vOXThVaMmCZVgXgDna7l6VQxGP7Uvjv919JmBjosQO2h6zeUAB_6u6XIzKMlt26Ul0UnKUXis6K2zU9m48n2fv2kQruqKreQ_KVEi6gNYeyk_CI11MP1k4lr6ngN4-cvWDYlL9sSoBRzHyxJxX8R4V-SSvg4EqI5Q24/s320/IMG_20231023_234907%20(1).jpg" width="320" /></a></div><p></p><p><span style="font-family: arial;">V představách jsem viděla podzim především zářivě zlatý, ve vší té kýčovité barevnosti. A na to se přesně hodila látka s jásavě žlutými listy, kterou jsem si kdysi objednala v USA a která mě svou svítivostí až vyděsila, když jsem tehdy balíček rozbalila. Ale dočkala se své chvíle, jako se nakonec dočká každá z látek, které my patchworkářky někdy i dlouhé roky skladujeme.</span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh3rPOt67efSTy_UqJmA_vbDp2v1oOdvkLdFMWPnGO3-G40ACRtfrPgdp_n30ueseDdwK4gSuavh80J4Aq4nd6DOPwLnKaP3ZEoQ23P8kM9VLkOFyZdxaFhj4bWdBo_4BRT7jttcFqtaUghVCgWqE8sRbGw216KJZFizQawrjcEwbo16mm6XiCkOMAC_6E/s4000/IMG_20231026_191727.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="2992" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh3rPOt67efSTy_UqJmA_vbDp2v1oOdvkLdFMWPnGO3-G40ACRtfrPgdp_n30ueseDdwK4gSuavh80J4Aq4nd6DOPwLnKaP3ZEoQ23P8kM9VLkOFyZdxaFhj4bWdBo_4BRT7jttcFqtaUghVCgWqE8sRbGw216KJZFizQawrjcEwbo16mm6XiCkOMAC_6E/s320/IMG_20231026_191727.jpg" width="239" /></a></div><br /><span style="font-family: arial;">Volná práce s látkami mě nadchla. Nepřemýšlela jsem dopředu, jak pokračovat. Každý hotový kousek si totiž sám říkal o pokračování. Zkoušela jsem jen občas, zda daný kousek látky souzní s mým pocitem. Když jsem na jednotlivých částech quiltu pracovala, vlastně jsem přesně nevěděla, co mají zobrazovat. To se objevilo až v průběhu práce. A možná bych to tady ani neměla psát, protože každý může v quiltu vidět něco jiného. Já v této části vidím procházku v podzimní sluneční den, kdy na zemi svítí šustivé listí a kostry stromů se začínají objevovat pod mizejícím zářivým listím.</span><p></p><p><span style="font-family: arial;"></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-family: arial;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhlsCieHnOnwPvMWkH7iqpJYc9QPgMU3_2xbKxf5T2Vvn7aEP8WEG1LDW4n3paVR1bBITiV8RxuCd-r_YJTOzgjQ2yhpx9TjUdMfLyi6fUcvOchB2uC2LShXJK4DOAE72YCDzrinwMAjZlHsW_Tlqj4H7KZf6KMehFjdzmid9aD_Xwk6Bx5yJAcjjOp27c/s4000/IMG_20231027_222134.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="2992" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhlsCieHnOnwPvMWkH7iqpJYc9QPgMU3_2xbKxf5T2Vvn7aEP8WEG1LDW4n3paVR1bBITiV8RxuCd-r_YJTOzgjQ2yhpx9TjUdMfLyi6fUcvOchB2uC2LShXJK4DOAE72YCDzrinwMAjZlHsW_Tlqj4H7KZf6KMehFjdzmid9aD_Xwk6Bx5yJAcjjOp27c/s320/IMG_20231027_222134.jpg" width="239" /></a></span></div><p><span style="font-family: arial;"><span style="font-family: arial;"><br /></span></span></p><span style="font-family: arial;">Skládačku vlevo vedle jsem časem identifikovala jako zahradu, která přináší podzimní hojnost i krásné barvy. A také jsou tam svítící okna jako symbol krátícího se dne. Na fotce je vidět, jak jsem uprostřed práce na zahradní části přišpendlila dolů kus šedivé látky. Nejspíš abych nezapomněla na jinovatku a podzimní mlhy. Nakonec z toho vznikla dušičková část quiltu.</span><p></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgn0DooZNR8yCJTMhiY5Kj78AFUL5GUM675y5buV13sqanqRru-YnwBx65h2MPWLjEGZVDipKvshNQTwEw2CsWwqfteueFbe-nPxWl-K-8TAGnrO5W3D5EXgVD0O5Oiwdcr64biOx7dOIh7BWgoXMe6yY4NUyTu-q9pTLG8LO-TjScicC6mHeJmN9NVOJ4/s4000/IMG_20231028_204638.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="2992" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgn0DooZNR8yCJTMhiY5Kj78AFUL5GUM675y5buV13sqanqRru-YnwBx65h2MPWLjEGZVDipKvshNQTwEw2CsWwqfteueFbe-nPxWl-K-8TAGnrO5W3D5EXgVD0O5Oiwdcr64biOx7dOIh7BWgoXMe6yY4NUyTu-q9pTLG8LO-TjScicC6mHeJmN9NVOJ4/s320/IMG_20231028_204638.jpg" width="239" /></a></div><br /><span style="font-family: arial;">Ta ještě není dokončená, spodní část je jen našpendlená, a vedle se začíná rýsovat poslední část, poslední tvář podzimu, kdy je doma teplo a vše se zklidňuje, a třeba je tam vidět i cesta, kterou nakonec všichni směřujeme.</span><p></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEheUmXpLA9LgXs2BPKJpt4026yC629wu6iuU0IamisiCbUjQvhTIT9ZlT4TtOUoCqZr-wKwTwJahvrI-jSKvp78WzmE1vYZ64aNu4EQxnB78WbUBSLIhpjBgykJiyNswzQqv8YqtbDudo19Uma5g99SI4ibpBNICZ9BHGw17m_FWJ5-pTaiJdQgK8RAIdA/s4000/IMG_20231029_225249.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="2992" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEheUmXpLA9LgXs2BPKJpt4026yC629wu6iuU0IamisiCbUjQvhTIT9ZlT4TtOUoCqZr-wKwTwJahvrI-jSKvp78WzmE1vYZ64aNu4EQxnB78WbUBSLIhpjBgykJiyNswzQqv8YqtbDudo19Uma5g99SI4ibpBNICZ9BHGw17m_FWJ5-pTaiJdQgK8RAIdA/s320/IMG_20231029_225249.jpg" width="239" /></a></div><br /><span style="font-family: arial;">Možná to není ortodoxní a čistokrevné improv, možná ano, ale o nějaké škatulkování přece vůbec nejde. Jde o pocitové šití, intuitivní šití, o tvůrčí proces, při kterém se zapomíná na hlad, žízeň i na to, kolik hodin je.</span><p></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-fV4yirGpVygRStruQ2tNQ3tK4YYfkv_IisiLWcF0FeH83OUwtVZnxa12hEWWBw4lv0IEMuX0v8-nw4-ysO9IDMY3a1R88u4LiCjrt3LOyELwDGoaum9UHGWbzaY3cQ_Ir7xcv-MYFiuH2V9OLcWtDsPiOFB85kPmvbTDkHtdolhtW9vvF1keYvFfQn0/s1570/IMG_20231031_064444_a.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1332" data-original-width="1570" height="271" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-fV4yirGpVygRStruQ2tNQ3tK4YYfkv_IisiLWcF0FeH83OUwtVZnxa12hEWWBw4lv0IEMuX0v8-nw4-ysO9IDMY3a1R88u4LiCjrt3LOyELwDGoaum9UHGWbzaY3cQ_Ir7xcv-MYFiuH2V9OLcWtDsPiOFB85kPmvbTDkHtdolhtW9vvF1keYvFfQn0/s320/IMG_20231031_064444_a.jpg" width="320" /></a></div><br /><span style="font-family: arial;">Asi je to poprvé, co jsem si pohrála s fotkou quiltu a udělala ji černobílou. Quilt byl teprve rozpracovaný a já jsem se sice svou prací chtěla pochlubit na fb, ale ne tak úplně. Fascinuje mě, jak dílo dostalo jiný rozměr, jak vynikly věci, které se v barvě ztrácejí. Proto jsem úvodní fotku několikrát transformovala ve svém jednoduchém foto editoru a ty fotky dám na samý konec článku.</span><p></p><p><span style="font-family: arial;">Celý quilt jsem pak prošila jak rovným prošíváním, tak volným quiltováním, kdy jsem opět postupovala intuitivně, stejně jako jsem intuitivně střídala různé druhy a barvy nití. </span></p><p><span style="font-family: arial;">Snažila jsem se na focení vychytat krásné počasí, kdy nefouká, ale moc se mi to nedařilo. Až se mi zase někdy quilt dostane do ruky, třeba se mi podaří udělat lepší fotky.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Zde nabízím pár detailů a úplně nakonec pak "náčrt tužkou", šedou a inverzní variantu jedné a té samé fotografie.</span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGNLGbpFz8vnojAAXRp3Io5eWmDVt_Yq6bV-Us4VipEYiZThGdHTrPv2QGZhQLg4vyz46FGUgXeR5KfD5onL3CEcgCidyGIjEP6QPBh6mWum56KQOEE5Zz_4uvU4lBgejAkv6UNeHdH7O3atLRDvMZJR49iFUUkRHqxHxTNZT2VN66k8T6oAE1w7qMYI0/s4000/IMG_20231130_114740.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="2992" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGNLGbpFz8vnojAAXRp3Io5eWmDVt_Yq6bV-Us4VipEYiZThGdHTrPv2QGZhQLg4vyz46FGUgXeR5KfD5onL3CEcgCidyGIjEP6QPBh6mWum56KQOEE5Zz_4uvU4lBgejAkv6UNeHdH7O3atLRDvMZJR49iFUUkRHqxHxTNZT2VN66k8T6oAE1w7qMYI0/s320/IMG_20231130_114740.jpg" width="239" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgOYqLk-QQY-sOYr0H__N0J4sEQQYbsRPfftaw2HOx3ZSRUby6mc1KXxMZ4-E51oevwkmah12P9JHDQ1s2-9mNII7y_x7dVBDgsVcdh3eM5yQI5XNLyj5hmsFEYNxBGMmW63DY1Jdn1vlbyPI4LxJTl-p4TO6VTBNmPr2lPMUGWT0SrxpkhuozRwPoc6iY/s4000/IMG_20231130_114748.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="2992" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgOYqLk-QQY-sOYr0H__N0J4sEQQYbsRPfftaw2HOx3ZSRUby6mc1KXxMZ4-E51oevwkmah12P9JHDQ1s2-9mNII7y_x7dVBDgsVcdh3eM5yQI5XNLyj5hmsFEYNxBGMmW63DY1Jdn1vlbyPI4LxJTl-p4TO6VTBNmPr2lPMUGWT0SrxpkhuozRwPoc6iY/s320/IMG_20231130_114748.jpg" width="239" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiB4srpTDZXdF0L1mPd46-acSBZuroaywvvma2jTJoNj88Fqb3t2vd1O5_80UftgMwEv4wLJk7jWQB7aZpAtWgNB-rfcs1-ZGvCebhwOvcW2iA6B5y5z_aJvO3VFAsL8bfoKhTbZMR6ifoxY4VMDOssS0ECQnTuu4TbhU5dDTX1xYm3RPse8COAvix1V9o/s4000/IMG_20231130_114759.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="2992" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiB4srpTDZXdF0L1mPd46-acSBZuroaywvvma2jTJoNj88Fqb3t2vd1O5_80UftgMwEv4wLJk7jWQB7aZpAtWgNB-rfcs1-ZGvCebhwOvcW2iA6B5y5z_aJvO3VFAsL8bfoKhTbZMR6ifoxY4VMDOssS0ECQnTuu4TbhU5dDTX1xYm3RPse8COAvix1V9o/s320/IMG_20231130_114759.jpg" width="239" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhjGZiOj0HOa2WYr2vgm7DpR2JvrgDfo8julATfQhtyqKDhXpOvGHWREDLqC7dxGzM-AJ1BkpWdtFJXZrR74Hc5EjDd6Z0x8Nd7c6s04v2TRCLkrV8jCnFbtDHwb9S0KmCd382Fa6MdGX3JX2IobYXZ3xpwk4r8OTt8k6jQp7GmZwhR7JM59unFSVQJ0XE/s4000/IMG_20231130_114802.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="2992" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhjGZiOj0HOa2WYr2vgm7DpR2JvrgDfo8julATfQhtyqKDhXpOvGHWREDLqC7dxGzM-AJ1BkpWdtFJXZrR74Hc5EjDd6Z0x8Nd7c6s04v2TRCLkrV8jCnFbtDHwb9S0KmCd382Fa6MdGX3JX2IobYXZ3xpwk4r8OTt8k6jQp7GmZwhR7JM59unFSVQJ0XE/s320/IMG_20231130_114802.jpg" width="239" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjNxnU6RZcxk7CfxUR_qsVXslLNWa-PTr3j34fsLdVwPkKzzdixMXx9J5qhcXzi5ps7iK7eXpOtPUIoO4WCwTYodAuSgxliLT3jfj9_ki_bq-vzze6Wehh_71Rp5pewwNxcU_1jvwQrxk_wHyBZiDkhVrqpO8V1l90glr-wk_nWnH-RSFeNccQacN1H_-c/s4000/IMG_20231130_114808.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjNxnU6RZcxk7CfxUR_qsVXslLNWa-PTr3j34fsLdVwPkKzzdixMXx9J5qhcXzi5ps7iK7eXpOtPUIoO4WCwTYodAuSgxliLT3jfj9_ki_bq-vzze6Wehh_71Rp5pewwNxcU_1jvwQrxk_wHyBZiDkhVrqpO8V1l90glr-wk_nWnH-RSFeNccQacN1H_-c/s320/IMG_20231130_114808.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgm_Pr4V0RmniXXuIJbNc2BAkmEdN-pe6npKN5ZtJzGb1cejBAC7UQ90QZs206ujAnhCgtGnymR13UZgwiuLelDT_c_lZMo5YClsSJWYpQZa6Hm8QmWcWiSZWCzT71vEoL4tshVSv-Is8n4crIdrc8kzneDg81j4uzFpfifZNMqMj8-HYYvNjnAWKhnbr0/s4000/IMG_20231130_114817.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="2992" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgm_Pr4V0RmniXXuIJbNc2BAkmEdN-pe6npKN5ZtJzGb1cejBAC7UQ90QZs206ujAnhCgtGnymR13UZgwiuLelDT_c_lZMo5YClsSJWYpQZa6Hm8QmWcWiSZWCzT71vEoL4tshVSv-Is8n4crIdrc8kzneDg81j4uzFpfifZNMqMj8-HYYvNjnAWKhnbr0/s320/IMG_20231130_114817.jpg" width="239" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLH4h-a7ogbXx-QqQ25WlIVnXhaqNHx_cSMOT1MY6YjdcFWXAgMUkiu20aaHww667slTvaOZpW4SEZxlbIr7AKpukDTYI149j-IJj19qW2Xl8OgGPxEm3fecTgFVtLjQ3x13bjpXmb1MSbCUezYaz0IoWazk8jZX3gTM_c-qaAO_vT72eTLGRlI2WiXO0/s3163/IMG_20231130_114735ab.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3163" data-original-width="2632" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLH4h-a7ogbXx-QqQ25WlIVnXhaqNHx_cSMOT1MY6YjdcFWXAgMUkiu20aaHww667slTvaOZpW4SEZxlbIr7AKpukDTYI149j-IJj19qW2Xl8OgGPxEm3fecTgFVtLjQ3x13bjpXmb1MSbCUezYaz0IoWazk8jZX3gTM_c-qaAO_vT72eTLGRlI2WiXO0/s320/IMG_20231130_114735ab.jpg" width="266" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj_cCfjOFP_fqEB_onjlTxpLAIiiyZWC9bKhIzMvGUmqoaWTSHsNj_o7l6Bm4rx43YQlixDQXvVDvKMs7VaUpOumUWsqsZjbjE0SEn3zTwhnFQtvyQBOAU4IQCsvZLc0xNpSaeNA_zgI1nbHD0RMDZGUbU1hTA0r8PU9rE34Cep_7Kqo0cuxLVdGiJVZn4/s3163/IMG_20231130_114735ac.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3163" data-original-width="2632" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj_cCfjOFP_fqEB_onjlTxpLAIiiyZWC9bKhIzMvGUmqoaWTSHsNj_o7l6Bm4rx43YQlixDQXvVDvKMs7VaUpOumUWsqsZjbjE0SEn3zTwhnFQtvyQBOAU4IQCsvZLc0xNpSaeNA_zgI1nbHD0RMDZGUbU1hTA0r8PU9rE34Cep_7Kqo0cuxLVdGiJVZn4/s320/IMG_20231130_114735ac.jpg" width="266" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj18QqtV6UEDELJL3ZeEGncRVwFtH0GvaHpOEn-3yr98KOB5zL4-AMyVPzJj7FGpLLC1PJLxz3YiwPWD0GcVMJUNZ30tUYIX4U9rSMyruOHJYHBPT973uw-eycSVRPSeEUAs30NVlQgs3pX8Ch194Ivhxs1xGKU0LDKXDNRHCZTWfUdlbllC0He2QmgDXY/s3163/IMG_20231130_114735ad.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3163" data-original-width="2632" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj18QqtV6UEDELJL3ZeEGncRVwFtH0GvaHpOEn-3yr98KOB5zL4-AMyVPzJj7FGpLLC1PJLxz3YiwPWD0GcVMJUNZ30tUYIX4U9rSMyruOHJYHBPT973uw-eycSVRPSeEUAs30NVlQgs3pX8Ch194Ivhxs1xGKU0LDKXDNRHCZTWfUdlbllC0He2QmgDXY/s320/IMG_20231130_114735ad.jpg" width="266" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg78J5ntPvHX8c8IOV8Rp-o8h4Cj0YmODOjYGdozUwIgTuAJT7zCeqBBLyDjEKHCcqHCVJ0-gkocuvVH1MGWeU7M6m6de3Pa-_EHyijIU6yFmwwMLOCEPLuvs9R3FvAwj-Hy4PkDutrbjv9I4Hs8cOi2UErNIn9qhfd4tDhpKXaWKTtopFryQtIPBu9qJg/s4000/IMG_20231120_103611.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="2992" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg78J5ntPvHX8c8IOV8Rp-o8h4Cj0YmODOjYGdozUwIgTuAJT7zCeqBBLyDjEKHCcqHCVJ0-gkocuvVH1MGWeU7M6m6de3Pa-_EHyijIU6yFmwwMLOCEPLuvs9R3FvAwj-Hy4PkDutrbjv9I4Hs8cOi2UErNIn9qhfd4tDhpKXaWKTtopFryQtIPBu9qJg/s320/IMG_20231120_103611.jpg" width="239" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><br /><span style="font-family: arial;"><br /></span><p></p><p><span style="font-family: arial;"><br /></span></p><p><span style="font-family: arial;"><br /></span></p>Alena Vave Zemanováhttp://www.blogger.com/profile/15259249385409841746noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-7420177898911356399.post-81753599887908225882023-10-26T15:27:00.000+02:002023-10-26T15:27:44.644+02:00Improv? Bingo!<p><br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiH3ElpYC_y7zrsPYavwVYwg2E6zOzYawGe-0GEIEXZRTzHd1SlSHoHoTzfJ-4Fz7Pxwxlmb-I_rHPv9gsXAh4HNyMTbAuKOd48-tWFh-8ZoEEsDsiwMpWcZY6jA1DiAWCiaSQnZfYj0oDV_pohNGqB_IPE9dds5uimqvgYCqgbj1b75qAna2yNTIOEJF0/s4000/IMG_20231024_121616.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="2992" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiH3ElpYC_y7zrsPYavwVYwg2E6zOzYawGe-0GEIEXZRTzHd1SlSHoHoTzfJ-4Fz7Pxwxlmb-I_rHPv9gsXAh4HNyMTbAuKOd48-tWFh-8ZoEEsDsiwMpWcZY6jA1DiAWCiaSQnZfYj0oDV_pohNGqB_IPE9dds5uimqvgYCqgbj1b75qAna2yNTIOEJF0/w149-h200/IMG_20231024_121616.jpg" width="149" /></a></div><span style="font-family: arial;">Co je to improv (improv styl v patchworku), to jsem se dozvěděla nedávno od Jamaly na jejím blogu, kdy připomněla jeden svůj starší článek - <a href="https://jamala-jamala.blogspot.com/2021/11/improv-patchwork-co-to-je-nebo-neni.html">KLIK</a>. Je to vlastně legrační, když píšu, že jsem se to dozvěděla nedávno, protože jsem ten článek četla už před dvěma lety. Jenže, názvy si obvykle nepamatuju a tehdy jsem improv vyhodnotila spíš jako scrap, a to přes všechno, co o něm Jamala napsala. Protože já jsem vlastně něco podobného intuitivného šila už dávno a vždycky to pro mě scrap byl. Třeba deka pro Markétku (Dalmi), <a href="https://vaverika.blogspot.com/2013/01/duhove-ctverce.html" target="_blank">KLIK</a>, nebo přehoz pro dceru Lucii, <a href="https://vaverika.blogspot.com/2014/08/scrapovy-prehoz-pro-lucku.html" target="_blank">KLIK</a>. Ty jsou sestaveny z menších bloků v improv stylu. Zkrátka jsem to, co Jamala ukazovala, brala hlavně díky použitým jednobarevným látkám spíš jako "moderní (tvůrčí, intuitivní) scrap". A říkala jsem si, že bych se k němu ráda někdy vrátila, až někdy... až budu mít čas. </span><p></p><p><span></span></p><a name='more'></a><span style="font-family: arial;">A hlavně až budu vědět, kam v tvorbě vlastně jít. Vnitřně jsem už dlouho tíhla k ručnímu šití, prošívání, k boro stylu, k textilním kolážím z útržků látek, ke kawandi, ke slow stich, k meditačnímu šití, k šití s duší... (Těch pojmů a technik je hrozně moc, různě se překrývají a nedají se moc škatulkovat, a navíc stejně žádnou z nich nedělám v čisté podobě.) Současně jsem ale cítila jak limit fyzický (problematická pravá ruka), tak určitý limit ve využitelnosti. Protože co s menšími a mrňavými ručními projekty, když na větší nestačí ruka? Co s projekty, které se ani nedají prát, pokud tedy nechcete docílit značně punkového vzhledu. Nemůžu nevzpomenout na na své "hipsterské svačinové taštičky", které jsem šila technikou strojem šitého bora, strojem šité koláže, zkrátka z malých nezačištěných kousků látek. Po vyprání taštičky dostaly punkově otřepený vzhled. Foto po vyprání bohužel nemám, tak sem dávám foto taštiček z lícu a rubu. Ty malé bláznivé tašky jsem šila v roce 2019 pro akci Polabský Montmartre.</span><div><span style="font-family: arial;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzo-PGV5Dejj9PZCm1o54NN4O1NobN6vgeKOGzjvsyBqIJ6AQK9ivRNmuFq3FEF2RBK4hZf8uOrbWohjM6-mGyxhym84pfK7dNs6YML6b4JWJNxFnqSTd4wzEft50WbNaAslqraxnyJsoL383fUt_rAERBmoiCbhbG9E5AmYFm2ucr2MNJbJfUzOXbFPk/s3123/DSC_3999%20l%C3%ADc.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2515" data-original-width="3123" height="258" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzo-PGV5Dejj9PZCm1o54NN4O1NobN6vgeKOGzjvsyBqIJ6AQK9ivRNmuFq3FEF2RBK4hZf8uOrbWohjM6-mGyxhym84pfK7dNs6YML6b4JWJNxFnqSTd4wzEft50WbNaAslqraxnyJsoL383fUt_rAERBmoiCbhbG9E5AmYFm2ucr2MNJbJfUzOXbFPk/s320/DSC_3999%20l%C3%ADc.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgX6-6herFCHYRphsSacegeg6pyL3P1fIKhAc9_zw9OhQQFP4PxhhjLmQ0MHonzc1jo2IRrIRLWF-yip2Hy7PzV_EiX6SdCMk5MsUXD6FQ5MW9c20jSdz_HtJ40tD_MWRzs63tWDqS_dNi_kD5TArUv5i_rFWlBKoVyHgEp3cSP6hV3VDw9eGV859tmCbg/s4078/DSC_4003%20rub.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="4078" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgX6-6herFCHYRphsSacegeg6pyL3P1fIKhAc9_zw9OhQQFP4PxhhjLmQ0MHonzc1jo2IRrIRLWF-yip2Hy7PzV_EiX6SdCMk5MsUXD6FQ5MW9c20jSdz_HtJ40tD_MWRzs63tWDqS_dNi_kD5TArUv5i_rFWlBKoVyHgEp3cSP6hV3VDw9eGV859tmCbg/s320/DSC_4003%20rub.jpg" width="320" /></a></div><br /></span><p><span style="font-family: arial;">Ale zpátky k tématu, tedy k improv. Teprve teď nedávno, když Jamala na fb připomněla svůj starší článek, KLIK (a vzápětí přidala další, <a href="https://jamala-jamala.blogspot.com/2023/10/patchworkove-myty-slow-kysela-jablka.html?fbclid=IwAR2YUSUuR-r7gwLxwdCncSQytWoq1ii63ZFlGgLrXpMqprtXZBjBKEQ-8NE" target="_blank">KLIK</a>), jsem najednou zažila okamžik osvícení, svůj AHA moment. Vždyť to improv je vlastně všechno, k čemu jsem kdy tíhla. Tak třeba:</span></p><p><span style="font-family: arial;">- jsou to vlastně scrapy (a ne že ne :) ), scrapy takové, jak jsem je většinou dělala, intuitivní scrapy, někdy to byly jen jako by scrapy. ale v zásadě to scrapování často byla řízená "náhoda". Třeba jedny z prvních partnerských dek využívaly klasickou techniku, ale jednotlivé dílky vlastně alespoň částečně vznikaly jako improv, <a href="https://vaverika.blogspot.com/2013/05/doteky-slunce-mesice-pro-lenku-ivose.html" target="_blank">KLIK</a>.</span></p><p><span style="font-family: arial;">- Aby vznikl textilní art, nemusím přetvářet látky - barvit je, tisknout či kreslit na ně, razítkovat je, používat šablony, fotky a tak podobně. To jsou činnosti, které si ráda vyzkouším a dokonce mě baví, ale svou tvorbu tak necítím. Vždycky jsem naopak milovala, když jsem komerčním látkám dokázala dát nový význam, posunula je někam jinam, přetvořila je jen jejich použitím.</span></p><p><span style="font-family: arial;">- Můžu vytvářet koláže, improv je vlastně koláž, můžu vytvářet abstrakce, můžu zkoušet, co spolu látky dokážou a nedokážou, jak se podmiňují a navzájem proměňují.</span></p><p><span style="font-family: arial;">- A v neposlední řadě to všechno můžu dělat na stroji, u kterého mě sice bolí záda i ramena, ale přece jen ta zátěž na pravou stranu menší. A můžu takto zpracovávat ty malé zbytečky i krásné látky, které jsem kdysi koupila a se kterými si dnes nevím rady.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Jooo!