Textilní koláže, malé obrázky

 

Tento malý obrázek (cca 18 x 14 cm) je mou poslední prací v roce 2024. Šila jsem ho na Silvestra, fotila ho dnes na Nový rok dopoledne a doufám, že jich budu letos fotit ještě spoustu. Protože jestli mám něco prohlásit za objev roku, tak to jsou právě tyto malé koláže, které mě nesmírně baví vytvářet. 

Evidentně jsem k něčemu takovému směřovala už delší čas. Vlastně už spoustu let se mi líbily malé různě prošívané kousky látek, na které jsem narážela na Instagramu i jinde a toužila jsem po "slow sticht", po pomalém šití, po meditačním či zen šití, po šití s duší, ale...  Ale jako už mnohokrát v životě jsem narazila na svůj vnitřní blok, který mi nedovolí se přiblížit k tomu, po čem toužím. A pak, všechno co jsem viděla, nebylo přesně to, jsem chtěla dělat já.

  A co jsem vlastně už tak či onak dělala už dříve. Tedy textilní koláže spojené s ručním prošíváním a moderním vyšíváním za použití stehů klasických i mnou oblíbených boro stehů.

mini quilt Babiččin dům

Nepochybně bych se textilním kolážím opět vrátila, ale celý proces výrazně urychlila Mirka Kalinová, která pro Klub SQ vymyslela projekt Leporelo. Najednou jsem byla doslova přistrčena k vytváření malých obrázků, čtverečků o velikosti 15 x 15 cm, kterých jsem potřebovala ušít čtrnáct. Času bylo spousta, ale na druhou stranu jsem zvolila poměrně pracnou cestu, tak mi to trvalo necelého půl roku, kdy jsem ovšem vytvářela i jiné věci. Ta pracná a pomalá cesta mě nesmírně uspokojovala a naplňovala, zvláště když jsem šila venku na zahradě. Nad ničím jsem dlouho nepřemýšlela, naházela na kousek látky ještě menší kousky látek, uspořádala je a šila jsem, jak mě zrovna v té které chvíli napadlo. Moje leporelo si můžete připomenout ZDE.

A možná také stojí za to si připomenout jiné šité obrázky z roku 2018, ZDE. Jednalo se o kresbu jehlou na akrylovém podkladu, vytvářenou s pomocí šicího stroje. Tyto obrázky byly většinou maličké a jejich vytváření mě bavilo natolik, že jsem si připravila spoustu dalších akrylových pozadí a tím, že se šití obrázků budu věnovat. Měla jsem v plánu je vystavit v informačním centru v Poděbradech, už vše bylo domluvené, ale přišel covid a šily se roušky. A pak už jsem se k tomu nevrátila. Resp. jsem to zkusila, ale protože mě začaly víc zlobit oči, bylo v tom víc trápení než lehkosti. Škoda. 

Forma leporela je zajímavá a já bych si ráda zkusila i leporelo rychlé, lepené, ať už papírové nebo textilní, sem tam prošité a domalované, prostě mixed media. Ale než jsem se k tomu dostala, narazila jsem na projekt Ann Wood (odkaz ZDE). Ann už několik let vytváří skládané textilní knížky, které tvoří vždy 16 obrázků. Rozhodla jsem se to vyzkoušet. Ale zase tou svou hodně pomalou cestou; řekla bych, že ona pracuje o hodně rychleji. 

(Občas zamýšlím nad tím, co vlastně chci. Jestli se vystřelit, jestli se položit do flow a na jeden zátah vyrobit několik obrázků, nebo i celou knížku či celé leporelo, nebo jestli chci sedět a užívat si steh za stehem. Zatím vítězí ty pomalé stehy.)

Ann na své knížky používá velikost 7 x 5,5 inches, já jsem si to převedla na 18 x 14 cm. Ale nevím, jestli z těch obrázků onu knížku nakonec sestavím. V průběhu šití jsem si hotové obrázky špendlila vedle sebe na černý podklad a přijde mi, že takto vyprávějí svůj příběh zřetelněji. Možná z nich nakonec sestavím leporelo, možná je našiju na nějaký zpevněný podklad, možná je připevním na černý či tmavošedý karton, možná je dám do rámečku. 

Nevím, zatím nad tím nikterak nepřemýšlím. Nejdřív jsem jich měla v plánu ušít podle Ann šestnáct, potom osm podle podkladů, které mám k dispozici. Teď jsem ušila devátou koláž a tak budu zatím pokračovat ve vytváření těchto malých objektů, i když se potřebuju taky vrhnout na šití quiltů na výstavy. Ale kdo ví, třeba se to všechno nějak prolne. 

(Až vymyslím, jak s jednotlivými obrázky naložím, tak je nafotím pořádně. Teda alespoň doufám.)

Jsou to malé projekty, šiju je v ruce, tudíž