7. března 2020

Bosou nohou... chladem...

Písničkou Bosou nohou žárem od kapely České srdce obvykle začíná firewalking, který pořádá a vede Ivo Janeček. Už jsem s ním přes uhlíky přešla několikrát a už jsem také několikrát psala, jak radostný, očistný a posilující zážitek to pro mě vždycky je. Od samého počátku jsem přes žhavé uhlí přecházela s důvěrou ne snad jen v sebe či Iva, ale především s důvěrou ve vyšší řád věci, a pokaždé je pro mě ten přechod hlubokým potvrzením jakési pradávné smlouvy, kterou lidé uzavřeli s ohněm, vzduchem, vodou a zemí. Je to potvrzení a hlavně oslava oné smlouvy, protože dokud trvají tyto tyto živly a materie, budeme trvat i my.

Součástí víkendových akcí s Ivem je i ranní súfijské cvičení, kterému se říká různě. Nejčastěji asi Tanec čtyř směrů. Poprvé jsem byla na šamanském firewalkingu první zářijový víkend v roce 2016. Když jsem v sobotu ráno viděla, že se mnozí lidé na cvičení zouvají, tak úplně se mi do toho nechtělo.

6. března 2020

Tak jsem tady s tím šitím...

Tak jsem tady s tím únorovým šitím, jak jsem slíbila minule. Ale když se probírám fotkami, vlastně nevím, co bych mohla ukázat. Ten blok se stylizovaným stromem pro Austrálii, sužovanou nedávno obřími požáry, jsem ve skutečnosti šila na konci ledna a dokonce jsem ho tady už ukazovala.. O dece z lásky pro Kubíčka jsem již také psala - zde. 

Nemám co ukázat, protože mimo psaní obecní kroniky, kterému jsem se věnovala hlavně v první půlce měsíce, jsem v únoru  většinu času věnovala práci na quiltu Tři zahrady a Eden. 

5. března 2020

Únor jako by nebyl

Alespoň podle tohoto blogu jako by nebyl. Přitom únor byl pro mě jako obvykle nejdelším měsícem v roce; s tím nemá nic společného to, že tentokrát trval dvacet devět dnů. A letos to bylo ještě horší o to, že už v lednu a zkraje února bylo neobyčejné teplo. Skoro časné jaro.  Nebo alespoň předjaří. Lákalo mě to chodit často na zahradu a okukovat, co kde je, jestli to nechce ostříhat, jestli to roste a jestli je to na správném místě.





Deka pro Kubíčka (DL 403)

Loni to bylo poprvé, co jsem nedokázala ušít ani jednu deku deku z lásky. V létě jsem tu měla dlouho děti a pak jsem šila něco do dobročinné aukce, přehozy pro sestřenice a šest dětských dek do rodiny. Ufff! Takže jsem nakonec stihla se pouze k ušití deky přihlásit. Vybrala jsem si Kubíčka, který přišel na svět spolu se dvěma brášky, ale na rozdíl od nich měl od samého začátku závažné zdravotní potíže. Přestože Kubíček není zcela v pořádku a je navíc nevidomý, dokáže se krásně usmívat. A to mě opravdu dojalo a zaujalo. Že se my lidé dokážeme dokážeme na svět usmát, i když jsme úsměv a svět okolo sebe nikdy neviděli.
Pěkné plastické a 3D obrázky na deky mi přišly v půlce ledna a hotovou deku jsem fotila 7. února. Chtěla jsem, aby byla hodně barevná a taky aby tam bylo trochu černé. Protože bez té černé by ostatní barvy neměly možnost být tak radostné a zářivé.

22. ledna 2020

Lednové ztišení

12. ledna v Tisé

Ještě docela nedávno byly pro mě první tři měsíce v roce velkým strašákem. Dělala se roční závěrka a připravovala jsem doklady na účetní audit, který u nás v práci probíhal o tři měsíce dříve, než musel. Několik let jsem v tom samém období ještě dávala dohromady cosi jako sborníky v rámci jednoho společenství a občas se do toho zamíchala deka z lásky a nějaký ten quilt na patchworkovou výstavu. 

31. prosince 2019

Rovnováha (nejen) pro rok 2020

31.12.2018 u Sánského kanálu
Měla bych si na to dát pozor, nebo mi to už zůstane navěky. Totiž tahle fotka je zase tak trochu šméčko. Sice jsem ji udělala na Silvestra, ale bylo to už před rokem. Jenže ona se mi tak hezky hodí k názvu článku. A dnes jsem žádnou fotku neudělala, protože mě dostihl jakýsi moriburdus, takže se celý den zdržuju doma, poblíž čaje a krabice kapesníků.

22. prosince 2019

Slunovratově-narozeninové zamyšlení, tentokrát bez šití

cesta do Chleb 21.12.2018
Musím se přiznat, že hned na začátku se dopouštím dvou mystifikací. Fotografie zimního slunce je rok a den stará a slovo zamyšlení jsem v názvu použila jen proto, že mě nenapadlo jiné.

Tu fotku jsem musela vyhledat v archivu, protože dnes byl spíš dušičkový den, od rána vlhko a mlžno, po slunci ani zdání.

A zamyšlení? Spíš je to jen poskakování od jedné myšlenky k té druhé.