</span></p><p><span style="font-family: arial;">Koukla jsem k Jamale, koukla jsem na Pinterest, abych viděla, co všechno se pod improv vejde, a koukla jsem se i na nějaká videa, kde se jede improv </span><span style="font-family: arial;">opravdu hodně intuitivně a jinde zase až hodně sofistikovaně.</span></p><p><span style="font-family: arial;">A začala jsem si hrát. Po dlouhé době, dá se mluvit spíš o letech než o měsících, jsem se v tvorbě ztratila. Byla jsem šťastná a plná energie, nesmírně mě to bavilo a uspokojovalo. Dnes se tomu stavu moderně říká být ve flow.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Ještě jsem v té době pracovala na skřítcích pro děti do mateřské školy, jen jsem si to chtěla zkusit. Ten první počin, ze kterého jsem nakonec vytvořila polštář do dobročinné aukce (rozměr cca 43 x 43 cm), mě hodně naučil. Měla jsem co dělat, abych ukrotila tolik látek, současně jsem při tom šla za své hranice, kdy jsem vždy měla potřebu vše učesávat a rámovat. Výsledek mě nakonec mile překvapil a ráda bych si práci s většími plochami bez vytváření obrazců zopakovala na dece nebo na velkém quiltu.</span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjKDdLu_-3P6nZkRy70KWg57JVsX8NoTIwbGM_MuIvSE-7eprOlKEK7X5QUdQjomcCccYRYsBi3L93D-B17N-DzFIi8tdPs393gRK1-Ku-mlmvixs4YyjF26jxYFYXazgb5hZxMGab-O_Ym8rKpKv2CyIAFSEGZtrGEMI68i8gVaXVkmj18D5dLZrOW-JA/s4000/IMG_20231001_221949.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjKDdLu_-3P6nZkRy70KWg57JVsX8NoTIwbGM_MuIvSE-7eprOlKEK7X5QUdQjomcCccYRYsBi3L93D-B17N-DzFIi8tdPs393gRK1-Ku-mlmvixs4YyjF26jxYFYXazgb5hZxMGab-O_Ym8rKpKv2CyIAFSEGZtrGEMI68i8gVaXVkmj18D5dLZrOW-JA/s320/IMG_20231001_221949.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjpjKojQuSUi4gWQIDA33qdBdUwyeCpMMpjOMkQ3CdO5bLj57Lz57V4YfbzIip3N0HBVLy0KW1_CZr160iq0rRV8K943oYKZWwk5rGAYnbs0tiwwE3q9-6T9OXE56M6xO9ncdzCHBUJslMf3UbQoL46ajGhTVZMMJaGt30j3gtacomSaZr8N3c4NiTz_bA/s4000/IMG_20231013_193205.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="2992" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjpjKojQuSUi4gWQIDA33qdBdUwyeCpMMpjOMkQ3CdO5bLj57Lz57V4YfbzIip3N0HBVLy0KW1_CZr160iq0rRV8K943oYKZWwk5rGAYnbs0tiwwE3q9-6T9OXE56M6xO9ncdzCHBUJslMf3UbQoL46ajGhTVZMMJaGt30j3gtacomSaZr8N3c4NiTz_bA/s320/IMG_20231013_193205.jpg" width="239" /></a></div><p></p><p><span style="font-family: arial;">Jak jsem už psala, úplně jsem improv propadla, takže jsem ještě před dokončením prvního vědomého improv začala s dalšími. Z toho druhého se nakonec vyvinul obrázek o rozměru cca 55 x44 cm, tedy před proquiltováním. Na quiltování se těším, už ho mám i promyšlené, ale nemám na něj teď čas. Ten nemám ani na dokončení třetího projektu, který jsem začala současně. Tak nějak tuším, kam by to mělo dál směřovat, ale v tuto chvíli nemám potřebu se do toho ponořit. Třeba ho ani nedokončím, nebo se to bude hodit někdy někam.</span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-73HlKE2om8CNwH6sQe453FENXA1nJyNoQgk3PiGXmq-AYgptEXMPZjJ4CtOlgmXDKUWPkXSKPN7RIy5L0v-AqW9n7TDwAD83YID6G1yjS9P4wuDB6TRA8B67wuL72-QDg_rEUqyui7RwRGP0rQCxAtqv3q9BiPFj6XBci8mkcrtkm_JHZr5D3484nkI/s4000/IMG_20231005_155838.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-73HlKE2om8CNwH6sQe453FENXA1nJyNoQgk3PiGXmq-AYgptEXMPZjJ4CtOlgmXDKUWPkXSKPN7RIy5L0v-AqW9n7TDwAD83YID6G1yjS9P4wuDB6TRA8B67wuL72-QDg_rEUqyui7RwRGP0rQCxAtqv3q9BiPFj6XBci8mkcrtkm_JHZr5D3484nkI/s320/IMG_20231005_155838.jpg" width="320" /></a></div><p></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhzT0Ccf4ByK4sz1_JJYkBx0_njAm3EmqmlMOKOWx9isZe5k0V6m5CqV75jo-QElw5INBucBxQbB_-C62okZjf6G90l9hA1RTou02z44jnl5HqemsoNi7lIiJGwLP2UlT2dg6LZD3H46sWC3cL5Wo6yasrN3v5w0lJGJrt7WTm0p3Aq5Ggeke4vSBk7m30/s4000/IMG_20231013_193041.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="2992" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhzT0Ccf4ByK4sz1_JJYkBx0_njAm3EmqmlMOKOWx9isZe5k0V6m5CqV75jo-QElw5INBucBxQbB_-C62okZjf6G90l9hA1RTou02z44jnl5HqemsoNi7lIiJGwLP2UlT2dg6LZD3H46sWC3cL5Wo6yasrN3v5w0lJGJrt7WTm0p3Aq5Ggeke4vSBk7m30/s320/IMG_20231013_193041.jpg" width="239" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZvCM-FPMg_yeaRwWOXoRDX9cLOKQ2QnLWamMbPaasnqh6irICTtehdft-AobvVcI_8Py9OrgK-kNUmzOSQMt3tKIpOTl8aZd0gx40Fpvlfipwhz2ZY0PEcRRP5rpe0Yi3e8k91PIDCYtlFBhXAtCfwHqF06uE29AUd_tyrwbXRl7eM4Vg-U6lGGaozYA/s2707/IMG_20231007_183606.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2153" data-original-width="2707" height="255" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZvCM-FPMg_yeaRwWOXoRDX9cLOKQ2QnLWamMbPaasnqh6irICTtehdft-AobvVcI_8Py9OrgK-kNUmzOSQMt3tKIpOTl8aZd0gx40Fpvlfipwhz2ZY0PEcRRP5rpe0Yi3e8k91PIDCYtlFBhXAtCfwHqF06uE29AUd_tyrwbXRl7eM4Vg-U6lGGaozYA/s320/IMG_20231007_183606.jpg" width="320" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><span style="font-family: arial;">Teď mám v hlavě další projekt. Stále ještě dlužím quilt na téma Podzim, který by byl šitý přímo pro tuto kolekci BPK. Sice jsem se do této výstavy zapojila, jenže jsem použila quilt z roku 2020, který jsem chtěla alespoň takto poprvé veřejně představit. Nápadů a návrhů na téma Podzim jsem měla několik, ale nikdy jsem necítila, že to je přesně to, co chci šít. Až teď. Až teď je mi jasné, že quilt složím z několika improv bloků a na tom prvním jsem už začala pracovat. Baví mě to, naplňuje mě to. A to natolik, že jsem měla i potřebu o tom všem napsat, zachytit své rozpoložení a projekty v čase.</span><p></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgvyE7Ze2J7UCNmE7pwu6LW1GhDhuZk3pZgfXaF_iYadlR9jmQB72MGb3Tu-HxwkoY3dzZXGGtnpk2qxisj0Y38lUkqOGVaRXPZut58JMgg-5vfKFVN2QdDETg4heVB6lroTbMnLQWSSCAjcf7ynOIgPs0GJofeuED1SCfg12IxdgM9o_73ueuEhY-0B2k/s3223/IMG_20231024_190648.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3223" data-original-width="2776" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgvyE7Ze2J7UCNmE7pwu6LW1GhDhuZk3pZgfXaF_iYadlR9jmQB72MGb3Tu-HxwkoY3dzZXGGtnpk2qxisj0Y38lUkqOGVaRXPZut58JMgg-5vfKFVN2QdDETg4heVB6lroTbMnLQWSSCAjcf7ynOIgPs0GJofeuED1SCfg12IxdgM9o_73ueuEhY-0B2k/s320/IMG_20231024_190648.jpg" width="276" /></a></div><p></p><p><span style="font-family: arial;">Musím přiznat, že jsem co se týče tohoto blogu opravdu lajdák. Dlouhé měsíce nepíšu, pak nastrkám několik projektů do jednoho článku, jen abych je zdokumentovala, pokud tedy na některý z nich zcela nezapomenu. A když po čase něco hledám, k něčemu se chci vrátit, tak nikde nic není. Ani hotové věci, ani mé pocity a myšlenky.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Už celé dlouhé roky to mám tak, že ožívám až s příchodem podzimu. Léto u mě rozhodně nebývá tvůrčím obdobím, často ten letní čas kvůli vysokým teplotám jen přežívám. Ale teď se cítím dobře, mám v sobě energii a chuť. Možná je to i (nebo hlavně) díky tomu, že jsem během léta spoustu času jen tak proseděla v zahradě, že jsem se tak pilně zabývala provozováním zenu. Každopádně doufám, že mi ta energie vydrží co nejdéle a taky že se polepším co se týče psaní blogu (blogů).</span></p></div>Alena Vave Zemanováhttp://www.blogger.com/profile/15259249385409841746noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-7420177898911356399.post-90829369171159914802023-10-25T18:31:00.005+02:002023-10-25T21:55:54.111+02:00Letos frčí skřítkové<p> </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjOeEQUQ3C3aLJsC6jpY0S0Rjzg8I16p9RsTar50S57zJvWpgugQe0awK_8zitP-4KLy-pP13HsRXyPx1yl4ix-EZYZGHzZJAdp5UmaXZ1mwDVUxU9hvGautfcNn8VmQA_0AfqxMKkQiEoq3aaTdVfZwvc1VqCoYisEbKHoMFCNs6ajTvXMHv-2cq6hrWM/s4000/IMG_20231019_162552.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="149" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjOeEQUQ3C3aLJsC6jpY0S0Rjzg8I16p9RsTar50S57zJvWpgugQe0awK_8zitP-4KLy-pP13HsRXyPx1yl4ix-EZYZGHzZJAdp5UmaXZ1mwDVUxU9hvGautfcNn8VmQA_0AfqxMKkQiEoq3aaTdVfZwvc1VqCoYisEbKHoMFCNs6ajTvXMHv-2cq6hrWM/w200-h149/IMG_20231019_162552.jpg" width="200" /></a></div><span style="font-family: arial;">Poprvé jsem šila hračky pro děti z mateřské školky v covidovém roce 2021. Děti mívají pravidelně svou besídku při rozsvěcení obecního vánočního stromu na počátku adventu a od obce při té příležitosti dostávají malý balíček sladkostí. A mě tehdy napadlo, že by bylo hezké, kdyby dostaly také malou textilní hračku, Takovou akorát do ruky a aby se jim vešla do kapsy nebo do batůžku nebo pod polštář. A tak jsem začátkem podzimu začala šít autorské andělíčky. Většina byla šitá na stroji, ale vycpaní křídla jsem prošívala ručně, stejně jako jsem v ruce přišívala hlavičky. Když jsem teď andělíčky chtěla připomenout odkazem, nenašla jsem je. Prostě jsem je tehdy nedala na blog. A tak sem dám alespoň vzpomínkovou fotku. </span><p></p><p><span></span></p><a name='more'></a><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><span style="font-family: arial;">Těch andělíčků jsem nakonec ušila asi padesát. Dvacet čtyři pro školku a šest pro vnoučata, pak něco do dobročinné aukce a něco pro známé a taky pro svou fyzioterapeutku a pedikérku, pro paní doktorku a sestřičku a tak podobně. Tehdy jsem si myslela, že časovou náročnost už nemůže nic překonat. </span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><span style="font-family: arial;"><br /></span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjfktOKXICLRV_2MXC_e54akkZ6d-t01b09eHOf9CvIDzALMdWOglOcbFH9-CVbpIkE435hKTQnvbSW_WcTj6onYmw5sLaFDS225mWig39P5eYUv1NoObBLijAzu6GrAUi4UREFKs97cm4XOeVUc1n5I_OvoGoQrmDDWP3ZRsSOOK9hsgQ4ZPTTFLI5s54/s1337/Angel.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1337" data-original-width="1000" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjfktOKXICLRV_2MXC_e54akkZ6d-t01b09eHOf9CvIDzALMdWOglOcbFH9-CVbpIkE435hKTQnvbSW_WcTj6onYmw5sLaFDS225mWig39P5eYUv1NoObBLijAzu6GrAUi4UREFKs97cm4XOeVUc1n5I_OvoGoQrmDDWP3ZRsSOOK9hsgQ4ZPTTFLI5s54/s320/Angel.jpg" width="239" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJ5Z67RvcBYnFgumzynaJ4RwQGf6TZHdtiUfOppo0CAilHCu2M8l-UROL6WlUQcELulnRDbyUHPHbjCCvqUcp9Hp-fk-kFiZZkppiYMESPxDxU3Tm_UKRUGAmAoA-ANk6WnnDzGo9dSPi99HipOUm9qyVl0lXjxuitfazIhlKwBwupAz6gCmBfaJApUpU/s4000/IMG_20211126_120243.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJ5Z67RvcBYnFgumzynaJ4RwQGf6TZHdtiUfOppo0CAilHCu2M8l-UROL6WlUQcELulnRDbyUHPHbjCCvqUcp9Hp-fk-kFiZZkppiYMESPxDxU3Tm_UKRUGAmAoA-ANk6WnnDzGo9dSPi99HipOUm9qyVl0lXjxuitfazIhlKwBwupAz6gCmBfaJApUpU/s320/IMG_20211126_120243.jpg" width="320" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><span style="font-family: arial;">To jsem ovšem netušila, že pletené hračky, které jsem si vymyslela o rok později, mi zaberou dva měsíce intenzivní práce. A to jsem jich upletla jen třicet. Víc najdete zde, <a href="https://vaverika.blogspot.com/search/label/Drobnosti%20pro%20d%C4%9Bti" target="_blank">KLIK</a>.</span></div><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgskcBwUBw7nR8IRWHpyNkx3cga1GBmC_ccQwhJH4Py1-YjKAVOEnQv0nDr4TFuH0HJ-p3HkVTAA84opFYX8Wi9ZglSqSFsFDkkb6Q6SovcUUwewOmLWbTqVAMe2L5CXOteYNgKbLbn9jaHD54yOnzA4frz-sDIV5jIUVwR0Av0xBhc4yVP6t6w4IAzdCw/s4000/IMG_20221123_134311.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgskcBwUBw7nR8IRWHpyNkx3cga1GBmC_ccQwhJH4Py1-YjKAVOEnQv0nDr4TFuH0HJ-p3HkVTAA84opFYX8Wi9ZglSqSFsFDkkb6Q6SovcUUwewOmLWbTqVAMe2L5CXOteYNgKbLbn9jaHD54yOnzA4frz-sDIV5jIUVwR0Av0xBhc4yVP6t6w4IAzdCw/s320/IMG_20221123_134311.jpg" width="320" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><span style="font-family: arial;">Pro letošní rok jsem se rozhodla vrátit k šití a k modelu, který jsem už kdysi šila pro jinou dobročinnou akci. Více zde, <a href="https://vaverika.blogspot.com/2012/05/mitrovacci.html#more" target="_blank">KLIK</a>. A protože jde o školku v Netřebicích, jsou to skřítkové Netřebáčci. Tehdy jsem šila ze zbytků, letos ze zbytečků. Proužky látky jsem pro zjednodušení našívala na starý vliselí</span><span style="font-family: arial;">n, který jsem kdysi dávno dostala od tchýně a na který jsem si podle šablonky nakreslila tvar těla skřítka.</span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><span style="font-family: arial;"><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi3k-APkDGrK15nbECDyO5dDnIPInEe7LLG8w_kYHpIca3SWB5Xd76GGfSCBdy20C65Kyv4LjwlQK480mNK8uOmxGcr0LZOIOj66dmrLtSf_7d7HZd-z3tSbky96MDdrG-gd-AaXLlZL6R_zY28R-6awVp96nSpgMvLPfOGhKmEA-PyjXr9nkmrhXKevHY/s4000/IMG_20231019_162552.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi3k-APkDGrK15nbECDyO5dDnIPInEe7LLG8w_kYHpIca3SWB5Xd76GGfSCBdy20C65Kyv4LjwlQK480mNK8uOmxGcr0LZOIOj66dmrLtSf_7d7HZd-z3tSbky96MDdrG-gd-AaXLlZL6R_zY28R-6awVp96nSpgMvLPfOGhKmEA-PyjXr9nkmrhXKevHY/s320/IMG_20231019_162552.jpg" width="320" /></a></div></span><span style="font-family: arial;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><span style="font-family: arial;"><br /></span></div>Skřítků jsem opět šila třicet, ale kupodivu mám jich jen </span><span style="font-family: arial;">dvacet devět. Vlastně dvacet čtyři, protože pět si jich teď o víkendu vzala vnoučata. Podezírám Amálku, že si jednoho kamsi ukryla, ale ona se tváří, že nikdy žádného skřítka neviděla. Tak nevím. Buď jsem špatně počítala, nebo je ztracen a já budu muset ušít ještě jednoho.</span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><span style="font-family: arial;"><br /></span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><span style="font-family: arial;">Pár fotek z procesu:</span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEitq4TCoWMOdQnIoE9NSLdZC-j9odDLV2lgrZBzkQ_LL49M7HvphuvsQBz9Q5k0qAfTjhmqp2W5LwxhAVgmAERHy96zQxrO458Vvw4qIRiG0m-abPZKB3QNpWAxeTAkGm0C4YevbnyD_cAzRCyDPO9WhfihHhzH339BQ4qwGoPb6KsspT0nnF8UOLUZXyM/s4000/IMG_20231009_160015.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEitq4TCoWMOdQnIoE9NSLdZC-j9odDLV2lgrZBzkQ_LL49M7HvphuvsQBz9Q5k0qAfTjhmqp2W5LwxhAVgmAERHy96zQxrO458Vvw4qIRiG0m-abPZKB3QNpWAxeTAkGm0C4YevbnyD_cAzRCyDPO9WhfihHhzH339BQ4qwGoPb6KsspT0nnF8UOLUZXyM/s320/IMG_20231009_160015.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQN4zBkm-Wy1W_5fFcOEv-Q4XMufrxcA6vrQwQcBGTQiW3BAE-sEvmjcmz4ofC4DvDNx2nK4qEXdGpaVIypHhVuTCtwAR_y3IHwv6BrWmcOLGd-c5iuo3OxSc-TyujUEr9WAZWiqBxqhES7RR4b6ogr8pE3rPRZZKBf8K__GIoqy6OWwa-U9A_3fpr_Hg/s4000/IMG_20231009_160048.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQN4zBkm-Wy1W_5fFcOEv-Q4XMufrxcA6vrQwQcBGTQiW3BAE-sEvmjcmz4ofC4DvDNx2nK4qEXdGpaVIypHhVuTCtwAR_y3IHwv6BrWmcOLGd-c5iuo3OxSc-TyujUEr9WAZWiqBxqhES7RR4b6ogr8pE3rPRZZKBf8K__GIoqy6OWwa-U9A_3fpr_Hg/s320/IMG_20231009_160048.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhb-GnqNS0hKygS9qhVbwmk1tyPuL1Z4MkDxyxdqv7HhUMSAHMzGRrq9FZ0-r3KLhrBvZg6pIKELZaBu3-caV-iDWSSApC-yGdhxh9HJyAIctN7yM8UCxgYoaI4klO5aJkGN9YihlZLz3NsStwXsEZe6bH46UqDgJVcFKXjkRIEd2_pnL03q06K6d_douc/s4000/IMG_20231009_161752.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhb-GnqNS0hKygS9qhVbwmk1tyPuL1Z4MkDxyxdqv7HhUMSAHMzGRrq9FZ0-r3KLhrBvZg6pIKELZaBu3-caV-iDWSSApC-yGdhxh9HJyAIctN7yM8UCxgYoaI4klO5aJkGN9YihlZLz3NsStwXsEZe6bH46UqDgJVcFKXjkRIEd2_pnL03q06K6d_douc/s320/IMG_20231009_161752.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyQFLln8kv_I1mxjTfO0dKpEyQhAfA79zjf79b1ludUgvV4tEP2BQtNti5VxV3hGf4gKVEiJg-cJ1kU9IKwXZg8r0QL8lLjr0J2LZTP5-tsov9fa6oVncNt4dyoES9qVt2X6aIQ-v2ikQ68wwT09s15IwLxqYuiX-CDljwEctbpS42GdXa3TBJBn0XgTQ/s4000/IMG_20231011_222349.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyQFLln8kv_I1mxjTfO0dKpEyQhAfA79zjf79b1ludUgvV4tEP2BQtNti5VxV3hGf4gKVEiJg-cJ1kU9IKwXZg8r0QL8lLjr0J2LZTP5-tsov9fa6oVncNt4dyoES9qVt2X6aIQ-v2ikQ68wwT09s15IwLxqYuiX-CDljwEctbpS42GdXa3TBJBn0XgTQ/s320/IMG_20231011_222349.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkXQS_ixIyAhtKZ3WzN_YEpR10dBkqlMBdmhEd26mA31NxZwPlo3H85xlrO-7D906_4ZDo4vf3OhEC1sZETWTwcFiz8MvZVRIuZlY8Umq5l6Wwd6U47Mr9leP4r0Yy8-J7EkfOn2Et_NbQ9wVTxaIkzat0MDKp41RsVptpWL16TrcviQzqEVUqUBmuA9A/s4000/IMG_20231014_172149.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkXQS_ixIyAhtKZ3WzN_YEpR10dBkqlMBdmhEd26mA31NxZwPlo3H85xlrO-7D906_4ZDo4vf3OhEC1sZETWTwcFiz8MvZVRIuZlY8Umq5l6Wwd6U47Mr9leP4r0Yy8-J7EkfOn2Et_NbQ9wVTxaIkzat0MDKp41RsVptpWL16TrcviQzqEVUqUBmuA9A/s320/IMG_20231014_172149.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhqzU-KmSji_CPsFZNAwL3meNPHYQRcOC8bSWYB0B63aJndyzyQpLwJ3XQpXK37jgFibrFd3jWvJ2IBpGRKz9IXzIXtzdk1IiPbdh_r8nVx8zJr4j35OfWbiyffaMKTAKCLMi1Utwe9uoAsdTwFevtRmWUzjBd6NXBtm1dMtbs46vKwtG5noJxsJNHn6VU/s4000/IMG_20231014_175449.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhqzU-KmSji_CPsFZNAwL3meNPHYQRcOC8bSWYB0B63aJndyzyQpLwJ3XQpXK37jgFibrFd3jWvJ2IBpGRKz9IXzIXtzdk1IiPbdh_r8nVx8zJr4j35OfWbiyffaMKTAKCLMi1Utwe9uoAsdTwFevtRmWUzjBd6NXBtm1dMtbs46vKwtG5noJxsJNHn6VU/s320/IMG_20231014_175449.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiaLKHWJhOW4cD9FvW24oZZdBOn2vcu5hgbVPrzB-q0EjA1Fwjc5BfB9EBKXM4Hdh2LuFA3vJh2nKBIZSmy0FiEKe5veXSecmBmOiqI_J5AVX7D5X0RrEZ6aOjCMDmmMgQ-9ksxYVntuBRiUUAfNYGD_3r9NzirR53ERnw0eoofHEMfQlU7pRqDRTpC5SM/s4000/IMG_20231014_183419.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiaLKHWJhOW4cD9FvW24oZZdBOn2vcu5hgbVPrzB-q0EjA1Fwjc5BfB9EBKXM4Hdh2LuFA3vJh2nKBIZSmy0FiEKe5veXSecmBmOiqI_J5AVX7D5X0RrEZ6aOjCMDmmMgQ-9ksxYVntuBRiUUAfNYGD_3r9NzirR53ERnw0eoofHEMfQlU7pRqDRTpC5SM/s320/IMG_20231014_183419.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjmN-7g9cC7XywKIzbS2fBF8P-dn6w0wOmJxq-_c_y07pVQZQ55FJh1M4O7QFm5pBsncKu9DcmvY72yLN9KN6MyAkHx86OK3hMqJ5r0plB8G0ngh3GlFhgLUc60cy6L4LO0rlAMhuUMqYqb7xVYPG2MtEbW4dzQwaACoKqIg7VuQN2oRMg_rviMP1D0Sdc/s4000/IMG_20231015_103533.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjmN-7g9cC7XywKIzbS2fBF8P-dn6w0wOmJxq-_c_y07pVQZQ55FJh1M4O7QFm5pBsncKu9DcmvY72yLN9KN6MyAkHx86OK3hMqJ5r0plB8G0ngh3GlFhgLUc60cy6L4LO0rlAMhuUMqYqb7xVYPG2MtEbW4dzQwaACoKqIg7VuQN2oRMg_rviMP1D0Sdc/s320/IMG_20231015_103533.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgpXByhVeVBmB6Q9vcgeiimyazz7YSYu5r3cWypJy6wJi7keSY2p2pYDFHgn52X_9AqrZepe2tL_eUHsNPt_BImtEIZDTtEA8MOTIPEH_FDceyLRKtr2zJE8fGOlZZfEILcQ3w3N_bnADFBZNCi08FcT-9SQb2h8cOsZZDYtkJjU7GqMBpS03IEHcgF2ZU/s4000/IMG_20231019_163143.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgpXByhVeVBmB6Q9vcgeiimyazz7YSYu5r3cWypJy6wJi7keSY2p2pYDFHgn52X_9AqrZepe2tL_eUHsNPt_BImtEIZDTtEA8MOTIPEH_FDceyLRKtr2zJE8fGOlZZfEILcQ3w3N_bnADFBZNCi08FcT-9SQb2h8cOsZZDYtkJjU7GqMBpS03IEHcgF2ZU/s320/IMG_20231019_163143.jpg" width="320" /></a></div><br /><span style="font-family: arial;"><br /></span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><span style="font-family: arial;"><br /></span></div><br />Alena Vave Zemanováhttp://www.blogger.com/profile/15259249385409841746noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-7420177898911356399.post-84637164911461730462023-10-04T11:36:00.003+02:002023-10-04T11:37:27.301+02:00Nedokončený přehoz<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgrRujxCi92rNCT_nmsL6bBwG2qtsXMkvvznlGucQxktg6Rxho_qL6nzirtRxmNd1jllrT5l9BRuSpcFHdu51MPjQIHjReN4RWP79G0h8a0ARxrT19x3DmWG51p2IvJhW7XJgH5112m0s9k1gfCEZEGzNI5zfaz2fauqrI1ASowGGFGkwLJ_rurf_88NLY/s4000/IMG_20231004_110731.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="149" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgrRujxCi92rNCT_nmsL6bBwG2qtsXMkvvznlGucQxktg6Rxho_qL6nzirtRxmNd1jllrT5l9BRuSpcFHdu51MPjQIHjReN4RWP79G0h8a0ARxrT19x3DmWG51p2IvJhW7XJgH5112m0s9k1gfCEZEGzNI5zfaz2fauqrI1ASowGGFGkwLJ_rurf_88NLY/w200-h149/IMG_20231004_110731.jpg" width="200" /></a></div><span style="font-family: arial;">Pokouším se na plotě vyfotit možná víc než deset let starý top, který budu posílat Jamale na prošití s tím, že ona ho pošle dál na dobročinné účely. Tenkrát to měl být přehoz přes válendu, ale než jsem ho došila, válendu nahradila postel a přehoz nebyl potřeba. Vlastně ani nevím, proč jsem ho tenkrát nedokončila, když jsem si s ním tak vyhrála. Ty šestiúhelníky z malých kytiček jsou ve skutečnosti malé kaleidoskopy a je obdivuhodné, že se mi to vůbec podařilo nějak poskládat, protože prostor na podlaze byl rozhodně menší než top, který měří cca 200 x 160 cm.