Na okraji, Kořeny a Pražské Jezulátko

Babiččin dům, 59x69 cm

S mou kamarádkou Markétkou jsme před pár lety vytvořily volné umělecké uskupení Na okraji. Ve svém manifestu jsme napsaly:

Na okraji žánrů, technik a stylů, protože rády hledáme a prolínáme všechno dohromady.

Na okraji hlavního dění, protože ani jedna nebydlíme v Praze.

Na okraji toho, co je trendy, protože odjakživa rády plaveme proti proudu.

V roce 2017 mělo naše uskupení premiéru na 12. Prague Patchwork Meeting (PPM), kde jsme ve vlastní galerii představily svou kolekci art quiltů na téma Ve vzduchu.

Na podzim téhož roku jsme se jako hosté zúčastnily výstavy Poblanického patchworkového klubu, kde Markétka představila také své umělecké panenky a medvídky a já své šité pohlednice.

S Markétkou jsme se ještě v dubnu 2017 na PPM dohodly, že pro další ročník připravíme novou kolekci, tentokrát na téma Kořeny. Nakonec se ukázalo, že to je příliš brzy, že potřebujeme více času, aby téma mohlo dozrát, tak jsme se domluvily, že svou kolekci představíme až na 14. PPM v roce 2020.

Bylo to pro mě dobré rozhodnutí, Během té doby jsem ušla kus cesty a věřím, že mnohovrstevné téma kořeny dokážu teď uchopit lépe a jinými výrazovými prostředky, než by se mi to mohlo povést před rokem.

První z quiltů do kolekce Kořeny začal vznikat začátkem září, kde jsem týden hlídala pejska Berušku a celou smečku koček v domě své sestřenice. Sestřenice dům před lety citlivě přestavěla a jeho jádrem domu je staletá klenutá místnost, bývalá zámecká kaple, ve které kdysi žila má babička přeslicová a kam jsme jezdívali na prázdniny. Je tedy celkem logické, že quilt jsem nazvala Babiččin dům. 

V rámci 20. PPM je také vyhlášen projekt Pražské Jezulátko. Jeho kurátorka Lada Charvátová píše na svém blogu: 

"V době, kdy přibývá nevraživost a nesnášenlivost, hrubost a drancování přírody, je nutné posilovat úctu a pokoru jako obecné principy života. Nezáleží na našem vyznání, na místě, kde žijeme, nezáleží ani na jazyku, kterým mluvíme. Vzájemné rozdíly nás mohou obohacovat.

Pražské Jezulátko  vnímám jako zvláštnost – raritu, kterou má naše země a která je známa i za našimi hranicemi. V každém z nás je malé dítě, které je třeba opatrovat, sdílená ženská energie má velkou sílu. Jezulátko může být vnímáno jako symbol, jeho abstraktní vizualizace třeba i jako archetypální symbol."

O tomto projektu vím už víc než rok. Za tu dobu jsem si načrtla spoustu návrhů, ale nikdy to nebylo úplně ono. V den, kdy jsem se dozvěděla, že mi zemřela kamarádka Beda, jsem začala skládat na zem útržky látek. Cítila jsem silné pouto k životu i ke smrti, k zemi, kde žijeme, k Praze. Cítila jsem ženskou energii, zejména sílu matek, které nechávají své děti odejít, aby mohly naplnit svůj osud. Nevím, zda na mém quiltu je Vltava nebo plášť matky Marie. Možná je to jedna z podzemních řek. Možná je to řeka, přes kterou vede Duhový most a za kterou, jak věříme, nalezneme všechny naše naděje.

Od svítání do tmy, projekt Pražské Jezulátko, průměr 59 cm

Teď jsem začala pracovat na dalším quiltu do kolekce Kořeny, který jsem (prozatím?) nazvala... no prostě Kořeny. Fotografie je neostrá, protože je to výřez z nepříliš kvalitního snímku. Ale tak to má být. Ještě to není hotové a vůbec, na PPM by to pak nebylo pro vás žádné překvapení.