Od babího léta k mlžnému listopadu

Dobrý úmysl je něco, od čeho se realita začasté velice liší. Třeba jako když si myslíte, že budete psát na blog alespoň dvakrát do měsíce, a nakonec to je sotva jednou za dva měsíce.

K psaní se v tomto roce zkrátka nějak nemůžu dostat. Možná za to trochu mohou smutné úvahy, kterými jsem se v uplynulých měsících zaobírala. Na začátku roku mi totiž vážně onemocněla kamarádka Beda. Ta, která mě kdysi přesvědčila, že bych měla mít svůj web a která mi ho také postavila a spravovala. Svůj web jsem od začátku vnímala spíš jako archiv různých textů, protože jsem dlouhé roky psala něco jako fejetony pro Zvířetník a ty texty jsem na svůj web dávala až následně. Přesněji řečeno, dávala je tam Beda. Ale čím dál víc mě svazoval pocit, že se začínám opakovat, že mi nestačí formát, který jsem si sama kdysi zvolila, a že musím psát na určený den.

A taky jsem měla pocit, že se některým úvahám musím vyhýbat. Jak nemoc mé kamarádky postupovala, čím dál častěji jsem se v myšlenkách zabývala dočasností a křehkostí našeho bytí. Myslela jsem na to, jak čas běží a že co neuděláme teď hned, v tuto chvíli, to už třeba neuděláme nikdy.

Moje kamarádka Olga-Beda zemřela v domácí péči brzo ráno 17. října. Týden před tím jsem za ní byla v nemocnici, držela ji za ruku a cítila, že její čas se krátí. Ale že to půjde tak rychle, to jsem nečekala. Vlastně jsem to nevstřebala doteď. Chybí mi. A zdaleka nemám na mysli jen správu webu. 

Ten jsem se ho nenaučila pořádně ovládat, přišlo mi to zbytečně složité, chtěla jsem už tehdy blog. Ale nikdy bych nezvládla tam uspořádat všechny své staré texty, tak jsem to nechala na Bedě. Když pro mě chtěla web, měla ho mít. Jako archiv je to skvělé. A pokud mě nenapadne, jak web dále využívat, tak nejspíš už archivem minulých textů zůstane.

Bude jen tento blog. I tady ovšem řeším problém, protože blog původně vznikl jako výhradně šicí doplněk k psacímu webu. Hezky jsem si tady rozškatulkovala šití, abych nakonec míchala hrušky s jablky, protože sem nedávám jednotlivé projekty, ale píšu jednou za čas a dávám do jednoho článku fotky ze zahrady a mix ušitých věcí. Budu se asi muset pochlapit a doplnit šití do jednotlivých "šuplíčků", nebo to vymyslet nějak jinak.

Podzim už tradičně bývá ve znamení utajeného šití. Šest patchworkářek šije po třech polštářcích. Jsou určené do domova seniorů, pro který se tzv. vykupují. V rámci této akce , konané mezi přáteli, probíhá i tipovací soutěž. Do jejího skončení své výrobky ukázat nemohu. Takže jedno hromadné foto.

Šila jsem také hnízdečko, muchláčka a deku pro vnoučka, který se má narodit v prosinci. Protože celá rodina je kočičí, musela být taková i deka.

Na objednávku z rodiny jsem šila polštářky a pyžamovníky, které jsou určené pod stromeček. Snad udělají radost. 

Z užitných předmětů snad ještě prostírání a podkafíčka a už toho nechám. Art šití si nechám do dalšího článku..