<span><a name='more'></a></span></span><p></p><p><span style="font-family: arial;">Možná mi vadilo, že by tento vzor měl být na válendě. Možný bych ho raději viděla na zdi, kdo ví. Tehdy jsem ovšem o šití nástěnných quiltů rozhodně nepřemýšlela, vlastně jsem o nich ani nic moc nevěděla. Netušila jsem, co je třeba moderní či art quilt, ani to, že patchwork zdaleka není jen záležitostí Ameriky a Evropy.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Dnes se na ten top dívám a vlastně se mi docela líbí. Kdyby se dotáhl, kdyby byl na zdi...</span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxZZ3DqWLLcVh5hFwTqCGCNuhrxpUP4YrPFOSv8FLNstSBoBisAt6i4_OXOxwXLEdF7So8u6bkimP4ElBFolECA0fUdRY3TdFRH4WZD-_-ca6_arS1oKKNNa4Gj-VWxJnqzXemZ6EJmUhS36cnnebcR5o7PxVo8YVFxLF6GPt_XzR2Bix6kdvGg_-Rkyw/s1241/IMG_20231004_110747a.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1241" data-original-width="1230" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxZZ3DqWLLcVh5hFwTqCGCNuhrxpUP4YrPFOSv8FLNstSBoBisAt6i4_OXOxwXLEdF7So8u6bkimP4ElBFolECA0fUdRY3TdFRH4WZD-_-ca6_arS1oKKNNa4Gj-VWxJnqzXemZ6EJmUhS36cnnebcR5o7PxVo8YVFxLF6GPt_XzR2Bix6kdvGg_-Rkyw/s320/IMG_20231004_110747a.jpg" width="317" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><span style="font-family: arial;">Ale ne, žádné takové. Top patří do krabice a poputuje i s látkou na zádíčka k Jamale, která byla tak laskavá a nabídla se, že quilt prošije a dokončí. Těch topů posílám víc, většinou to jsou různí pešci, které nikdy nebyl čas došít. Jsem ráda, že dostanou šanci na život a nebudou muset dál ležet v krabicích.</span><p></p><p><span style="font-family: arial;"><br /></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdMh9SWrP42A_jonxKXUgOzez3Y3yDWJZqRK0hlxBkY3d6V5oLp3WoG3OIQRrSNeSPMH00-9FRXJN92VOzWttbOTdtuT6Db3D1M5qtEwu5CRgRxVW5GgeHUsFxKWlFuRiyu4IG1RKEjLhv4QmqD3mnI5gl9jH4y29ECfq4djsZ-SH8aFZlxnvAQYZ_XqI/s1638/IMG_20231004_110852a.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1077" data-original-width="1638" height="210" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdMh9SWrP42A_jonxKXUgOzez3Y3yDWJZqRK0hlxBkY3d6V5oLp3WoG3OIQRrSNeSPMH00-9FRXJN92VOzWttbOTdtuT6Db3D1M5qtEwu5CRgRxVW5GgeHUsFxKWlFuRiyu4IG1RKEjLhv4QmqD3mnI5gl9jH4y29ECfq4djsZ-SH8aFZlxnvAQYZ_XqI/s320/IMG_20231004_110852a.jpg" width="320" /></a></div><br /><span style="font-family: arial;"><br /></span><p></p><p><br /></p><p><span style="font-family: arial;"><br /> </span></p>Alena Vave Zemanováhttp://www.blogger.com/profile/15259249385409841746noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-7420177898911356399.post-57075722095682997192023-09-24T12:39:00.147+02:002023-09-25T10:23:25.913+02:00Deka pro Karu II. - Hvězdná<p><span style="font-family: arial;">(Nejen o Hvězdné dece, ale o mém šití trochu šířeji.)</span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhyDykYMjeBNi7nIK7wpbSLE_UPwm_XiO5QBOXb4quymr4BVMAvsODVusBUHE_ghROIF8IFC92eeitYoU7KpolxV1xSF9y3L-o_g6hgbutUEYYdZ7nq5VkaWi63NkRCngJckobzOkXLcZjsboHe7-rvwlNmx7f-zeqVYq96EUskY2oNJasGjpbBHJps0C4/s3153/IMG_20230914_163704.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3153" data-original-width="2660" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhyDykYMjeBNi7nIK7wpbSLE_UPwm_XiO5QBOXb4quymr4BVMAvsODVusBUHE_ghROIF8IFC92eeitYoU7KpolxV1xSF9y3L-o_g6hgbutUEYYdZ7nq5VkaWi63NkRCngJckobzOkXLcZjsboHe7-rvwlNmx7f-zeqVYq96EUskY2oNJasGjpbBHJps0C4/w169-h200/IMG_20230914_163704.jpg" width="169" /></a></div><span style="font-family: arial;"><p>O zadání deky pro Karu jsem psala v minulém příspěvku (klik <a href="http://vaverika.blogspot.com/2023/09/deka-pro-karu-i-love.html#more" target="_blank">ZDE</a>). Měla být barevná a holčičí, ale ne sladká. Od počátku jsem měla pocit, že pro Karu musím ušít hvězdy, a tak jsem strávila dlouhé hodiny hledáním na Pinterestu i jinde. Až mi náhoda přihrála do cesty obrázek deky, kterou ušila a na fb dala Monika Malinová, které bych touto cestou ráda poděkovala. Ona měla ve středu hvězd vyšívané obrázky, což nenaplňovalo mou představu, ale vzor hvězd, to bylo přesně to, co jsem hledala. Přidala jsem barevné čtverce na okraje, barvy přizpůsobila puntíkům na látce, kterou jsem koupila na zádíčka a chtěla použít i na top, a návrh deky byl na světě. A protože M. prý říká své vnučce "hvězdičko", byla s hvězdami spokojená.</p></span><p></p><p><span></span></p><a name='more'></a><span style="font-family: arial;">Nevím, jak je to u vás, ale mě vždycky nejvíc baví návrh a pak také skládání bloků, pokud tedy není vzor a pořadí bloků pevně dané. Vždycky si při tom pomáhám fotografováním. Jednak fotka dokáže ukázat to, co na podlaze nebo na design wall není vidět, jednak je to pro toho, kdo má doma zvířata (či malé děti) naprostá nezbytnost. Stačí se totiž otočit a to, co člověk skládal hodinu, je najednou v nepřehledné změti na jedné hromadě a může se začít znovu. Na publikované fotce si zkouším barevnost okrajových čtverců.</span><p></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-j7AypdiXnIrBQP2fXq9BjY-2cRHTPva0Hrh-yuysSAFF4i7dC-a30IievboOcI37d93zd_KnRtmVCAsw-tLv0llwmFXvAI_pzhpe4WF7NVqhvJAhpX0uKnFsoei9Qa-3Nxhg2o53hWfHru_Dq9SeTVpURjsAkpBeIx8SpZNxN2XSwSYAI6US0AiiWHw/s4000/IMG_20230729_140133.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="2992" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-j7AypdiXnIrBQP2fXq9BjY-2cRHTPva0Hrh-yuysSAFF4i7dC-a30IievboOcI37d93zd_KnRtmVCAsw-tLv0llwmFXvAI_pzhpe4WF7NVqhvJAhpX0uKnFsoei9Qa-3Nxhg2o53hWfHru_Dq9SeTVpURjsAkpBeIx8SpZNxN2XSwSYAI6US0AiiWHw/w149-h200/IMG_20230729_140133.jpg" width="149" /></a></div><br /><span style="font-family: arial;">Když byl top hotový, strávila jsem spoustu dnů přemýšlením o quiltování. Kdysi dávno jsem s tím takový problém neměla. Hodně jsem volně kreslila jehlou bez nějaké zvláštní přípravy a intuitivně. Potom se začaly na fb vyskytovat quiltovací mistryně a umělkyně, bylo jich čím dál víc a byly čím dál šikovnější. A mně ztěžkla nejen ruka, ale i hlava, ve které se začal vytvářet blok. Snažila jsem se trénovat quiltování podle lekcí, které na fb probíhaly, dokonce jsem si nechala poslat ze zahraničí knihu quiltovacích vzorů, ale místo abych quiltovala čím dál snáze a lépe, téměř jsem ztratila dřívější lehkost a bezprostřednost. Nevím, proč jsem si hned neřekla, že to není cesta pro mě a neotočila se k ní zády. A i když jsem to časem udělala, ta dřívější samozřejmost se mi ještě nevrátila. Možná je to i tím, že mé starší stroje by potřebovaly větší péči a lepší seřízení, možná také tím, že na quitování špatně vidím, musím se u něho různě hrbit, a k tomu se přidaly problémy se špatně fungující pravou rukou. To všechno dohromady ničí mou dřívější (sebe)jistotu. Nicméně vzhledem k tomu, že mám stejně nejvíc ráda rovné (byť někdy různě lomené) quiltování, tak mi tolik nevadí, že mám s krucánky problém. Nicméně omezení mám i tady. Rozhodně nedokážu dělat přesně rovné čáry volnou technikou za pomoci pravítka, v čemž je mistryní třeba Jamala. Moje quiltování je vzhledově podstatně punkovější, tak se mi to líbí, byť používám kráčející patku. Což ovšem taky znamená, že dekou neustále otáčím. Ve výsledku je to vlastně ještě namáhavější a zdlouhavější, než volné quiltování, ale člověk musí brát to, čeho je schopen. </span><p></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiWbkxyz_oSxPho2RPykhKtULlyvNlWlWaSIZzu9wsYV_hPNH6A4DyE5aXeO0ikkkphn4s9E0GzmNbmN8FGTqOLaAn3CMSBjEmL6BcnDl12ffnX4qk6PUMeHC8k6bp2raBaXVFOYyfO2Oz6oUKpAOkEVy6YQqdm84eocccPGLVl7Y4pSgl8yY3I9tG51vQ/s4000/IMG_20230914_163722.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiWbkxyz_oSxPho2RPykhKtULlyvNlWlWaSIZzu9wsYV_hPNH6A4DyE5aXeO0ikkkphn4s9E0GzmNbmN8FGTqOLaAn3CMSBjEmL6BcnDl12ffnX4qk6PUMeHC8k6bp2raBaXVFOYyfO2Oz6oUKpAOkEVy6YQqdm84eocccPGLVl7Y4pSgl8yY3I9tG51vQ/s320/IMG_20230914_163722.jpg" width="320" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><span style="font-family: arial;">Ale zpátky k dece pro Karu. Věděla jsem, že chci prošívání moderní, rovné, ale v kombinaci s bublinami v šedých čtvercích. Zkoušela jsem Berninu Auroru i Horizon 8200QCP od Janome, ale ani na jednom stroji se mi nedařilo prošívat hezké kroužky hezkým stehem. A tak jsem se nakonec rozhodla, že je prošiju v ruce. Do jednoho čtverečku se vešlo přesně 9 koleček vzniklých obkreslením cívky od Amann nití. To mi přišlo jako znamení aniž bych si uvědomila že těch devět koleček musím vynásobit třiceti jedna čtverci a pak přičíst ještě (tuším) osmnáct kolečky prošitých půlčtverců... Prošívala jsem bavlněnou nití Mettler s jemným melírem v barvách puntíkaté látky a i když jsem prošívala dost pilně, měla jsem neodbytný pocit, že to do předání nikdy nemůžu stihnout. Ale nakonec ten efekt podle mě stojí za to. Kdybych prošívala kolečka na stroji, nejspíš bych je dělala menší, protože to je snadnější, ale tato větší a ručně prošitá jsou určitě hezčí. Naplňují mou představu o dece a to je pro mě podstatné.</span><p></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2D2M05fIJrxv138bygfOQ7PN1yPfrXMLmcS33t8z0Lr0Pz8u4uRg-kAO03PSL_xD11n51IqJmUCvR6Ol2XWtUw4ZclXmams3DjZDlCAWEH0NF7FGeHV6QiJL03WJsKl1eqQuJgEQHpRQAXtwi9G2WqhyDcl2uTSuQHJ93lQbm8_DIPHNp6rzoMiZteqw/s4000/IMG_20230914_163725_1.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="238" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2D2M05fIJrxv138bygfOQ7PN1yPfrXMLmcS33t8z0Lr0Pz8u4uRg-kAO03PSL_xD11n51IqJmUCvR6Ol2XWtUw4ZclXmams3DjZDlCAWEH0NF7FGeHV6QiJL03WJsKl1eqQuJgEQHpRQAXtwi9G2WqhyDcl2uTSuQHJ93lQbm8_DIPHNp6rzoMiZteqw/w320-h238/IMG_20230914_163725_1.jpg" width="320" /></a></div><p><span style="font-family: arial;">Patchworku jsem se začala věnovat v polovině roku 2009 a za tu dobu jsem ušila o dost víc než sto qultů. Přikrývek bude možná víc než osmdesát, nebo taky devadesát; někdy to budu muset spočítat. Spousta quiltů našla uplatnění v rámci širší rodiny, víc než čtyři desítky dětských dek jsem zkompletovala, došila nebo zcela ušila pro Deky z lásky. Zkrátka až na několik málo výjimek, na které stačí prsty jedné ruky, jsem šila zadarmo, na charitu či z lásky a pro radost. A i to málo, co jsem prodala, mi nepřineslo žádný ohromující zisk. Většinou to stačilo zaplatit látky, vatelín, nitě, jehly, elektřinu a jen nepatrný zlomeček mého času a úsilí, které jsem věnovala nejen šití konkrétní deky, ale i získání všech potřebných, po mnoho let vytvářených znalostí, zkušeností a dovedností.</span></p><p><span style="font-family: arial;"></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-family: arial;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgfSN0xhNBGKbZw7ZOTm3BsX0RaelQUTwAMGVLkWjVExLyMhWSmXZOV7P8i2GuQ2KPVzcZAvsr1UemVHweh1aKtJ7iM-1TRnZjUlovzGlJM6c7hL43qFDuHEQXwjH6zrVKrEkUbxoQGPKj3C7w1_7gc41X3vor2Rg7-BWHyfuOkKdCuS7m-26A-iaZGceg/s4000/IMG_20230914_163759.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="2992" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgfSN0xhNBGKbZw7ZOTm3BsX0RaelQUTwAMGVLkWjVExLyMhWSmXZOV7P8i2GuQ2KPVzcZAvsr1UemVHweh1aKtJ7iM-1TRnZjUlovzGlJM6c7hL43qFDuHEQXwjH6zrVKrEkUbxoQGPKj3C7w1_7gc41X3vor2Rg7-BWHyfuOkKdCuS7m-26A-iaZGceg/s320/IMG_20230914_163759.jpg" width="239" /></a></span></div><p></p><p></p><p><span style="font-family: arial;">Sleduji občas debaty o tom, jaké mají patchworkové deky cenu, kolik si za ně má švadlenka říct. Teoreticky jsem připravená, ale v praxi to nedokážu. Vlastně se mi to povedlo říct jednou, letos v zimě. Volala mi paní, že u sestřenice viděla deky, které jsem jí šila, a že by chtěla, abych jí ušila velkou deku pro dceru. Možná mě mělo varovat, že se ozvala začátkem prosince a chtěla deku fofrem pod stromeček, nicméně jsem jí vysvětlila, že je pozdě a nemám na to čas (a ani ruku, v té době začaly mé velké problémy) a ať se ozve po Novém roce. Paní R. mi pak skutečně zavolala a začaly jsme se domlouvat. Věděla jsem, že se znala s mou mámou, proto jsem jí řekla (a také jsem ji na to upozornila) skutečně nízkou cenu, zohledňující materiál a alespoň trochu přijatelně část mého času a invence, který bych na šití vynaložila. Částku, za kterou by mě některé zkušené a mistrovské švadlenky ovšem utloukly vatelínem. :) A paní R. mi hned řekla, že je to drahé. Ta cena byla čtyři tisíce. Jistě, v Jysku nebo v IKEA bude mít za tu cenu deky dvě. Možná i tři, čtyři. Ale možná by se taky mohla podívat na Etsy či na e-Bay, kolik stojí originální ruční práce. Ona totiž i strojem šitá jednoduchá přikrývka je ruční práce, a když tam jsou navíc použité ručně barvené látky, ruční aplikace, výšivky, quiltování a když jde o originální návrh, tak je to časově </span><span style="font-family: arial;">velice </span><span style="font-family: arial;">náročná práce.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Na toto téma jsem si během let už mnohokrát psala nebo povídala se svými kamarádkami. Jedna z nich (doufám, že Tě můžu jmenovat, Jamalko) se právě kvůli problematickému stanovování ceny ručních prací u nás, kde si spousta lidí je zvyklá dělat věci sama a na oceňování služeb není zvyklá, také věnuje především charitě. A to ještě v mnohem větší míře než já, která si teď už hodně dlouho dávám šicí pauzu. </span></p><p><span style="font-family: arial;">O náročnosti patchworku u nás obecně panují zkreslené představy. Ale já neznám nic, co by se vyrovnalo pracnosti patchworku, ať už to týká samotné výroby díla, nebo nároků na celkový čas od vytváření návrhů přes šití, kompletaci, prošívání, a začištění díla, i nároků na vybavení, tedy na šicí, případně quiltovací stroje, mnohé pomůcky a potřebný materiál, kterého je víc než dost, protože deku tvoří tři vrstvy textilního materiálu. A navíc, to už je spíš úsměvné, ze šití je velký nepořádek, nitě s námi prostě hodí všude. :) Náročnost šití patchworku (hlavně velkých kusů) se podle mého těžko dá srovnat s pletením, háčkováním, výrobou šperků, malováním obrázků a dalšími kreativními činnostmi.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Už opravdu hodně dlouho přemýšlím o tom, co a proč šít. Prodávání vlastní práce souvisí se sebehodnocením i s ochotou druhé strany přiznat práci druhého správnou hodnotu, Problém je v tom, že (jak už jsem zmínila), u nás se u spousty věcí praktikuje "samo domo" a lidé, kteří to sami neumí, nemají vůbec ponětí, kolik času a práce například stojí výměna zipu u džín. Nebo jejich zkrácení, ušití závěsů, zabrání halenky... Pro ně to jsou jen maličkosti a od toho se odvíjí obecně nízké hodnocení všech rukodělných prací. Mnohdy je tak nízké, že by se za takovou částku na hodinu práce většina lidí ani nezvedla ze židle.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Tohle jsou věci, nad kterými se zamýšlím už velice dlouho a o kterých jsem chtěla už dávno psát. Myslím, že je načase teď tem můj vnitřní dluh splatit a jít dál.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Pokud se nestane něco podivuhodného, je tohle poslední deka, kterou jsem šila na zakázku. Myslím, že už jsem si v době své dlouhé šicí pauzy uvědomila, jakou cestou teď chci jít. Budu se nadále věnovat charitě v nějakém mixu, který ještě chci zkorigovat, až dostojím tomu, co jsem už slíbila. A hlavně se chci věnovat zkoumání pro mě nových a zajímavých oblastí patchworku, stejně jako jsem to dělala kdysi na začátku. Patchwork je jako vesmír. Je nekonečný, je to mix všeho z celého světa a pro každého se v něm něco najde.</span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiBhCoDynREOkFkl9OAebKpvV6gsIbDMpCCb-Oua1CSdjOmDEhtXk78JhmNjPyQRpZQNw0PXoHzRcSCTI8OZloeIDDWXzyr_eYuP4vgwBqRitsJ7a3ETKRaT0wWcHyttTHN2xjBQ5UqE51cteQubNWdrXyK9K-3NgUE9R797mA-JQbotXyjoIYHOgtk1LQ/s4000/IMG_20230914_163952.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiBhCoDynREOkFkl9OAebKpvV6gsIbDMpCCb-Oua1CSdjOmDEhtXk78JhmNjPyQRpZQNw0PXoHzRcSCTI8OZloeIDDWXzyr_eYuP4vgwBqRitsJ7a3ETKRaT0wWcHyttTHN2xjBQ5UqE51cteQubNWdrXyK9K-3NgUE9R797mA-JQbotXyjoIYHOgtk1LQ/s320/IMG_20230914_163952.jpg" width="320" /></a></div><br /><span style="font-family: arial;"><br /></span><p></p>Alena Vave Zemanováhttp://www.blogger.com/profile/15259249385409841746noreply@blogger.com10tag:blogger.com,1999:blog-7420177898911356399.post-63272645453117750862023-09-24T10:57:00.004+02:002023-09-24T14:01:35.679+02:00Deka pro Karu I. - LOVE<p> </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi3OqTj1qhMfCxoEK6JFA7StXLCQLAESM9CDkKxy_U1ySJzwycMW-k1EIDN8gOuV-yfDqviZhg3GCg-lX8_UbD3z-fYhQzs6krApOZVNH4fCcum_c6LwHCOEG4Ra_N9m1_ZzXefxU2fS6Ypr_242I497ymK2UtlmltHHi1PfQSo4VvFb_OnqPsTymboz90/s2878/IMG_20230914_163340.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2700" data-original-width="2878" height="188" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi3OqTj1qhMfCxoEK6JFA7StXLCQLAESM9CDkKxy_U1ySJzwycMW-k1EIDN8gOuV-yfDqviZhg3GCg-lX8_UbD3z-fYhQzs6krApOZVNH4fCcum_c6LwHCOEG4Ra_N9m1_ZzXefxU2fS6Ypr_242I497ymK2UtlmltHHi1PfQSo4VvFb_OnqPsTymboz90/w200-h188/IMG_20230914_163340.jpg" width="200" /></a></div><p><span style="font-family: arial;">Už je to pár let, kdy se mi na fb ozvala má bývalá spolužačka, žijící dlouhá desetiletí v Německu. Tehdy jsem psala své malé postřehy "105 x 148", nazvané podle trestů, které nám </span><span style="font-family: arial;">na gymnáziu </span><span style="font-family: arial;">ukládal náš profesor češtiny, a podle toho mě M. identifikovala.. Od té doby jsme se na fb sledovaly, občas si napsaly a něco probraly. </span></p><p><span style="font-family: arial;">Letos na jaře se M. ozvala s prosbou, zda bych neušila deku pro její tehdy ještě nenarozenou vnučku. Došívala jsem tehdy deku pro sestřenici Alici, pak jela pryč, pak tu měla vnoučata, takže jsem mohla šít jen sem tam po chvílích.</span></p><p><span></span></p><a name='more'></a><span style="font-family: arial;">S M. jsme se domluvily, že ušiju deku cca 100 x 130 cm. Deka měla být barevná, ale ne příliš sladká a nemuselo na ni být jméno vnučky. Kara (Cara) znamená v různých jazycích milovaná, drahá, čistá, tmavá, temná - v přeneseném smyslu tajemná. Já jsem pak v tom jménu viděla staroegyptské KA i RA (Re) a samozřejmě první, co mě napadlo, bylo ušít deku se jménem. Nutkání bylo takové, že jsem se rozhodla mu podlehnou a malou dečku (cca 85 x 85 cm) ušít Kaře jaksi navíc, jako dárek.</span><p></p><p><span style="font-family: arial;">Deka je jednoduchá, jako by sestavená z dětských jednobarevných kostek, doplněných pár čtverci ze vzorovaných látek. Kdo chce, může v nich hledat další symboliku spojenou se jménem Kary. Na zádíčka jsem použila dlouhé roky uchovávanou látku s obrázky pejska; Kara sdílí od narození domácnost se starší fenkou Shivou. Protože mě v té době ještě dost zlobila pravá ruka (problém od posunutých krčních obratlů), rozhodla jsem se deku </span><span style="font-family: arial;">prošít</span><span style="font-family: arial;"> </span><span style="font-family: arial;">ozdobným stehem kráčející patkou. </span></p><p><span style="font-family: arial;">Deka není nikterak silná, má sloužit jako deka, která se dá všude nosit s sebou a nezabere příliš místa, ale poslouží v případě potřeby jako přikrývka i jako podložka.