Atelier Vave : Zvířetnický rok

Zvířetnický rok

Přemýšlela jsem, jak ve stručnosti představit mé šicí přítelkyně, kterým v textech říkám piškbaby, a vysvětlit, jak vzniklo naše společné šití. Ale nenapadlo mě nic lepšího, než sem zkopírovat vyprávění, které vyšlo ve Švadlence č. 16.

Jak vznikla deka Zvířetnický rok aneb Úsměvy pro Dede 2010

Historii vzniku této deky naznačuje už její název – Zvířetnický rok. Deka je kolektivním dílem lidí, kteří se sdružují kolem internetového deníku Náš Zvířetník (http://naszviretnik.net/ ), a byla ušita jako výraz přátelství a poděkování šéfredaktorce toho deníku a naší přítelkyni Dagmar Ruščákové u příležitosti letošního Valentýna.

Naše volné společenství milovníků zvířat, lidí a života vůbec se původně virtuálně scházelo na Zvířetníku, který byl po dlouhé roky součástí Neviditelného psa. Rubriku NP s názvem Zvířetník kdysi dávno založila Míša Neffová, a po její smrti se vedení deníku právě Dagmar Ruščáková neboli Dede. Pod jejím vedením Zvířetník postupně měnil svou tvář, z čistě zvířecího občasníku se stal pravidelný deník se spoustou rubrik, který nabízí poučení a zábavu nejen zvířecím lidem. Kolem Zvířetníku se časem semkla široká komunita lidí, kteří jsou schopni účinně pomáhat stejně účinně zvířecím útulkům jako lidem postiženým povodněmi. Už dávno se neznáme jen virtuálně, ale několikrát za rok se porůznu scházíme a vrcholem je již tradiční jarní víkendové setkání, spojené s pořádáním Zvířetnického coursingového běhu (více tady: http://www.krejg.estranky.cz/clanky/setkani-zviretniku-2010 ).

V roce 2007 napadlo jednu z nás posbírat naše usmívající se fotografie a poslat je Dede do zahraničí; naše šéfredaktorka žije už od roku 2006 porůznu v zahraničí, podle toho, kam jejího manžela zavede práce. Chtěli jsme tehdy Dede potěšit v první dlouhé zimě v Norsku, a svátek Valentýna, který pojímáme spíše jako svátek přátelství, než svátek lásky milostné, se nám svým načasováním velmi hodil. Tak vznikly první Úsměvy pro Dede. Následující rok jsme vydali Almanach Úsměvy pro Dede 2008. Obsahuje padesát "domácích písemných prací" na téma "Co pro mě znamená Zvířetník" a příspěvky do Almanachu přišly z několika zemí tří kontinentů. Další rok jsme sesbírali jsme mezi sebou obrázky, úryvky písniček, básniček i dalších textů, citáty, fotografie a spojili tuto pestrou směsku do jednoho celku v podobě Památníčku.

Na jaře 2009 jsme mezi sebou objevili několik patchworkářek neboli piškvorkářek, jak se nám vžilo říkat. Vymyslely jsme společně charitativní akci, kdy ušijeme nějaké drobnosti, polštářky i jednu deku a výrobky vydražíme v rámci vánočního večírku spřátelené firmy a peníze věnujeme zvířecím útulkům. Z plánované firemní dražby bohužel sešlo, a tak jsme dražbu uspořádaly jen mezi sebou, mezi Zvířetníky. Přesto se nám podařilo získat přes 18 tisíc korun a vylepšit tak Vánoce jednomu kočičímu a jednomu psímu útulku. A hlavně se nám při přípravě dražby podařilo získat inspiraci na Úsměvy pro Dede 2010. Rozhodly jsme se, že pro Dede ušijeme deku.

Na tento guilt přišly látky ze tří kontinentů od více než 60 lidí. My holky od piškvorku jsme se domluvily, že deka musí symbolizovat svět i rok. Proto jsme si ji rozdělily na čtyři světové strany a čtyři roční období. Nedomlouvaly jsme se nijak podrobně o způsobu ušití, jen jsme každá nahlásila, jaké bloky na svou část použijeme a sjednotily jsme zhruba velikost bloků. Rozdělila jsem látky, jak nejlépe to šlo, každá z nás musela použít všechny přidělené a současně bylo dovoleno v případě potřeby kousek vlastní látky přidat na doladění. Ze svých látek jsme oddělily každá dvě látky na středový kompas. Šily jsme v Čechách i na Moravě, na stroji i v ruce. A když se u mě všechny části sešly ke kompletaci, nestačila jsem žasnout nad tím, jak všechno k sobě ladí a jak to všechno do sebe zapadá.

Podle mě je to důkaz toho, že když má dílo myšlenku a šije se z přátelství a lásky, vytvoří se nakonec krásný a jednotný celek, i když jednotlivé díly vznikají porůznu, často hodně vzdáleně.

Součástí Úsměvů pro Dede 2010 byla i krabička obsahující kartičky se vzorky látek, na které každý z nás napsal, proč právě tuto látku na deku poslal. Často to byly starší látky, samy o sobě památeční, s mnohdy jímavým příběhem, další látky byly nové, vybírané tak, aby charakterizovaly dárce, připomínaly naše setkání nebo symbolizovaly vzájemné přátelství.

A co na to sama obdarovaná? "Je to naprosto neuvěřitelné dílo, působí – a nejen na mě! – v mnoha směrech. Především je v tom síla přátelství, bylo vynaloženo tolik snahy, umu a vynalézavosti, aby taková deka mohla vzniknout! Potom je v tom úžas nad tím, jak mohlo vzniknout z té vší strakatiny, kterou lidé spolu se svými příběhy poslali, něco tak harmonického a ladícího nejen očím, ale i duši. A nakonec se musím sklonit v úctě před řemeslným umem žen, které deku vytvořily. Je to veliká deka, složitá a samo konečné quiltování je uměleckým dílem. Myslím, že jsem nikdy nedostala podobný dar a velmi si ho vážím."

Námět na deku dala a podzim ušila: Leona Malčíková

Středový kompas a léto ušila: Markéta Svobodová

Návrh deky zpracovala a jaro ušila: Šárka Bubeníčková

Zimu ušila a deku zkompletovala: Alena Zemanová

Alena Zemanová

Publikováno v časopisu Švadlenka č. 16 (07/2010)

nákres, podle kterého jsme šily, i když nakonec jsem na středu udělala malou změnu

tohle je většina látek, které přišly a které tvoří základ deky

Látky jsem rozdělila na čtyři hromádky a poslala děvčatům. Dohodly jsme si jen přibližnou velikost bloků a každá jsme nahlásila, jakou technikou budeme bloky šít, abychom se vyhnuly duplicitě.