Kawandi / džínové prostírání

Tento článek jsem začala psát 4. září. Chtěla jsem vytvořit jen krátký doprovodný text ke třem fotkám, ale pak jsem se zapletla do vysvětlování, co to vlastně kawandi je, a nějak se mi do toho zamotala i kantha a boro. 

Když už byl článek hodně dlouhý a plný fotek a odkazů, napadlo mě, že ho pošlu k publikaci na Zvířetník (a posléze ho dám i sem), a pro svůj blog se vrátím k původně zamýšlenému textu. Ale protože se z jsoucnosti jedné konkrétní věci vylíhly články dva, v textu se bohužel musím párkrát téměř nebo zcela opakovat. 

A teď konečně k věci. 

V prvním pololetí mezi patchworkářkami frčelo kawandi. Co to je a kde se to vzalo a jak se to šije, o tom se dočtete v tom druhém článku. Ale tady je na místě pár věcí zopakovat.

Slovo kawandi označuje jak techniku šití dek ze zbytků látek prostřednictvím velkých, často ne zcela přesných a rovných stehů, tak výrobek samotný. Kawandi k nám přišlo z Indie, ale jeho původ je africký, stejně jako původ komunity Siddi, která dodnes vyrábí krásné a velké kawandi přikrývky. K nám se dostalo hlavně kawandi redukované do podoby malého čtvercového či obdélníkového quiltu (dalo by se říct ubrousku či ubrusu), často korunovaného nezačištěnými trojúhelníčky látky, přišitými v rozích. Těm se říká phula neboli květina, a ženy Siddi bez nich nepovažují přikrývku za dokončenou, protože podle nich teprve phula dává kawandi duši.

foto: https://www.anytexture.com/2022/09/learning-about-kawandi-quilts/

Výrobu malého kawandi quitu jsem popsala v druhém článku, postup můžete vidět třeba zde: https://www.youtube.com/watch?v=yFd0xEfKeto&t=183s

Kawandi či kanthu jsem v různých modifikacích šila už před lety a šiju ji dodnes, teď jsem si chtěla vyzkoušet (téměř) klasické kawandi. Ale co s ním? Pak mě sestřenice koncem července požádala, zda bych neušila prostírání, které chtěla darovat přátelům, a vznikl nápad. Ušiju kawandi, rozpárám staré džíny a z těchto materiálů vyrobím prostírání, tedy budu pracovat zcela ve stylu zero waste. To byl plán. Jenže ruční prošívání je zdlouhavé a času bylo málo. Nakonec jsem pro sestřenici musela zvolit náhradní řešení a ušít prostírání na stroji. Na prostírání jsem použila pruhy látek, které byly kdysi přikládány k časopisu Švadlenka, a prošila ho rovným quiltem na stroji. Jak už se mi občas stává, ani jsme ho nevyfotila a odeslala. Naštěstí jsem dostala fotku z interiéru, tak si ji sem ukládám pro dokumentaci, i když vlastně nijak s obsahem článku nesouvisí.

 

Vzhledem k záměru jsem se při šití kawandi nezatěžovala se začišťováním okrajů, protože jsem ho měla od začátku v úmyslu kombinovat s džínovinou. Tomu jsem také přizpůsobila výběr barev. Jak dlouho jsem ho vlastně šila, to ani netuším, protože souběžně jsem podle nálady pracovala na třech projektech. Šila jsem ho hlavně venku hned ráno, dokud nezačalo být příliš horko. Když bylo kawandi hotové, připravila jsem z kousků džínoviny rámeček, do něj vložila kawandi, které je u mě oproti originálu stažené, navlněné. Tak se mi to líbí a tak ho obvykle šiju. Okraj rámečku jsem prošila na stroji a kvůli zpevnění celého díla jsem ještě ručně prošila v kawandi dva obdélníky duplicitně tak, abych ho propojila s džínovou zadní částí. 

Hotový výrobek – nechce se mi říkat mu prostírání – se mi přes všechny nedokonalosti líbí. Vlastně možná právě pro ně. Dovedu si ho představit na zdi místo obrázku, protože je v něm cosi velmi pokojného a příjemného.

 Co bych změnila napříště, kdybych šila skutečně sadu prostírání? Ať už s džínovinou, či s jinou látkou.

* Hlídala bych si, abych při šití kawandi nestahovala látku a zachovala co nejvíc tvar obdélníku. Také bych si nechala na podkladové látce na kawandi volný okraj cca 2 cm široký.

* Zádíčka by klidně mohla být jiná než džínová. Tato jsou sešitá z kousků a já jsem je džínová mít chtěla, ale sešívání různých kousků v různých směrech samozřejmě přináší švy navíc a látka se při šití různě táhne.

* Přední lemy by bylo lepší šít z tenké džínoviny bez elastanu. Takto se to trochu vlní, i když žehlička to ještě může hodně srovnat. Ono by vůbec bylo nejlepší použít jeden velký kus látky a z něj si připravit „obálku“, do které se kawandi vloží. ak by se dosáhlo nejúhlednějšího vzhledu.

* Naopak se osvědčilo, že jsem dílo zpevnila tím, že jsem prošila uvnitř plochy dva obdélníky duplicitně, a tím jsem spojila kawandi s džínovinou.

Klasické malé kawandi se dá použít na prostírání, ubrusy a běhouny, na polštárky, na tašky, na velké kapsy a na ozdobu oděvů vůbec. V mnoha případech je zbytečné ho začínat a začisťovat tradičním způsobem, protože okraje se nakonec tak či onak skryjí. Určitě se k šití kawandi ještě vrátím. Pracovala jsem s malými kousky látek už několikrát, ať už jsem je prošívala ručně nebo na stroji, ale vždy to bylo ve stylu kantha, takže látky byly nezačištěné. Což při našem způsobu praní v pračce a sušení v sušičce znamená, že se látky hodně vytřepí a u těch malých kousků to může být problém. Také doporučuju pokud možno látky seprané, jsou měkčí a lépe se prošívají. Z nových látek doporučuju určitě odstranit apretaci, aby látky změkly.

Blíží se dlouhé zimní večery a šití kawandi je určitě jedním z dobrých způsobů, jak je trávit.