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Poslední fotka je vlastně nepovedená, do mobilu mi zasvítilo nízké sluníčko. Ale deka na ní vypadá velice zajímavě a inspirativně. Většinou se držím spíš jemnějších barev, které tak neunavují oko ani mysl, ale taková "temná" deka by se mi vlastně moc líbila. Tak snad někdy příště.</span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh6ExBKcJMx2fWwd34GePIhP2E4RGrF3sjLY4MZx8G6VnK7iPTlkFlW4Y5U9MgdSrvQwXMLBEcxi0C5DbJVLkgQHa22E8xGpEiLmhEGjA4fYmwTSvfXEKrBoV7OjuGK-5WV4JRRD1PXMAYTLQsrsF2ohJ2h9tIAYmDodSwS6YV2p-a8tpYdS1iTqyKxToU/s4000/IMG_20230914_163353.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh6ExBKcJMx2fWwd34GePIhP2E4RGrF3sjLY4MZx8G6VnK7iPTlkFlW4Y5U9MgdSrvQwXMLBEcxi0C5DbJVLkgQHa22E8xGpEiLmhEGjA4fYmwTSvfXEKrBoV7OjuGK-5WV4JRRD1PXMAYTLQsrsF2ohJ2h9tIAYmDodSwS6YV2p-a8tpYdS1iTqyKxToU/s320/IMG_20230914_163353.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhOv-tEI2HFDzK0YlG9qc0u0eNA9Dz7-3-6iyBtovF94aCgR6mK6WFb2mVB79Pr5of3t9gDnWSPFT4VaGlI5RtZ0mrd3Im2hB3vknaO9EWLuWhHJN-uCXyM_zLTppXyftLUtn-D96DmxKrDNYGdHTxbdWgMDjX3HL3jMLBvyf4NkcMbHMUKxpfvQluS9Qs/s4000/IMG_20230914_163432.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhOv-tEI2HFDzK0YlG9qc0u0eNA9Dz7-3-6iyBtovF94aCgR6mK6WFb2mVB79Pr5of3t9gDnWSPFT4VaGlI5RtZ0mrd3Im2hB3vknaO9EWLuWhHJN-uCXyM_zLTppXyftLUtn-D96DmxKrDNYGdHTxbdWgMDjX3HL3jMLBvyf4NkcMbHMUKxpfvQluS9Qs/s320/IMG_20230914_163432.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSbKy2sH09VRxqgpFATYAXFlwOHk9Vx_UUMBYTx1qrOE3Mg49MSP5YcpeFyn6AboMe_8H4TxshWCynU5TznhZvZ8cNrfKWdQM5fPyhEQXGcKRmh_dYaAZnJphSUYs_PhPO4y_ZDcH4x_s6Zfe_ewToTdfr5OqhgxKIBaxsNXZXsUb1t-ngWrc_ZJnYnXY/s4000/IMG_20230914_163457.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSbKy2sH09VRxqgpFATYAXFlwOHk9Vx_UUMBYTx1qrOE3Mg49MSP5YcpeFyn6AboMe_8H4TxshWCynU5TznhZvZ8cNrfKWdQM5fPyhEQXGcKRmh_dYaAZnJphSUYs_PhPO4y_ZDcH4x_s6Zfe_ewToTdfr5OqhgxKIBaxsNXZXsUb1t-ngWrc_ZJnYnXY/s320/IMG_20230914_163457.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUn8kw-ukqWWhZ0wVzWppE_jMcDY-Kt6gAY7payHDhSKcqYndgYMtuA8B0BtYx8PgNr1kvclEnVs0_AoG3_FhnuMfiG0JV9nUd27EwLVy0F_JvAjBI4l6Ew-v-8fCgspgSX32zvA1zp6gZ0LhdWAMuRSD2SKCRD_s51Tb8nedU5q9R-JC68WomVTISnUk/s4000/IMG_20230914_163903_1.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="2992" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUn8kw-ukqWWhZ0wVzWppE_jMcDY-Kt6gAY7payHDhSKcqYndgYMtuA8B0BtYx8PgNr1kvclEnVs0_AoG3_FhnuMfiG0JV9nUd27EwLVy0F_JvAjBI4l6Ew-v-8fCgspgSX32zvA1zp6gZ0LhdWAMuRSD2SKCRD_s51Tb8nedU5q9R-JC68WomVTISnUk/s320/IMG_20230914_163903_1.jpg" width="239" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2AMHct_Wwp-_AOS5MHpbpPyLx0d-OKsib60kkhOEVtOBPydjng0OmZLmzYEvi723jX57hHjENDQcHA4DtElzUPjBx6-Z_n1snH7RjoMu1woQUbnJEb4oO2yH_0GuyAYL9m8m1yoiiGBQqI6bdKIOqAJOmcgt-ufNYMSczQoHXLv-dLqAvO4R2zW_k29w/s4000/IMG_20230914_164009.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2AMHct_Wwp-_AOS5MHpbpPyLx0d-OKsib60kkhOEVtOBPydjng0OmZLmzYEvi723jX57hHjENDQcHA4DtElzUPjBx6-Z_n1snH7RjoMu1woQUbnJEb4oO2yH_0GuyAYL9m8m1yoiiGBQqI6bdKIOqAJOmcgt-ufNYMSczQoHXLv-dLqAvO4R2zW_k29w/s320/IMG_20230914_164009.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><br /><span style="font-family: arial;"><br /></span><p></p><p><span style="font-family: arial;"><br /></span></p>Alena Vave Zemanováhttp://www.blogger.com/profile/15259249385409841746noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-7420177898911356399.post-70205703329276019292023-07-30T23:31:00.001+02:002023-07-30T23:33:57.485+02:00Pětitřídka, deka pro Alici<p> </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh5vdyxOEv3Rxjw2jn336vtjpxTrxUV0eWoSeKNaWWniOlhLtnG2faaOLMmqrEdsgYm1DE011AZKTGkYT3X482cyxiQaYMsie7MdGmP10o5FkHGq8LXwH4ZiNUNHTXhiUxgb_dX2II9eEFup1Hn54XHqmMYlJFTTV8ydM10Y473D4kPaId9AEbIT4x-66o/s4000/IMG_20230619_161258.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="2992" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh5vdyxOEv3Rxjw2jn336vtjpxTrxUV0eWoSeKNaWWniOlhLtnG2faaOLMmqrEdsgYm1DE011AZKTGkYT3X482cyxiQaYMsie7MdGmP10o5FkHGq8LXwH4ZiNUNHTXhiUxgb_dX2II9eEFup1Hn54XHqmMYlJFTTV8ydM10Y473D4kPaId9AEbIT4x-66o/w149-h200/IMG_20230619_161258.jpg" width="149" /></a></div><span style="font-family: arial;">Před pár lety jsme se začátkem prázdnin začaly scházet v domě, ve kterém kdysi bydlela babička mých sestřenic a kam jsem jako dospívající holka ráda jezdila, protože babička byla laskavá a úžasná. Scházíme se my, sestřenice a sestry, některé s některými vlastně ani nejsme pokrevně spřízněné, ale to babičce nikdy nevadilo, všechny nás u sebe ráda uvítala.</span><p></p><p><span style="font-family: arial;">Loni jsem si uvědomila, že všechny ode mě mají nějakou deku, až na Alici, která teď dům vlastní a která nás vždycky zve na pár báječných dnů do domu vzpomínek. A tak jsem jí slíbila ušít deku.</span></p><p><span></span></p><a name='more'></a><span style="font-family: arial;">Stále jsem měla dost času a spoustu jiné práce, pak mě vyšplouchlo zdraví a nakonec jsem deku dokončovala až v červnu, krátce před odjezdem. Deku jsem nazvala Pětitřídka. Alice je skvělá učitelka, tak proto.</span><p></p><p><span style="font-family: arial;">Deka má rozměry cca 140 x 200 cm. Asi tak nějak. Prošitá je rovným quiltováním.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Nějak se mi nedařilo ji vyfotit celou a jako vždycky, když fotím, začal foukat vítr. </span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiMXTtjjZjI14JfCf3kNs04CJnrFUZYR6hWkCc2ElWqONtW3MFBsc29yZYdC0geThdgo6yWUjEOMgG-kpSIsAKByByryXygB9f7MQDfq3XymqaKdkUmy-ahQJxbLB5gg1wU6I71RE3Dk9UXqONm-OvZwj4Pv5da_56YWziHOtE_0tzYRj7jb4rVOqcpn3E/s4000/1687206636879.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="2992" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiMXTtjjZjI14JfCf3kNs04CJnrFUZYR6hWkCc2ElWqONtW3MFBsc29yZYdC0geThdgo6yWUjEOMgG-kpSIsAKByByryXygB9f7MQDfq3XymqaKdkUmy-ahQJxbLB5gg1wU6I71RE3Dk9UXqONm-OvZwj4Pv5da_56YWziHOtE_0tzYRj7jb4rVOqcpn3E/s320/1687206636879.jpg" width="239" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCai-SLY4jZWQ8-FEoZMXCT6gfIVf8S-yVHhZGisjXI-RM1XBU7WnYSKsELiwbL7xhkoguBA4yB_fj1g4M7bq-geKi2RdMNmlnlzZ4bVWBZC_TRRTgm7JYlHpWMtzB9iCImj_yayZ2o3QWhWqIJXEHWCIg9j4WbEJ7FnuNNRGqmtI3ktZg3Q5mwzBih6Q/s4000/IMG_20230619_160959.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="2992" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCai-SLY4jZWQ8-FEoZMXCT6gfIVf8S-yVHhZGisjXI-RM1XBU7WnYSKsELiwbL7xhkoguBA4yB_fj1g4M7bq-geKi2RdMNmlnlzZ4bVWBZC_TRRTgm7JYlHpWMtzB9iCImj_yayZ2o3QWhWqIJXEHWCIg9j4WbEJ7FnuNNRGqmtI3ktZg3Q5mwzBih6Q/s320/IMG_20230619_160959.jpg" width="239" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhGOF7A3-dmzv7o86jYoK8qYoTmnHukju9oqZhsT5GViAviIuZ5PL-0jg_0CxHjDq3qlhUerAp4VL0cpm1LJHCreYcw8Ldv7Q_pqUELD7eHsXR0Y4fFb9mqa5crRd-_eTr2zNQW_NmKJR3XAxVwHEflCWZmAszRV49ETtkb86qWATA7YFBNYznzOJ-QgtI/s4000/IMG_20230619_161519.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="2992" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhGOF7A3-dmzv7o86jYoK8qYoTmnHukju9oqZhsT5GViAviIuZ5PL-0jg_0CxHjDq3qlhUerAp4VL0cpm1LJHCreYcw8Ldv7Q_pqUELD7eHsXR0Y4fFb9mqa5crRd-_eTr2zNQW_NmKJR3XAxVwHEflCWZmAszRV49ETtkb86qWATA7YFBNYznzOJ-QgtI/s320/IMG_20230619_161519.jpg" width="239" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_Aw_MH6u7yY_f_61ytRagroyIE78CnyW0xcBvqrQJYukWIOnPnA1Sybfl5m6VA9TbPHxO0L7sAsnOoZwxX2MWmOBS1uwwFtzFHFm3NbSSnMihnlRfk5jXtqz0qlMWsNPGhJmCzyw09M7rot2mDAhc-crerF-Io7y6KjDIpa2YQHaAueLd9SqgIEcSjU8/s4000/IMG_20230619_161035.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="2992" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_Aw_MH6u7yY_f_61ytRagroyIE78CnyW0xcBvqrQJYukWIOnPnA1Sybfl5m6VA9TbPHxO0L7sAsnOoZwxX2MWmOBS1uwwFtzFHFm3NbSSnMihnlRfk5jXtqz0qlMWsNPGhJmCzyw09M7rot2mDAhc-crerF-Io7y6KjDIpa2YQHaAueLd9SqgIEcSjU8/s320/IMG_20230619_161035.jpg" width="239" /></a><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><br /></div><br /><span style="font-family: arial;"><br /></span><p></p>Alena Vave Zemanováhttp://www.blogger.com/profile/15259249385409841746noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-7420177898911356399.post-54278347385056708042023-07-30T23:11:00.002+02:002023-07-30T23:11:17.806+02:00Polštářky pro Ivanku a Karla<p> </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7hJMMACQ_hri4RYoT_V279TSzV16IVPV6APAhjrq_qiLAx_L0vscEwO6Kdgll2a9_wmuc41iRop_jKyZyFbn7Dc-l2IHga20frUtGVEYDv77eg3dJM5-U1ug2ONE1EMhzGSTCBlIocdHpEygCOyJ26L_6twLVZW97x077guVvMnVyYyJMuxGNM9AKev0/s4000/IMG_20230520_121350.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="149" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7hJMMACQ_hri4RYoT_V279TSzV16IVPV6APAhjrq_qiLAx_L0vscEwO6Kdgll2a9_wmuc41iRop_jKyZyFbn7Dc-l2IHga20frUtGVEYDv77eg3dJM5-U1ug2ONE1EMhzGSTCBlIocdHpEygCOyJ26L_6twLVZW97x077guVvMnVyYyJMuxGNM9AKev0/w200-h149/IMG_20230520_121350.jpg" width="200" /></a></div><span style="font-family: arial;">Když švadlenka dostane milé pozvání na oslavu dvojích narozenin a neví, co by přinesla jako prezent, tak sedne a ušije dva scrapové polštářky. </span><p></p><p><span style="font-family: arial;">Velikost 40 x 40 cm.</span></p>Alena Vave Zemanováhttp://www.blogger.com/profile/15259249385409841746noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7420177898911356399.post-23266187626160053182023-07-30T23:07:00.005+02:002023-07-30T23:31:23.436+02:00Deka pro Libušku<p> </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgmnCaV-8WpTzxAMrzK3QCa2lZ9WCAalrFNxS0UhfPiiFL2ZIvBCGIKIYEKKyC-8eI78Q4T18TBdyANI6Ak6Qpa6U_71RiKBgeBj8tXd4UF5rZbPWBmmwOFdOeofiIy5oMPVYv3HpRVQn-JsiZQFYLZ2q0MAcSRd7k-r_IbBKFoDES3kJtB_bH2Oirz_dY/s4000/IMG_20230608_093013.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="149" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgmnCaV-8WpTzxAMrzK3QCa2lZ9WCAalrFNxS0UhfPiiFL2ZIvBCGIKIYEKKyC-8eI78Q4T18TBdyANI6Ak6Qpa6U_71RiKBgeBj8tXd4UF5rZbPWBmmwOFdOeofiIy5oMPVYv3HpRVQn-JsiZQFYLZ2q0MAcSRd7k-r_IbBKFoDES3kJtB_bH2Oirz_dY/w200-h149/IMG_20230608_093013.jpg" width="200" /></a></div><span style="font-family: arial;">Bylo nebylo, dávno tomu, kdy jsem ušila dvanáct jednoduchých čtverců. Už ani přesně nevím, kdy to bylo, ani co jsem z nich chtěla vytvořit. Občas na mě odněkud vykoukly, a tak jsem se na jaře rozhodla došít ještě čtyři a ušít televizní či piknikovou deku pro Libušku, maminku mého zetě.</span><p></p><p><span style="font-family: arial;">Deka má rozměry cca přibližně asi tak 130 x 130 cm. Nebo možná taky 140 cm. Jako dokumentaristka jsem opravdu nemožná.<span></span></span></p><a name='more'></a><p></p><p><span style="font-family: arial;">Deka je hustě prošitá na stroji.</span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgIeCBzh_bp5-p093mNQY8tp5tx5-ZRdKspLbNqqSyvOJO7QDCQwWUJCA9a3GCyhQDo5eEbzcCF4MM39tw4_ONSqhYR5lC2UvGWUQkbclqSFHuDZAQsztu8xeQFZPxe0g6T5yTEmK8G1_EAl8Nm0cJykoN1W50hRbVmPYSSSjVVymJlWYqDD-UMvy17HY8/s4000/IMG_20230608_093234.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgIeCBzh_bp5-p093mNQY8tp5tx5-ZRdKspLbNqqSyvOJO7QDCQwWUJCA9a3GCyhQDo5eEbzcCF4MM39tw4_ONSqhYR5lC2UvGWUQkbclqSFHuDZAQsztu8xeQFZPxe0g6T5yTEmK8G1_EAl8Nm0cJykoN1W50hRbVmPYSSSjVVymJlWYqDD-UMvy17HY8/s320/IMG_20230608_093234.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9ZTqNgb9SL0yEu00F3t1QGWjJydyLHYcxBrtqOEhAdDMI9pBJIOztfXJcYBCKKl68njtzqsEqvXRwSi3ZISt6VgO2D4YCx2pBpn_9BWBTayikzi1OOBXMVozYMmkfnO79CPBvLGlC4rrpyhvtv3WKMuCwotW5wJH4gLC0SRJuPpdTArPPeacj2R01wW8/s4000/IMG_20230608_102920.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9ZTqNgb9SL0yEu00F3t1QGWjJydyLHYcxBrtqOEhAdDMI9pBJIOztfXJcYBCKKl68njtzqsEqvXRwSi3ZISt6VgO2D4YCx2pBpn_9BWBTayikzi1OOBXMVozYMmkfnO79CPBvLGlC4rrpyhvtv3WKMuCwotW5wJH4gLC0SRJuPpdTArPPeacj2R01wW8/s320/IMG_20230608_102920.jpg" width="320" /></a></div><br /><span style="font-family: arial;"><br /></span><p></p>Alena Vave Zemanováhttp://www.blogger.com/profile/15259249385409841746noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7420177898911356399.post-88712427764474582252023-07-30T22:58:00.000+02:002023-07-30T22:58:08.802+02:00Quilt Schody do nebe, kolekce BPK na téma Baroko<p> </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgC-bSOkO8KzaQMK0iuPPIebopIuaxXtoO1rVsm4vGxjqkKOVlJ_n6TbiJ5L5aqd2AT9-ooEiXvzOTUCo2GOvfsLMm41px7kl6V1SBeXjHaZ8OTKsomVkFL5pwDVUb44ypjKx5HKP3VLQhEBW9G2YaQYTTIRO9juZpnhmJAD8uNQlB6M3jZfbW2hDl3pgU/s3405/1685905151920.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3405" data-original-width="2097" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgC-bSOkO8KzaQMK0iuPPIebopIuaxXtoO1rVsm4vGxjqkKOVlJ_n6TbiJ5L5aqd2AT9-ooEiXvzOTUCo2GOvfsLMm41px7kl6V1SBeXjHaZ8OTKsomVkFL5pwDVUb44ypjKx5HKP3VLQhEBW9G2YaQYTTIRO9juZpnhmJAD8uNQlB6M3jZfbW2hDl3pgU/w123-h200/1685905151920.jpg" width="123" /></a></div><span style="font-family: arial;">Bohemia patchwork klub vytvořil pro barokní areál Skalka kolekci quiltů na téma baroko, s přihlédnutém k tvorbě Jana B. Santiniho-Aichla. Vernisáž výstavy se konala v neděli 4. června 2023, výstava samotná byla k vidění na Skalce od 2. do 29. června a od té doby ji měli možnost vidět návštěvníci v několika dalších městech.</span><p></p><p><span style="font-family: arial;">Zadání kolekce bylo vyhlášeno již v létě 2022, kdy jsem se zavázala k účasti. Ačkoli v té době se o Santinim ještě nemluvilo, chtěla jsem od začátku zobrazit jeho úžasné schody. Viděla jsem před očima spirálu do nekonečna, ale jak ji přenést do quiltu, to jsem velice dlouho nevěděla. </span></p><p><span></span></p><a name='more'></a><p></p><p><span style="font-family: arial;">V zimě se pak přidaly problémy s očima i s pravou rukou. Na jaře se ale vše konečně začalo zlepšovat a já jsem najednou věděla, jak schody zobrazit. Použila jsem měňavě lesklou zlatou organzu a kus hedvábí, obarveného přírodními látkami, které jsem používala jako šálku. Organzu jsem aranžovala s přišívala ručně na pozadí, aplikovala jsem různé stužky, našívala korálky a nakonec jsem celý quilt ručně prošila. </span></p><p><span style="font-family: arial;">Quilt má velikost 60 x 120 cm.</span></p><p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRjzG-HDHcr9OoQF3v0pXQoJl-vRL3PAs20uLbEnyvB-7GIltkjdYOgSjMMquqKVaE5QrebhCs9UyIBH7ZAvTUe3-wFYGY-9HSNCIOHLOs9GRrURTANbT4DfSuadaetD_V652SK7hv7HnhCKyAliBmxUhhMuf6leU2shK5_PcEEixgPXXA0uLYOkLmtZ0/s4000/IMG_20230502_143843.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="2992" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRjzG-HDHcr9OoQF3v0pXQoJl-vRL3PAs20uLbEnyvB-7GIltkjdYOgSjMMquqKVaE5QrebhCs9UyIBH7ZAvTUe3-wFYGY-9HSNCIOHLOs9GRrURTANbT4DfSuadaetD_V652SK7hv7HnhCKyAliBmxUhhMuf6leU2shK5_PcEEixgPXXA0uLYOkLmtZ0/s320/IMG_20230502_143843.jpg" width="239" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: arial;">jo, takhle by to šlo</span></td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj94Zne0PK-9uy5ekmsypUjaKS8iOhs9dx5fZslLFDIKBOGVuv1YEDwkKvNFc-43bKozfNmItgXEw_13PD41hVtFyzd2I7TuIJHB4ygJ0-MHJ8y0xaWfLh887HkPnSblqmLT1v-ImLJq9T1Y6zoid7vYvdYCACjB2Yi9dn0RdgKz1kgiCz8f0qZaxqtSa0/s4000/IMG_20230506_171441.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="font-family: arial;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="2992" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj94Zne0PK-9uy5ekmsypUjaKS8iOhs9dx5fZslLFDIKBOGVuv1YEDwkKvNFc-43bKozfNmItgXEw_13PD41hVtFyzd2I7TuIJHB4ygJ0-MHJ8y0xaWfLh887HkPnSblqmLT1v-ImLJq9T1Y6zoid7vYvdYCACjB2Yi9dn0RdgKz1kgiCz8f0qZaxqtSa0/s320/IMG_20230506_171441.jpg" width="239" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: arial;">vytvořit spirálu bylo složitější, než jsem myslela</span></td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEioZMUlnmxj4MwERFea-EBYIdKCWGAQE3Du8Nj7qHAcIvgPUfQmhbscQjqsl-3WogtMDA_5jjsbP7LRbOgL97SYj85Dt9rAeXIz_VulO8NOkS9h_xZZA5rzmkfK8W9PIobtI3VwYJKere5yQZ6TDG-H2Ljqpr64YnPc4PrnJoQX8Iqf3t6l9niFZy37x10/s4000/IMG_20230512_162845.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="2992" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEioZMUlnmxj4MwERFea-EBYIdKCWGAQE3Du8Nj7qHAcIvgPUfQmhbscQjqsl-3WogtMDA_5jjsbP7LRbOgL97SYj85Dt9rAeXIz_VulO8NOkS9h_xZZA5rzmkfK8W9PIobtI3VwYJKere5yQZ6TDG-H2Ljqpr64YnPc4PrnJoQX8Iqf3t6l9niFZy37x10/s320/IMG_20230512_162845.jpg" width="239" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: arial;">nejdřív stužka na jedné straně</span></td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSfxqXhGc6_ChrntBprBdicOe72TKsgQ5DacOSiYeyBS__CCTy6A-_S3_vbKUB-vCN0aIAYQfIcHFaN5Bs5_GAb-ucoP7hCP0AKFbUy-Vqfo1qG2J0idNtd3rU9qH0iQToqVcwlBRDQ_bYHaT_4S9v742iBR3LEwejt0GVTwwRlfL8LvWjM7-rldMOY8Q/s4000/IMG_20230528_165037.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="font-family: arial;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="2992" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSfxqXhGc6_ChrntBprBdicOe72TKsgQ5DacOSiYeyBS__CCTy6A-_S3_vbKUB-vCN0aIAYQfIcHFaN5Bs5_GAb-ucoP7hCP0AKFbUy-Vqfo1qG2J0idNtd3rU9qH0iQToqVcwlBRDQ_bYHaT_4S9v742iBR3LEwejt0GVTwwRlfL8LvWjM7-rldMOY8Q/s320/IMG_20230528_165037.jpg" width="239" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: arial;">potom stužka na druhé straně a hlavně hodně korálků</span></td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgkJ0cRApYzFf2NVpo8hJSBtKRwtPkKMoqK_5j8nkGaBAkq-6uiczUrxxYWSE6o4JqY_QIj3UZ6wdnIw-orrS5QvN9KjclYQUSDXSw31ckCUfUt4LjF685NWUNY-QZ7BiXUeCMc_5avow5drVDIwJMHNyoNVSWMxOEgdy56v83Tssk6gGn9GZ3xymrah50/s4000/IMG_20230528_164659.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="2992" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgkJ0cRApYzFf2NVpo8hJSBtKRwtPkKMoqK_5j8nkGaBAkq-6uiczUrxxYWSE6o4JqY_QIj3UZ6wdnIw-orrS5QvN9KjclYQUSDXSw31ckCUfUt4LjF685NWUNY-QZ7BiXUeCMc_5avow5drVDIwJMHNyoNVSWMxOEgdy56v83Tssk6gGn9GZ3xymrah50/s320/IMG_20230528_164659.jpg" width="239" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: arial;">quilt je hustě ručně prošitý</span></td></tr></tbody></table><br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><br /><span style="font-family: arial;"><br /></span><p></p>Alena Vave Zemanováhttp://www.blogger.com/profile/15259249385409841746noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7420177898911356399.post-60577554993738222102023-07-30T22:14:00.004+02:002023-07-30T22:14:31.332+02:00Projekt Guldusi, výšivky z Afgánistánu, PPM 2023<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgHICkCCciJ7q7iumijHxw2pSvqsiyugUYvcxoQIdK50ETum_2v4Ri86hTeIb0z0Pc1ote3RbQPRFK9YSfVMUUgUsS6LeUQO-VNZ5lMt1Kdm23CvDt5TDXxutQpZtvZMnYwobvtDF6unIQlyWgh-Tu760hoKm8E5Ypcx6nfzoMoNI_kGBas7phsDIrkhE4/s4000/IMG_20230320_161238.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="2992" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgHICkCCciJ7q7iumijHxw2pSvqsiyugUYvcxoQIdK50ETum_2v4Ri86hTeIb0z0Pc1ote3RbQPRFK9YSfVMUUgUsS6LeUQO-VNZ5lMt1Kdm23CvDt5TDXxutQpZtvZMnYwobvtDF6unIQlyWgh-Tu760hoKm8E5Ypcx6nfzoMoNI_kGBas7phsDIrkhE4/w149-h200/IMG_20230320_161238.jpg" width="149" /></a></div><span style="font-family: arial;">V září 2022 jsem navštívila úžasnou patchworkovou výstavu European Patchwork Meeting, St Marie aux Mines ve Francii. Tam jsem si také zakoupila dvě výšivky, které vyrobily afgánské ženy v rámci <a href="https://bohemiapatchwork.cz/aktuality/vyzva-projekt-guldusi/" target="_blank">projektu Guldusi</a>. Jednu z těchto výšivek jsem v rámci daného projektu zapracovala do quiltu.</span><div><span style="font-family: arial;"><br /></span></div><div><span style="font-family: arial;">Šířka quiltu byla určena na 15 cm, délka pak 45, 60 nebo 75 cm. Původně jsem chtěla použít ruční šití, ale v zimě jsem měla takové problémy s rukou, že jsem mohla šít jen stroji. Ten dlouhý úzký rozměr mi dal zabrat, ale nakonec jsem byla s výsledkem docela spokojena. Výšivka zapracovaná do quiltu se projevila v celé své kráse a já jsem spokojená s tím, že jsem mohla alespoň maličko přispět k emncipaci afgánských žen.