Improv? Bingo!

Co je to improv (improv styl v patchworku), to jsem se dozvěděla nedávno od Jamaly na jejím blogu, kdy připomněla jeden svůj starší článek - KLIK. Je to vlastně legrační, když píšu, že jsem se to dozvěděla nedávno, protože jsem ten článek četla už před dvěma lety. Jenže, názvy si obvykle nepamatuju a tehdy jsem improv vyhodnotila spíš jako scrap, a to přes všechno, co o něm Jamala napsala. Protože já jsem vlastně něco podobného intuitivného šila už dávno a vždycky to pro mě scrap byl. Třeba deka pro Markétku (Dalmi), KLIK, nebo přehoz pro dceru Lucii, KLIK. Ty jsou sestaveny z menších bloků v improv stylu. Zkrátka jsem to, co Jamala ukazovala, brala hlavně díky použitým jednobarevným látkám spíš jako "moderní (tvůrčí, intuitivní) scrap". A říkala jsem si, že bych se k němu ráda někdy vrátila, až někdy... až budu mít čas. 

A hlavně až budu vědět, kam v tvorbě vlastně jít. Vnitřně jsem už dlouho tíhla k ručnímu šití, prošívání, k boro stylu, k textilním kolážím z útržků látek, ke kawandi, ke slow stich, k meditačnímu šití, k šití s duší... (Těch pojmů a technik je hrozně moc, různě se překrývají a nedají se moc škatulkovat, a navíc stejně žádnou z nich nedělám v čisté podobě.) Současně jsem ale cítila jak limit fyzický (problematická pravá ruka), tak určitý limit ve využitelnosti. Protože co s menšími a mrňavými ručními projekty, když na větší nestačí ruka? Co s projekty, které se ani nedají prát, pokud tedy nechcete docílit značně punkového vzhledu. Nemůžu nevzpomenout na na své "hipsterské svačinové taštičky", které jsem šila technikou strojem šitého bora, strojem šité koláže, zkrátka z malých nezačištěných kousků látek. Po vyprání taštičky dostaly punkově otřepený vzhled. Foto po vyprání bohužel nemám, tak sem dávám foto taštiček z lícu a rubu. Ty malé bláznivé tašky jsem šila v roce 2019 pro akci Polabský Montmartre.

Ale zpátky k tématu, tedy k improv. Teprve teď nedávno, když Jamala na fb připomněla svůj starší článek, KLIK (a vzápětí přidala další, KLIK), jsem najednou zažila okamžik osvícení, svůj AHA moment. Vždyť to improv je vlastně všechno, k čemu jsem kdy tíhla. Tak třeba:

- jsou to vlastně scrapy (a ne že ne :) ), scrapy takové, jak jsem je většinou dělala, intuitivní scrapy, někdy to byly jen jako by scrapy. ale v zásadě to scrapování často byla řízená "náhoda". Třeba jedny z prvních partnerských dek využívaly klasickou techniku, ale jednotlivé dílky vlastně alespoň částečně vznikaly jako improv, KLIK.

- Aby vznikl textilní art, nemusím přetvářet látky - barvit je, tisknout či kreslit na ně, razítkovat je, používat šablony, fotky a tak podobně. To jsou činnosti, které si ráda vyzkouším a dokonce mě baví, ale svou tvorbu tak necítím. Vždycky jsem naopak milovala, když jsem komerčním látkám dokázala dát nový význam, posunula je někam jinam, přetvořila je jen jejich použitím.

- Můžu vytvářet koláže, improv je vlastně koláž, můžu vytvářet abstrakce, můžu zkoušet, co spolu látky dokážou a nedokážou, jak se podmiňují a navzájem proměňují.

- A v neposlední řadě to všechno můžu dělat na stroji, u kterého mě sice bolí záda i ramena, ale přece jen ta zátěž na pravou stranu menší. A můžu takto zpracovávat ty malé zbytečky i krásné látky, které jsem kdysi koupila a se kterými si dnes nevím rady.

Jooo!

Koukla jsem k Jamale, koukla jsem na Pinterest, abych viděla, co všechno se pod improv vejde, a koukla jsem se i na nějaká videa, kde se jede improv opravdu hodně intuitivně a jinde zase až hodně sofistikovaně.

A začala jsem si hrát. Po dlouhé době, dá se mluvit spíš o letech než o měsících, jsem se v tvorbě ztratila. Byla jsem šťastná a plná energie, nesmírně mě to bavilo a uspokojovalo. Dnes se tomu stavu moderně říká být ve flow.

Ještě jsem v té době pracovala na skřítcích pro děti do mateřské školy, jen jsem si to chtěla zkusit. Ten první počin, ze kterého jsem nakonec vytvořila polštář do dobročinné aukce (rozměr cca 43 x 43 cm), mě hodně naučil. Měla jsem co dělat, abych ukrotila tolik látek, současně jsem při tom šla za své hranice, kdy jsem vždy měla potřebu vše učesávat a rámovat. Výsledek mě nakonec mile překvapil a ráda bych si práci s většími plochami bez vytváření obrazců zopakovala na dece nebo na velkém quiltu.

Jak jsem už psala, úplně jsem improv propadla, takže jsem ještě před dokončením prvního vědomého improv začala s dalšími. Z toho druhého se nakonec vyvinul obrázek o rozměru cca 55 x44 cm, tedy před proquiltováním. Na quiltování se těším, už ho mám i promyšlené, ale nemám na něj teď čas. Ten nemám ani na dokončení třetího projektu, který jsem začala současně. Tak nějak tuším, kam by to mělo dál směřovat, ale v tuto chvíli nemám potřebu se do toho ponořit. Třeba ho ani nedokončím, nebo se to bude hodit někdy někam.

Teď mám v hlavě další projekt. Stále ještě dlužím quilt na téma Podzim, který by byl šitý přímo pro tuto kolekci BPK. Sice jsem se do této výstavy zapojila, jenže jsem použila quilt z roku 2020, který jsem chtěla alespoň takto poprvé veřejně představit. Nápadů a návrhů na téma Podzim jsem měla několik, ale nikdy jsem necítila, že to je přesně to, co chci šít. Až teď. Až teď je mi jasné, že quilt složím z několika improv bloků a na tom prvním jsem už začala pracovat. Baví mě to, naplňuje mě to. A to natolik, že jsem měla i potřebu o tom všem napsat, zachytit své rozpoložení a projekty v čase.

Musím přiznat, že jsem co se týče tohoto blogu opravdu lajdák. Dlouhé měsíce nepíšu, pak nastrkám několik projektů do jednoho článku, jen abych je zdokumentovala, pokud tedy na některý z nich zcela nezapomenu. A když po čase něco hledám, k něčemu se chci vrátit, tak nikde nic není. Ani hotové věci, ani mé pocity a myšlenky.

Už celé dlouhé roky to mám tak, že ožívám až s příchodem podzimu. Léto u mě rozhodně nebývá tvůrčím obdobím, často ten letní čas kvůli vysokým teplotám jen přežívám. Ale teď se cítím dobře, mám v sobě energii a chuť. Možná je to i (nebo hlavně) díky tomu, že jsem během léta spoustu času jen tak proseděla v zahradě, že jsem se tak pilně zabývala provozováním zenu. Každopádně doufám, že mi ta energie vydrží co nejdéle a taky že se polepším co se týče psaní blogu (blogů).