Ačkoli je v posledních dnech tlak spíš vysoký, je stále zataženo, vzduch teče, nebo dokonce mrholí, a já mám nepřetržidě pocit tlaku nízkého. Tedy takového, kdy se dokážu placatit od ničeho k ničemu a kdy mi dny tečou stejně jako vzduch venku. Nejsem schopná dokončit deku, přestože už vlastně chybí jen ořez a lem. Zato dokážu sedět u počítače a přemýšlet, čím zaplním tři, nebo spíš jen dva čtvereční metry zahrady u domečku. Mám už vybraných tolik bohyšek, čemeřic, srdcovek a dalších rostlin, že by dokázaly zaplnit celý prostor pergoly, kdyby tam ovšem pergola nebyla. V takových dnech si mi špatně vymýšlí přijatelné téma, které by mě zaujalo. A tak přišel ke slovu můj malý pruhovaný notýsek, ve kterém se v nepřehledné změti střídají poznámky všeho druhu od doby, kdy jsme začali upravovat tento byt a zahradu. Zkoušela jsem si v něm návrhy quiltů či quiltování, kreslila zentangle, jsou v něm poznámky z obecních zastupitelstev a zapsaná témata, které jsem vyžebrala na facebooku i jinde. Vše na přeskáčku, odpředu i odzadu, prostě v chaosu.
Pokud jsem se nepřehlédla, už mi zbývají snad jen dvě tři poznamenaná slova, která jsem slíbila zpracovat. Ale našla jsem mezi obrázky i vlastní poznámku: „Každý má takový sníh, jaký si zaslouží. X Jaký si přeje.“ Vím, že jsem si ji zapsala poměrně nedávno a že možná souvisela s nějakou diskuzí týkající se předpovědi počasí, nebo možná politické situace, ale opravdu jen velmi matně se dokážu vpravit do svého tehdejšího rozpoložení. Nejspíš jsem se v myšlenkách od sněhu jen odpíchla jako závodník nahoře na kopci, a pak jsem si svištěla mezi brankami asociací až… no, do cíle jistě ne, spíš kamsi do ztracena.
Nu dobrá, když už jsem ji našla, postavím se k poznámce čelem a zkusím se s ní popasovat.
Začnu tím „Každý má takový sníh, jaký si zaslouží“. Jako ne-zimní člověk především vůbec nechápu, proč by kdo měl nějaký sníh mít. Mimo dětí, které ho potřebují na sněhuláky, boby a sáňky. Sportovců a nebožáků, kteří buď měli tu smůlu, že se v zasněžených horách narodili a už do jeslí jezdíli na lyžích, takže jim sníh přijde jako něco úplně normálního, nebo byli v tom samém věku na hory zavlečeni rodiči, kteří měli tu smůlu, že se v zasněžených horách narodili a už do jeslí jezdíli na lyžích, takže jim sníh přijde jako něco úplně normálního. Mimo fotografů, kteří se vláčí hlubokým sněhem nahoru do kopců, aby udělali krásné snímky, ze kterých jde v zimě zima a v létě chladí, když my tajeme. A samozřejmě mimo Popelky, která by se na svém běloušovi na zeleném pažitu nevyjímala zdaleka tak křehce a půvabně, jako se vyjímá na sněhobílé zasněžené pláni. A to by tak asi bylo všechno mimo lidí, kteří občas propadají touze plácnout sebou na záda do sněhu a dělat andělíčky. Ono to tedy jde i na břiše, ale to pak trpíte sněžnou slepotou, protože máte plno sněhu za brejlemi. Taky mimo lidi, kteří děsně rádi uklízejí sníh. Já znám minimálně dva, vlastně dvě. Xerxovou a sebe. Vlastně, když se to vezme kolem a kolem, tak mi sníh nevadí, když je ho jen přiměřeně a je kolem Vánoc i v nížinách a celou zimu na horách. A v těch nížinách se drží na trávě a na cestách se nemění v mokrou břečku, ani v klouzačku.
A potom, kdo by určil, jaký sníh si kdo z nás zaslouží. Všichni víme, že když budeme zlobit, tak od Mikuláše dostaneme brambory a uhlí (juch, juch, juch“, při dnešních cenách), protože si nic jiného nezasloužíme. I když, vzhledem k výše uvedenému je to dneska všechno zmatečné. Víme, že když nebudeme chodit do práce, nedostaneme výplatu… No, já vím, home office, jasně, a taky důchod chodí na účet pravidelně i bez toho, že bych já snad musela chodit někam pracovat.
No ale dejme tomu, že se najde nějaká norma a každý obdrží sníh dle svých zásluh. Někdo prašan, jiný sníh přemrzlý a plný sazí, někdo ten prapodivný technický, který vlastně ani sněhem není. Ano, každý snad může dostat sníh takový, jaký si zaslouží, ale sakra, kdo určí, KOLIK toho sněhu má kdo dostat. Bude na to fungovat princip solidárnosti, nebo zkrátka někdo dostane metrovou závěj a jiný jen vločku na klopu?
Ufff! A to jsem teprve v půlce. Ještě musím rozlousknout větu „Každý má takový sníh, jaký si přeje“. To je teprv složité, protože obvykle ráno si přejeme něco jiného než večer, a zítra si budeme přát jiné věci, než jsme si přáli včera. Zvláště ženy mě jistě chápou, neboť vědí, že každou vteřinu může být (a taky skoro jistě je) všechno jinak. A pak, kdyby skutečně měl každý z nás sníh takový, jaký si přeje, tak by mohly nastat neřešitelné situace, konflikty a možná i nejen sousedské války. Protože by se nám za domem či na blízkém kopci mohly objevovat a zase mizet hromady sněhu podobným tempem, jakým se chaloupka baby Jagy otáčela vchodem jednou k Ivanovi a pak zase k lesu. A teď si představme, že z toho kopce frčí lyžař po sjezdovce a najednou šup, všude kolem pampelišky. Radši si to nepředstavovat!
Anebo by taky mohla nastat situace, kdy by se lidé začali předhánět v tom, kdo bude mít více a lepšího sněhu, až bychom skončili zasypaní jako broučci pod jalovcem a nastala by tu doba ledová mnohem dříve, než se to kdy některý z vědců odvážil věštit.
Možná jsem ale tou poznámkou měla na mysli ještě něco úplně jiného. Třeba… Eh, myslím, že pro dnešek tohle stačilo.
Bohatě stačilo!
(Pro pamětníky Ivan a chaloupka zde.)
Publikováno na Zvířetníku dne 27. ledna 2022
Alenko! kéž by to tak fungovalo! já mám celý život sněhu víc, než si přeju - a to letos se to v Jablonci ještě fakt krotí a nemuseli jsme odhazovat od plotu, aby psina nepřešla vrchem dvoumetrové zátarasy.... Já vždycky těm lyžechtivým říkám, že od Hraničné a Janova, ať to klidně leží, ale to města, ať TO netahají.... Hezký víkend, Eva
OdpovědětVymazat