</span></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-w4LMCCv5EMDwh-1iR5Y7Nxzhclnzbq0uA8lUpqWe1CzBpiP7xeGOf5ZlQs2L70XtCsO_J__qk1VDojBVzLDQEimKbvOhcGKn24oafEv2P4RQsr5hQg7TGdUTTv1e-_48FHmWLumMTxqYT2bvm3y-5oUxdFdyDeiNza4dmav982-KPpMvHnZJFwXvFoo/s4000/IMG_20230320_161241.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="2992" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-w4LMCCv5EMDwh-1iR5Y7Nxzhclnzbq0uA8lUpqWe1CzBpiP7xeGOf5ZlQs2L70XtCsO_J__qk1VDojBVzLDQEimKbvOhcGKn24oafEv2P4RQsr5hQg7TGdUTTv1e-_48FHmWLumMTxqYT2bvm3y-5oUxdFdyDeiNza4dmav982-KPpMvHnZJFwXvFoo/s320/IMG_20230320_161241.jpg" width="239" /></a></div><br /><span style="font-family: arial;"><br /></span></div>Alena Vave Zemanováhttp://www.blogger.com/profile/15259249385409841746noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7420177898911356399.post-10373671299708202662023-07-30T21:56:00.004+02:002023-07-30T21:56:31.153+02:00Quilt Cesta po Nilu, kolekce Afrika / Veba, pro PPM 2023<p> </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg5FdZGbR1_aW-JSWzTrvHy1wVdK18CauvEqJ9voZulC8b9_MfEdwphT8-jVfSsEXVZjRZ4tn72mPqpVZAztwtPpxy3Ccz_cRzYsiAkeLrJ19DoTny-tLs5zJqAnotLH4kBYZQ6eY6qW57ZE1ow2WY6pfkJ1jAqZnt5lv5LAfy9giyiGD3q96frQUhyhVY/s4000/IMG_20230320_160854.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="2992" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg5FdZGbR1_aW-JSWzTrvHy1wVdK18CauvEqJ9voZulC8b9_MfEdwphT8-jVfSsEXVZjRZ4tn72mPqpVZAztwtPpxy3Ccz_cRzYsiAkeLrJ19DoTny-tLs5zJqAnotLH4kBYZQ6eY6qW57ZE1ow2WY6pfkJ1jAqZnt5lv5LAfy9giyiGD3q96frQUhyhVY/w149-h200/IMG_20230320_160854.jpg" width="149" /></a></div><span style="font-family: arial;">PPM 2023 jsem se zúčastnila pouze v rámci několika kolekcí. Jednou z nich byla kolekce quiltů, které byly vytvořeny z exportních látek pro Afriku, které poskytla firma Veba.</span><p></p><p><span style="font-family: arial;">Každý z autorů obdržel čtyři kousky látek, které jsem si bohužel nevyfotila, a měl vytvořit quilt o rozměrech 40 x 70 cm s tématem Afriky.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Protože jedna z látek měla na sobě motiv pyramidy, zkombinovala jsem aplikaci většího kusu látky s úzkými proužky. Černý kontinent symbolizuje černé pozadí, barevné proužky rozmanitost i určitou roztříštěnost tohoto kontinentu.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Quilt jsem prošívala metalickými nitěmi. Více obrázků uvidíte po rozkliknutí.</span></p><p><span></span></p><a name='more'></a><span style="font-family: arial;"><br /></span><p></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjLyUjqayq0u_dZMGD-ovgSxKGlmm5LpPQVkSSeVBq5X4MJEe4DTO-NACnHHkNXJjUp6omwNcJlOPdLZgBlF07pHDWAPqDSNe13n0E9SjXTeXd4Qf9bCb1yrIeC9HM6kxPi2IQIPHaxxmE9_8iC5LqpV7eQXBANJHZEruQTDFr7_ec1Ui-cSwvFyErotTc/s4000/IMG_20230320_160901.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjLyUjqayq0u_dZMGD-ovgSxKGlmm5LpPQVkSSeVBq5X4MJEe4DTO-NACnHHkNXJjUp6omwNcJlOPdLZgBlF07pHDWAPqDSNe13n0E9SjXTeXd4Qf9bCb1yrIeC9HM6kxPi2IQIPHaxxmE9_8iC5LqpV7eQXBANJHZEruQTDFr7_ec1Ui-cSwvFyErotTc/s320/IMG_20230320_160901.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZkSrDLDP-y8UZMM7ATrWOBGbgBv0CwNhwNIHs10RewgzoOYKx8KrXgK50Fs-owQKSPkVM1_1ohH9QD8bd0nEz59BitDy8HVF6WLuRG5eHQ5KjtiDziya6Ea82DZcWktkDyF746Lp6P69NpvQvNwcOoa4xwg-prSfmzX1mjiB1lN6DUyws8BXRMaUFAbw/s4000/IMG_20230320_160904.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZkSrDLDP-y8UZMM7ATrWOBGbgBv0CwNhwNIHs10RewgzoOYKx8KrXgK50Fs-owQKSPkVM1_1ohH9QD8bd0nEz59BitDy8HVF6WLuRG5eHQ5KjtiDziya6Ea82DZcWktkDyF746Lp6P69NpvQvNwcOoa4xwg-prSfmzX1mjiB1lN6DUyws8BXRMaUFAbw/s320/IMG_20230320_160904.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgXDVFB-0Kkni3MxJsuUkP-MEd8w7jWbiMIVv1gQZIsN7CIaGRJgTHSZAo8UjyFdzxPrGa9c1vg9cRYDuUZ6746c_Al4nd-3seairfxT9PlL3RfPOxJIZ2EWYgP6BfT2IY_Tb71c0lzUhVpfYcoPYUmsrBav7JWR_qk1lZzSTx02lOqdfm929cMuijEuwo/s4000/IMG_20230320_160908.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="2992" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgXDVFB-0Kkni3MxJsuUkP-MEd8w7jWbiMIVv1gQZIsN7CIaGRJgTHSZAo8UjyFdzxPrGa9c1vg9cRYDuUZ6746c_Al4nd-3seairfxT9PlL3RfPOxJIZ2EWYgP6BfT2IY_Tb71c0lzUhVpfYcoPYUmsrBav7JWR_qk1lZzSTx02lOqdfm929cMuijEuwo/s320/IMG_20230320_160908.jpg" width="239" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjU-ry0N2GP5vH1-jWafl2fulPp2VHab5az3gwDYZWVvTHhb4o13b-RhtlWfQeXgTIyI-0ke6Y1CZhf0yBDdOvwaAKNbFbh5Gw1wJtgNqnHjex15QqcocB21IJARqpAn0yZhXYC73T2IMmHTXfMS2bjnJ7NjKPCsByRxpThp9oIMdeDARzvfKhNyP8rGPc/s4000/IMG_20230320_160912.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjU-ry0N2GP5vH1-jWafl2fulPp2VHab5az3gwDYZWVvTHhb4o13b-RhtlWfQeXgTIyI-0ke6Y1CZhf0yBDdOvwaAKNbFbh5Gw1wJtgNqnHjex15QqcocB21IJARqpAn0yZhXYC73T2IMmHTXfMS2bjnJ7NjKPCsByRxpThp9oIMdeDARzvfKhNyP8rGPc/s320/IMG_20230320_160912.jpg" width="320" /></a></div><br /><span style="font-family: arial;"><br /></span><p></p>Alena Vave Zemanováhttp://www.blogger.com/profile/15259249385409841746noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7420177898911356399.post-75692279669406908742023-07-30T21:33:00.007+02:002023-10-25T18:33:50.734+02:00Hračky pro děti z mateřské školy, podzim 2022<p> </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9JBiF26tEQUl9_q2d8-Z9HsxXD1W1AbLCC_RmaNollJlbDqVqAcTi5W949DlnQQZvMfSFPmN1ErIgj2brbtFUgKYHngz6AFCWbZdg9aeb3XuaCP1fcZap5FUETc4AV_eCGHmBitAJlhzsbhzA6k8irPoUgjm6507aEeWWZp1CjuFRHHDxe_R_ivMTMLc/s4000/IMG_20221020_144952.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="2992" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9JBiF26tEQUl9_q2d8-Z9HsxXD1W1AbLCC_RmaNollJlbDqVqAcTi5W949DlnQQZvMfSFPmN1ErIgj2brbtFUgKYHngz6AFCWbZdg9aeb3XuaCP1fcZap5FUETc4AV_eCGHmBitAJlhzsbhzA6k8irPoUgjm6507aEeWWZp1CjuFRHHDxe_R_ivMTMLc/w149-h200/IMG_20221020_144952.jpg" width="149" /></a></div><span style="font-family: arial;">Už druhým rokem jsem vyráběla malé hračky pro děti ze zdejší mateřské školy. Dostávají je spolu se sladkostmi věnovanými obcí za jejich vystoupení při příležitosti rozsvícení obecního vánočního stromu před začátkem adventu. V roce 2021 jsem šila andělíčky, pro rok 2022 jsem zvolila pletené hračky.</span><p></p><p><span style="font-family: arial;">První panáčky jsem upletla už konce července, ale protože jich bylo tolik a já jsem začala mít problémy s pravou rukou, doplétala jsem je až na poslední chvíli. Celkem jich bylo 24 a bylo to časově mnohem náročnější, než jsem předpokládala. Ale pohled na ně byl pěkný a dětem udělaly radost, a to je hlavní.</span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiEh2F1MN0cYBh4D1VDdQjAgwm_you-KJARzjx2ggz2_FNB0adVVqG5YpJ92ysSUOunc0VfWEpZ_a03WX-SraNpQyTuSDrUIV7zLbW45HN9_hmNiQgFHDR954NEKCMergYM8mJW7EwP9ZY3i7ZYjCsr4qb22ku8f4zw0BRP7OnnPeLM3yoCVxK_Jlo9Qnc/s4000/IMG_20221123_134311.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiEh2F1MN0cYBh4D1VDdQjAgwm_you-KJARzjx2ggz2_FNB0adVVqG5YpJ92ysSUOunc0VfWEpZ_a03WX-SraNpQyTuSDrUIV7zLbW45HN9_hmNiQgFHDR954NEKCMergYM8mJW7EwP9ZY3i7ZYjCsr4qb22ku8f4zw0BRP7OnnPeLM3yoCVxK_Jlo9Qnc/s320/IMG_20221123_134311.jpg" width="320" /></a></div><br /><span style="font-family: arial;"><br /></span><p></p>Alena Vave Zemanováhttp://www.blogger.com/profile/15259249385409841746noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7420177898911356399.post-26656695937999747842023-07-30T21:24:00.002+02:002023-07-30T21:24:09.505+02:00Polštářky pro dobročinnou akci, podzim 2022<p> <table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg92hc8e1XhX1Xc0_oEyb5GF7UvtRk45YOfKJSjnXlOPMYOdvcxZ0qg5uIqNbo-hinftUDrwW7Tr0g23aBiGJ_t21vx1yVORM8bSdyDnO19xpqm_woyvCn1tVWK23RKhnZ6c_XnkoDbIwIDUslof988t9W38Mgmi-M-Ebp_SGksb01MLVwvS85rPF7YAXg/s4000/E_2022.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="149" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg92hc8e1XhX1Xc0_oEyb5GF7UvtRk45YOfKJSjnXlOPMYOdvcxZ0qg5uIqNbo-hinftUDrwW7Tr0g23aBiGJ_t21vx1yVORM8bSdyDnO19xpqm_woyvCn1tVWK23RKhnZ6c_XnkoDbIwIDUslof988t9W38Mgmi-M-Ebp_SGksb01MLVwvS85rPF7YAXg/w200-h149/E_2022.jpg" width="200" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: arial;">moje sada polštářků</span></td></tr></tbody></table><span style="font-family: arial;">Jako každý rok na podzim jsem šila polštářky pro dobročinnou akci, kterou pořádáme v rámci neformálního uskupení kolem Zvířetníku. Letošní témata byla: Pruhy a hvězdy, Podzimní potěšení a Bylo, nebylo, aneb polštářek pro pohádkovou bytost. </span></p><p><span style="font-family: arial;">Šilo nás osm švadlenek a tak k příjemcům v domově seniorů Hamrovák putovalo celkem 24 polštářků</span></p><p><span></span></p><a name='more'></a><span style="font-family: arial;"><br /></span><p></p><p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1mnQPw1EcBo0Ez23POih_N18vkAsLs7S7JNUNqb0TS-G4_L1W7yiIALflCxjUOEm3iPmCVSoM5TlzceOXbhtLbIv2ezWVb086SYdpoPiBL231lsmUv2OV1JtsQoKHhT9sJyJDEjm7vq8gbhDKoCtgdG9mnVgPx_kyOcqSE1S7kTKFdJgD4G3DyDCFns0/s3944/1_Pruhy%20a%20hv%C4%9Bzdy.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2777" data-original-width="3944" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1mnQPw1EcBo0Ez23POih_N18vkAsLs7S7JNUNqb0TS-G4_L1W7yiIALflCxjUOEm3iPmCVSoM5TlzceOXbhtLbIv2ezWVb086SYdpoPiBL231lsmUv2OV1JtsQoKHhT9sJyJDEjm7vq8gbhDKoCtgdG9mnVgPx_kyOcqSE1S7kTKFdJgD4G3DyDCFns0/s320/1_Pruhy%20a%20hv%C4%9Bzdy.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: arial;">téma Hvězdy a pruhy</span></td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEibKnpk81IAx4wZWkyI_pGk01_i8iFRfphtuHG48RFpJwY_t5czum8BFiBqRn_lE1BwiJRuw5zp-WRKM8Bgg8YCm2JPDMSMeCldMBS4ktTashjakNDh-1fopWA4Ed1ZSwU29L-jXjsQc1yPe0HIykin7FAXcGZ9YulWN01YfymfmdKt6_sIr1PYuv5HKmQ/s3442/2_Bylo%20nebylo.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2537" data-original-width="3442" height="236" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEibKnpk81IAx4wZWkyI_pGk01_i8iFRfphtuHG48RFpJwY_t5czum8BFiBqRn_lE1BwiJRuw5zp-WRKM8Bgg8YCm2JPDMSMeCldMBS4ktTashjakNDh-1fopWA4Ed1ZSwU29L-jXjsQc1yPe0HIykin7FAXcGZ9YulWN01YfymfmdKt6_sIr1PYuv5HKmQ/s320/2_Bylo%20nebylo.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: arial;">téma Bylo nebylo</span></td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwz_YzWxcGT1L6OuinHfDNshhkAR-YNPqqWij9V-DRGDOjV4ws4O7WJkGqZYtEGKuYO64wAEvszw3_kflmuoc1K0Ik_2Z4DcaTqYVr9h-TZY8a7klIdVnihxiDQTSkXcxs9-1DUPOdCeR0kwtD-eli8He2aF5X4ZiyV-U-aMUbCzdbM44k6gF9LEd2rYk/s3735/3_Podzimn%C3%AD%20pot%C4%9B%C5%A1en%C3%AD.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2673" data-original-width="3735" height="229" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwz_YzWxcGT1L6OuinHfDNshhkAR-YNPqqWij9V-DRGDOjV4ws4O7WJkGqZYtEGKuYO64wAEvszw3_kflmuoc1K0Ik_2Z4DcaTqYVr9h-TZY8a7klIdVnihxiDQTSkXcxs9-1DUPOdCeR0kwtD-eli8He2aF5X4ZiyV-U-aMUbCzdbM44k6gF9LEd2rYk/s320/3_Podzimn%C3%AD%20pot%C4%9B%C5%A1en%C3%AD.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: arial;">téma Podzimní potěšení</span></td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjj69KZXIJbAliWnU7TvWOePOxW7gnDNYWM-G3OHojbyZ3PKgLSX0T2qq1YP4wnBQ_k54UanFRUXmCMEv1YrMNzIbtvuBCfV9DVsLmt5dRBC72Hg1EfuuCqVfkKuiUFv5o3sQDyoWIPhtkubEP4ly4__nW_eI6geL-OaPkJY15h5X29lWlWQ2hPfE2LMXo/s3680/4_hromada.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2599" data-original-width="3680" height="226" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjj69KZXIJbAliWnU7TvWOePOxW7gnDNYWM-G3OHojbyZ3PKgLSX0T2qq1YP4wnBQ_k54UanFRUXmCMEv1YrMNzIbtvuBCfV9DVsLmt5dRBC72Hg1EfuuCqVfkKuiUFv5o3sQDyoWIPhtkubEP4ly4__nW_eI6geL-OaPkJY15h5X29lWlWQ2hPfE2LMXo/s320/4_hromada.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: arial;">valná hromada polštářků</span></td></tr></tbody></table><br /><span style="font-family: arial;"><br /></span></p>Alena Vave Zemanováhttp://www.blogger.com/profile/15259249385409841746noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7420177898911356399.post-75682194412708156252023-06-03T21:18:00.003+02:002023-06-03T21:19:29.332+02:00Jak často? Jednou za rok! A jsem ráda, že alespoň tak.<p><span style="font-family: arial;"> Nechápu, jak je možné, že ten čas tak letí. Když jsem naposledy psala, začínaly prázdniny. Ty loňské. Na jejich začátku jsem jela na setkání se sestřenicemi do domu, do kterého jsme jezdili za babičkou. Co na tom, že to nebyla vlastní babička nás všech. Pro nás to babička byla. Milovaly jsme ji a ona nás vždycky opečovávala s babičkovskou láskou a trpělivostí. Už několik let se tam scházíme, bez dětí, vnoučat a psů, a užíváme si pospolitost, výlety, vzpomínky i plány do budoucnosti. Jsem za ta setkání moc ráda a už se těším na to letošní.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Poté u nás byla na letním "táboře" vnoučata a pak bylo stále co dělat na zahradě. Něco jsem šila a něco pletla, ale protože se to většinou nemohlo hned ukazovat, tak jsem to nakonec neukázala vůbec. Vlastně jsem úplně odvykla dokumentování a sdílení svých prací.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Koncem loňského roku jsem pletla a pletla. Dárky pro dcery a snachu i hračky pro děti z místní mateřské školy. Pletla jsem, až mi začala stávkovat pravá ruka, takže syn a zeťové dostali pod stromeček místo luxusních pletených ponožek luxusní klubíčka ponožkové vlny. Mimochodem, stále ještě ponožky nemají, protože ta ruka se ukázala být dlouhodobější záležitostí a asi ty problémy s ní nebudou jen z přetížení, ale pravděpodobně se jedná o uskříplý nerv. Uvidíme, CT páteře a EMG vyšetření ruky mě teprve čeká.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Velice špatně funkční ruka mě trápí už přes půl roku. Po rehabilitaci došlo ke zlepšení natolik, že jsem se mohla vrátit k šití; na pletení si ještě netroufám. Ve skutečnosti totiž pravá ruka zůstává o dost slabší než ta levá a bolesti přetrvávají. Stále ještě pravou rukou neumíchám kaši, nevyčistím okno, ani nedokážu oloupat víc brambor než jen pro dva. </span></p><p><span style="font-family: arial;">Zlepšení přišlo právě včas, abych dokázala ušít quilt do kolekce <a href="https://bohemiapatchwork.cz/" target="_blank">BPK</a> na téma baroko. Vernisáž výstavy k krásném barokním areálu Skalka v Mníšku pod Brdy je zítra a už se na ni těším.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Také jsem dokončila malý "televizní" či piknikový quilt / přikrývku o velikosti 120 x 120 cm. Většinu čtverců jsem ušila už kdysi a ani nevím, proč jsem tehdy quilt nedošila. Teď jsem tedy přidala další čtyři čtverce, sešila top a hned ho také proquiltovala. Tréninkově a zkušebně, protože potřebuju dokončit velký quilt / přikrývku a musela jsem zjistit, zda to má pravá ruka zvládne. Protože nacpat velkou deku do malého stroje a utáhnout ji rukama při prošívání, to je docela solidní fyzický výkon. Nikdy dřív jsem si to tak silně neuvědomovala.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Přikrývku mám rozpracovanou (jak se říká "de to, ale dře to") a už se mi v hlavě rojí další projekty. Slíbila jsem jednu dětskou deku a mám (už roky) rozpracovaný quilt z volného cyklu Moje sestra Magdalena a taky máme další klubové zadání na podzimní výstavu a v hlavě mám další projekty. Prostě se mi vrátila chuť šít a s tím je spojený pocit, že bych měla prohlédnout fotky a zaznamenat alespoň zpětně, co jsem loni vlastně dělala. Moc toho nejspíš nebude. Ale pro pořádek se do toho pustím. Už jen pro to, že když to neudělám teď, tak to neudělám nikdy.</span></p>Alena Vave Zemanováhttp://www.blogger.com/profile/15259249385409841746noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-7420177898911356399.post-14872109346916861102022-06-30T15:32:00.007+02:002023-06-03T21:19:02.154+02:00Pololetní zamyšlení<p><span style="font-family: arial;"> Doplňovala jsem v posledních dvou dnech svůj blog o příspěvky za více než čtvrt roku. Ani sama nevím, jak se mi to mohlo stát. Něco jsem v březnu šila, byla u nás vnoučata, pak připravovala kostýmy na rodinnou oslavu a vzápětí jsem jela pomáhat instalovat výstavu quiltů na téma Božena Němcová a K. H. Borovský do Hradce Králové. Potom jsem onemocněla, možná to byla viróza obyčejná, možná ta s korunou, kdo ví. Každopádně se mi povedlo nakazit i Vaška a oba jsme skončili s atb. Ze dvou týdnů nemoci jsme se další dva týdny sbírali.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Mezitím vypuklo jaro, psala jsem pravidelně své 105 plus, opět jezdila na návštěvu vnoučata a vůbec všechno se točilo dál jako obvykle. Až na ten blog. Přišlo mi hrozně namáhavé doplnit ho zpátky a tak jsem to odkládala, i když jsem věděla, že to bude čím dál horší.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Zaseklo se mi psaní obecní kroniky i mé projekty, najednou jsme nevěděla, co a proč bych měla dělat a tak jsem na své zahradě ponejvíce provozovala zen. To je bezvadná věc, když člověk neví, kudy kam.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Teď myslím vím, co bych chtěla a měla dělat. Ujasnily se mi šicí projekty, je jich nemálo. Psaní "na anděla", na můj druhý blog, také už dlouho visí ve vzduchu a těším se na něj.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Dokončila jsem to i ono, odevzdala, odeslala a je mi lépe. Vždycky to tak je, resty přede mnou mě svazují, uzamykají mi mysl. Čím víc před nimi zavírám oči, tím je to horší. Vím to o sobě už dávno, ale někdy těžko zvládám to ochromení, které na mě padne.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Teď tedy mám (víceméně) čistý stůl a mohla bych začít, kdyby nezačínaly prázdniny. Někam budu odjíždět, pak přijedou děti, do toho sklizeň a zavařování, ach jo, kde je to mé poklidné šití v zahradě? Kde je mé psaní? Bude trvat pár týdnů, než se k němu dostanu.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Možná je to ale dobře. Možná ty věci ještě potřebují dozrát. Možná je potřeba je ještě chvilku pozdržet, abych se na ně mohla ještě chvíli těšit a přemýšlet nad nimi. Je to stejně krásné, jako je pak pak zhmotňovat zdánlivě z ničeho. Jen z útržků látek a slov.</span></p>Alena Vave Zemanováhttp://www.blogger.com/profile/15259249385409841746noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-7420177898911356399.post-535805930700751652022-06-30T14:50:00.005+02:002022-06-30T14:50:47.226+02:00105 Plus: Klíč od zahrady<p><span style="font-family: arial;"> </span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhsPXndIp_u_4P8xGGR9Dj5Dh5hE8umx0BSkaounftpUDajoOyfmOqJoZyDbd5Fd2LBGFSU-q2S3JGBSlSoJn1Omz7EiZSbk3l5Ddbic5pI9S1qIOJsn7gswBj5R1NqY1bbmtSdgFZZa3IlNDMclIKmYtJVlet0AWF1UXHh1KY7DSAqNaSFbm8TJ7pp/s4000/IMG_20220629_121825.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><span style="font-family: arial;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="149" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhsPXndIp_u_4P8xGGR9Dj5Dh5hE8umx0BSkaounftpUDajoOyfmOqJoZyDbd5Fd2LBGFSU-q2S3JGBSlSoJn1Omz7EiZSbk3l5Ddbic5pI9S1qIOJsn7gswBj5R1NqY1bbmtSdgFZZa3IlNDMclIKmYtJVlet0AWF1UXHh1KY7DSAqNaSFbm8TJ7pp/w200-h149/IMG_20220629_121825.jpg" width="200" /></span></a></div><p></p><p><span style="font-family: arial;">Šla jsem z domu k zahradě, už to bude dobře měsíc a půl zpátky. Když jsem se blížila k brance, automaticky jsem zalovila v malé mošničce, ve které nosívám mobil, kapesníky, notýsek, kočičí kapsičky a další potřebnosti. Se svazkem klíčů v ruce jsem došla až k brance a tam se zasmála sama sobě. Vždyť k zahradě žádný klíč nepotřebuju! Pak jsem si ale uvědomila, že to není tak docela pravda. Že naopak najít klíč k zahradě bylo dost složité a hlavně nesmírně důležité. A že o tom chci psát a že to bude poslední předprázdninová 105 plus a kdo ví, možná bude úplně poslední. Čím dál častěji totiž mívám pocit, že mám tendenci se v tématech i myšlenkách opakovat a že mé (zamýšlené či napsané) úvahy na Zvířetník občas snad ani nepatří.