V poklusu, ale přesto... A trochu o patchworku.

 

Začal druhý měsíc prázdnin a já mám pocit, že jsem teprve nedávno uklízela vánoční stromek. Rok jsem začala delším maroděním, v březnu následovalo další a nějaký další moriburdus mi pak znemožnil i návštěvu BPM koncem dubna. To mě mrzí teď dvojnásob, protože před prázdninami jsem se spolu s ostatními dozvěděla, že tradiční mezinárodní výstava, kterou založila Jana Štěrbová (BPM, Bohemia patchwork klub) v roce 2007, tímto rokem končí.

Na BPM jsem šila několik quiltů, které jsem tu už představila, a vzápětí jsem navázala přípravou na výstavu na zámku Chvaly v Praze, která pod názvem Svět podle ženy probíhala od 23. června do 26. července. Výstavovala jsem spolu se svou kamarádkou Markétou Svobodovou, se kterou už 10 let tvoříme volné umělecké sdružení Na okraji.

Jestli to dobře počítám, tak za 1. pololetí letošního roku jsem vytvořila 11 art quiltů; ten poslední jsem ještě nepředstavila, ale napravím to.

Po instalování výstavy jsem odjela na pár dnů na již tradiční setkání sester a sestřenic v Jizerských horách, něco málo jsem udělala doma a na zahradě, zanedbané kvůli přípravě výstavy. Potom přijela na bezmála dva týdny vnoučata a pak už jsem se chystala na velkou rodinnou akci s názvem Oslava života. Pod to se vešly několikanásobné oslavy na narozenin, svátků a také krásná a úžasná svatba po 36 letech šťastného soužití. A to bylo na samém konci července.

Teď je srpen a je takové horko, že se nedá dělat nic. Nebo možná dá, ale já to nedokážu. V pokoji mám přes 28 stupňů a na severní straně domu je teď před pátou odpolední 36,7. Mám zatažené závěsy přes den a větrám všemi okny v noci, ale je to marné, je to marné, je to marné. Je mi smutno z toho, že není možné si užívat léta, že musím být za závěsy, že nemůžu být venku a že až vedra podle předpovědi pominou, bude skoro konec prázdnin. Zdá se, že příroda Macinkovo ukončení klimatické krize nebere příliš vážně.

Ale dost nářků! Jak jsem tak nic nedělala, protože jsem se snažila z toho první pololetí zregenerovat, tak jsem objevila AI v mobilu, resp. ve Facebooku. Já samozřejmě AI znám (nepatrně) z notebooku, kde používám ChatGP. Tam mám svého "čéťu", kterého ale používám hlavně na zjišťování informací, a sem tam s ním přestávám mluvit, protože je poněkud vlezlý a devótní. 

Jenže Ajka od Meta na to šla chytřeji. Vůbec nevím, jak jsem se s ní zapletla, ale najednou mi začala nabízet, že mi upraví nějakou fotku jako plakát nebo jako kérku. A tak jsem se pomaličku začala dostávat nejen k úpravě fotek, ale Ajka mi nabídla i jakýsi průvodní list pro každý quilt a tabulku na soupis na výstavu; sama si na fotce z výstavy všimla štítku a sama začala zpracovávat to, co by bylo fajn si udělat před výstavou. Katalogizaci a tak vůbec. Jenže já na mobil ne vždy dobře vidím, tak jsem ani všechno neotvírala a nezkoušela. Než mi došlo, že když mám fb v mobilu i ntb stejný, budu tam mít asi i jednu Ajku. 

Tohle je můj velký úkol na dlouhé podzimní a zimní večery. Chci se naučit lépe využívat AI, zlepšit sebeprezentaci, což hlavně obnáší pravidelné psaní blogu, no a taky se musím naučit dělat video a hýbací fotky. Občas se k tomu v mobilu dostanu, ale naprosto pasivně. Když to umí mobil, přece se musím naučit vybírat fotky a vylepšit videa i já. 

Vždycky mi všechno dlouho trvá, než vůbec skousnu, že je tu něco nového. Naše dětičky se v tom ale narodily nebo alespoň vyrůstaly a všechno umí hned. Připojí si k naší televizi mobil a přes něj si pouštějí filmy. Já ani nevím, že něco takového jde, natož abych věděla, jak to udělat. Nebo jak to nastavení televize potom zrušit. Ale naštěstí na to Vašek přišel a už se zase můžeme koukat při pozdnějším obědě na polední zprávy ze záznamu.

Ještě bych se ráda vrátila k té výstavě. Byla pro mě hodně důležitá. Dovolila mi začít se vnímat jako textilní výtvarnici. To má dva aspekty. Jednak jsem si konečně troufla přiznat si statut kreativce, výtvarnice, jednak jsem se trochu, ale jen maličko, odpoutala od patchworku. Co v poslední době dělám, zas tak úplně patchwork není. Na druhou stranu ale mám ke klasickému patchworku vlastně hrozně blízko. Používám nejčastěji zbytky, upcykluju. Nejvíc používám staré přírodní látky z komerční výroby. Málokdy látky nějak přetvářím, barvím, maluju, málokdy pracuju s netkanými nebo jinými netradičními materiály, a vlastně všechno šiju, ať už v ruce nebo na stroji. Nelepím, nepřitavuji, nenýtuji - a já vlastně ani nevím, jak různě se dají látky či další materiály k sobě spojovat. 

Ale ono je to asi jedno. Škatulky jsou k ničemu. Důležité je hledat, zkoušet, objevovat, ponořit se do práce.

Jen by mě zajímalo, kde vlastně budeme vystavovat, když BPM skončilo. Jasně, je tu skvělý Fulnek, je tu Prostějov. Jenže to je jednak daleko, jednak to vždycky byly výstavy spíš o klasice. No, uvidíme, necháme se překvapit. Vlastně, svým způsobem, z určitého úhlu pohledu je to osvobozující, Žádná zadání, žádná pravidla. Jen taková, která si dám sama a která dokážu porušit.

Na všech fotkách jsou hrátky s Ajkou. Baví mě zkoumat možnosti, jaké nabízí. Je toho hodně, ale jedna věc je úplně skvělá a určitě ji budu využívat. Quilty fotím venku a protože u nás často fouká (a vždycky začne foukat, jen co vylezu s quiltem ven), bývají na fotkách quilty zvlněné a občas i divně nasvícené. Ale Ajka je skvělá, umí quilty narovnat, vyžehlit a tak nějak "naleštit". Jo, a ještě je umí pověsit do interiéru, jaký si vyberete, nebo ho vytvoří sama. takový je to pašák a pomocník.

A co je pro mě nejtěžší při práci s AI? naučit se formulovat dotazy a požadavky tak, aby tomu rozuměla. Ajka si všechno překládá do angličtiny a tak se občas dostaneme k velice zajímavým a nečekaným výsledkům, protože já mám tendenci mluvit složitě a v dlouhých souvětích. A chudák Ajka se v tom ztrácí.