čtvrtek 30. května 2013

Večernice a Jitřenka


Kaleidoskopy jsem poprvé viděla v některé ze Švadlenek, jenže to byly takové ty klasické, s ostrým rohem, který mě na nich nesmírně rušil, protože já mám radši věci oblé. Potom jsem si na Amazonu objednala knížky, které se zabývají šesti i osmiúhlými kaleidoskopy řezanými z pruhů. (One-Block Wonders a One-Block Wonders Encore!)



Tahle technika mě nadchla, poslední partnerské deky tedy měly být kaleidoskopové a měly patřit Vaškově dceři Martině a jejímu muži Pavlovi.



Na procvičení jsem si v lednu 2011 ze ušila ze šestibokých kaleidoskopů závěsný quilt Prolínání . Pak jsem čekala na látky a kreslila si návrhy a počítala - vymyslela jsem si totiž qult, který jsem nikde neviděla, ani o něm neslyšela, totiž quilt kombinovaný z malých a velkých osmibokých kaleidoskopů.

jeden velký kaleidoskop musí být tak velký jako čtyři malé sešité


Látku na velké kaleidoskopy jsem měla z Bellusu, včetně batiky na jejich olemování. Malé kaleidoskopy byly jednak z kolekce Anna Griffin Millicent Collection Pattern (koupeno ve Flex tex ve dvou barvách, látka je vidět na fotografiích), jednak z látky z USA ve třech barvách z kolekce Mary Rose Collection by Quilt Gate (látka je použita také na bordurách).





Původně jsem deky nazývala pracovně "Roztančená louka" nebo "Květinový valčík", protože ty velké kaleidoskopy položené na látce mi připomínaly roztočené sukně dam při tanci, ale jakmile jsem ušila i pár malých kaleidoskopů a začala si je různě rovnat na koberci, najednou to na mě začalo působit spíš jako hvězdné nebe.



zkouším si přikládat látku na borduru na pánskou deku
kaleidoskopové mámení - každý kaleidoskop je jiný
rovnala jsem si je na zemi, zkoušela si je uspořádat 
a postupně jsem je sešívala


Musela jsem stále fotit, protože stačilo, aby se po rozložených dílcích proběhly mé tři kočky a pes, a všechno bylo v jednom chumlu.



Když se šijí osmiboké kaleidoskopy, musí se jim doplnit rohy, které pak vytvářejí maličké čtyřboké kaleidoskopy. Stále se musí hlídat, kam který malý dílek našít, aby to všechno krásně sedlo.





 Ale to všechno se dá ohlídat, problém je s tím, že úhly a strany u velkého kaleidoskopu jsou jiné než u bloku vzniklého sešitím čtyř malých kaleidoskopů, takže tam se musí ušít ještě pomocné spojovací dílky.




mám na zemi málo místa, po přestavbě pokoje je to jen o fous lepší
teď ještě sešít tenhle druhý top
není to louka, je to nebe po soumraku, kdy vychází Večernice
a tohle je nebe před rozbřeskem, kdy vychází Jitřenka
Jitřenka i Večernice je Venuše a Venuše je láska
na lem Večernice jsem sešívala zbytky batiky po kouskách
Mikeš stvrzuje pravost nápisu vlastní tlapkou


Ušití dek zdánlivě trvalo hodně dlouho; rozhodnutí, že to budou kaleidoskopy, přišlo na podzim 2010, někdy v březnu či dubnu 2011 jsem začala řezat a do května měla většinu kaleidoskopů připravených. Potom začala rekonstrukce koupelny, dovolené, následně rekonstrukce dalších prostor bytu, takže jsem deky došívala až na podzim 2011 a pak hned vystavila Dnech kreativity v Dubči.  Kolik hodin čistého času jsem dekám věnovala, to si netroufám odhadnout, bylo jich mnoho, nejen věnovaných samotnému šití, ale hlavně přemýšlení o nich a vymýšlení, jak to technicky udělat, aby to bylo to, co chci.


quiltovala jsem jednoduše ve švech, abych zdůraznila  kaleidoskopy
bordura je quiltovaná meandry


Už v průběhu šití mi bylo jasné, že tyhle deky z ruky nedám, musím si je nechat, a že tedy Martině a Pavlovi budu muset ušít deky jiné, do kamenného domu praktičtější a zářivější.







Když se dnes na deky koukám, sama nechápu, jak se mi povedlo najít látky, které k sobě tak úžasně patří. Jak se mi to mohlo povést spočítat a ušít - jen těch dílků kolik je a stačí jeden pootočit a kaleidoskop se ztratí, pokazí. Jak se mi mohlo povést s těmi všemi zvířaty znovu a znovu rozkládat na koberec ty malé dílky, žádný neztratit a nepomíchat je.




na zádíčkách jsou nesmrtelné růže z Bellusu


Deky mám ve skříni; letos jsem je chtěla vystavit na PPM, ale nějak jsem nezvládla se včas přihlásit. Občas je někdo chce vidět a tak je vybalím a znovu žasnu, tohle jsem přece nemohla ušít já, tohle přece ani ušít nejde. A to je taky důvod, proč si deky nechám navždy, i když naprostou většinu svého šití rozdávám, tyhle deky jsou pro mě kouzelné a zázračné a mám v nich kus svého srdce.

Večernice
Jitřenka


6 komentářů:

  1. Já jsem věděla, že existují ještě nějaké deky a že jsem je už někde viděla - tak tyhle jsou ty nej nej nejkrásnější (a mám ten dojem, že i nejpracnější).

    OdpovědětVymazat
  2. Já mám taky ten dojem, že byla nejpracnější, ale fakt je, že jsem ty deky šila v jakémsi tranzu, takže to bylo vlastně příjemné.
    Děkuju, Gizelko. Ty fotky jsi nejspíš viděla na Marině. Ještě budu nějaké věci přidávat, konečně jsem se k tomu dokopala.

    OdpovědětVymazat
  3. Zatím jsem viděla jen hexagonové kaleidoskopy, tyto jsou o moc pracnější, i kvůli těm doplňovacím čtverečkům. Super, že jsi nafotila ty jednotlivé kroky. Výsledek je nádhera.

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuju, Věruško. Bála jsem se, že jsem dala až moc fotek, tak jsem ráda, že to je k užitku.

    OdpovědětVymazat
  5. Pro mě jsou to nejkrásnější deky, jaké jsem kdy viděla. Vzorem, barvami, nápadem...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, Dalmíčku. I za ten kus látky z Flex tex, který mi chyběl a který jsi mi věnovala.

      Vymazat

Děkuji za vaši návštěvu na mém blogu i za vaše komentáře, jsou pro mě důležité. Vave