<span></span></span></p><a name='more'></a><p></p><p><span style="font-family: arial;">Když jsem dopsala minulou plusku a přečetla jsem si ji po sobě, skoro ve mně hrklo. Vždyť v ní také přemítám nad klíči. Teď to bude vypadat, že se k tématu vracím, ačkoli jsem to takhle naplánovala už dávno. A opět mám ten nepříjemný pocit, že zase budu psát o jednom a tom samém. Ale je to tak, moje vnitřní téma je hledání, nacházení a otevírání dveří, za kterými je jiný svět, objevování těch správných odboček na našich cestách či probouzení se ze zamrznutí, ze zakletí. Vlastně je to všechno totéž.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Pohádka O Šípkové Růžence nám vypráví o světě, který v jednom okamžiku na dlouhý čas usnul. Stalo se to jediným píchnutím do prstu krásné dívky a celé zakletí bylo zrušeno polibkem sličného mladého prince. Většinu života jsem měla pocit, ne, byla jsem přesvědčená, že žiju v danostech, které si zasluhuju. Že mám odpovědnost za vše, co jsem k sobě připoutala. Co se ke mně připoutalo, živého i neživého, protože jsem to dovolila. Myslela jsem, že to tak musí být. Že musím učinit a odčinit. A vlastně jsem vždycky čekala na toho prince, přesněji řečeno na nějaké kouzlo. Až někdy, nebo kdyby tak… Mám bohatou obrazotvornost a vždy jsem se před realitou, před bolestí , ale i před činem dokázala utíkat do jiných světů. Prostřednictvím knih, jiných životů, někdy zdánlivě pomohlo pití, jindy dřít jako kůň, křičet, taky jsem sama čistila potok, uvolňovala jsem jeho tok, aby voda mohla proudit.</span></p><p><span style="font-family: arial;">A celou dobu jsem nevěděla, možná jsem to vědět nechtěla, ale spíš jsem to vidět nedokázala, protože jsem si nevěřila, že skoro vždycky, téměř za každých okolností má člověk možnost volby. A že skoro vždycky jsou nablízku dveře, někdy je jich i několikero. Většinou ty dveře nemůžeme vidět do chvíle, než dokážeme uvidět to, co je za nimi. Třeba že někde v lese je malá mýtina a na ní chaloupka, vůbec ne perníková, ale taková, ve která se v peci peče voňavý chléb a na zápraží se slastně protahuje kočka. Nebo že je tam mimo onu bezvýchodnou cestu naplňující povolání, láskyplný partner či cokoli, o čem sníme, protože je to pro nás stejně důležité, jako dýchat z plných plic.</span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZ6T4zuSDx0ZBabjV-ldBqViTp8_XOwOALTPBUsLCWwFMa7tFbZV1bPM7rrJq82bGXjHWaC8S44T05UBBww58l_f1XgZH_PERK25at80SLgqJ27Gul9JHqAyIKIVAzgqA1D70JEoWgFWk3gUe2EcRvRlp1r4_bsUEJDZU4841WQBGUai9ExWLFTShR/s4000/IMG_20220629_121617.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZ6T4zuSDx0ZBabjV-ldBqViTp8_XOwOALTPBUsLCWwFMa7tFbZV1bPM7rrJq82bGXjHWaC8S44T05UBBww58l_f1XgZH_PERK25at80SLgqJ27Gul9JHqAyIKIVAzgqA1D70JEoWgFWk3gUe2EcRvRlp1r4_bsUEJDZU4841WQBGUai9ExWLFTShR/s320/IMG_20220629_121617.jpg" width="320" /></a></div><br /><span style="font-family: arial;"><br /></span><p></p><p><span style="font-family: arial;">Když konečně dokážeme vidět ty dveře, protože už víme, co je za nimi, když přijdeme na to, co potřebujeme, abychom se stali sami sebou, dostaneme k nim i klíč. Je to takový malý zázrak. Vlastně je to zázrak velký, jeden z největších. Jakmile máme v ruce ten správný klíč, máme v ruce kouzelnou hůlku, která nám pomůže překonat všechny překážky, bránící nám k těm dveřím dojít. Na začátku jsou všechny překážky tak těžké a složité, zdají se být takovými, ale čím blíž jsme ke dveřím, tím je všechno snadnější.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Konečně můžeme ty dveře odemknout. Konečně jsem ty dveře odemkla a vkročila do jiného bytí. Vlastně jsem do něho spíš vklouzla, vkročení by mohlo možná vyvolat dojem zaváhání, těžké nohy či snad dokonce zaškobrtnutí, ale tak to nebylo, tak to není, když jsou to ty pravé dveře. Vklouzneš za ně jako do vody a jsi tam, jako bys tam byla odjakživa. A třeba jsi tam i byla, říkám si, třeba sis jen myslela, že jsi někde jinde, v jiném vesmíru, ačkoli patříš právě sem.</span></p><p><span style="font-family: arial;">To pravé je vždycky nakonec tak jednoduché, že se musíš ptát.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Jak to, že jsem to neudělala dřív? Proč jsem to předtím neviděla?</span></p><p><span style="font-family: arial;">I když víš, že ptát se takhle je k ničemu.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Prostě to tak je.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Tady a teď se počítá můj čas, a ani ten minulý nebyl zmarněn. Nikdy není zmarněn. Díky němu a z něj se nám zhmotňují ony kouzelné dveře i klíče k nim.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Jsem vděčná, že jsem dokázala uvidět svou zahradu a pak i dveře, které k ní vedly. Že jsem k nim našla klíč. Že už ho teď nemusím před brankou hledat, protože ji stačí jen zlehka otevřít a vnořit se zahrady. Vnořit se do sebe.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Přeju vám, že jste klíč od své „zahrady“ už našli.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Přeju vám, abyste klíč ke své „zahradě“ našli. Když ne brzo, tak později.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Taky vám přeju krásné léto. Udělejte si čas jen tak sedět a koukat kolem sebe. Koukat do vody, do ohně nebo do tmy. Je dobré se občas zastavit, protože jen tak se dá uvidět, co všechno vlastně máme. Jen těch hvězd a kapek rosy je nepočítaně, a těch ptačích trylků a květinové vůně…</span></p><p><span style="font-family: arial;">Když si řeknu, že tohle je bohatství, budu bohatá.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Každý z vás může být bohatý stejně jako já.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Nejbohatší.</span></p>Alena Vave Zemanováhttp://www.blogger.com/profile/15259249385409841746noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7420177898911356399.post-43197807837338654622022-06-30T14:44:00.001+02:002022-06-30T14:44:11.640+02:00105 Plus: Věci na čekané<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgf13YZU1GrLlemMqDejHxDNKaaUAzy2fdeCrXNHCYhoTNivb9o9ACrOd5QaDNWjhoBY-DxT8_w6a7jfGAqTUSTM_axxFkDces4_sFRpWlDlkW3DjQhwSK6bTr6u2Ly_9cVlkDT-8MgTafV0ILqpWfrofgNuAQonq3m8RWF0mcl7jPoN7tPls21D-iz/s2674/168_105P.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><span style="font-family: arial;"><img border="0" data-original-height="2674" data-original-width="2000" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgf13YZU1GrLlemMqDejHxDNKaaUAzy2fdeCrXNHCYhoTNivb9o9ACrOd5QaDNWjhoBY-DxT8_w6a7jfGAqTUSTM_axxFkDces4_sFRpWlDlkW3DjQhwSK6bTr6u2Ly_9cVlkDT-8MgTafV0ILqpWfrofgNuAQonq3m8RWF0mcl7jPoN7tPls21D-iz/w149-h200/168_105P.jpg" width="149" /></span></a></div><p></p><p><span style="font-family: arial;">Už to bude určitě víc než deset let, co jsem dostala od kamarádky klobouk a tašku. Prý na zahradu u paneláku a na klubíčka. Nebo tak nějak. Vždycky jsem na klobouk a tašku myslela jako na slaměné, ale ze slámy nejsou, jen mi tak připadají; nejspíš to bude jejich barvou. Klobouk jsem v Praze na hlavě snad nikdy neměla. Byl mi na kratičkých vlasech trochu velký a trochu nepohodlný, potila se mi v něm hlava, tak ležel zastrčený ve skříni, stejně jako taška, ve které jsem během doby skladovala všechno možné. No a pak se stalo, že jsme se z Prahy odstěhovali na venkov, koncem roku to bude pět let. Ačkoli jsem se při té příležitosti zbavila mnoha nepoužívaných a tudíž nepotřebných věcí, tašku i klobouk jsem vzala s sebou.<span></span></span></p><a name='more'></a><p></p><p><span style="font-family: arial;">Na novém místě nejdřív přišel ke cti klobouk, když jsem v suchém a teplém roce 2018 začala budovat zahradu. Stín velkého ořešáku ze sousedního pozemku na ni dopadá až odpoledne, a to jen na místo, kde mám dnes u jezírka své křesílko. Klobouk na něm hojně využívám v chladnějších dnech, kdy je mi milé ranní hřejivé slunce, nebo když se dívám, jak pomalu zapadá. Ovšem bez klobouku bych se po zahradě rozhlížet nemohla. Ostré slunce nedělá mým očím dobře, ačkoli mám samozabarvovací brýle. A velký mi už není, naopak jsem ráda, že v něm můžu mít zastrčené vlasy.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Taška přišla na řadu o něco později. Nosím si v ní ven ruční práce. Drobné správky, šití, prošívání a lemování quiltů, pletení a háčkování na panenky nebo šití andělíčků, to vše se do ní vejde. Když tašku věším na háček na plotovém dílci, který mám za zády, když si nasazuju klobouk, vždy si vzpomenu na Zdenu b.p. Jak jen mohla vědět, že se mi ty věci jednou budou tolik hodit? Nebo snad si ty věci k sobě přitáhly mou současnou realitu? V tom případě bych měla Zdeně mnohonásobně poděkovat, protože v této své realitě jsem spokojená a šťastná.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Když nad tím tak přemýšlím, našlo by se víc takových podivuhodných věcí, které ke mně během mého života doputovaly. Někdo mi je daroval, některé jsem si sama koupila nebo někde našla. Věci nepatřičné, nehodící se, nesouvisející s mým životem. Přesto jsem se jich většinou nedokázala zbavit. Dlouhé roky překážely nebo byly někde zakutané a zapomenuté. A pak, najednou se jakýmsi zázrakem stalo, že jsem se ocitla ve světě, do kterého ty věci patřily. Ba dokonce byly nezbytné. Knihy, oblečení, nejrůznější udělátka a pomůcky, tašky, dózičky a ozdůbky, kusy nábytku.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Možná mají tyto podivné a podivuhodné věci svou duši a důstojnost a nechtějí být nepotřebné. Naopak, touží sloužit. Chtějí to natolik, že nás dokážou převést ze stávajícího vesmíru do takového, kde nám budou moct pomáhat a kde nám budou dělat radost. Skoro se až bojím pomyslet, kolika různých takových zvláštních věcí jsem se kdy zbavila. Jestli alespoň některé z nich měly tu moc změnit můj život, o kolik příležitostí a možností jsem tím asi přišla?</span></p><p><span style="font-family: arial;">Napadlo mě, že by třeba vždycky nebylo o co stát, a proto nemusím litovat, ale jsem si skoro jistá, že tomu tak to není. Věřím, že do cesty nám chodí jen samé dobré předměty, jsou to vlastně klíče od jiných realit, jenže my ani netušíme, že to klíče jsou a že k nim patří dveře se zámkem, že ty dveře existují.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Vždycky jsem si přála vyrůstat v domě s pamětí uchovávanou v komorách, ve sklepích, na půdě. Občas se dá z vyprávění zaznamenat, jaké podivuhodné předměty se tam někdy dají najít.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Možná to jsou klíče, ke kterým nikdo nenašel zámek.</span></p><p><span style="font-family: arial;">A možná to jsou předměty, které někomu přivolaly nový svět. Předměty, které našly své naplnění a které naplnily něčí život.</span></p><p><span style="font-family: arial;"><i><a href="https://neviditelnypes.lidovky.cz/zviretnik/klobouk-a-taska-na-zahrade.A220622_223102_p_zviretnik_kosa" target="_blank">Publikováno na Zvířetníku dne 23. června 2022</a></i></span></p><p><span style="font-family: arial;"> </span></p>Alena Vave Zemanováhttp://www.blogger.com/profile/15259249385409841746noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7420177898911356399.post-56089490240468416522022-06-30T14:39:00.003+02:002023-10-25T20:31:03.305+02:00Deka pro děti z Ukrajiny<p> </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgmN2Av0VzA0rEK4pkTuYDvSq2Jkwg4MemPZvR-0HIMIglkCV3cl70kWG9nrkM1bTgQeXN-gHVKbGV6BzHv3kIDQmUIBTVZzuFxlUES1xBQfqJAU4Q3g8YYaNDHThas3mNkFndoMY4cqYYw62PNyxbd9vPasG5nSKKZWo6RnU9uQg2Y07GcU2PVZlqP/s2527/IMG_20220620_094552a.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2527" data-original-width="2210" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgmN2Av0VzA0rEK4pkTuYDvSq2Jkwg4MemPZvR-0HIMIglkCV3cl70kWG9nrkM1bTgQeXN-gHVKbGV6BzHv3kIDQmUIBTVZzuFxlUES1xBQfqJAU4Q3g8YYaNDHThas3mNkFndoMY4cqYYw62PNyxbd9vPasG5nSKKZWo6RnU9uQg2Y07GcU2PVZlqP/w175-h200/IMG_20220620_094552a.jpg" width="175" /></a></div><span style="font-family: arial;">Začátkem května mě oslovila Jana Harmachová, zda bych se nepřipojila ke skupině patchworkářek, které šijí deky pro děti z Ukrajiny, které se svými matkami musely utéct ze své vlasti před válkou. Už v březnu jsem pro malé uprchlíky ušila několik polštářků, ale měla jsem stále pocit, že jim dlužím alespoň jednu deku. Nebo spíš sama sobě. Finanční pomoc jsme mohli poskytnout jen v omezené míře, ale solidarita a podaná ruka se dá vyjádřit i jinými způsoby. Poskytnutým ubytováním, radou i pomocí při komunikaci s našimi úřady, nabídkou práce a třeba právě ušitou dekou.</span><p></p><p><span style="font-family: arial;">Zadání od Jany znělo: rozměr minimálně 110 x 140 cm a alespoň trochu žlutých a modrých látek. Obojí jsme snad cca splnila.<span></span></span></p><a name='more'></a><p></p><p><span style="font-family: arial;">Chvíli jsem si nad zadáním lámala hlavu, ale pak jsem si řekla, že mám spoustu zbytků a zbytečků a že mě scrapy baví šit, tak bylo rozhodnuto. Nařezala jsem si na čtverce staré a nepoužité volební lístky a postupovala stejným způsobem, jako když jsem šila <a href="http://vaverika.blogspot.com/2016/05/hrave-podtacky_8.html" target="_blank">scrapová podkafíčk</a>a; u nich jsem ale drobné proužky našívala na látku.</span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgI1UgfiMV7QSYOTjsUcZoREaB90qWHztEcHk9id_yBoBV0gEZdFGuYdf5mZNHr7k4X4yR2v-xmAzu4k1GJVKRQ_1NfezINTZweCq6Y8JXM6-Qhtl4MA75m_rNKCKi4wjGb-eT7iPkEVfqVMNcnTdPfUz9OqKGjJTAtFqwOyvJuAz5ihZ85sqvEIDB3/s4000/IMG_20220602_163502.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgI1UgfiMV7QSYOTjsUcZoREaB90qWHztEcHk9id_yBoBV0gEZdFGuYdf5mZNHr7k4X4yR2v-xmAzu4k1GJVKRQ_1NfezINTZweCq6Y8JXM6-Qhtl4MA75m_rNKCKi4wjGb-eT7iPkEVfqVMNcnTdPfUz9OqKGjJTAtFqwOyvJuAz5ihZ85sqvEIDB3/s320/IMG_20220602_163502.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEij4yrVHwwThiD_3Aa5uJLonuegdeY2_9Kik5cXWfRWSg75reAZaVx4F2OtrSISduwA-6cNh-vPQwxyk3z0jovmei5JLivHPqdljb4ns3N2duf2oOaKbUTzYh9exr_KgaSW5zUOiW2lKXaQFdv2XWnsjY7lkZjDHXNbmM950OR01BWiy_L4r3IvwNr9/s4000/IMG_20220603_084327.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEij4yrVHwwThiD_3Aa5uJLonuegdeY2_9Kik5cXWfRWSg75reAZaVx4F2OtrSISduwA-6cNh-vPQwxyk3z0jovmei5JLivHPqdljb4ns3N2duf2oOaKbUTzYh9exr_KgaSW5zUOiW2lKXaQFdv2XWnsjY7lkZjDHXNbmM950OR01BWiy_L4r3IvwNr9/s320/IMG_20220603_084327.jpg" width="320" /></a></div><br /><span style="font-family: arial;"><br /></span><p></p><p><span style="font-family: arial;">Šití scrapu znamená velkou zábavu a ještě větší bordel v bytě. Jedna krabice zbytků nestačí, musím vytáhnout druhou, a pak ještě další. Pokládání hotových bloků na zem je velkou atrakcí pro kočky. Rady se v nich povalují, rozhrabují je a občas i roznášejí po bytě.</span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjOa0R3tgN8IpYm7Tzdx4JIBFOCUcbEqxWCOfi2nH4b9gOwPkht4ZSepR0Crbzz_06oSFKdoz3GxuUX8ZNLCw9bPnN1d8tUY-onGlm5SbcUss1F9UqoFFHKSgMXqRAtEHGc2VQ0qzQEriJGf_R27EYO1kKcvk_MskOpx-wOqLLc9FNkxSIvM5SyOWcn/s4000/IMG_20220603_023619.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="2992" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjOa0R3tgN8IpYm7Tzdx4JIBFOCUcbEqxWCOfi2nH4b9gOwPkht4ZSepR0Crbzz_06oSFKdoz3GxuUX8ZNLCw9bPnN1d8tUY-onGlm5SbcUss1F9UqoFFHKSgMXqRAtEHGc2VQ0qzQEriJGf_R27EYO1kKcvk_MskOpx-wOqLLc9FNkxSIvM5SyOWcn/s320/IMG_20220603_023619.jpg" width="239" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><span style="font-family: arial;">Když jsou hotové bloky, je třeba vymyslet, jak deku zvětšit do požadované velikosti. Lépe ovšem zní, když napíšu, že je třeba zamyslet se nad bordurou.</span><p></p><p><span style="font-family: arial;"><br /></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjjFNyAvAvEAFHDClsuiUTACIKGj7M7uJbFj06iStfpgZeKVvc8dS0JGrtZX6goV1ghhMRmvO1bD7CgzcOJvPZ6FCnCbY6T0WsXSPus_XLm4xI3EFc3cvSzw3VQqJxg8VFhfZWEMInLVadB4VOxbz4Wb8gwZeAF9beV-NunG7L9Pei4kDOdnkWSVpUI/s4000/IMG_20220608_080507.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="2992" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjjFNyAvAvEAFHDClsuiUTACIKGj7M7uJbFj06iStfpgZeKVvc8dS0JGrtZX6goV1ghhMRmvO1bD7CgzcOJvPZ6FCnCbY6T0WsXSPus_XLm4xI3EFc3cvSzw3VQqJxg8VFhfZWEMInLVadB4VOxbz4Wb8gwZeAF9beV-NunG7L9Pei4kDOdnkWSVpUI/s320/IMG_20220608_080507.jpg" width="239" /></a></div><br /><span style="font-family: arial;">Konečně na zemi leží hotový sendvič. Ne kus jídla, jak by možná někoho mohlo napadnout, ale tři vrstvy materiálu, které jsou k sobě přišpendlené, přistehované, nebo také mohou být slepené speciálním lepidlem. Svého času jsem ho používala také, ale spray stojí peníze, postříká se jím všechno okolo, stejně pak quilt musím sešpendlit, protože u hlazeného vatelínu po sobě jeho vrstvy klouzají, a navíc se lepidlo nabaluje na jehlu. Když je sendvič hotový, je třeba vymyslet, jak ho prošít, nebo-li proquiltovat. </span><p></p><p><span style="font-family: arial;">Někdy si o způsob prošití polotovar deky sám řekne, dokáže dokonce předem zamýšlené prošívání změnit. Prošívat se může v ruce nebo stroji. Na obyčejném, s dlouhým ramenem, na stroji připevněném na rámu nebo na automatu na rámu, který dokáže sám prošít cokoli. Prošívat se může rovně, nebo také volně, se zapuštěnými zoubky, kdy se pomoví jehly na látku kreslí vzory z ruky. Nebo se při tom dají používat různá pravítka či křivítka. Prostě prošívání je dnes už tak široký obor, že se z quiltingu stala samostatná disciplína. </span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhpMtsW6RYa9grONoqQ5TmzHpxMeG_N5GY5k9Je5-CjzzuI6dJcfaRlScM5a7UODZJZGbPxKYaceg3uqOlzkTkHlZC0GiU0uzKCirTJgfb47KBU-x7o93QloEuvanNVERmi7DNOg20y2H-nc5naVOUS-l3sr0e7xRPgj4QgSuM2ftG64JUtQi2RAMFd/s4000/IMG_20220620_085334.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="2992" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhpMtsW6RYa9grONoqQ5TmzHpxMeG_N5GY5k9Je5-CjzzuI6dJcfaRlScM5a7UODZJZGbPxKYaceg3uqOlzkTkHlZC0GiU0uzKCirTJgfb47KBU-x7o93QloEuvanNVERmi7DNOg20y2H-nc5naVOUS-l3sr0e7xRPgj4QgSuM2ftG64JUtQi2RAMFd/s320/IMG_20220620_085334.jpg" width="239" /></a></div><span style="font-family: arial;"><br /></span><p></p><p><span style="font-family: arial;">Mnohé švadlenky své topy (svrchní část deky) posílají na prošití specialistkám - quilterkám. V zahraničí se na výstavách běžně uvádí jméno autorky quiltu, jméno quilterky a také údaj o tom, zda byl quilt prošit na rámu, na stroji, na automatu...</span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhV4UcsGhLoQjKz6WxgviZACc2L_r-5us17zY5zSUOG6WFx2dMv-m7YBoXziebQLucmIxlj0RIeEpHPYc_7F0eibI-bHXK6cZUQr8RXdgHp3G6UumJkb4iFK6lSViPneb96VRIJWtuBC05whWIshgHUU3H2oIm3FL1XKnQMciA_Wbe4bVg8bErTuxMt/s4000/IMG_20220620_085341.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="2992" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhV4UcsGhLoQjKz6WxgviZACc2L_r-5us17zY5zSUOG6WFx2dMv-m7YBoXziebQLucmIxlj0RIeEpHPYc_7F0eibI-bHXK6cZUQr8RXdgHp3G6UumJkb4iFK6lSViPneb96VRIJWtuBC05whWIshgHUU3H2oIm3FL1XKnQMciA_Wbe4bVg8bErTuxMt/s320/IMG_20220620_085341.jpg" width="239" /></a></div><span style="font-family: arial;"><br /></span><p></p><p><span style="font-family: arial;">Já jsem zvolila rovné prošití, které zručné švadlenky a quilterky dělají volnoým prošitím za pomoci pravítek. Pro mě je to příliš náročný způsob, a tak prošívám klasicky, za pomoci kráčející patky, i když to znamená dekou stále otáčet a bolí z toho ramena.