Doma (ve městě i na vsi)

 

Tento příspěvek je vlastně tak trochu šméčko na lidi, protože tento malý quilt jsem ušila už před dvěma lety. Zmínku o tom najdete ZDE. 

Quilt je šitý technikou improv. Že něco takového existuje a že se to tak jmenuje, to jsem do doby před dvěma lety netušila, i když jsem už v podobném stylu předtím šila a ta technika je mi velice blízká.

Nicméně s tím názvem jsou občas potíže, ostatně jako téměř s každým názvem. Pod označením improv se najde tolik různých věcí, že tím přestává být toto označení vypovídající.

Jak už jsem zmínila, o improv jsem nevěděla většinu svého života. Jazyková bariéra dělá své, stejně jako určitá nechuť příliš studovat cizí vzory a poučky, jak se co má dělat a co je správné. Protože to je právě to, čeho se potřebuju zbavit. Na Pinterestu jsem si ukládala takové ouilty do složky Moderní quilt. Vlastně by mě nikdy nenapadlo, že by to mohly být jiné quilty než takové, které vznikají za pochodu, z intuice a momentálního pocitu.

Ale zpátky k tomuto konkrétnímu malému quiltu, který vznikl z jakéhosi přetlaku a nadšení v říjnu 2023. Šila jsem bez plánu, co si s tím pak počnu, a když se mi to zdálo hotové, černou bordurou jsem zarovnala okraje a celé to prošila. Pak jsem si uvědomila, že jsem to nastavení měla udělat ještě o kus širší, aby z toho šel udělat quilt. Ale nijak jsem to neřešila, ten hlavní účel byl splněn. Hrála jsem si, tvořila, byla šťastná.

Běžel čas a asi před měsícem jsem se ocitla v prodejně Action a když jsem šla kolem malířských pláten v rámu, dala jsem si do vozíku jedno o rozměrech 50 x 40 cm vedena impulzivním pocitem, že bych si mohla zkusit ušít nějaký obrázek. Jak test k tomu dlouhotrvajícímu záměru ušít si quilt do obývacího pokoje. A když jsem přišla domů, padl mi do oka tento obrázek, který už dva roky visel na ramínku se skřipci na plechové nástěnce s háčky. Když jsem si obrázek přeměřila, malý kousek chyběl. Protože jsem doma žádnou pevnou černou látku nenašla, použila jsem černou džínovinu a nastavila quilt o ten kousek potřebný k napnutí quiltu na rám. Dva roky váhání byly vyřešeny za pár hodin a obrázek visí v obývacím pokoji nad skříňkou, kde nahradil obrázek, který jsem už delší dobu chtěla dát pryč.

Název quiltu jsem dlouho hledala. Na fotkách je vidět, jak vznikal. Nejdřív ta pravá strana, která mi přišla jako město. Když jsem ale chtěla pokračovat a začala pracovat na levé straně, vynořovalo se mi něco jiného, méně sevřeného. Pro mě to byla vesnice. Pracovně jsem tedy začala quiltu říkat Ve městě a na vsi. Ale nelíbilo se mi to, nebylo to přesné. Teprve po natažení na rám mi to došlo. Je to Doma. Moje doma ve městě i na vsi.

Je to první quilt, který jsem natáhla na rám. Už dávno jsem si říkala, že když o quiltech uvažujeme jako o textilních obrazech, proč bych je nemohla napínat na rám? Vždyť se to tak občas dělá, viděla jsem to na fotkách. Ale poslední dobou jsem hlavně šila quilty do kolekcí BPK či podle jiných zadání. Stejně jako před lety jsem šila hlavně pro deky z lásky. Sama sobě jsem nasazovala uzdu, sama sebe jsem svazovala.

Tohle je jen malý obrázek na rámu, ale pro mě je to velký skok.