Džínové polštářky s červenou

Koncem října vyvstala nutnost urychleně ušít tři věci. Jeden pro dobročinnou akci, dva jako dárky. A tak vznikla série tří polštářků z džínoviny v kombinaci s červenou látkou, ke které jsem kdysi přišla ani nevím jak.

Práce se starými džíny nabízí nekonečně možností. A formát polštářku je skvělý, protože je malý, což je příjemné z mnoha ohledů. Asi nejdůležitější pro mě teď je, že práci s tak malým rozměrem zvládnu i ve chvíli, kdy mám potíže s rameny i rukama. Také si můžu na malé ploše vyzkoušet různé varianty, hledat a objevovat. A to mě baví ze všeho nejvíc.

Látání času (Ma)

 

Po (nedokončených) krajkových obrázcích jsem se pustila do něčeho, co neumím pojmenovat. Chtělo se mi jen tak něco šít, prošívat. Sáhla jsem po kulaté krabičce, kam strkám zbytky bavlnek, leckdy zamotaných a zauzlovaných. Jako podklad jsem si vzala dlouhý kus záclonové lněné látky. Namátkou beru z krabičky bavlnky a z úzkých konců látky občas vytahuju nit, ze které je látka utkána, a používám ji na prošívání.

Toto dílo se špatně fotí. Nitě jsou světlé a tenké, často šiju jen jednou nitkou z mulinky, a prošívaná látka je řídká. I když jsem ji na focení podložila temně modrou látkou, příliš to nepomohlo.

Abych se trefila do jemných otvorů, musím se dost soustředit. Lněné nitě, ze kterých je látka utkaná, jsou nestejně silné a občas nopkaté. Šiju bez brýlí, protože multifokály mi nikdy na blízké koukání nevyhovovaly. 

Látání času (krajkované)

 

Tento vzor, na který jsem kdysi narazila na Pinterestu, jsem použila už dříve, při tvorbě leporela Cesta rokem 2024 (více ZDE). Je mi blízký. Šije se stále dokola, dá se různě modifikovat a za mě, čím víc nepravidelností, tím lépe vypadá. Přítelkyně ho na fb označila za šitou krajku a měla pravdu, i když mě samotnou nenapadlo daný vzor takto nazvat.

Když jsem na sklonku jara opustila vizi džínového bloku, zavrtala jsem se ještě hlouběji do svého křesílka na zahradě a pustila se na kousku přírodně barvené látky do vyšívání. Barvené plátno je podložené jen řídkou utěrkou z IKEA, aby se plátno příliš nekrabatilo, ale aby se mi prošívalo lehce.

Látání času (džínové)

Už jsem se možná zmínila, že hned zkraje roku, někdy od druhé půlky ledna jsem náhle začala cítit nevysvětlitelnou únavu, svalovou i celkovou slabost a všechno mě začalo bolet. Byla jsem schopná jen posedávat, do nových projektů se mi moc nechtělo a do šití na stroji také ne. S určitým dočasným mírným a spíš krátkým zlepšením tento stav přetrvával až do konce prázdnin a když se zdálo, že začíná být lépe, zjistila jsem, že mám zase boreliózu, což znamená třítýdenní léčbu atb, kterou ne zrovna dobře snáším. A když jsem se vyhrabala z nejhoršího, začaly zlobit krční obratle, se kterými ještě teď docházím na fyzioterapii. Ale naštěstí ta únava a prapodivný útlum odešly spolu s horkými dny a já se snažím dohánět vše, co jsem zanedbala. Mimo jiné i tento blog. Ne vše, co jsem zatím publikovala, je přesně chronologicky seřazeno. Ony se také ty činnosti prolínaly, protože pochopitelně strojové šití je práce na doma, kdežto ruční šití, ale třeba i párání, to jsou práce hlavně venkovní.

Bubuláci pro děti ze školky

 

Od roku 2021 šiju malé hračky pro děti z místní mateřské školy jako odměnu za jejich besídku, kterou pro občany obce připravují u příležitosti rozsvícení vánočního stromu na začátku adventu. Nápad to byl spontánní a jak to všechno vzniklo si můžete přečíst v mém 105 PLUS, kterém jsem tehdy pravidelně psala. Článek najdete ZDE a fotky hraček z předchozích roků zase TADY, resp. pod štítkem Pro děti ze školky.

Polštářky pro dobročinnou akci 2025

 

Už od roku 2009, tedy od samého začátku, se spolupodílím na organizaci neveřejné dobročinné akce, pořádané v rámci Zvířetníku. Resp. na organizaci jedné její části s tajuplným názvem "polštářky ZU". Zkratka ZU znamená zvláštní určení a je to původně šifra, která měla sloužit k utajení účelu polštářků, jež jsme šily pro onkologicky nemocné kamarádky ze Zvířetníku.

