Quilt Babiččin dům, kolekce Kořeny

quilt Babiččin dům, stvořený
z lásky, ústřižků látek i vzpomínek

Téma naší příští kolekce, kterou jsme jako uskupení Na okraji připravovaly na 14. PPM 2020, jsou Kořeny. Vybraly jsme si ho s Markétkou, protože slovo kořeny je mnohovýznamné a nabízí se tedy mnoho možností, jak téma uchopit a zpracovat.

V září roku 2019 jsem odjela na týden do Miličína, abych se postarala o kočky a pejska své sestřenice po dobu její dovolené. Kdybych napsala, že jsem jela do domu své babičky, nebylo by to zcela přesné, protože sestřenice dům před lety velice hezky a citlivě zrekonstruovala. Ale přízemí zůstalo zachováno. Všechny ty silné staleté kamenné zdi bývalé zámecké kaple, krásná klenba, která byla kdysi částečně zakrytá, a hlavně zůstal zachován genius loci, jaký jsem tu od dětství vnímala.

Šila-li jsem, či nešila-li jsem?

8. března 2020, příprava na PPM 2020.
Za dva dny už byla výstava zrušena.

Na mém blogu nechyběly za poslední měsíce jen texty, ale také quilty. Poslední art quilt, kterým byla konvergence Letní slunovrat, jsem došila někdy před rokem a na blog vystavila v listopadu 2019.

Dlouhé odmlčení ale neznamenalo, že bych nešila. Naopak! Věnovala jsem se vytváření quiltů do kolekce Kořeny, kterou jsem chtěla představit na Prague Patchwork Meeting (PPM) v dubnu 2020.

105 PLUS: Wabi-sabi, teď a tady

detail fošny na lavičce 
u dřevěného bludiště v Cerhenicích

Není to vždy jednoduché, ale většinou se mi daří víceméně nenápadně kamuflovat skutečnost, že jsem byla hodně dlouho zamrzlá v čase, následkem čehož jsem v mnoha oblastech života zaostalá. A to ne snad pouze momentálně, ale přímo monumentálně. Naštěstí v dnešní době je poměrně jednoduché si o něčem rychle něco zjistit, spousta informací se dá vygúglit a nasměrovat se, kde a jak je možné se toho o věci dozvědět víc.

105 PLUS: Zahradnické záhady

růže, která někdy voní a jindy ne

20.8.2020

I když v hloubi duše nepochybně prahnu po roztříděném, uspořádaném a přehledném světě, což dosvědčují mé občasné pokusy utřídit fotky papírové i elektronické, složky v počítači v prohlížeči, skříně, skříňky, zásuvky i šuplíčky, ve skutečnosti nejsem schopná jakékoli systematičnosti. Mé pokusy vést si deník nebo si zapisovat své ranní či večerní myšlenky do krásného nového sešitu skončily vždy po několika dnech čím dál útržkovitějších zápisů. Nedokážu si ani zapisovat ranní teplotu venku a svou váhu; tu především nejsem schopná, nebo spíš ochotná denně zjišťovat. Ostatně, člověk by mě den začínat s veselou myslí, že.

105 PLUS: V radosti

Bertík na šplhadle „v cedníku“, 
foto z února 2019

13.8.2020

Před pár dny jsem musela nechat odejít svého třináctiletého kocourka Bertíka. Letos na jaře mu byla diagnostikována cukrovka, a i když se nám na začátku prázdnin podařilo pěti jednotkami caninsulinu, aplikovanými dvakrát denně, dostat cukr téměř do normy, mně bylo zřejmé, že se jeho stav začíná pomalu zhoršovat. Veterinářka na to zpočátku koukala jinak, chtěla to ještě dál zkoušet, ale jak už jsem napsala jinde, výsledky jsou jedna věc a to, jak se kocourek změnil, je věc mnohem důležitější. Už ztratil radost ze života a já jsem vnímala silně, že i když má veškerou péči, přestává se cítit se ve svém těle dobře. Nakonec Bertík vylezl z přepravky, veterinářka si ho prohlédla, poslechla srdce a dala mi za pravdu.

105 PLUS: Rajčata, aneb Pěstitelské zkušenosti děvčete z paneláku

částečně průhledný motýl

6.8.2020

Žijeme od konce roku 2017 v úrodném a teplém polabském pásu, sousedé ob zahrádku jsou velcí pěstitelé a naši přátelé žijící poblíž také, a tak bylo od začátku zřejmé, že na naší malé zahradě musí mít své místo i zelenina a nějaké to drobné ovoce. Výsadbu ovocných stromů jsem prozřetelně zamítla po zohlednění velikosti, tvaru a orientaci zahrady a s přihlédnutím k nutnosti stromy nejen prořezávat, ale také chránit proti počasí i různým chorobám a ovoce pak proti mnohým nadšeným konzumentům z živočišné říše. Naopak jsem se nechala zlomit nostalgicky snivým básněním Vaška o dědečkových rybízech a angreštech a o křehkých mrkvích a ředkvičkách vytažených ze záhonu a konzumovaných hned na místě po lehkém opláchnutí v sudu s dešťovou vodou.

105 PLUS: O Oškobrhu

za plotem pod Oškobrhem

30.7.2020

Dominantou našeho placatého kraje jsou dva vrchy, Chotuc a Oškobrh. Ten první se tyčí do výšky 254 m a ten druhý dokonce dosahuje 284 m. Někomu se to může zdát málo, ale když bydlíte v obci, která se nachází ve výšce 188 metrů nad mořem, tak to prostě vysoké kopce jsou. A nejsou to jen tak ledajaké kopce, jedná se o vrchy svědecké. Někdy se o nich mluví jen jako o „svědcích“.

105 PLUS: Pět poupat

nadějné poupě pivoňky

23.7.2020

Před několika lety jsem pozdě na podzim narazila v OBI na dvě japonské křovité pivoňky, které byly nabízeny ve výprodeji s velkou slevou. Byly to takové chudinky bez označení, skoro na vyhození, tak jsem si řekla, že to s nimi na mé tehdejší panelákové zahrádce zkusím. Jedna z nich nepřežila první zimu, ale ta druhá prokázala značnou životaschopnost, která ji ostatně provází dodnes.

Dlouhá odmlka, aneb pět měsíců tak trochu v mlze

(Upozornění:  je to dlouhé, spíš smutné psaní, a je bez obrázků)

Když jsem se teď konečně po dlouhé době odhodlala k psaní na blog, našla jsem koncept z 30. června. Ovšem říkat tomu koncept je trochu nadnesené, jednalo se jen o uložený nadpis s názvem Pět poupat. To téma jsem mezitím zpracovala ve 105 Plus, tedy v malých fejetonech či zamyšleních, ke kterým jsem se po víc než roce koncem července na Zvířetníku vrátila. Kdo by chtěl vědět o „stopětkách“ něco více, nebo si je chtěl připomenout, ty starší najde zde. A ty letošní postupně doplním sem na blog.