 |
| deka pro Sebíka |
Je to téměř na den rok, kdy jsem naposledy šila Deku z lásky. Není to tím, že bych snad na Deky z lásky zanevřela, ale už nemám čas jich šít tolik, co dříve. Nicméně jedna je přece jen málo, příští rok musí být alespoň dvě.
Sebík má rád kostely a hrady a když mi přišly obrázky (které jsem jaksi zapomněla vyfotit), byla jsem z nich skoro nešťatsná. Ne že by nebyly hezké, to ne, ale zdály se mi být poněkud smutné. A většinou ne tak úplně vhodné na deku pro malého kluka.
Proto chvíli trvalo, než jsem se mohla pustit do šití. Čekala jsem na okamžik aha!
Snad se dostavil a deka i polštářek udělají pod stromečkem radost; maminka balíčky nerozbalila a nechává je dětem na Vánoce.