 

Celá akce se během času měnila, ze tří švadlenek jich bývá i osm. Příjemci polštářků se stávaly různé domovy seniorů, hospice, dětské i onkologické oddělení v nemocnici. A na té onkologii se to v posledních letech ustálilo. Nakonec, právě pro lidi bojující s rakovinou jsme původně začaly šít.

Džínové podsedáky

 

Že jsem mizerný dokumentarista, to ví už snad každý. Toto je jediná nepříliš kvalitní fotka podsedáků , které jsem šila pro známou jako protislužbu. Tuším, že měly velikost 45 x 45 cm, jsou podložené silným flanelem a uvnitř je silnější termolin. Aby na zahradě nezáblo, kde zábst nemá.

Upcyklaci džínoviny jsem si oblíbila v loňském roce, baví mě, jak je různorodá barevně, strukturou, vyšisováním. Jen se snažím v sekáči hledat džínovinu bez lycry, nebo alespoň co nejméně střetchové. 

Quilt Soustředěná pozornost

Tento quilt do kreativné soutěže vyhlášené na BPM 2025 na téma V kruhu jsem začala šít na poslední chvíli, když jsem měsíc předtím strávila našíváním ručních aplikací na jiný quilt, od kterého jsem se při práci vzdalovala čím dál víc.

Pozadí tohoto quiltu je punkové, našívala jsem kousky látky jen tak  halabala na podkladovou látku, bez použití výplně (třetí vrstvy). S tím pozadím jsem a nejsem spokojená. Barevně se mi líbí, přesně tohle jsem chtěla. Jen to prošívání je punkové buď příliš moc, nebo příliš málo. Mělo by být buď úhlednější, nebo ještě mnohem horší.

Prošívat bez výplně jen dvě látky, ale v některých místech třeba i čtyři nebo pět, je mnohem těžší, než jsem myslela. Zvláště když stroj si postavil hlavu a jankovatěl, místo aby mi dovolil pořádně seřídit steh. Jenže i když se to jakž takž podařilo, tak o kousek dál, na jiných látkách, už to bylo zase škaredé.

Quilt Najít svou cestu

Tento quilt jsem ušila do kolekce BPM (Bohemia patchwork klubu) na téma Cesta (nejen) kolem světa. Ono "nejen" bylo přídáno dodatečně - naštěstí. Byla to spása pro lidi, kteří téměř necestují a kteří navíc mají problémy se zobrazováním konkrétních míst.

Svůj quilt jsem nazvala Najít svou cestu. Je na něm bludiště, můžete si vyzkoušet, zda se vám podaří po bílé projít odněkud někam.

Sama nevím, jak nazvat techniku, kterou jsem při tvorbě quiltu použila. Je a není to improv, je a není to scrap. Prostě řekněme, že to je moderní quilt či textilní obraz.

Ale je to asi úplně jedno, jak tomu budeme říkat. Jde hlavně o pocity při tvorbě a o pocity lidí, kteří si dílo prohlížejí.

Quilt Hedvábná noc

 

Pro BPM 2024 byl vypsán společný mezinárodní projekt firmy Hedva Český brokát Rýmařov a BVV Brno, pořadatele výstavy Brno Patchwork Meeting s názvem Hedvábná zahrada, na který firma Hedva věnovala každému účastníkovi čtyři kusy svých nádherných brokátů.

Protože brokáty jsou náročné na zpracování, zvolila jsem cestu nažehlených a následně přišitých aplikací a pozadí jsem volně a hustě proquiltovala černou metalickou nití. Nebyl to úplně šťastný nápad, quiltovat černou na černé, navíc metalickou nití, ale nakonec se mi podařilo quilt přece jen dokončit.

BPM 2025

 

Cesta nejen kolem světa - Leporelo

Brno Patchwork Meeting (BPM) se v roce  2025 konal ve dnech 25.-27. dubna a byl to první BPM, kterého jsem se osobně zúčastnila po covidu a po přestěhování této v ČR největší patchworkové výstavy z Prahy do Brna. 

Výstava se poprvé konala konala na Brněnském výstavišti v pavilonu A1 a ten prostor byl prostě skvělý. Připadala jsem si jako v nějaké katedrále. Všude bylo spousta světla a prostoru a to byl rozhodně proti Praze velký plus.

V Brně jsem vystavovala v rámci BPK (Bohemia patchwork klub),  jehož jsem členkou, kdy jsem se zapojila do tvorby kolekcí Cesta nejen kolem světa, Cesta nejen kolem světa - Leporelo a Růže, které nevadnou. 

Džínové penálky pro páťáky

 

Moje milá sestřenice Alice je učitelka na prvním stupni základní školy. Je to skvělá učitelka, která má ráda děti, jež učí, a ty děti mají rády jí.

Když viděla, jaké penálky jsem ušila pro svá vnoučata (psala jsem o nich zde), tak mě pořádala, zda bych jí pro její páťáky nějaké takové neušila, že by jim je ráda věnovala na rozloučenou koncem školního roku.

