Pruhovaný týden

Nenechte se zmást obrázkem, na němž jsou textilní hračky pro vnoučka Toníčka, který se narodil na samém sklonku loňského roku a na kterého jsme se jeli včera podívat. Mé zamyšlení se vůbec netýká šití z puntíkatých, pruhovaných  či jinak vzorovaných látek.

Když se ale ohlížím za uplynulým týdnem, tak mě jiné pojmenování nenapadá.

Jeden den byl od rána upršený a v ten další jsem vstávala do sluníčka. Na střídačku jsem po zahradě chodila mokrou trávou, nebo jsem lehkou jinovatkou, pomalu rozpouštěnou ranním sluncem, spěchala rozbít led v kamenném pítku.

Stejně jako se střídalo počasí, střídaly se i naše pocity. Jeden den radost a čilost, kdy se ti chce dělat najednou tisíc věcí, dosud odkládaných a zasutých, stejně intenzivně, jako se ti chce jen tak sedět na sluníčku s vypnutou hlavou a nedělat vůbec nic. Další den ostrý střih. 

Ješiš, to je zase hnusně. No jo, já vím, voda je potřeba. Podivej, jak to venku fouká. Je to ledový. Nedá se v tom jít na procházku, v tom se nedá jít na kolo, v tom se nedá dělat na zahradě. A zejtra určitě taky ne, všechno bude mokrý...

po pravdě je tahle fotka staršího data, ale vypadalo to podobně

V těch tmavě pruhovaných dnech jsem se utěšovala tím, že i takové musíme prožít, abychom si uvědomili, abychom dokázali ocenit radostnost a pohodu dnů světle malovaných. Protože kdyby byl každý den jako korálek, začalo by nás pálit dobré bydlo a nakonec bychom se mohli začít mrzoutit, ačkoli by bylo vlaho a krásně a voňavě.

A pak mě napadlo, že ty od pohledu nehezké a nepříjemné dny mohou být výzvou. Jsou přece stejně jako krásné dny darem, který dostáváme od Vesmíru či od Boha, prostě od nějaké té neviditelné Centrální distribuce. Mají stejný počet hodin a minut a ty všechny jsou určeny jen nám, jsou nám darovány, abychom je do poslední vteřiny prožili. Jak, to už je jen na nás.

Dnes je den světlý. Ráno byla na pítku ledová krusta a tmavá hlína se bělala chladem. Je nedělní ticho, kočky se vyhřívají na parapetech. Píšu, protože se mi psát chce, a potom vezmu barvy a budu pracovat na novém quiltu do kolekce Kořeny, jehož ústřední postavou bude Magdalena. Magdalenu mám ráda, fascinuje mě. A odpoledne, až se oteplí, začnu s přesuny na zahradě. Bude to krásně světlý den.

Včera bylo pošmourno a skoro celý den poprchávalo. Jeli jsme dlouhou cestu skoro až k rakouským hranicím pod Budějicemi a pak zase zpátky, abychom se mohli seznámit s Toníčkem a pochovat si ho. 

Byl to hodně světlý tmavý den.