 |
| deka pro Mílu |
Deka pro Mílu byla desátá deka, kterou jsem šila s Verunkou z Brna. Vlastně na mě tentokrát zbylo opravdu jen quiltování, Verunka poslala moc pěkný, kompletně hotový top deky - a u mně se šití zaseklo. Zatímco naše první společná deka pro Adélku byla hotová za pouhých 16 dnů od podání žádosti, tato se u mě zdržela několik měsíců, od konce května až do půlky srpna.
Měla jsem problém s rukama i se zády, protože jsem hodně pracovala na vytváření nové zahrady. Přetížené ruce odmítaly večer poslušnost. To byl fyzický problém. Další kámen úrazu byl v tom, že nejsem quilterka a že můj šicí autorský vklad do téhle deky byl nulový. Takže se mi kousla i psychika. Uvědomovala jsem si ovšem, že Verunka o tu naši desátou společnou deku stojí už hodně dlouho, tak jsem se ty své fyzické i psychické bloky snažila překonat. Nakonec se mi to podařilo až v srpnu.
Tato deka pro mě byla velkým ponaučením. V předchozích letech jsem nedokázala pochopit, proč - když švadlenka nemůže z nějakého důvodu na dece pracovat a dokončit ji - tedy proč tu deku nepostoupí jiné švadlence, která by se jí mohla okamžitě věnovat. Teď vím, že to bývá o zoufalé víře, že už zítra to půjde, že už se to zlomí a že přece jen dostojím svému závazku.
Také jsem si uvědomila, že další deky z lásky chci buď šít celé sama, nebo pokud možno zkombinovat vlastní jmenovkový panel s obrázky od jiných švadlenek. Jak už jsem napsala výše, nejsem quilterka a vždycky mě nejvíc baví vymýšlet, jak deku ušít.
Byla jsem šťastná, když deka byla hotová a mohla jsem ji poslat, ale až do dnešního dne jsem ji ani nedokázala dát na svůj blog. Ale protože chci představit svou další deku z lásky, tak jsem se do toho dnes konečně pustila.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za vaši návštěvu na mém blogu i za vaše komentáře, jsou pro mě důležité. Vave