sobota 3. června 2023

Jak často? Jednou za rok! A jsem ráda, že alespoň tak.

 Nechápu, jak je možné, že ten čas tak letí. Když jsem naposledy psala, začínaly prázdniny. Ty loňské. Na jejich začátku jsem jela na setkání se sestřenicemi do domu, do kterého jsme jezdili za babičkou. Co na tom, že to nebyla vlastní babička nás všech. Pro nás to babička byla. Milovaly jsme ji a ona nás vždycky opečovávala s babičkovskou láskou a trpělivostí. Už několik let se tam scházíme, bez dětí, vnoučat a psů, a užíváme si pospolitost, výlety, vzpomínky i plány do budoucnosti. Jsem za ta setkání moc ráda a už se těším na to letošní.

Poté u nás byla na letním "táboře" vnoučata a pak bylo stále co dělat na zahradě. Něco jsem šila a něco pletla, ale protože se to většinou nemohlo hned ukazovat, tak jsem to nakonec neukázala vůbec. Vlastně jsem úplně odvykla dokumentování a sdílení svých prací.

Koncem loňského roku jsem pletla a pletla. Dárky pro dcery a snachu i hračky pro děti z místní mateřské školy. Pletla jsem, až mi začala stávkovat pravá ruka, takže syn a zeťové dostali pod stromeček místo luxusních pletených ponožek luxusní klubíčka ponožkové vlny. Mimochodem, stále ještě ponožky nemají, protože ta ruka se ukázala být dlouhodobější záležitostí a asi ty problémy s ní nebudou jen z přetížení, ale pravděpodobně se jedná o uskříplý nerv. Uvidíme, CT páteře a EMG vyšetření ruky mě teprve čeká.

Velice špatně funkční ruka mě trápí už přes půl roku. Po rehabilitaci došlo ke zlepšení natolik, že jsem se mohla vrátit k šití; na pletení si ještě netroufám. Ve skutečnosti totiž pravá ruka zůstává o dost slabší než ta levá a bolesti přetrvávají. Stále ještě pravou rukou neumíchám kaši, nevyčistím okno, ani nedokážu oloupat víc brambor než jen pro dva. 

Zlepšení přišlo právě včas, abych dokázala ušít quilt do kolekce BPK na téma baroko. Vernisáž výstavy k krásném barokním areálu Skalka v Mníšku pod Brdy je zítra a už se na ni těším.

Také jsem dokončila malý "televizní" či piknikový quilt / přikrývku o velikosti 120 x 120 cm. Většinu čtverců jsem ušila už kdysi a ani nevím, proč jsem tehdy quilt nedošila. Teď jsem tedy přidala další čtyři čtverce, sešila top a hned ho také proquiltovala. Tréninkově a zkušebně, protože potřebuju dokončit velký quilt / přikrývku a musela jsem zjistit, zda to má pravá ruka zvládne. Protože nacpat velkou deku do malého stroje a utáhnout ji rukama při prošívání, to je docela solidní fyzický výkon. Nikdy dřív jsem si to tak silně neuvědomovala.

Přikrývku mám rozpracovanou (jak se říká "de to, ale dře to") a už se mi v hlavě rojí další projekty. Slíbila jsem jednu dětskou deku a mám (už roky) rozpracovaný quilt z volného cyklu Moje sestra Magdalena a taky máme další klubové zadání na podzimní výstavu a v hlavě mám další projekty. Prostě se mi vrátila chuť šít a s tím je spojený pocit, že bych měla prohlédnout fotky a zaznamenat alespoň zpětně, co jsem loni vlastně dělala. Moc toho nejspíš nebude. Ale pro pořádek se do toho pustím. Už jen pro to, že když to neudělám teď, tak to neudělám nikdy.

2 komentáře:

  1. Lezarts

    Už jsem si říkala co se děje?!
    Ujistila jsi mě, že šiješ, tak žiješ!!!
    Na bebíčko fotkám a přeji rychlé uzdravení!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, Renátko, velice jsi mě potěšila. Na bebíčko jsem dostala předepsané kapačky, budu na ně chodit v srpnu, tak snad bude líp. Doufám, že se máš dobře, musím se k Tobě zase jednou podívat na web.

      Vymazat

Děkuji za vaši návštěvu na mém blogu i za vaše komentáře, jsou pro mě důležité. Vave