Dodělávky, aneb dluhům neutečeš

V letošním roce jsem se většinou pohybovala v jakémsi vzduchoprázdnu. Hodně to souviselo s velmi vážnou nemocí mé kamarádky Bedy, která se mi starala o můj web a ukládala na něj články vycházející na Zvířetníku (Neviditelný pes). Najednou jsem byla v situaci, kdy jsem musela zapojit autocenzuru, protože psát o tom, na co jsem často myslela, se zkrátka nedalo. Bedě také často nebylo dobře a dělala si starosti, že je s uveřejňováním článků pozadu. Do toho jsem začala přemýšlet nad tím, kam posunout své psaní a nakolik vlastně můžu jít s kůží na trh, abych to ustála. Nakonec jsem tu složitou situaci vyřešila tím, že jsem si naordinovala psací pauzu na dobu neurčitou.


Beda zemřela 17. října a přestože jsem věděla, že se její dny krátí, ta rychlost mě zaskočila. Ještě týden před jejím odchodem jsem za ní byla v nemocnici. Tušila jsem, věděla jsem, že je to rozloučení, i když jsem jí říkala, že za ní zase zajedu. Beda také věděla své. Řekla mi, že se už neuvidíme a slzely jsme obě.

Jsem ráda, že jsem poslechla svou nutkavou potřebu jet za Bedou do nemocnice. Dlužila jsem jí vyprávění o svém pobytu ve tmě v únoru toho roku. Slíbila jsem jí, že o tom napíšu, ale je to tak obtížné, že jsem to zatím nedokázala. Ve chvíli, kdy jsem cítila, že Bediny dny na tomto světě se krátí, jsem jí ale musela vyprávět o tom, jak jsme propojeni světlem a jak jsme tam vlastně doma.

Od smrti Bedy uplynul měsíc a já se znovu vracím k myšlenkám na psaní. Nevím stále ještě, zda se vrátím k psaní fejetonů na Zvířetník, nebo zda budu psát jen k sobě na blog. Každopádně mám potřebu si nejdřív na svém blogu uklidit, připravit si tady místo na psaní a trochu jinak uspořádat šití a hlavně ho doplnit.

Ono se ukázalo, že je sice jednodušší napsat jen čas od času pár slov, nastrkat do článku několik různých fotek, aby bylo vidět, že něco dělám, ale fotky v článku se nedají dále třídit do jednotlivých kategorií. A tak mi nezbude než se vrátit až do dubna, kdy probíhalo PPM, a postupně alespoň velice jednoduše představit všechno, co jsem od té doby ušila. 

Dlužím si to. A dluhy se musí platit.