</span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhd8zMi9U9f0Kso4jJYkDlWeMstBOqypPWoe9oBC5mMBrscTjmdj3lo_nXoGaTEvLI0qPVSZ-EbVwwCChI8-ZZEv1sIm5iRsqpgmiZNXzMxY27yMkrU1nmp0NMpzIcG7XinqRef-ogsa7-_xiRaabQlNkjSO3spvNpVNhufpPJJPd9pm_42QBxTCl7/s4000/IMG_20220620_085424.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="2992" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhd8zMi9U9f0Kso4jJYkDlWeMstBOqypPWoe9oBC5mMBrscTjmdj3lo_nXoGaTEvLI0qPVSZ-EbVwwCChI8-ZZEv1sIm5iRsqpgmiZNXzMxY27yMkrU1nmp0NMpzIcG7XinqRef-ogsa7-_xiRaabQlNkjSO3spvNpVNhufpPJJPd9pm_42QBxTCl7/s320/IMG_20220620_085424.jpg" width="239" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUBgJCin3SYtVKF_6UXnLZPDvk9TQgv_KD3mYCxukmOUJsS7nc7tkmzzZjrTTNqyuD3mhFSR_E0dDcckPFoD-sOYBxP-dfvnjPraHoewQFW8qLU9o0CALV1Q7jloStK6toSvSaCj3osJIGSSD8yOv0GRDA-5IY0M_ZTc9C3oYmfbn3nQDmNGSFkEhG/s4000/IMG_20220620_085454.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="2992" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUBgJCin3SYtVKF_6UXnLZPDvk9TQgv_KD3mYCxukmOUJsS7nc7tkmzzZjrTTNqyuD3mhFSR_E0dDcckPFoD-sOYBxP-dfvnjPraHoewQFW8qLU9o0CALV1Q7jloStK6toSvSaCj3osJIGSSD8yOv0GRDA-5IY0M_ZTc9C3oYmfbn3nQDmNGSFkEhG/s320/IMG_20220620_085454.jpg" width="239" /></a></div><span style="font-family: arial;"><br /></span><p></p><p><span style="font-family: arial;">Na zádička z jemného zeleného flanelu jsem na aplikované balónky vyšila v azbuce ukrajinsky Sláva Ukrajině! a věnování Deku s láskou ušila Vave a datum. Doufám, že deka udělá někomu radost a že ho zahřeje nejen na těle.</span></p><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgmN2Av0VzA0rEK4pkTuYDvSq2Jkwg4MemPZvR-0HIMIglkCV3cl70kWG9nrkM1bTgQeXN-gHVKbGV6BzHv3kIDQmUIBTVZzuFxlUES1xBQfqJAU4Q3g8YYaNDHThas3mNkFndoMY4cqYYw62PNyxbd9vPasG5nSKKZWo6RnU9uQg2Y07GcU2PVZlqP/s2527/IMG_20220620_094552a.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2527" data-original-width="2210" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgmN2Av0VzA0rEK4pkTuYDvSq2Jkwg4MemPZvR-0HIMIglkCV3cl70kWG9nrkM1bTgQeXN-gHVKbGV6BzHv3kIDQmUIBTVZzuFxlUES1xBQfqJAU4Q3g8YYaNDHThas3mNkFndoMY4cqYYw62PNyxbd9vPasG5nSKKZWo6RnU9uQg2Y07GcU2PVZlqP/s320/IMG_20220620_094552a.jpg" width="280" /></a></div><br /><span style="font-family: arial;"><br /></span><p></p>Alena Vave Zemanováhttp://www.blogger.com/profile/15259249385409841746noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7420177898911356399.post-90236790159729804992022-06-30T14:38:00.002+02:002023-10-25T18:34:21.568+02:00Polštářky pro děti z Ukrajiny<p> </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjD_yZSOpJLvQrTv14iZ1cdsEGff2GeU9uEzKMXpA1dFk_5F_EuPgDpLqdlKFLYgxykKisAxuIvRemQcTrsk73SctTusSoahRcekZx8iVXVllaGorwvD9aO2mwvWE_yU3TeNE1BP37e4ua4vCf4i6oy1aQYQAndqb9Uq1zrMdNwvOR0AjZZ-zmiwZ9g/s4000/IMG_20220324_001517.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="149" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjD_yZSOpJLvQrTv14iZ1cdsEGff2GeU9uEzKMXpA1dFk_5F_EuPgDpLqdlKFLYgxykKisAxuIvRemQcTrsk73SctTusSoahRcekZx8iVXVllaGorwvD9aO2mwvWE_yU3TeNE1BP37e4ua4vCf4i6oy1aQYQAndqb9Uq1zrMdNwvOR0AjZZ-zmiwZ9g/w200-h149/IMG_20220324_001517.jpg" width="200" /></a></div><span style="font-family: arial;">Na Matěje, ve čtvrtek 24. únoru napadlo Rusko vojenskou silou svého souseda, samostatný stát Ukrajina. Ruští útočníci začali ničit města i vesničky a zabíjet nejen bránící se ukrajinské vojáky, ale i civilisty. Z Ukrajiny proto začali do bezpečí utíkat lidé, především matky s dětmi. Do Polska, do Německa, ale v nemalé míře i do naší republiky, kde se jim dostalo ve valné většině případů přátelského, ba i vřelého přijetí a všestranné pomoci.<span><a name='more'></a></span></span><p></p><p><span style="font-family: arial;">Svět patchworkových švadlenek se okamžitě také zapojil do pomoci. Na mnoha místech republiky se začalo organizovat šití hraček, patchworkových dek a zejména polštářků. Protože polštářek je něco, co se dá sbalit do tašky, ale také něco, k čemu se může malé dítě přitulit, když usíná v neznámé postýlce v neznámém pokoji a neznámém městě.</span></p><p><span style="font-family: arial;">I já jsem se zapojila a podařilo se mi zprostředkovat ušití čtyř dek pro čtyři děti, které u sebe ubytovala moje facebooková známá, a dokonce jen tak mimoděk se z toho organizování vylíhla i dečka pro malou holčičku, které bylo sotva pár dnů, když musela opustit svou rodnou zem. Já sama jsem neměla v tu dobu čas ušít deku, ale ušila jsem pro ty čtyři děti barevné polštářky, a k tomu ještě dva další pro akci, kterou organizovala moje patchworková známá.</span></p><p><span style="font-family: arial;">V tom jarním fofru jsem úplně zapomněla na to, že mám nějaký blog a že bych tam mohla dát fotky a hlavně také poděkování švadlenkám, které se mi na mou výzvu na facebooku okamžitě ozvaly a krásné deky pro děti z Ukrajiny rychle ušily. </span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCNuvXmf1RyI-ckJMC6R-TA8MUqNQo5Xr9ysBLLp6u8eVLFvrmFlWLRanaM1yow0W9K_fX7PpdCR7KqqlDG5NB02W8G6tQ-ntp6CTDYaoRCMS86EqBQqIw72wvCxD3oaLAkkq7MgGWXgEN_PdJNjU3IT6Kx9nICzwUr7Dv-im7iJ5a7-zlfQS1YhzJ/s4000/IMG_20220324_064544.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCNuvXmf1RyI-ckJMC6R-TA8MUqNQo5Xr9ysBLLp6u8eVLFvrmFlWLRanaM1yow0W9K_fX7PpdCR7KqqlDG5NB02W8G6tQ-ntp6CTDYaoRCMS86EqBQqIw72wvCxD3oaLAkkq7MgGWXgEN_PdJNjU3IT6Kx9nICzwUr7Dv-im7iJ5a7-zlfQS1YhzJ/s320/IMG_20220324_064544.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgkso-VWI0D-xcxqA_ERFQ7KqK0cW2e_YoPhHFcpe7-83A9vgYMmiMDitAJ09VxdWojSa6REA6NNu0dkvaAWMSmMZmVzoifReKhnwUH-gm_Ak3VppnNAQtc3Kl2YkuHF3EWi9ueudR8GfgzUtUDKgwRTL4ChYmxEIOoPjZqQs5C3l7jvICyMuD4jVC7/s4000/IMG_20220324_073942.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgkso-VWI0D-xcxqA_ERFQ7KqK0cW2e_YoPhHFcpe7-83A9vgYMmiMDitAJ09VxdWojSa6REA6NNu0dkvaAWMSmMZmVzoifReKhnwUH-gm_Ak3VppnNAQtc3Kl2YkuHF3EWi9ueudR8GfgzUtUDKgwRTL4ChYmxEIOoPjZqQs5C3l7jvICyMuD4jVC7/s320/IMG_20220324_073942.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEinj_wg3R2EDwqjubplMOl8IBo30G5Fc0NVt6itV_KVZN2suGSFrmiP_sVyFXUJRvcXA1LKHn9_V-nsUpEogKUrgTbLm26lYet25fr32NuBtJdoGLi9O0juihzBGxRxcLFaifsu0LLOAwk-m9JVVW8mJ6OwaqNIIc2RA1EzcJbLlpeF4zcxXWuy4m4H/s4000/IMG_20220324_073948.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEinj_wg3R2EDwqjubplMOl8IBo30G5Fc0NVt6itV_KVZN2suGSFrmiP_sVyFXUJRvcXA1LKHn9_V-nsUpEogKUrgTbLm26lYet25fr32NuBtJdoGLi9O0juihzBGxRxcLFaifsu0LLOAwk-m9JVVW8mJ6OwaqNIIc2RA1EzcJbLlpeF4zcxXWuy4m4H/s320/IMG_20220324_073948.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhYsAfo2ywzn_f56K96JDL93gQeLohreoHhYi1QbHrguAViPddrib-cM27aqFrzCHIvF4qpxHM0d0fFzlriwySjp7AaZ86xK4EYKl1rXS8U2ZtWar701_QOH4_yG4ju-E34WsF-Lzr5wkMLHJV_cRXkYlpcn03YK9KxtHwB2VHmzFTQss42Xezs6j7i/s4000/IMG_20220324_074001.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhYsAfo2ywzn_f56K96JDL93gQeLohreoHhYi1QbHrguAViPddrib-cM27aqFrzCHIvF4qpxHM0d0fFzlriwySjp7AaZ86xK4EYKl1rXS8U2ZtWar701_QOH4_yG4ju-E34WsF-Lzr5wkMLHJV_cRXkYlpcn03YK9KxtHwB2VHmzFTQss42Xezs6j7i/s320/IMG_20220324_074001.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiryAeeq8HdmRUrOpx_65c_acx5CuDLZAZ07oanS5xEI5LX62RRDW_eUHy2jL2M4QM4kvjMyZjZ1LsXhPzxWtDu2gUniPLfDsm6EioTJUstuPtouvDRClp6DaRjtzVmHnHgxbRBvVwyGrEnnSF2qmP1AOuMG2JkB-jABInTgvVX2Ef4rtrrFKB-nP5J/s4000/IMG_20220324_074039.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiryAeeq8HdmRUrOpx_65c_acx5CuDLZAZ07oanS5xEI5LX62RRDW_eUHy2jL2M4QM4kvjMyZjZ1LsXhPzxWtDu2gUniPLfDsm6EioTJUstuPtouvDRClp6DaRjtzVmHnHgxbRBvVwyGrEnnSF2qmP1AOuMG2JkB-jABInTgvVX2Ef4rtrrFKB-nP5J/s320/IMG_20220324_074039.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhiQa4WsZIgigGnZxxAEiv_WTtD4m37yLfnTGxFg60Aqt3TmmWvBjoiZpE3qOnb2GXmA0rsNvybIb3BIFYRn6A5MC9XxBFaxADQot-SgDHOoeJOCkv2zwJRhVM2N4Hsys8EUWaXfX-QJpUiRO-F0c8qVzEXMJzHLJnDu5XJap_OkMxiDukIzUaUvuTT/s4000/IMG_20220324_074053.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2992" data-original-width="4000" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhiQa4WsZIgigGnZxxAEiv_WTtD4m37yLfnTGxFg60Aqt3TmmWvBjoiZpE3qOnb2GXmA0rsNvybIb3BIFYRn6A5MC9XxBFaxADQot-SgDHOoeJOCkv2zwJRhVM2N4Hsys8EUWaXfX-QJpUiRO-F0c8qVzEXMJzHLJnDu5XJap_OkMxiDukIzUaUvuTT/s320/IMG_20220324_074053.jpg" width="320" /></a></div><br /><span style="font-family: arial;"><br /></span><p></p>Alena Vave Zemanováhttp://www.blogger.com/profile/15259249385409841746noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7420177898911356399.post-80571535616507118022022-06-30T11:20:00.002+02:002022-06-30T11:20:18.504+02:00105 Plus: Za plotem<p><span style="font-family: arial;"> </span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi0uDRxhT1T7IirMssDXWqBi3PyWJRAgzwJdCfQ8Huse38FTejqpeQnHPJWIh5fsVao5CHvqyO8l2c3oEDzxcnC2_OVJwDn1OgwRlltYgRrHyseUeKvfvym3lLNTTru5nQFayJYIbxiYsbzkauQTug5gqvsYsgtNS-OPkJgXwlVAw9oYLiIMew6eUrs/s2000/167_105P.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><span style="font-family: arial;"><img border="0" data-original-height="1496" data-original-width="2000" height="149" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi0uDRxhT1T7IirMssDXWqBi3PyWJRAgzwJdCfQ8Huse38FTejqpeQnHPJWIh5fsVao5CHvqyO8l2c3oEDzxcnC2_OVJwDn1OgwRlltYgRrHyseUeKvfvym3lLNTTru5nQFayJYIbxiYsbzkauQTug5gqvsYsgtNS-OPkJgXwlVAw9oYLiIMew6eUrs/w200-h149/167_105P.jpg" width="200" /></span></a></div><p></p><p style="background-color: white;"><span style="font-family: arial;">Tuze ráda si prohlížím předzahrádky, a když je vidět dál do zahrady, jsem jen ráda. Těší mě ploty s nízkou podezdívkou, skrz které se dá obdivovat výsadba. Abych řekla pravdu, asi nejvíc mám ráda tu venkovskou, rostliny promíchané tak, jak je přinesl a ověřil čas. Růže, floxy, ostrožky, denivky, hledíky, no prostě všechny ty krásné květiny, které si pamatuju z dětství od babiček i jejich sousedů. Občas, dnes už zřídka, se mezi nimi dá objevit betonový hrad se slídovými okny, omšelý trpaslík nebo novější a tudíž zářivější plastová zvířata či figury. Ačkoli sama nic takového na zahradě nemám a mít nechci, leda snad nějakého historického trpaslíka, kdyby mi nějaký přišel do cesty, v cizích zahradách mi dělají snad ještě větší radost, než když jsem byla malá.<span></span></span></p><a name='more'></a><p></p><p style="background-color: white;"><span style="font-family: arial;">Sem tam se dá dokonce narazit i na zahrádku bez oplocení. Kdysi jich bývalo mnohem víc. Možná je to tím, že kdysi lidé mívali své psy uvázané na řetězu u boudy nebo jim nevadilo, když se ten jejich samostatně vydával na své důležité pochůzky po obci. Dnes už i těmi nejmenšími vesničkami projíždí přes den spousta aut, motorek a cyklistů, není to pro psí potulkáře příliš bezpečné, a pak, majitelé čistokrevných psích komtes dlících v opečovávaných zahradách příliš nestojí o to, aby se jejich ušlechtilá dáma spustila s nějakým vořechem, jehož všichni předkové byli rasy čistokrevný ve-taj (rozuměj vesnické tajemství). Ale to jsem trochu odbočila.</span></p><p style="background-color: white;"><span style="font-family: arial;">Zahrádky bez oplocení se mi vždycky líbily. Opečovávané kytičky dávaly každému jasně najevo, kde končí naše a začíná před našima. Všichni to respektovali, dokonce i děti, které si tam maximálně doběhly pro míč, když jim někdy utekl. Ignorovaly to jen slepice, které se přes den volně pohybovaly mezi staveními, odkud si jen občas odběhly domů, aby tam vyrobily vajíčko, a pak se opět vesele vracely do ukdákaného kolektivu. Navečer se pak spořádaně rozcházely do svých domovů a ráno byly zase volně vypouštěny, aby spravedlivě opečovávaly každou předzahrádku v dohledu.</span></p><p style="background-color: white;"><span style="font-family: arial;">Všechny zahrádky v ulici, ať už za plotem nebo bez něho, si byly podobné, protože majitelé si vyměňovali všechny přebytky a odkopky, přesto ale každá něčím vynikala, podle vkusu a zalíbení své paní. Předzahrádky totiž patřily ženám, alespoň většinou. A všechny se o ty své zahrádky, vkusné i přeplácené, dělily se svým okolím. Naštěstí to přemnohé dělají dodnes, budiž jim za to vyslovena chvála a poděkování.</span></p><p style="background-color: white;"><span style="font-family: arial;">Dnes často nízké a průhledné ploty mizí a nahrazují je zdi. Dá se pochopit, že mnohde zeď slouží jako ochrana proti hluku ze silnice, ale vysoké zdi vyrůstají i poklidných místech. Za nimi lze tušit dům, který navrhli architekti z významného ateliéru, který obklopuje nádherná zahrada, navržená a realizovaná zahradními odborníky. Třeba to není pravda, ale je možné si to představovat, a tak pokaždé, když kolem takové zdi procházím, toužím najít nějakou škvíru, sebemenší skulinku, kterou bych se mohla podívat dovnitř. Možná bych byla zklamaná, mohla bych se dívat na kmen stromu nebo na stěnu altánu, a možná bych tam mohla vidět hotové zázraky.</span></p><p style="background-color: white;"><span style="font-family: arial;">Když jsem přemýšlela o zahradách za ploty a za zdmi, když jsem si o nich povídala se svým zahradním andělem, tak mě nejdřív napadlo, jak je zvláštní, že lidé s prostými zahradami se o ně dělí s námi ostatními, kdežto zahrady umné, navržené architektem, bývají ukryté za zdmi. Že mnozí lidé, kteří jinak okázale dávají najevo své bohatství, obezdí své zakázkové zahrady tak, aby z nich nebyl vidět ani kvíteček. Aby si nikdo nemohl užít to, co si oni draze zaplatili.</span></p><p style="background-color: white;"><span style="font-family: arial;">Ale možná jim křivdím, třeba se jen zahrada pro lidi stala součástí jejich domu. Je to místnost, několik místností sice bez střechy, ale místností, kde se můžeme cítit v bezpečí a kde můžeme být sami sebou. Možná se jen potřebujeme odstřihnout od světa přeplněného kamerami, kartami s piny i bez nich, jejichž prostřednictvím necháváme své stopy všude, kam se jen pohneme.</span></p><p style="background-color: white;"><span style="font-family: arial;">Ostatně, vždycky existovaly zahrady skryté za zdí. Zahrady plné tajemství, vzbuzující touhu je poznat. A možná je dobře, že zůstávají za zdmi a otevírají se jen pečlivě vybraným vyvoleným. Každý máme jiný vkus a není většího zklamání, než když na někom vidíte, že by místo vašich růží nejraději zasázel brambory a vůbec by to celé udělal jinak. Možná proto jsou tu ty zdi. Protože zahrada také může být místem navýsost intimním, místem, kde odhalujeme svou duši.</span></p><p style="background-color: white;"><span style="font-family: arial;">Ostatním, ale především sami sobě.</span></p><p style="background-color: white;"><span style="font-family: arial;"><i><a href="https://neviditelnypes.lidovky.cz/zviretnik/oploceni-zahrady.A220615_153134_p_zviretnik_kosa" target="_blank">Publikováno na Zvířetníku dne 16. června 2022</a></i></span></p>Alena Vave Zemanováhttp://www.blogger.com/profile/15259249385409841746noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7420177898911356399.post-76638451745047502972022-06-30T11:16:00.001+02:002022-06-30T11:16:12.839+02:00105 Plus: Sní-dání<p><span style="font-family: arial;"> </span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiCkJPoFX5ojBeQGZeegks2tKFCii1wJQL-nPCpGfw30esLjR39Inpr7yQZikp9Sl-auGpF52q9-C07e6TxS1buM8li5kPAFmsNzwOo5FTVd1XHRI0fMKhSxq8JslQyfjBl1i1wISMqtvHOeL0yyEdSda6M1_m8dkgGDAkQjzUvLjIay5-Enji8z_Y5/s2674/166_105P.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><span style="font-family: arial;"><img border="0" data-original-height="2674" data-original-width="2000" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiCkJPoFX5ojBeQGZeegks2tKFCii1wJQL-nPCpGfw30esLjR39Inpr7yQZikp9Sl-auGpF52q9-C07e6TxS1buM8li5kPAFmsNzwOo5FTVd1XHRI0fMKhSxq8JslQyfjBl1i1wISMqtvHOeL0yyEdSda6M1_m8dkgGDAkQjzUvLjIay5-Enji8z_Y5/w149-h200/166_105P.jpg" width="149" /></span></a></div><p></p><p><span style="font-family: arial;">Zase jednou se snažím o zdravé stravování a tak doma prosazuju bohaté a pestré snídaně, které vydrží člověku hluboko do popoledních hodin. Třeba do dvou nebo do tří, záleží na tom, kdy a jak dlouho se snídá. Jestli v devět nebo v deset nebo tak nějak. Poté je čas na zdravý oběd a pak už mi stačí většinou jen syrová zelenina a Vašek si udělá něco malého. Teď byl ovšem na prodloužený víkend na setkání své bývalé kapely a tam trochu zlajdačil. Hned v pondělí jsem ho přistihla, že ještě v deset nesnídal, ačkoli vstával celkem brzy, aby odvezl do opravy auto s hřebíkem zabodnutým v pneumatice. Ten den jsem si naopak pospala já, protože jsem o víkendu šila dlouho do noci, až k ránu. Jak to, že lajdáš snídání? hartusila jsem. Kdyby ti jí někdo udělal, to by sis určitě dal, co?<span></span></span></p><a name='more'></a><p></p><p><span style="font-family: arial;">Jak jsem to řekla, tak se mi ta slovní hříčka zalíbila. Sní-dání, sní to, co mu dají. Tak to slovo vzniklo. Alespoň mně se ta myšlenka líbila, i když vím, že je to nesmysl. Ale pro jistotu jsem mrkla na internet a našla jsem toto: „Vysvětlení hláskových změn a vnitřní stavby slova je obtížné a pro naše potřeby neúčelné, shrňme tedy stručně, že slovo snídaně souvisí od původu se slovesem jíst a obsahuje též komponent s, který nesl význam dohromady.“</span></p><p><span style="font-family: arial;">Dohromady jako celá skupina, nebo dohromady všechno možné? Ve středověku se údajně ke snídani dojídaly zbytky od večeře a zapíjely se pivem. To pivo bylo z dnešního pohledu čajíček a dechové kontroly se na cestách neprováděly, ostatně těch bylo poskromnu, takže proč ne. I já jsem párkrát v životě snídala pivo, protože večer byl bujarý a dlouhý a pivní snídaně spásná.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Pokud se snídalo dohromady, tedy vespolek („...to jako celá obec najednou?“, oblíbená citace z LP Ozvěny malých scén, modří pamětníci vědí a kdo nezná, vřele doporučuju), tak potom nemělo být smysl být pánem, když ten musel vstávat s kmánem. Alespoň já jako zemanka na tvrzi bych s tím byla velice nespokojena. A neříkejte mi někdo, že domácí paní na tvrzi či na hradě se měla ze všech nejhůř, protože měla nejvíc práce a ještě musela rodit děti a usmívat se na vítěze turnajů.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Sní-dání je mnohem hezčí představa. Je osm ráno a do pokoje tiše vstoupí komorná. Opatrně rozhrne závěsy a své paní položí na postelový stoleček tác se snídaní. A když už tam má být čaj, tak si představuju celou anglickou snídani. Fazolky a párečky, moře opečené slaniny… eh, vlastně mám teď to zdravé období… no ale co může být škodlivého na dobře vypečené slanině z vepříka chovaného ve chlívku s výběhem, ve kterém je plno hraček?</span></p><p><span style="font-family: arial;">Nebo sní-dání v podobě šálku kávy, či spíš pořádného hrnku kafe, servírovanému na tácku spolu s čerstvě utrženou růží? Jak romantické! Milenci se zřejmě domnívají, že jejich vyvolená je živa jen z květinové vůně (a kávy). Z toho pak plynou mnohé manželské propady, kdy muž zjistí, že jeho milovaná ráda snídá kaviár a šampaňské nebo pět vajec ve skle, což se časem dost prodraží.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Sní-dáni je také, když si jdeš na zahradu ráno natrhat hrst jahod a ty si nasypeš do jogurtu. Ráda bych napsala, že si ho dělám sama, ale ještě jsem na takové experimenty nenašla čas ani odvahu, a tak jogurt stále kupuju v kilových kelímcích a snažím se věřit, že se skládá jen ze samých zdravých a živých bakterií, že kterých i já budu dlouho živa.