Kdyby to nebyla Alice a kdyby se nejednalo o tak bohulibý úkol, tak bych řekla ne. Ale s takovou jsem se prostě pustila do šití a těch asi pětadvacet penálků jsem na jaře ušila.

Textilní koláže podruhé

 

O textilních kolážích či šitých obrázcích jsem psala už na začátku roku zde. Tehdy jsem netušila, že jich nakonec bude 15, a to pro můj zatím utajený záměr ještě jeden chybí. 

Tyto koláže-obrázky, jsem vytvářela zejména v první polovině roku, a to ponejvíce venku. Jsem zvyklá venku sedávat i v zimě za mrazu a když svítí sluníčko, alespoň chvíli šiju i  dost chladných dnech v zimě i časně zjara..

Letošní rok, rok 2025 jsem nastartovala poměrně dobře, ale koncem ledna se dostavila nevysvětlitelná únava, bolesti a neschopnost všech svalů. A tak sezení a ruční šití malých projektů se ukázalo být skvělým řešením, jak zaměstnat ruce a u toho si čistit hlavu. Jenže jak obrázky během jarních měsíců přibývaly, začala jsem přemýšlet, co s nimi udělám. Jak je uložím sama pro sebe, případně jak je ukážu ostatním.

Textilní koláže, malé obrázky

 

Tento malý obrázek (cca 18 x 14 cm) je mou poslední prací v roce 2024. Šila jsem ho na Silvestra, fotila ho dnes na Nový rok dopoledne a doufám, že jich budu letos fotit ještě spoustu. Protože jestli mám něco prohlásit za objev roku, tak to jsou právě tyto malé koláže, které mě nesmírně baví vytvářet. 

Evidentně jsem k něčemu takovému směřovala už delší čas. Vlastně už spoustu let se mi líbily malé různě prošívané kousky látek, na které jsem narážela na Instagramu i jinde a toužila jsem po "slow sticht", po pomalém šití, po meditačním či zen šití, po šití s duší, ale...  Ale jako už mnohokrát v životě jsem narazila na svůj vnitřní blok, který mi nedovolí se přiblížit k tomu, po čem toužím. A pak, všechno co jsem viděla, nebylo přesně to, jsem chtěla dělat já.

Šest vnoučat, šest džínových penálů a taštiček

 

Zásadní chybou, kterou stále opakuju, je to, že když šiju víc stejných věcí, tak se nedokážu přinutit vyrobit nejdřív jeden prototyp. A pak mi nezbývá než 6x klnout nad tím, že barevné pruhy měly být blíže zipu, že ten džínový proužek měl být užší.  Ale také je možné, že bych klnula stejně, protože prostě dělat víc věcí stejných je pro mě poněkud problematické.

Ale penálky i malé taštičky na poklady udělaly radost, a to je hlavní.

Na druhé fotce jsou penálky a taštičky z rubu, ještě před dokončením.

Čtyři dcery, čtyři džínové tašky

 

Dvě dcery Vaškovy + jedna dcera vlastní + jedna snacha = čtyři dcery. Na fotce jsou ovšem jen tašky tři, protože tu první ušitou jsem hned balila a posílala až k rakouským hranicím, protože jedna z dcer bohužel letos o Vánocích nemohla přijet.

Všechny tašky jsou podle jednoho střihu, na který jsem narazila na Instagramu. Návod je ZDE, střih je z dílny SisterQuilt. 

Džínová taška Dva světy babiček

 

Džínovou tašku přes rameno jsem šila pro jednu dobročinnou akci. Taška se bohužel za požadovanou tisícovku neprodala, a tak jsem ji chtěla věnovat Kašparovu taškaření. Ale pak jsem si uvědomila, jakou jsem sama z té tašky měla radost a jak se mi líbila, takže jsem si řekla, že když mi zůstala, že to tak asi má být, a nechala jsem si ji.

Taška má tři vnější a jednu vnitřní kapsu, zapínání na poutko, je s podšívkou. Jde o upcyklaci starých džín a dečky po babičce.

Velikost š. 36 cm, v. 41 cm,

Džínové i jiné polštáře

 

Každý rok na podzim šiju polštářky do dobročinné akce pořádané Zvířetníkem a k tomu obvykle jeden polštář věnuju jako jako cenu pro vítěze tipovací soutěže, kdy účastníci hádají autorky sad polštářů.

Toto je letošní cena pro vítěze, kterou jsem ušila ze starých džín. Polštář jsem nazvala Jak jsem potkala ryby. Schválně, kolik ryb tam najdete vy?

Polštářky letos opět putovaly do Ústí nad Labem a jsou určeny pro onkologické pacienty, kteří odcházejí z nemocnice. Na fotkách uvidíte mou sadu a hromadné foto všech 21 polštářků.