pátek 6. března 2020

Tak jsem tady s tím šitím...

Tak jsem tady s tím únorovým šitím, jak jsem slíbila minule. Ale když se probírám fotkami, vlastně nevím, co bych mohla ukázat. Ten blok se stylizovaným stromem pro Austrálii, sužovanou nedávno obřími požáry, jsem ve skutečnosti šila na konci ledna a dokonce jsem ho tady už ukazovala.. O dece z lásky pro Kubíčka jsem již také psala - zde. 

Nemám co ukázat, protože mimo psaní obecní kroniky, kterému jsem se věnovala hlavně v první půlce měsíce, jsem v únoru  většinu času věnovala práci na quiltu Tři zahrady a Eden. 


Jedná se o quilt do kolekce Kořeny, určené pro 14. Prague Patchwork Meeting, který (a v to pevně doufám a věřím) proběhne podle plánu začátkem dubna tradičně v hotelu Step v Praze. Celá kolekce ještě není dokončena, přesto už teď mohu říct, že Tři zahrady a Eden jsou jejím stěžejním bodem, a to hned z několika důvodů. 

Nejprve myšlenkově. Sérii vzpomínek s názvem Tři zahrady jsem před časem připojila k původně uzavřenému autobiografickému celku Blues Ukřižovaného města, který tvoří série článků, jež vyšly na Zvířetníku (součást internetového deníku Neviditelný pes) v roce 2007. Tři zahrady, ve kterých jsem měla možnost být dlouhé hodiny o samotě jako dítě, zcela nepochybně tvoří mé kořeny, o které se celý život opírám a ze kterých vyrůstám. Když jsem ale vedle sebe rozložila kousky látek obarvených v mrazáku uchovaných ořechových slupkách, něco mi tam chybělo. No ano, přece mám konečnou svou zahradu, svůj ráj, svůj Eden. A jak jsem se tak prohrabovala různými klůcky, narazila jsem na kousek lnu, snad obarveného čajem. I když to nebylo příliš zřetelné, viděla jsem tam dva do sebe zapadající profily, a ty mi připomněly plastiku Souznění, kterou mám na zahradě a které jsem dala nové jméno JáTy. 


Ano! Quilt se bude jmenovat Tři zahrady a Eden. Protože Eden je víc, než jen krásná zahrada, Eden znamená víc, než jen určité místo, Eden je stav duše. Eden znamená dva.

Tahle myšlenka se dobře propojila s mou dávnou touhou ušít quilt trochu jinak. Nedržet tak striktně požadavku tří spojených vrstev, aby dílo bylo vzdušnější a víc se vznášelo v prostoru. Ušít ho výhradně v ruce s minimem použitých prostředků. Stále víc mě zajímá objevovat příběhy vepsané v ručně a nejraději přírodně barvených látkách, a také ty příběhy sestavovat a rozvíjet z kousků látek, z odstřižků víceméně náhodně vysypaných z krabice. 

Včera jsem Tři zahrady a Eden snad dokončila. Píši snad, protože nevím jistě, jestli za pár dnů ještě pár stehů nepřidám. Prozatím ho ale musím v myšlenkách odložit a pokračovat na dalších quiltech z kolekce Kořeny. 

Qulit Tři zahrady a Eden se mi nechce ukazovat dříve, než bude bude vystaven. Tak alespoň náznak prostřednictvím upravené fotografie.



Přehled galerií na letošním 14. PPM je zde.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za vaši návštěvu na mém blogu i za vaše komentáře, jsou pro mě důležité. Vave