105 PLUS: Šeřík

 

Šeřík je jedno z dalších témat, která jste nedávno na mou žádost navrhli a která jsem si slíbila postupně zpracovat. Byl, pokud se nepletu, poslední v řadě, ale protože šeříková sezóna už pomalu končí, dovolím si ho upřednostnit.

Když jsem byla malá, měla jsem pocit, že všechny zahrady jsou plné šeříků a rododendronů, alespoň v mém městě na kříži tomu tak bylo. Bydlela jsem třípatrovém v domě, dokončeném v roce 1960, který vypadal tak trochu jako panelák bez balkónů, i když byl postavený z cihel. Přední stranou se obracel k hlavní městské třídě (vážně, ta ulice má dodnes v názvu slovo třída), ale za ním se rozkládal pozemek právě tak velký, aby na něm v trávě mohly stát sušáky na prádlo a pod velkou břízou a javorem pak bylo hřiště i pískoviště a další volný prostor jako stvořený pro hraní. Šeříky „za barákem“, jak jsme tomu prostoru všichni říkali, sice nerostly, ale v přilehlých zahradách ano. Jejich krása a vůně se prodírala a nakláněla přes ploty a sladké malé hvězdičky se otevíraly ve všech možných barvách, od temně fialové po křehce bílou.

105 PLUS: Cesta k andělovi

 

Minulý týden jsem si požádala o téma na stopětku a přišlo mi jich hned několik. Děkuju za ně a určitě je časem všechny využiju. Dnes se nechávám volně inspirovat svou starou poznámkou v notýsku „zahrada, věčné téma, jak bych ji dělala dnes“ a souvisejícím dotazem (tuším Liky), jak to mám se zahradou a zda si povídám s květinami.

105 PLUS: Výbuch

 

Byli jsme minulé dva dny mimo domov a snad proto mám celý den pondělí. Leč je středa a to je den, kdy obvykle píšu svou „plusku“. Jenže vysvětlete hlavě, která si tvrdošíjně trvá na pondělí, že je třeba vymyslet téma, sednout a psát! Ani obvyklé zenové posezení v zahradě jsem nemohla povolat ku pomoci, protože celé odpoledne více či méně poprchává. A tak jsem použila osvědčenou metodu a vyslala střelnou žádost na facebook. Jenže jak se říkává, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se z lesa ozve zadání „výbuch“. Což je tedy… výbuch.

105 PLUS: Co by tomu řekli...

 

Moje generace často vyrůstala ve vzorcích daných obavou „co by tomu řekli lidi“. Míněni byli nejen sousedé a lidé z okolí, kteří nás beztoho dobře znali a o našich slabinách i hříšcích určitě dobře věděli, ale nabádavé pohledy dospělých naznačovaly, že ten zdvižený prst se týká nejen lidí v našem státě, ale dokonce i všech lidí na světě. Obava, co by tomu kdo řekl, nad námi v našem dětství zkrátka stále visela, aniž by musela být vyřčena. Stejně jako nebývala vyřčena otázka „co by tomu řekli oni“. Tedy komunisté, mocipáni, veškerá vrchnost, zahrnující nezřídka i domovní či uliční důvěrníky a důvěrnice. Tohle všechno bylo něco, proti čemu se dalo rebelovat, když člověk začal rozum brát, a pak se o něm říkalo, že má těžkou pubertu.

Dvě zahrady, rok 2021 poprvé

 

Tu první, nebo chcete-li velkou, přední, relaxační či jen zahradu jsme začali vytvářet na pozemku patřícímu k bytovce v roce 2018. Do bytu jsme se stěhovali v prosinci předcházejícího roku a budoucí zahradu jsme před zimou stačili jen vyčistit, postavit zahradní domeček a na ještě nesrovnaném terénu i pergolu. Ta se bohužel přes zimu zkroutila a bylo potřeba ji rozebrat a vybudovat znovu.

105 PLUS: Konev

Na naší zahradě zaléváme dešťovou vodou ze sudů, a když není, tak vodou ze studny napuštěnou do sudů. Je to místní zvyk, který zřejmě vznikl ze snahy omezit plýtvání vodou, protože studna slouží pro celou bytovku. To je jistě chvályhodné, a také voda ze sudů je odstátá a ohřátá, takže je to dobré i pro rostliny. Ne tolik pro moje záda a ramena.

105 PLUS Řízky

 

V pátek, před víkendem se čtyřmi dětmi, z nichž dvě u nás pobývaly většinu času v posledních třech týdnech, pověřuju Vaška nákupem masa na kuřecí řízky, protože jsem na to ve čtvrtek zapomněla. Napiš si to, kladu mu na srdce, kilo a půl kuřecích řízků, a taky růžovou Perličku na zuby pro děti, a šest rohlíků. Vašek stejně musí do Poděbrad na rehabilitaci a všechny potřebné obchody jsou poblíž. Já musím být doma, protože v pátek u nás probíhá velká škola.