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Sní-dání je, když máš na snídani tolik času, kolik chceš. A když si před snídaní můžeš vyjít ven s hrnkem kafe, nakrmit venkovní kočky a pak hodinu jen tak být a plynout a pak si jít uvařit domácí vajíčko od kamarádů. Tedy od slepic, které chovají kamarádi, aby si to někdo nevysvětloval nějak jinak.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Sní-dání je, když den začne tak, jak si sám přeješ. Když začne dobře.</span></p><p><span style="font-family: arial;"><i><a href="https://neviditelnypes.lidovky.cz/zviretnik/snidane-a-spol.A220608_141518_p_zviretnik_kosa" target="_blank">Publikováno na Zvířetníku dne 9. června 2022</a></i></span></p>Alena Vave Zemanováhttp://www.blogger.com/profile/15259249385409841746noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-7420177898911356399.post-35729295599106507962022-06-30T11:07:00.002+02:002022-06-30T11:07:13.870+02:00105 Plus: Šťastná rybička, aneb příběh jednoho jezírka<p><span style="font-family: arial;"> </span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhBvkDVQfYqua-Qkqhw1VQ5FvhChVwNmi4Qt1E7Ndu94DOXdlDKOvUzmhdkMbM0FkMDn3hqg00SIOXSXeiR0SnrLwTBHsRPZAyPegCbhAX5WXaEEKmeJCcyxaR3hIhOTqOUzA5YpTkwpDcyCveLDvNADOtIwpbI1dgFWipnpWGmlenkZ7PiPbTrh51Z/s2000/165_105P.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><span style="font-family: arial;"><img border="0" data-original-height="1496" data-original-width="2000" height="149" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhBvkDVQfYqua-Qkqhw1VQ5FvhChVwNmi4Qt1E7Ndu94DOXdlDKOvUzmhdkMbM0FkMDn3hqg00SIOXSXeiR0SnrLwTBHsRPZAyPegCbhAX5WXaEEKmeJCcyxaR3hIhOTqOUzA5YpTkwpDcyCveLDvNADOtIwpbI1dgFWipnpWGmlenkZ7PiPbTrh51Z/w200-h149/165_105P.jpg" width="200" /></span></a></div><p></p><p><span style="font-family: arial;">Před čtyřmi lety na jaře jsme začali vytvářet naši zahradu a koncem srpna pak došlo i na jezírko. Bylo maličké, jen pouhých 150 litrů, přesto jsme museli počkat, až po dlouhých týdnech zaprší, aby se prach proměnil v půdu a jezírko do ní šlo zapustit. Vedle jezírka byla na zemi položená lávka a z druhé strany jsme zakopali maltovník, naplněný vodou. Iluze většího jezírka byla téměř dokonalá. Nicméně stále to byla malá plastová nádrž, ve které ještě navíc zabíral nějaké místo květináč s leknínem. Přesto se do něj vešli tři malí červení karásci.<span></span></span></p><a name='more'></a><p></p><p><span style="font-family: arial;">Byla jsem nadšená, krmila jsem je a v zimě se starala, aby led nikdy nezamrzl a karásci se neudusili. Brzy na jaře jsme opět instalovali malý vodopád, poháněný solární baterií a vše bylo zalité sluncem. Možná až příliš, protože pyly vyživená voda zezelenala a ryby se ztratily. Lovila jsem ve vodě malým podběrákem, ale nenašla jsem žádnou. Pak jsem občas zahlédla karáska s černou skvrnkou, žádného jiného, a tak jsem usoudila, že jeho kamarády zřejmě mají na svědomí kočky. Zajela jsem do Bratronic a přivezla nové dva červené karásky a nějaké vodní rostliny, aby se voda vyčistila. Jaro postupovalo, ale voda zůstávala zelená. Když napršelo do sudů, začala jsem vodu z jezírka vybírat a rozlévat ji ke keříkům a stromkům v zahradě. Jaké bylo mé překvapení, když jsem se dostala téměř na dno a postupně vylovila pět červených rybiček. Na tak malé jezírko to bylo vážně příliš. Po dlouhém váhání jsem si vybrala rybičku celou červenou, další měla černou skvrnku na hlavě a ta třetí bílou na boku. Zbylé dva celé červené karásky jsem pustila do staré obecní nádrže, kterou už obývalo celé hejno karásků.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Vodu jsem vyměnila a ta se udržela čistá až do příštího jara, kdy se opět zakalila a karásci mi zase zmizeli z očí. Zopakovala jsem osvědčený postup a stejně tak následující jaro, kdy jsem usoudila, že pokud si pořídíme větší jezírko, bude v něm prostředí stabilnější, a tudíž voda nebude na jaře tak zelenat. Nějaký čas trvalo plánování a následné přesvědčování Vaška, že větší jezírko je bezpodmínečně nutné. A že to vlastně nebude tak hrozné, protože částečně je díra už vykopaná, vlastně dvě, a že se jen propojí spolu a trochu se prohloubí a bude to. Opět jsme čekali na plné sudy a nakonec to v září bylo, i když to zdaleka nebylo tak jednoduché. Nejdřív byla díra stále malá a pak zase moc velká, takže jsme museli dovézt další písek, abychom jezírko obsypali. Stálo to mnoho potu a zakázaných slůvek, ale nakonec jsme mohli prodloužený můstek položit skutečně přes vodu, které teď bylo v nádrži téměř 600 litrů.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Do takové nádrže se vejdou ještě dva karásci, zajásala jsem, a neprodleně přivezla dva strakaté modré, už dvouleté. Jednomu jsem dala jméno Oranžová hlava a toho druhého jsem pojmenovala Červená skvrna.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Loni na jaře mi zmizel jeden z původních červených, ten s tou černou skvrnkou. Nevím, která z koček ho měla na svědomí, žádná se k činu nepřiznala. Chyběl mi, chtěla jsem mít pět rybiček, a tak jsem plánovala, že ho nahradím karáskem citrónovým, skutečnou zlatou rybičkou. Ten rok ale nikde nebyly, museli jsme jet pro ni hodně daleko, tak jsem raději přivezla rovnou dvě. Byly maličké, ale v čisté vodě byly dobře vidět. Tedy až poté, co jsem ji na jaře částečně vyměnila a vložila do ní sezónní plovoucí rostliny. Voda se poté krásně vyčistila a já jsem si všimla, že se v ní cosi hemží. Nejdřív jsem měla za to, že to jsou malí pulci, ale kdeže! Ve vodě plaval bambilion mrňavoučkých rybiček. Zděšeně jsem se ptala zkušené kamarádky s jezírkem, co s nimi proboha budu dělat. Doporučila mi, ať jsem v klidu, že se rybičky časem samy vytratí. A skutečně, jak týdny ubíhaly, rybiček ubývalo. Ty zbývající rostly, u některých bylo už znát, že budou strakaté, pestře vybarvené. Jiné byly téměř černé, další šedavé, no prostě všehochuť. Zdálo se mi, původní červené rybičky v tom nemůžou mít ploutve, protože strakatost se zdála usvědčovat ty loni zakoupené.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Potom, už skoro začal podzim, se mi ozval švagr, že má nové jezírko a jestli nemám nějaké rostliny a rybičky. Tak jsem vylovila dobře dvě desítky drobounkých strakatých rybiček a přemístila je do maltovníku, který jsem po likvidaci původní vodní soustavy zabudovala do čarověníkového kopečku. Abych je ochránila, abych si dala stranou ty veselé, aby vydržely, než pojedeme ke švagrovi. Nakonec jsem jich pro něj vylovila deset a zbytek rybiček zůstal v maltovníku, kde utěšeně rostly. Než přišla zima, vylovila jsem je, protože maltovník je mělký a mohl by v zimě celý promrznout, a dala jsem rybí potěr do velkého jezírka. Bohužel, do jara se všechen vytratil. A jako vždy na jaře voda začala zelenat a naše rybičky se ztratily ke dnu. Občas jsem zahlédla ty zlaté a pak už jen jednu, která byla velice poraněná. Tak poraněná, že bylo milosrdné jí zkrátit utrpení.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Opět jsem částečně vyměnila vodu, pořídila plovoucí rostliny a voda se konečně před dvěma týdny začala čistit. Ale nebyla v ní už ani ta zbývající zlatá rybička. Zřejmě také padla za oběť některé z koček, které v zahradě pobývají nebo jí pravidelně procházejí. Ta jásavá zlatožlutá barva mi v jezírku chyběla a tak jsem se minulý pátek opět vydala na nákup do Bratronic, kde jsem nedávno v nádrži pár citrónků zahlédla. Samozřejmě jsem neodolala a mimo jedné zlaté rybičky jsem přivezla i další hodně modrou, zase jinak strakatou. Obě mrňavé, loňské. Nechala jsem je chvíli v sáčku ve vodě, aby se teploty vody vyrovnaly, a sledovala, jak naše velké ryby okukují nový přírůstek. Ryby jsou prostě nečekaně zvědavé. Pak jsem malé rybičky vypustila a od té doby trávím spoustu času jejich sledováním, protože voda už je zase krásně čistá a je vidět až na dno.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Včera odpoledne jsem seděla na lavičce a šila a Vašek se procházel po zahradě. „Ty jsi dala do maltovníku rybičku?“ zeptal se mě najednou. „Ne, tam žádné ryby nejsou“, povídám udiveně, protože už jsem sama viděla, že tam plave jásavě oranžovo-černá mrňavá rybka. Musela tam zůstat od loňska, nějak unikla výlovu. Přežila opakované promrznutí maltovníku i moje pokusy vylovit co nejvíc listí, které od podzimu tlelo na dně. Přežila pokles hladiny téměř o třetinu v době, kdy nepršelo a já jsem vodu nedolévala s tím, že bude lepší maltovník pořádně vyčistit, až něco naprší do sudů. Na hladině maltovníku plavaly přebytky rostlin, které jsem nedala do jezírka, a voda v něm byla neskutečně špinavá. Občas u maltovníky sedávaly kočky a já se divila, že se jim chce tu divnou vodu pít. Ony ale o rybičce zřejmě dobře věděly, na rozdíl ode mě, která okolo několikrát denně chodím.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Nepodařilo se mi ji včera vylovit, a protože jsme čekali karetní hosty, musela jsem to nechat na dnešek. Ráno jsem nemohla dospat a už před sedmou jsem byla venku a opatrně vybírala vodu. Rybičku jsem vylovila až u samého dna. Dala jsem ji do čisté vody a přenesla do jezírka. Je jen o chloupek menší než ti dva mrňousci, které jsem v pátek přivezla z Bratronic. Rybička vklouzla do vody a na rozdíl od svých předchůdkyň nezmizela na pár dnů ke dnu, ale vydala se statečně prozkoumávat, kde že se to ocitla. Zdá se, že je s novým stavem věcí velice spokojena.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Od včerejška jsem na ni myslela. Jak přežila sama v malém prostoru, maltovník má jen 40 litrů, pod ledem a pak v ohřáté zakalené vodě. Teď vypadá spokojeně, šťastně. Malá trojice vesele rejdí kolem čtyř starších velkých ryb. Vypadají jako tetky, které se potkají na návsi a stěžují si na tu dnešní rozjívenou mládež.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Mám trochu pocit viny, že jsem tu rybičku nechala v takových podmínkách, byť nevědomky. Pak si zase říkám, že teď má třeba pocit, že se ocitla v rybím ráji (i když plastové jezírko má do něj asi dost daleko), a že kdyby nezažila předtím něco horšího, ani by to nevěděla, nemohla by to docenit. Možná, že si někdy potřebujeme pobýt třeba i v bahně, abychom dokázali ocenit čistou vodu a větší prostor. Možná všechno zlé je tu proto, abychom dokázali poznat to dobré.</span></p><p><span style="font-family: arial;"><i><a href="https://neviditelnypes.lidovky.cz/zviretnik/zahradni-jezirko-a-jeho-rybicky.A220601_121719_p_zviretnik_kosa" target="_blank">Publikováno na Zvířetníku dne 2. června 2022</a></i></span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-family: arial;"><br /></span></div><br /><p></p>Alena Vave Zemanováhttp://www.blogger.com/profile/15259249385409841746noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7420177898911356399.post-48489305180229103022022-06-30T11:00:00.004+02:002022-06-30T11:00:53.774+02:00105 Plus: Slimejšové a krtci, aneb Když na zahradu neprší<p><span style="font-family: arial;"> </span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjMQTyeiBsryP2G_aMvKTwbtb-JQLhLOKTe6TFLCKRHtJhEfPM5QKXfmVmrflwXYE9r4ECiMvk-aIGm83DTrNRcNCKPrykjwpV0LbaF4PfF9F0B3okyNrRipuhb3oOlRNUpLlWNWqT-8frl_Nr-iWlhG2wO4j23H4HnjIxz3vCdrTa4f5o9rxRSTrJI/s4000/164_105P%20d%C3%A9%C5%A1%C5%A5%20bohy%C5%A1k%C3%A1m%20slu%C5%A1%C3%AD.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><span style="font-family: arial;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="2992" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjMQTyeiBsryP2G_aMvKTwbtb-JQLhLOKTe6TFLCKRHtJhEfPM5QKXfmVmrflwXYE9r4ECiMvk-aIGm83DTrNRcNCKPrykjwpV0LbaF4PfF9F0B3okyNrRipuhb3oOlRNUpLlWNWqT-8frl_Nr-iWlhG2wO4j23H4HnjIxz3vCdrTa4f5o9rxRSTrJI/w149-h200/164_105P%20d%C3%A9%C5%A1%C5%A5%20bohy%C5%A1k%C3%A1m%20slu%C5%A1%C3%AD.jpg" width="149" /></span></a></div><p></p><p><span style="font-family: arial;">U nás v obci prší málo. Když se podívám na radar, před námi se mraky rozestupují a za námi zase spojují; prostě je to suchá díra. Sousedi říkají, že nám vodu z oblohy krade Labe. Takže i když v Nymburce či v Poděbradech leje jako z konve, u nás do sudu pod okapem nakape ze střechy dvacet centimetrů vody, nebo taky nic. Vašek se na to nepršení dokonce ptal i starosty. Ten mu potvrdil nečestné Labe a přidal svědecký vrch Chotuc, který zase stahuje vodu na sever od nás. A letos je to s deštěm asi nejhorší za celou dobu, co zde bydlíme.<span></span></span></p><a name='more'></a><p></p><p><span style="font-family: arial;">Původní požární nádrž z první republiky, které se říká Louže a která z jedné strany ohraničuje lipový park, je doslova poloprázdná, novější multifunkční nádrž Rybník na konci obce by na tom byla stejně, kdyby do ní rybáři občas nepřipustili trochu vody ze zavodňovacího kanálu. Jinak by ryby byly na suchu stejně jako naše zahrady. A to jsme se letos časně na jaře na chytání vody řádně vybavili. Ze střechy naší bytovky vedou čtyři okapy, u každého rohu jeden. Voda se zatím chytala do sudů jen na straně domu přivrácené k zahradě, každá polovina domu měla sudy své. Letos jsme na naši stranu nainstalovali tisícilitrovou nádrž a dva sudy jsme přesunuli na přední stranu domu, abych mohla zalévat keře, které jsem okolo naší části domu vysázela. Mimo to máme sudy u garáže, pergoly i u zahradního domečku. No, a co myslíte? Ještě ani jednou se letos žádná z těch nádob nenaplnila. Ani částečně, takové je tu sucho.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Dalo by se proto předpokládat, že tu tedy nebudou žádní slimejšové, jak souhrnně nazývám všechno odporně slizké, pohybující se prostřednictvím jedné nohy. Ale chyba lávky. Když jsem vysadila na přelomu dubna a května sazenice rajčat, nastrkala jsem mezi ně do půdy také malé afrikány a hlávkové saláty. Ty první, jak jsem předpokládala, budou rajčata chránit před chorobami a budou zdobit záhon ještě dlouho poté, co rajčata dozrají, ty druhé naopak stačím sklidit a sníst ještě předtím, než se rajčata rozrostou. Během dvou dnů jsem ale seznala, že slimejšové se rozhodli sklidit ještě křehké lístečky a první květy okamžitě, stejně jako už druhou sadbu kedluben.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Když vy takhle, tak já na vás modré granule, houkla jsem do zahrady a vydala se do zahradnictví. Hlístice by byly asi lepší, ale opět se mi nepodařilo zesynchronizovat příslušné teploty s dobou, kdy se dají hlístice zjara objednat. Každopádně na těch modrých granulích zřejmě něco bude, protože (ťuk ťuk ťuk) zatím přežily první lístečky okurek nakládaček, patizonů a fazolí. Pravda, fazolemi, stejně jako ředkvičkami smýkají hraboši sem tam, ale snad se alespoň pár z nich podaří ukotvit se a vyrůst.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Naši přátelé Rita a Jura, kterým vděčím za dnešní téma, jsou toho názoru, že si hraboše i slimáky pěstuju pod slámou, kterou mám od loňska pokryté zeleninové záhony. O mulčování slámou (nebo ještě lépe vhodnou štěpkou) jsem se dočetla loni v zimě v knize Zelenina z ekozahrady. Líbila se mi myšlenka, že se na stará kolena nebudeme muset trápit přerýváním záhonů a také že mulčování slámou bude chránit záhony před vysušováním větrem. Před rokem na jaře jsem tedy právě vybudované mírně zvýšené záhony vylepšila kompostem, minerály, speciálním dřevěným uhlím a granulovaným hnojem a pokryla to všechno slámou. Je pravda, že nastýlka chrání půdu před vysycháním, ale kvůli suché zimě i jaru se zespodu zřejmě nerozkládá tak, jak by měla. Nicméně pro slimáky je to zjevně i tak vyhovující prostředí, stejně jako štěpkou vysypané cestičky.</span></p><p><span style="font-family: arial;">V oné moudré knize píše její autor Jaroslav Svoboda o tom, že škůdci nikdy nestačí sníst všechnu úrodu. Ovšem již při studiu oné eko bible jsem měla podezření, že se v ní píše o mnoha velkých záhonech na rodinném statku, ne o několika záhoncích u bytovky. Autor všechno vysazuje ve velkém množství a rozmanitých směsích na malá pole, která nazývá záhoniště a dýňoviště. Přesněji řečeno na to vysazování má manželku, která pěstování zeleniny miluje a ráda o ni pečuje. To není můj případ. Nejsem schopná si pamatovat a tudíž ani naplánovat, která zelenina se kterou kamarádí a která ne, ani která může jít do záhonu po které jak během jedné sezóny, tak v průběhu let. Irituje mě, když mi zeleninu a ovoce ožírají breberky nebo slimejšové, a nikdy nevím, co se čím má postříkat preventivně a co nápravně. Jsem prostě zahradník na baterky a mám za to, že když jsem pohnojila, zasadila a zalévala, byť to poslední většinou prostřednictvím Vaška, měla by mít zelenina uznání a plodit přiměřeně a pravidelně tak, abychom to bez stresu stačili zkonzumovat nebo zavařit. Což není vůbec taková samozřejmost, jak by člověk z města očekával.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Na zadní zeleninové zahradě se vyskytují hraboši a slimejšové, hlavní moje zahrádka milovaná navíc oplývá krtky. Možná, že je to jen jeden krtek, ale v tom případě to musí být buď šílenec, nebo úderník. Případně obojí. Jeho činnost zjara se projevovala jen občasně a celkem decentně, takže byl snesitelný. Hlavně proto, že se mi zdálo, jako by jeho výkopové práce směřovaly k sousedovic, většinou zatravněnému, pruhu zahrady. Jenže jak se prohlubovalo sucho a já jsem začala zalévat nejdřív trvalky, které přece jen nekoření tak hluboko, a pak i své keříky a stromky, nacházela jsem čím dál častěji hromádky kolem kmínků dřevin nebo propadlé či zeminou zcela zaházené rašící trvalky.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Ten černý pacholek je schopen podkopat cokoli, objede tunelem kolem dokola kořeny stromků nebo hrabe kolem jezírka tak vehementně, že do něj naháže hlínu, ačkoli se ho snažím udržet hlíny prosté. Protože když v něm hlína je, na dně se změní v bahýnko, v něm radostně ryjí karásci, voda se zakalí a na karásky není vidět. Mimo to podrývání jezírka znamená jeho naklánění, čímž má tendenci se vodorovná voda vylévat ven na určitém místě, které je pak vlhké, takže v něm žijí žížaly a proto tam krtek intenzivně krtá...</span></p><p><span style="font-family: arial;">Jak vidno, sucho v zahradě nezpůsobuje pouze to, že rostliny hynou žízní, my máme namožená záda z tahání konví a ve studni ubývá voda, ale také že hraboši hraboší ve vlhčích a kypřejších povrchových vrstvách zeminy, zatímco pod nimi si svá loviště rozšiřují krtci, a nahoře pod slámou se prohánějí slimejšové. Ostatně, nejen pod slámou, vyskytují se i v hlavní zahradě, kde sláma není. Slimejšové jsou dle mého názoru ještě horší než trpaslíci, kteří, jak známo, vlezou všude.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Samozřejmě dnes, kdy si chci postěžovat na sucho, vlastně už včerejška, u nás drobně prší. Tak drobně, že se sudy ještě zdaleka nenaplnily, ale jsem vděčná i za tu trochu vody. Tráva na plácku, kde si o víkendu hrály děti, téměř zmizela, tak doufám, že se zase obnoví. A že se krtek zklidní, protože žížaly se pravidelně rozžížalí po celé zahradě, a hraboši se také rozhraboší pod povrch natolik, abych nemusela stále zašlapávat jejich těsně podpovrchové cestičky. Jen těch slimejšů mi asi přibude. Ale co, stejně tu jsou stále, tak jen ať prší a prší a prší.</span></p><p><span style="font-family: arial;">Májový deštíček je tak úžasný a tak potřebný pro krásu naši i našich zahrad a celé přírody vůbec, a letos jsme si ho ještě neužili. Alespoň tady u nás.</span></p><p><span style="font-family: arial;"><i><a href="https://neviditelnypes.lidovky.cz/zviretnik/slimaci-na-zahrade.A220525_191248_p_zviretnik_kosa" target="_blank">Publikováno na Zvířetníku dne 26. května 2022</a></i></span></p>Alena Vave Zemanováhttp://www.blogger.com/profile/15259249385409841746noreply@blogger.com0